Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Ahojda, tak většinu zkoušek mám za sebou, pár mi jich jeětě zbývá, ale protože zatím mi to tak pěkne jde a mám radost, tak udělám radost i vám. Prosili jste o kapitolku k ZO, tak ji tu máte. Opět, varuji, je bez bety. Tou nejdřív projde až to celé dopíšu. Kapitolku věnuji lauře, ballu, Samanthě a Annie, kteří pod milulou kaptolkou zanechali komentář a všem, co vydrželi čekat. Ať se líbí.
Potterovi samozřejmě měli i jedno sídlo přímo v Londýně, které bylo velmi podobné domu Blacků na Grimmauldově náměstí, ale šlo o sídlo, které však bývávalo pravidelně osidlováno, takže by bylo nebezpečné nastěhovat se sem. Dům, který nakonec Harry vybral, ležel asi dvacet kilometrů od Londýna v malé kouzelnické vesničce Krkavčí Lhota, která čítala asi deset větších hospodářských stavení, mezi kterými bylo i jedeno, které patřilo právě Potterovým, které však, co Harry věděl, bylo osídleno asi dvakrát.

Harrymu nešlo na rozum, proč dům nebýval příliš často obydlen a po krátké návštěvě, kterou provedl, aby věděl, v jakém je dům stavu, ani proč uvnitř není nic, co by naznačovalo, jakému rodu dům patří. Pamatoval si, že dokonce i Weasleyovi měli na krbu s letaxovým připojením rodinný erb. To mu však brzy osvětlil jeden z pěti skřítků, kteří se o dům starali. Dům asi před dvě stě lety patřil jeho prapraprababičce, která se do rodu Potterových přivdala a dům byl veškeré její věno. Byla jedináček, několik let sirotek a nebyla z příliš bohaté ani významné rodiny, ale jeho praprapradědeček se do ní zamiloval a vzal si ji. V domě strávili několik sezon nejprve oni a pak jejich děti, ale od té doby byl dům neobydlen.

A i když v Krkavčí Lhotě žili potomci těch rodin, které zde žily i v době, kdy tento dům připadl Potterovým, nikdo ze současných obyvatel nevěděl ani netušil, komu jediný opuštěný dům patří. A i kdyby se našel někdo, kdo by si pamatoval, že dům kdysi připadl Potterovým, mohl Harry kdykoliv říct, že jeho rodina dům před lety odkoupila.

I když to byla kouzelnická vesnička, nebyla nijak chráněná před mudly, a tak nebyl problém, aby se sem dopravili autem. Ukázalo se, že nejsnazší řešení bude najmout stěhováky, kteří převezou většinu věcí, které chtěli mít Moonovi u sebe. Harry s Filipem vyrazili o něco dřív. Harry sice už dům zkontroloval a zařídil, aby ho skřítkové opravili a připravili, že bude opět obýván, ale chtěl si být jistý, že než ostatní dorazí, bude opravdu vše připraveno. Filip jel s ním, aby se tam jak dostat.

„Tippi vítá pána zpátky. Tippi a ostatní skřítkové udělali, jak jim pán nakázal,“ přivítal je jeden skřítek, jakmile vešli do haly domu.

„Děkuju, Tippi. Mohl bys jednoho skřítka pověřit, aby se staral o dům Moonových než se přestěhují zpátky?“ zeptal se ho Harry, zatímco Filip z haly zamířil do obývacího pokoje a prohlížel si obraz, na kterém se na louce páslo stádo koní.

„Jistě, pane. Tippi pošle Olli a Difiho,“ oznámil mu Tippi a s lusknutím zmizel.

„Tippi už pro mě připravil panský pokoj, ale ostatní jsou pouze uklizené, takže si můžeš vybrat, jaký se ti bude nejvíc líbit, jestli chceš,“ nabídl Harry Filipovi, který se odtrhl od obrazu a s přikývnutím se vrátil zpět do haly, aby po schodech zamířili do patra.

Takže, hm, tenhle dům patří tobě?“ zeptal se Filip a rozhlížel se kolem.

„Ano, ale už dlouho tu nikdo nebydlel. Mám takový pocit, že mým předkům to připadalo příliš venkovské a obyčejné.“

„A tobě?“ zeptal se ho Filip.

