Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Taže zaprvé - je to bez betty, takže se omlouvám za chyby. Za druhé - chci vám všem popřáít všechno nejlepší do roku 2012. Ať se vám splní vaše přání, zažijete co nejvíce úsměvných dnů, ať se vám daří na co šáhnete a aby jste byli schopni vidět světlo v temnotě, protože takové dny přijdou, protože takový je život.

Deset měsíců, které měl prožít v Istelu, se naplnily. Dnes po večeři se spolu s ostatními, kterým vypršela lhůta, seřadí před stanem Erila, jejich tetování bude dokončeno a oni budou volní. Harry se těšil a zároveň měl obavy. Věděl, že bude muset najít nějakou cestu, jak se dostat k Mircall a bude jí muset vysvětlit, proč se tehdy nedostavil ke zkoušce. Doufal, že tetování jako důkaz postačí.

Další skupiny odejde za měsíc. Jejich úkolem bude provalit stěnu, která oddělovala vodu od kanálů a zprovoznit zavlažovací systém. Pak se budou podílet na obdělávání půdy, než vyprší jejich čas. A pak to budou mít na starost další skupiny a pak zase další.

„Co se děje?“ zeptal se Harry plačící Diery, kterou objímal Ort.

„Já...já chtěla jsem tu ještě měsíc zůstat, abych mohla odejít s Ortem. Dokonce jsem si to domluvila už s jednou holkou, že by jsme se prohodily, ale...ale Eril mi řekl, že tu těhotnou ženskou nepotřebuje...“ dostala ze sebe Diera mezi vzlyky a Ort ji pevněji objal.

„Jsi těhotná? No, tak to asi gratuluju,“ řekl Harry a Ort na znamení díků přikývl.

„A s tebou by se někdo neprohodil?“ zeptal se Harry Orta a zastrčil si zbloudilý pramínek vlasů za ucho.

„O tom pochybuju. Všichni odtud chtějí pryč,“ odvětil tázaný a povzdychl si, když dívčiným tělem otřásl další vzlyk.

Harry se na ně přemýšlivě zahleděl, pak se otočil a vydal se ke stanu Erila. Před ním stál jeden strážce, který si z nudy házel kostky, ale když uviděl Harryho, postavil se a zamračeně se na něj podíval.

„Co tu chceš? Zmiz!“ přikázal, ale Harry došel až k němu.

„Mohl bych mluvit s Erilem? Je to naléhavé,“ řekl s pokorou v hlase.

„Jistě, všechno je naléhavé...“ bručel si strážce pro sebe, když vcházel do stanu.

„Tak jdi,“ řekl, jakmile vyšel a uvolnil Harrymu cestu.

Harry prošel malou předsíňkou a vešel do hlavní místnosti, kde bylo lůžko, pracovní stůl zasypaný papíry, u kterého právě Eril něco psal, a několik truhlic.

„Jméno?“ zeptal se Eril, aniž by vzhlédl od pergamenu.

„Sier,“ odvětil a viděl, jak se Eril v psaní zastavil.

„Co potřebuješ?“ zeptal se a konečně vzhlédl.

„Chtěl bych provést výměnu. Chtěl bych, aby místo mě dneska odešel Ort,“ přednesl Harry svou prosbu a nervózně přešlápl.

„Jsi si jistý? Víš co to znamená?“ otázal se Eril a odložil brk.

„Ano, jsem si na sto procent jistý.“

Eril si povzdechl, podíval se na pergamen před sebou a pak vytáhl z té hromady dva jiné a chvíli v nich něco přepisoval.

„Dobrá, oznam to svému příteli. Jsem si jist, že ti bude vděčný,“ řekl a mávnutím ruky ho propustil.

Jakmile odešel, stočil Eril popsaný pergamen do ruličky spálil ho. Pak vytáhl jiný a začal psát.


„Běž se balit,“ oznámil Harry Ortovi, jakmile je oba našel ve stínu jedné budovy.

„Co?“ zeptal se nechápavě Ort a Diera zvedla hlavu z jeho ramene.

„Prohodil jsem si to s tebou,“ oznámil mu Harry, jako by se nic nedělo a vzápětí se ocitl v objetí jich obou.

