Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Ahojda, tak nakonec přidávám až teď. Bouřka spolu se žezy a odchylkami mi zhatila plány. Ať se kapitolka líbí, komentáře potěší. Kdy bude další netuším. Ve čtvrtek odjíždím na školní výlet a vracím se až v sobotu odpoledne.

 

            Harryho čas se krátil. Z roční lhůty mu zbývaly jen necelé dva měsíce. Podle Aifových rad denně meditoval a snažil se spojit se svou mocí, ale zatím bezúspěšně. Knihu znal nazpaměť snad i pozpátku, ale teorie mu k přiblížení se cíli moc nepomohla. A stařec, kterému se Harry naučil naslouchat a doufal v jeho pomoc, přede dvěma dny řekl Harrymu, ať si z knihy vypíše to nejdůležitější, pak knihu vzal, rozloučil se a odjel. Prý ho již není potřeba. A čas běžel dál.

            Harry seděl na zahradě a díval se na zapadající slunce. Pak shlédl na svou ruku a přejel po téměř neviditelné jizvě po spálenině od fénixova pírka. Nechápal, proč se to stalo. Ani tehdy, ani teď. Měl však teorii, že to mohla způsobit změna jeho magie. Když se na to ptal Aifa, stařec něco zamručel a pak řekl, ať se o to nestará. Při vzpomínce na Aifa se pousmál a vzpomněl si, proč sem přišel.

            Posadil se do tureckého sedu a položil si dlaně na kolena. Zavřel oči, zhluboka se nadechl a vydechl. S výdechem se jeho mysl zklidnila a s dalším se odplavily myšlenky. Postupně vymizel i zpěv ptáků, klokotání vody, šepot větví a Harry se ocitl v tichu. Vnímal jen svůj dech a tlukot srdce. Začal se nořit do sebe. Aif mu hned na začátku vysvětlil, že každý člověk si představuje své nitro jinak a že přesně takovou má podobu. Harryho vnitřní svět byl kruhový sál s řadou dveří. V jedněch se skrývaly jeho vzpomínky, v dalších sny, ve třetích představy a přání…Za tu dobu všechny dveře otevřel, prozkoumal jejich obsah a jakmile je opustil, objevil se tmavém dřevě dveří nápis, co se v nich skrývá. Otevřel všechny, až na jedny. Harry tušil, že právě za nimi se skrývá jeho moc. Přiložil na ně ruku a zatlačil. Avšak dveře nepovolily.

            Harry si povzdychnul a trochu ode dveří odstoupil. Jen tak stál a díval se. Pro něj uplynula chvilka. Ve skutečném světe se pomalu blížilo ráno. Znovu k nim pomalu přistoupl, dotkl se jich oběmi dlaněmi. Tentokrát netlačil. Zavřel oči, ve svém vnitřním světě se zhluboka nedechl a tiše zavolal na svou sílu. Na pomoc si přivolal vzpomínky: úžasný pocit, když dostal svou hůlku, ohromení z Bradavic, jeho divoká magie…a dveře se otevřely. S tichým zaskřípěním je Harry otevřel a vešel. Ocitl se v kamenné chodbě a po jeho pravé straně byla louč. Vzal jediný zdroj světla do ruky a šel. Po pár krocích mu došlo, že se objevil v labyrintu. A jediná cesta vedla vpřed.

 

***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***

 

            Mezitím co se Harry nacházel ve svém vnitřním světě a hledal svou moc, čas dál plynul. Chudák Dauren s Ultem nevěděli, co se s jejich svěřencem děje a povolali lékaře. Ten chlapce prohlédl, pokrčil rameny a řekl, že se s ničím takovým ještě nesetkal.

 „Probere se?“ ptala se starostlivě Dauren a hlas se jí třásl slzami.

 „Kdo ví? Ale podle toho, co jsem slyšel, je ten mladík silný. Nejspíš se v posledních dnech příliš přetěžoval a stresoval. Vzhledem k tomu, že ho za měsíc čeká první zkouška, se ani nedivím. Jeho organismus to nejspíš neusnesl. Až si odpočine, načerpá sílu a jeho mysl se uklidní, probere se. Zatím mu vařte tenhle čaj a donuťte ho to vypít. A tyhle bylinky mu dávejte pod hlavu.“ Vysoký lékař předal Dauren dva pytlíky bylinek, sbalil své náčiní a s malou úklonou odešel.