„Mně? Ne,“ odvětil Harry se smíchem a potřásl hlavou. „Bydlel jsem na mnohem horších i lepších místech. Ale tenhle dům mi přijde kouzelný. Je velký a prostorný pro velkou rodinu, ale zároveň to není obrovské sídlo, kde by většina pokojů, i při návštěvě přátel, zůstala prázdná.“

„A nevadí ti, že nás tu teď budeš mít? Ono se ti to asi nezdá, ale dvojčata a Anna s Johnem dokážou lézt na nervy,“ varoval ho Filip a Harry se rozesmál.

„Je vidět, že jsi nejstarší sourozenec. Ne, vadit mi to nebude. Spíš naopak. Posledních pár let jsem kolem sebe pořád někoho měl a i za tu chvilku, co jsem tu, mi to chybí,“ uklidňoval ho Harry. „Navíc, kdybych vás nepotkal, nejspíš bych se zašil někde jinde a tenhle dům by byl dál pustý. Možná by mi tvůj otec mohl pomoct s nákupem nějakých koní a tak...“

„Chceš si koupit koně?“ podivoval se Filip.

„Hm, to je další věc co mi chybí... Víš, tam odtud,“ odpověděl se stopou smutku v hlase Harry.

„Stýská se ti,“ konstatoval Filip a prohlížel si tvář mladého muže vedle sebe, zatímco kráčeli žlutě vytapetovanou chodbou.

„Jo. Je to zvláštní, víš. I když si na rodiče nepamatuju, mám tu přátele, kmotra a lidi, které nazývám rodinou. Nebo tomu alespoň tak bylo. A pak jsem strávil tři roky tam a... a cítil jsem se tam víc doma, než tady. Uvažuju o tom, že až tady vyřídím, co je potřeba a postarám se, aby Petr s Wendi dokázali svou magii ovládat, že bych se možná vrátil,“ prozradil Harry Filipovi a kývl k několika dveřím. „Vyber si. Tam na druhé straně chodby je můj pokoj a pracovna.“

Filip přikývl a vydal se na průzkum pokojů. Bylo jich celkem pět. Čtyři naproti sobě a ten poslední v čele chodby naproti tomu, který patřil Harrymu. Filip si je prohlédl a usoudil, že ten v čele, který byl z těch pěti největší a vyveden do oranžova, by si měli vzít rodiče. Pak si prohlédl zbylé čtyři. Ty byly o něco menší. Ty na pravé straně byly v modré a zelené barvě a měli společnou koupelnu, a tak Filip usoudil, že ty by si mohli vzít on a John. Ty nalevo měli každý svou koupelnu, jeden byl do fialova a jeden do žluta. Nakonec si zabral ten, který byl laděn do zelena a donesl si tam z auta několik tašek s věcmi, které si začal vybalovat.

***** *** ***** *** *****

Sirius seděl ve své kanceláři a poslouchal hlášení bystrozorů. Někdo se pokoušel proniknout na Obrtlou, ale kouzla, která byla na uličku uvalena, jim nejen zabránila, ale i přivolala bystrozory. Kouzlo, se kterým přišel Brumbál, aby se ujistili, že se mozkomoři nepřidají na Voldemortovu stranu, jak se zdá, fungují, neboť Smrtijedi, kteří byli chyceni při čistce na Ministerstvu, byli stále ve svých celách. Navíc štíty okolo ostrova se posílily a ani bystrozoři bez určitého artefaktu, který je opravňoval ke vstupu na ostrov, se přes ně nedostali.

„Dobrá, kolik bystrozorů budeme moci použít na obranu Bradavic?“ zeptal se Sirius a Moody se zamračil.

