Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Táák a je to tu. Je to celkem krátké a je to jenom takový úvod, ale snad se bude líbit a odpustíte mi chybičky. Komentáře jako vždy potěší.
Harrymu Mircall sice řekla, že podrobnosti ohledně dalšího úkolu mu sdělí následující den, ale Mircall brzy ráno dostala podivný vzkaz a na několik dní se zavřela v poradní síni se svými rádci a několik dní ji nesměl nikdo rušit. Harry tak zůstal jako host a trpělivě vyčkával. Všichni ho znali pod jménem Sier, neboť tak ho Mircall a její služebnictvo oslovovali a nikdo ho nespojoval s tím podivným kouzelníkem. Na to se Harry v Istelu příliš změnil.
    Na dveře komnaty, ve které byl Harry ubytován, někdo zaklepal. Po vyzvání dovnitř vstoupil mladík a ustrašeně se rozhlédl po pokoji. Muž, pro kterého byl poslán, seděl u stolu a s jedním ze svých sloužících hrál šachy. Druhý pánův doprovod stál v rohu pokoje a znuděně hleděl do knihy.
 „Pane, Její veličenstvo Mircall Vás nyní přijme,“ vykoktal mladík a Harry kývl hlavou na srozumění, že rozuměl, položil bílého krále na znamení své prohry, která by tak jako tak přišla a ladně se zvedl. Ult a Sait ho jako stín následovali.
    Harry vešel do síně, kde na trůně seděla Mircall a s tichým: „Vaše veličenstvo.“ se poklonil.
 „Omlouvám se, Siery, že jsem tě nechala čekat tak dlouho,“ promluvila a pokynula mu, aby se narovnal.
 „Mám pro tebe druhý úkol, Siery. A nevím, jestli si myslet, zda pro tebe bude snazší než ten minulý nebo ne. Musím tě upozornit na to, že i když je to úkol, vše je opravdové. Nikdo nebude poblíž, aby ti v případě nouze pomohl nebo ti zachránil život. Proto si dávej pozor. Pojedeš s mým výběrčím daní do vesnice Alast na jihu země. Když byl tento rok čas, aby od nich přišly peníze, vrátil se posel s tím, že Alast nemá z čeho splatit daně. Dostaneš peníze i dostatek jídla a svého koně a zjistíš, proč nebyly daně splacené a až se vrátíš, přivezeš peníze za minulé i následující daně. Máš tedy rok. Pokud tento úkol splníš, budeš blíže ke svému cíli. Pokud ne – zemřeš,“ pronesla Mircall pevným hlasem a mávnutím ruky Harryho propustila.
    Harry vyšel ze síně se Saitem a Ultem v patách, ale za dveřmi se k němu připojil malý mužík se zarudlou baculatou tváří a lesklou pleší, který se mu zadýchaně představil jako sir Feir – královský výběrčí daní.
 „Vyjíždíme zítra po rozbřesku slunce, mladý pane Siery. Vše na cestu již bude připraveno, ale Váš doprovod se musí vrátit domů. Pojedeme pouze my dva a dva členové královské stráže pro naši ochranu,“ sdělil mu, když Harry konečně zastavil před dveřmi své komnaty a malý mužík si bílým kapesníkem otřel zpocené čelo.
 „Samozřejmě, pane. Sejdeme se zítra před východem slunce na nádvoří.“
    Výběrčí daní jen rychle přikývl a pospíchal pryč, aby rozdal potřebné rozkazy.

***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***

    Černovlasý muž seděl u dřevěného stolu, na kterém bylo rozloženo několik fotografií. Na spoustě z nich byl on v mladším vydání s jiným černovlasým chlapcem. Na dalších byl jeho kmotřenec. Sirius se natáhl po lahvi, která stála na stole, ignoroval skleničku a napil se přímo z lahve.
 „Siriusi?“ ozvalo se z chodby a za chvilku do kuchyně vešel Remus Lupin.
 „Dneska to je rok, Reme. Rok, kdy jsem Jamese zklamal a ztratil Harryho,“ zamumlal Black a znovu si přihnul.
 „Nedramatizuj to, Blacku! Máme jiné starosti, než tvou sebelítost. Jestli chceš fňukat, tak si zalez někam do kouta. Pán zla se rozhodl tohle výročí slavit po svém. Má v plánu dnes zaútočit na ty mudly, co Pottera vychovávali a zničit celý Kvikálkov,“ pronesl chladným hlasem Snape. Během svého projevu mávl hůlkou a fotky na stole se srovnaly do komínku a odlétly na polici vedle dveří.
***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***