 „Chudáček,“ zamumlala Dauren, pohladila Harryho po hlavě a odešla do kuchyně. Ulte otevřel v pokoji okno a také odešel.

            Ani jeden z nich si nevšiml, že květiny ve váze, které zapomněla Gaunte v tom zmatku vyměnit, se ze zvadlých suchých větviček přeměnily na rudé růže v plném květu.

 

***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***

 

            Harry pomalu postupoval svým vnitřním labyrintem. Stěny byly hladké, rovné a bez jediné chybičky či prasklinky. Plamen mu ozařoval cestu jen metr před něj. Mnohokrát se stalo, že se před ním najednou objevila stěna, ale zpět se vrátit nemohl. Ty stěny představovaly jeho zábrany, proč by neměl magii používat. Ty úplně první v sobě měly vzpomínky na Dursleyovi a tresty za náhodné použití magie. Tyhle zdi snadno zbořil a pokračoval. A později se objevily zdi, které v sobě nesly vzpomínku na mrtvé, jejichž smrt si vyčítal. Jeho rodiče, Cedrik a spousta dalších anonymních postav, o kterých četl či slyšel, že za něj položily život. Tyto zdi zbořil svými slzami, prosbami o prominutí a nadějí.

            Harry si otřel tváře, zpocené čelo a zahnul doprava. Najednou zavál silný vítr a pochodeň zhasnula. Avšak mladík se neocitl ve tmě. Před ním něco vydávalo mihotavou záři. Harry se váhavě rozešel a najednou zrychlil. Došlo mu, že před ním se nachází jeho magie, jeho síla. Byl v cíli. Konečně.

            Zastavil. Stříbřitá koule se před ním vznášela a sem tam po ní proběhlo barevné zavlnění. Tam červené, támhle zelené, tady fialové. Harry váhavě natáhl ruku a dotkl se jí. Nic se nestalo a Harry si úlevně oddychl. Koule se roztáhla a mladíka pohltila. Otočil se, udělal krok a s bolestným výkřikem klesnul na kolena.

 

***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***

 

            Gaunte otevřela v pokoji okno a znepokojeně se podívala na mladíka na posteli. Včera přijel královnin posel. Za tři dny se měl čaroděj dostavit na hrad a začít plnit zkoušky. Avšak Gaunte stejně tak jako její matka měla strach, že toho mladý pán nebude schopen.

            Najednou se tělo na posteli napjalo a pokoj naplnil bolestný řev. Váza s květinami a okenní tabule se rozletěli a Gaunte s rukama před obličejem se vrhla k zemi, aby ji nezasáhl žádný letící střep. Dveře se rozletěly a dovnitř vběhli dívčini rodiče. Ulte zhodnotil situaci a pak se vrhl ke spínajícímu mladíkovi a znemožnil mu pohyb. Mladé tělo se s jekotem ještě nějakou dobu vzpínalo a pak ochablo. Ulte couvnul a starostlivá Dauren se vrhla ke svému svěřenci. Ten pomalu otevřel oči a z jeho rtů se chraplavě vydralo: „Vodu.“

 

            Do večera se Harry jakžtakž zotavil. Každý pohyb ho sice bolel, při prudkém pohybu se mu motala hlava a na nohách se cítil nejistě, přesto vyslechl posla. Měl odjet jenom on v doprovodu královnina vyslance a Daurenina nejstaršího syna. Poté, co snědl několik soust polévky se Daureninou pomocí umyl a šel spát.

            Vstával brzo. Venku byla ještě tma, ale z východu začala obloha pomalu dostávat šedavý odstín. Procházel se po zahradě a protahoval se. Pak se rozeběhl a uběhl jen kousek. Odpočal si a znovu. Když vyslechl, jak dlouho byl mimo, trochu čekal, že při pohledu do zrcadla ho bude čekat cosi vychrtlého a zarostlého, ale Gaunte mu se smíchem vysvětlila, že léky, které mu poslal doktor, vyživovaly jeho tělo dostatečně a udržovaly jeho svaly ve formě. Proto ho vše tak bolelo, když se probudil. Avšak kondička…to byla jiná. Zbývaly mu dva dny a on to s ní viděl dost mizerně. Odpoledně si procvičil svou dovednost s mečem a lukem a při večeři málem usnul v polévce.