„Momentálně máme asi padesát schopných bystrozorů. Popletal, ten idiot, si myslel, mu stovka bude stačit, jenže z té stovky, jak víš, bylo asi třicet na straně Ty-víš-koho, deset jich dávno přesluhovalo a hromada jich byla k ničemu, protože kromě základních štítů neuměli naprosto nic. Nabrali jsem sice pár lidí, které Popletal nepřijal, protože si myslel, že to jsou Brumbálovo lidi, ale moc to nebylo. A jak víš, tak výcvik nováčků ještě nebyl ukončen a...“

„Moody!“

„Viděl bych to tak na polovinu, aby tu ta druhá zbyla a bránila Ministerstvo, kdyby Ty-víš-kdo měl ještě plán třeba napadnout Ministerstvo.“

„Tak dobře. Vyber je, Moody a ať se 19. června dopraví do Bradavic. Nejprve ber dobrovolníky. Upozorni je na to, že tam musí být už 19., neboť pak budou krby i všechny cesty do Bradavic zapečetěny a budou zvednuty obranné štíty a nic a nikdo se nedostane ani tam ani ven.“

„Než je Ty-víš-kdo prorazí,“ zamručel Moody a Sirius zamračeně přikývnul.

Za chvíli Sirius schůzi rozpustil, vyřídil několik papírů a s dalším stohem se krbem ve své pracovně přenesl do pracovny ve svém domě. Balík papírů položil na stůl s úmyslem, že se k nim vrátí po večeři a chtěl zamířit do salonu, aby si dal před večeří skelničku whiskey, když tu si něčeho všiml. Něco na mapě, kterou před asi dvěma týdny připevnil na zeď bylo jinak. Jeden z domů zářil jako čerstvě nemalovaný. To znamenalo jediné – dům byl otevřen a používán.

Sirius rychle napsal krátký vzkaz své sekretářce, aby mu na pondělí zrušila všechny schůzky.

***** *** ***** *** ***** ***

Když se v pondělí vydal Harry na snídani, našel v útulné jídelně pouze dvojčata, která se na sebe přes stůl šklebila a smála se svým kakaovým knírům. Jakmile Harry vešel do jídelny, vykřikla a zahrnuli mladíka otázkami, kdy začnou se cvičením magie.

„No tak, nechte Siera najíst,“ okřikla je s úsměvem matka a popřála Harrymu dobré ráno.

„Dobré ráno, paní Moonová. Ostatní už jsou ve škole a v práci?“ zeptal se Harry a žena přikývla a položila před něj talíř s palačinkami. „Děkuji.“

Petr a Wendi se pod přísným pohledem své matky ztišili, ale pozorně sledovali jídlo na Harryho talíři a myšlenkami ho popoháněli a mračili se na svou matku, která rozhovorem Harryho zdržovala.

„Kdybyste cokoliv potřebovala, budeme na zahradě nebo zavolejte Tippiho nebo Sedin. Loo připravuje stáje,“ informoval ji Harry, když dojedl.

Žena se usmála, přikývla a pak ho informovala, že si půjde připravit záhonky na zahrádce, neboť jí měl manžel odpoledne, až přijede z práce, přiveze nějaké sazenice zeleniny a ovoce, které v téhle době ještě mohla zasadit a sklízet.

Harry vstal a s poskakujícími dětmi kolem sebe zamířil na zahradu za domem. Při pohledu na ně si povzdech a pomyslel si, že udržet je v klidu, bude docela práce, ale doufal, že si ti dva uvědomí vážnost situace a budou se snažit pochopit, jak se svou magií pracovat.

***** *** ***** *** ***** ***

Sirius podepsal poslední papír, zaruloval ho do ruličky a s hrstí letaxu ho vhodil do krbu. Pohledem zalétl k hodinám na stole. Půl jedné. Švihnutím hůlky uklidil nepořádek na stole, sundal si hábit, který dával najevo jeho postavení a vyšel z kanceláře, aby své sekretářce připomněl, že odchází a na Ministerstvo se vrátí až zítra a ať ho kontaktuje, jen kdyby to bylo opravdu vážné.

„Samozřejmě, pane ministře,“ odvětila mladá brunetka, a jen krátce zvedla pohled od knihy, kterou četla.

Pak se Sirius vrátil do kanceláře, kde se oblékl do vcelku neformálního oblečení – černých kalhot a tmavě modré košile, u které si vyhrnul rukávy, a do kapsy si strčil malý lístek pergamenu s pečení, který si s sebou bral pro všechny případy. Pak se krbem přenesl do Děravého kotle, kde na něj čekal Remus, se kterým po obědě hodlal vyrazit do Krkavčí Lhoty. Remus zatím přesně nevěděl, proč tam jdou ani co tam budou dělat. Sirius ho prostě poprosil, jestli by ho nedoprovodil v jedné záležitosti. A Remus souhlasil.