    Harry pevně svíral uzdu a v zachumlaný v plášti sledoval své okolí. Na cestě byli již třetí den. Podle sira Feira měli dorazit do Alastu během dneška. Ale Harry si myslel, že díky častým zastávkám, které po minulé noci, kdy nocovali v jednom menším hostinci a drahý výběrčí daní si užíval vína a žen téměř do rána, které právě Feir vyžadoval, dostanou až někdy během zítřka.  A měl pravdu.
    Druhý den těsně po poledni se ocitli na dohled několika stavením. Půda kolem byla podivně šedá a ležela ladem, stromy byly suché a řeka, která podle koryta mohla být hrozbou, byla jenom slabým pramínkem. A kousek od vesničky stála vysoká hora.
    Najednou musel Harry prudce zatáhnout za otěže a kůň s podrážděným zafrkáním zastavil. Ze suchého lesíka vyběhly dvě děti. Ušmudlané a na kost vyhublé. A na lněném provázku měly navázány dvě hubené krysy. Děti se zastavily uprostřed cesty a se zděšením v očích se dívaly na čtyři jezdce.
 „Uhněte...“ začal sir Feir, ale Harry ho zvednutou dlaní zastavil.
 „Kam je nesete?“ zeptal se a kývl hlavou k jejich úlovku.
 „Máme hlad, pane. A krysy jsou to jediné, co tu je k jídlu,“ pronesl očividně starší chlapec a ochraně objal mladšího kolem ramen, když Harry seskočil z koně.
    Harry otevřel sedlový vak a vyndal z něj dvě poslední jablka a dva malé bochníčky chleba. Přešel k chlapcům, sedl si na bobek a podal jim je. Ti dva se nejprve podívali na sebe a pak si váhavě vzali nabízené jídlo. Ani jeden však nezačal jíst, i když na nich bylo vidět, že je to to první, co chtějí udělat.
 „Co se děje?“ zeptal se Harry, i když tušil, co chlapcům brání.
 „Máme sourozence, pane. A rodiče. A ostatní mají také hlad,“ pronesl ten starší a Harry slyšel, jak mu břiše zakručelo.
 „Je tu poblíž nějaké město nebo vesnice, kde se dá sehnat jídlo?“ zeptal se Harry a chlapci přikývli.
 „Asi tři hodiny cesty na západ, pane. Ale my už nemáme žádné peníze,“ pronesl chlapec a podíval se na jídlo ve svých rukách.
 „Najezte se. Máme ještě nějaké jídlo, které můžeme dát ostatním a peníze, za které můžeme koupit nějaké další jídlo,“ řekl Harry, ale musel oba chlapce ještě dvakrát pobídnout, než se zakousli do jablka.
    Harry pak oba chlapce vysadil do sedla svého koně, sám ho chytil za uzdu a pěšky se vydal do vesnice. Když vjeli na malé náměstíčko, byli tam nejspíš všichni obyvatelé. Harry sundal ze sedla oba chlapce a ti se okamžitě rozběhli ke svým rodinám a vzrušeně jim vyprávěli o cizinci, který jim slíbil pomoc.
    Harry přejel pohledem po zubožených lidech a oběma vojákům i siru Feirovi přikázal, aby jim rozdali zásoby jídla, které doplnili při své zastávce v malém městečku, kde před dvěma dny přespali. Lidé nejprve byli váhaví, ale pak si s vděkem brali jídlo, ale snědli jenom část a další si běželi schovat, aby měli co jíst i další den.
 „A co teď budeme jíst my?“ zeptal se trochu nabručeně sir a napil se vína z měchu.
    Harry mu neodpověděl. Z brašny vyndal kus pergamenu, lahvičku s inkoustem a brk. Pak se rozešel k několika sudům uprostřed vesnice a klekl si k jednou z nich, který použil jako stoleček a rychle něco psal. Svou magií vzkaz zapečetil a předal ho jednomu vojáky.
 „Vydej se se ním rychle zpět. V nejbližším městě si vezmi čerstvého koně a jeď co nejrychleji,“ řekl Harry.
    Voják s ho chvíli zamyšleně pozoroval, pak nasedl na koně a vydal se plnit rozkaz. Může mi někdo nakresli mapu, jak se dostat do toho blízkého města, kde by se dalo koupit jídlo?“ zeptal se Harry a po chvíli ticha se z chumlu lidí vybelhal vysoký vyhublý muž se strhanou tváří.
 „Mohu Vás tam zavést, pane,“ pronesl a vysvětli, že neumí pracovat s mapou. On ani nikdo jiný.
 „Dobrá. Zítra ráno vyrazíme. Až se najíte, chtěl bych, aby mi někdo vysvětlil, co se tu děje,“ pronesl Harry nahlas.
    Nastalo ticho. Lidé se dívali po sobě a nikdo nevypadal, že by měl v plánu odpovědět. Harry se už už nadechoval, že je požádá znovu, když se masa těl pohnul a na prostranství se objevil stařec s holí v ruce a ovázanýma očima. Byl slepý.
 „Za to může Stín, pane. Stín, který našel svůj domov v hoře a vysává život z jejího okolí.“ 
19.03.2012 00:35:59
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one