„Děkuju, děkuju, děkuju...“ opakovala Diera a Ortovi se podezřele leskly oči.

„Radši jděte,“ řekl jim Harry a odkašlal si.



„Všichni ven! Musíme tu stěnu odpálit.“ Strážce procházel chodbami a kontroloval, že tu nikdo nezůstal, zatímco jeho kolegové připravovali nálož u stěny.

Pak vyšli i oni a za sebou nechávali cestičku střelného prachu. Harry stál s několika dalšími muži poblíž vchodu do jeskyně. Jeden z vojáků dal povel a malý plamínek se rozběhl po prachové cestičce. Za chvíli se ozvala rána a země se zatřásla. Harry vyslal svou magii a zpevnil zemi kolem nich. Už to pro něj nebylo tak namáhavé. Postupně se to naučil ovládat a opět se cítil jako kouzelník, který ví co má se svou magií dělat.

Z otvoru se vyhrnul prach a vylétlo několik úlomků kamene. Nikoho naštěstí nezranily. Jakmile se prach usadil, rozešel se jeden strážce k otvoru a za chvíli se vrátil s úsměvem na rtech. Všichni ostatní se také začali usmívat a nadšeně jásat. Už tam dolů nemusí.


Zprovoznit zavlažovací systém nebylo těžké. V podstatě šlo jenom o to zkontrolovat, že pracuje tak, jak má. A pak se všichni vrhli na obdělávání půdy. Ta se nejprve musela překopat a pořádně zavlažit. Pak se začala tvořit políčka, která byla postupně osazovaná. Denně se muselo každé pole projít a zkontrolovat, že půda není převlhčená nebo naopak vysušená. Muselo se ohlídat, aby se na pole nedostalo žádné zvíře, které by mohlo ohrozit úrodu. Muselo se kontrolovat, zda má dost živin.

Harryho poslední měsíc tedy v Istelu utekl v podstatě rychle a nebyl nijak namáhavý. Na rozdíl od ostatních. V den svého propuštění si sbalil své věci – nějaké oblečení, malou dřevěnou píšťalku, kterou vyhrál v kostkách a na kterou se učil hrát, a něco k jídlu. Pak se rozloučil s několika lidmi, které považoval za přátele a kteří tu ještě museli nějakou dobu zůstat, naposledy si pohladil hlídacího psa a zařadil se do fronty před stanem Erila.

„Co máš teď v plánu?“ ozvalo se za ním a on se otočil. Cai.

„Nevím,“ odvětil a zase se otočil dopředu.

S Cai si občas povyrazil, ale až po té, co se ujistil, že to tak berou oba. Takže nechápal, proč se dívka zajímá o jeho plány.

„Třeba by jsi mohl jít se mnou,“ nabídla a přejela mu dlaní po zádech.

„Ne, děkuji,“ odvětil.

Ruka na jeho zádech ztuhla, pak si Cai odfrkla a odešla. Harry se pousmál a zavrtěl hlavou. Neměl se do románku s ní vůbec pouštět, ale byl jenom člověk.

„Další!“ ozvalo se ze stanu a fronta se pohnula. Před Harrym byli už jenom čtyři lidi.



Harry pomáhal ostatním z vozu, které je z Istelu odvezl do nějakého města, a pak seskočil i on. Kývnutím hlavy poděkoval muži na kozlíku, i když bylo jasné, že muž to z dobroty srdce neudělal. Muž si něco zabručel, prásknul opratěmi a v mžiku byl pryč. Lidé se začali rozcházet.

Harry si přejel po tváři a rozhlédl se kolem. Najednou zakřičel jeho jméno. Ohlédl se a uviděl, jak k němu běží Sait.

„Pane Harry, tak rád Vás konečně vidím,“ vykřikl a jakmile byl od Harryho asi dva metry, poklonil se.

„Saite...?“ zeptal se trochu zmateně Harry a nevšímal si lidí, kteří je pozorovali se stejně zmateným výrazem ve tváři.