***** *** ***** *** ***** ***

Bylo půl druhé. Dvojčata si šla po obědě zdřímnout a Harry si lehl do trávy na zahradě a užíval si sluníčka. V práci dal výpověď. Učit dvojčata pro něj bylo důležitější. Slyšel klapnout dveře. Nadzvedl se na loktech a ohlédl se. John, který měl tenhle týden ranní a za ním se loudala Anna, kterou přivezl ze školy, která nesla jakousi krabici.

„Ahoj, jak bylo?“ pozdravil je a posadil se.

„Šlo to. Alex trochu šílel, když zjistil, že jsi skončil, ale máme tam brigádníka. Bude sice chodit jenom na odpolední, takže se budeme všichni nějak točit, ale bude to v pohodě,“ odvětil John a plácl s sebou do trávy vedle Harryho. Na to, že byl teprve začátek května, začínalo již být pořádné teplo.

Anna stála kousek od nich, v rukách svírala bednu a mlčky klopila zrak k zemi. John se na ni podíval a uchechtl se a ona po něm střelila vzteklým pohledem. Harry se nejprve podíval zmateně na něj, pak na ni a pak se zeptal, co se děje.

„Víš, Siery, než začneš nadávat nebo tak, tak kdybych si je nevzala, tak oni by je uspali nebo by je někde nechali nebo...“

„Klid, Anno. Co se děje?“ zeptal se Harry, postavil se a vydal se k ní.

Anna se na něj podívala a Harry v její tváři zahlédl zoufalství a pak napřáhla ruce a krabici mu podala. Harry si ji se zdvihnutým obočím vzal, jednou rukou si ji pevně přitiskl k tělu a druhou nadzvedl víko, ve kterém bylo několik děr. Harry chvíli zmateně hleděl dovnitř a pak pochopil, na co se dívá. Uvnitř krabice na vrstvě z novin se k sobě tulili čtyři černá štěňata.

„Kamarád má doma psa. Fenu a ona je nějak vyšlechtěna či co, ale když hárala, neuhlídali ji a oni neví, co za psa ji obskočil. Když zjistili, že je březí, bylo už pozdě a tak jeho táta chtěl počkat až se ti drobečkové narodí a pak se jich zbavit. No, řekla jsem, že si je vezmu... Nemohla jsem přece dovolit, aby je jen tak zabili,“ ospravedlňovala své jednání Anna.

Harry si ty drobečky prohlédl a došlo mu, že je to vážně maximálně pár dní, co se narodili.

„Víš, že bez matky nemusí přežít?“ zeptal se jí vážně a začal zahřívat vzduch v krabici, aby štěňatům nebyla zima.

„Jo, to říkal i veterinář, ale poradil mi, co a jak. Vím jak je krmit než budou dost staří i jak se o ně starat. Takže, můžeme si je nechat, prosím?“ zeptala se ho Anna a snažila se ho uprosit očima.

„Můžeme pro ně upravit jedno stání ve stájích. Vejde se tam tak pět koní a já uvažoval o dvou maximálně o třech, takže to nebude problém. Loo.“

Harry v rychlosti vysvětlil skřítkovi, co po něm chce a pak vrátil Anně krabici se štěňaty, která nejprve zamířila do domu a pak s očividně plným batohem věcí a štěňaty v krabici zamířila ke stáji.

„Měl by sis dávat pozor, Siery, nebo by po tobě mohla za chvilku začít házet zamilované pohledy a pak už by ses jí taky nemusel zbavit. Moje sestřička je velmi tvrdohlavá a horlivá, když jí o něco jde,“ varoval ho John.

„Nejsem zas o tolik starší než ona. Bude mi teprve devatenáct,“ odvětil s úsměvem Harry.

„Jo, a Anně bylo patnáct. Jen tě varuju, víš.“

„Neměj strach. Anna je hezká, ale tak nějak to není můj typ,“ uklidňoval ho Harry, který se tu rozhodně nehodlal z někým zaplést. Důvod znal jenom Filip.

Náhle se znovu otevřely dveře a v nich se objevil Filip.

„Siery, máš tu návštěvu.“

Tón, kterým to řekl, se Harrymu ani trochu nelíbil.
11.06.2014 21:53:21
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one