            Posledního dne, který trávil v domě, se probudil taktéž časně. Proběhl se, protáhl a vydal se do salónku. Hleděl na krb, do kterého někdo připravil dřevo. Musel to někdo udělat, když včera odešel, neboť si pamatoval na vůni páleného dřeva. Přejel si po pažích a zatoužil po teple, kterým oheň naplňuje dům. Normálně by mu zima asi nebyla, ale ledová koupel po ránu mu pronikla až do kostí. Živě si představil rudé jazyky plamenů olizující dřevo, tichý praskot, tanec jisker. V další chvíli ležel Harry na zemi, jak sebou překvapeně trhl a převrátil křeslo a užasle zíral na plápolající oheň v krbu.

            Po zbytek dne Harry vzpomínal, co se dozvěděl z knihy a občas se rozhodl něco vyzkoušet. Svou novou magii by přirovnal k neverbální bezhůlkové, ale už když ji zkoušel ovládnout, zjistil, jak moc se podle toho, co si pamatoval z jedné z Hermioniných přednášek. Při neverbálním kouzlení bez hůlky, si kouzelník vybaví formuli a magii místo do konečku hůlky směřuje do své ruky. Podle toho, co se dočetl, si nyní musí přesně vybavit v mysli, co chce, aby jeho magie udělala. Někdo by řekl, že je schopný všeho, ale opak byl pravdou. Bylo to velmi namáhavé a jeho magie využívala věcí z okolí. Například jeho Perfecto by nyní způsobilo, že místo, aby člověk „zkameněl“, obalil by ho kámen a držel na místě. Místo mdlob by ho přidusil nebo by jeho magie vzala z lidí v okolí únavu a seslala ho na něj. A pak tu byla kouzla, která vycházela přímo z něj a nepotřebovala nic z okolí. Avšak kniha tuto možnost pouze zmiňovala a Harry, který se svou magií měl i tak problémy, pochyboval, že by se mu kdy podařilo, tuto formu magie ovládnout.

 

***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***

 

 „Takže?“ Voldemort zatočil hůlkou v prstech a hleděl na muže před sebou.

 „Ministr mi dnes potvrdil, že Potter je opravdu mrtvý a nejedná se jenom o Brumbálův výmysl, aby nás zmátl. Prý to s Fénixovým řádem hodně otřáslo,“ odpověděl blonďatý aristokrat a s úlevou se zařadil mezi své druhy.

            Temný pán se nepěkně ušklíbl a pak se podíval na černovlásku, která si svou chybou při akci na ministerstvu  málem vysloužila rozsudek smrti.

 „Výtečně, Belatrix. I když to nebylo v plánu a jsem si jist, že příště se budeš mými příkazy řídit, máš můj dík.“ Poslední slovo ironicky vyplivnul.

 „Bylo mi potěšením, pane,“ zavrněla černovláska a poklonila se Voldemortovi.

 „Brumbál ztratil svého drahého chlapce. Je čas oslavovat, mí věrní.“

            Ozvalo se několik puknutí a síň byla prázdná. A doba Voldemortova teroru pomalu začala.

 

***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***

 

            Hnal se lesem za zbylými dvěma jezdci. Najednou však viděl, jak oba zpomalili a přitáhl svému hřebci uzdu a pravou ruku stiskl dýku. Když dojel na dohled oddychl si. Jenom spadlý strom, který měl příliš velké větve, aby ho koně přeskočily.

 „Je tu jiná cesta?“ zeptal se Harry, když jim posel oznámil, že strom z cesty sami nedostanou.

 „Ne, je mi líto. Ten chlapec by se nejspíš měl vydat do nejbližší vesnice pro pomoc,“ odvětil posel a Saint po chvíli váhání vyrazil.

            Harry sesedl a poplácal koně po šíji. Pak se posadil na kmen spadlého stromu a podíval se na oblohu. Začalo se stmívat.

 „Možná by jste měl sesednou a protáhnout si nohy,“ nadhodil, když viděl, že posel stále nesesedl.

 „To nebude nutné,“ odvětil a podíval se za Harryho záda.

            Než se stačil mladík otočit, něco ho udeřilo do hlavy a on se propadl do temnoty.     

06.06.2011 22:54:25
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one