„Čekali jsme Vás už před měsícem a pak přišla ta zpráva, že jste se s někým vyměnil. Moje matka si o Vás dělala hrozné starosti. Myslím, že nevěřila tomu, že by jste byl schopen přežít za podmínek, které v Istelu jsou...“

„Počkej, Saite, vy jste celou dobu věděli, kde jsem? Jak?“ zeptal se Harry a poslušně se nechal táhnout Seitem pryč. „A možná by jsi mi měl říkat Siery,“ dodal, když si konečně uvědomil, kde jsou.

„No, ano. Víte, pane Ha- teda pane Siery, ona to byla Vaše první zkouška, ale my jsme se o tom dozvěděli, až když mě chytili ti vojáci a řekli mi, ať nikam nejezdím a vrátím se domů,“ vysvětloval, zatímco ho vedl k chlapci, který držel dva koně.

Seit dal chlapci nějaké mince a pak ze sedlového vaku černého hřebce sundal plášť, který Harrymu podal.

„Královna Vám dala měsíc na to, aby jste se dal do pořádku, odpočinul si a načerpal sílu. Pak se za ní máte dostavit. Tentokrát prý nikoho nepošle,“ vysvětloval Sait a vyhoupl se do sedla svého koně a Harrymu nezbylo nic jiného, než udělat to samé.


Byli na cestě asi tři hodiny, když Harry konečně spatřil střechy svého přechodného domova. Trochu se pousmál, když spatřil vzlykající Dauren, jak na ně čeká před chodem.

„Pane Harry,“ vykřikla, jakmile ho zahlédla a objala ho.

Pak si ho prohlédla a začala bědovat.

„Podívejte se, jak vypadáte! A ty šaty! A ty vlasy! Vyrostl jste, budeme Vám muset nechat ušít nové oblečení. Hned Vám vezmu míry a pošlu Tresu ke švadlenám. Gaunte Vás zatím umyje a udělá Vám něco s těmi vlasy. Jsou hrozně dlouhé! A já vám něco dobrého uvařím. Musíte mít určitě hrozný hlad a...“

„Zadrž, Gaunte,“ přerušil ji Harry. „Moc si toho cením, ale popravdě, na dlouhé vlasy jsem si zvykl a v podstatě zase tak dlouhé nejsou.“

Při těch slovech si začal hrát s pramínkem vlasů, které mu dosahovaly kousek pod ramena.

Gaunte nespokojeně zamlaskala, ale nehodlala se se svým pánem hádat. Místo toho zavolala své dvě dcery a hodlala dohlédnout na to, že její ostatní pokyny budou splněny do puntíku.


*** *


„Ulte a Sait pojedou s Vám, pane. Když vás bude víc, bandité vás jen tak nenapadnou. A také mi alespoň sdělí, co je s Vámi, kdyby jste se náhodou nevrátil domů,“ rozhodla Dauren za tři týdny, když byl čas vydat se na cestu k Mircall.

„Dobrá. Dávejte tu na sebe pozor,“ řekl Harry, když se s nimi loučil, pobídl svého koně a vydal se na cestu.


*** *


Mircall je uvítala v sále s trůnem, ale až na několik sloužících a její rádce a dvě dvorní dámy tam byla sama.

„Vítej, Harry Pottere. Nebo bych tě měla raději oslovovat Siery?“ zeptala se, když poklekli, aby jí projevili úctu a ona je vyzvala, aby si stoupli.

„Záleží na tom, co se Jejímu veličenstvu více zamlouvá,“ promluvil Harry a pohledem přejel síň. Nic se tam od jeho poslední návštěvy nezměnilo.

„V tom případě tě budu nazývat Sierem, protože jako Sier jsi dokázal splnit první zkoušku. Projevil jsi soudržnost a magii jsi využíval pouze proto, abys pomáhal ostatním. Ale především jsi projevil pokoru,“ oznámila mu Mircall a odměnila ho malým úsměvem.

„První podmínku jsi splnil, ale tvůj další úkol tě již čeká. Dnes večer proběhne slavnost. Užij si a pobav se, ale zítra ráno, tě seznámím s tvým dalším úkolem,“ oznámila mu Mircall a nechala je odejít.

01.01.2012 02:19:41
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one