Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Ahojda, ano je to tak, konečně všechno funguje... snad. Nejvíc lidí bylo pro kapitolu k ZO, takže tady ji máte. Je o něco kratší a děj mi přijde dost uspěchaný, ale několik z vás se vyjádřilo, že se těší, až se Harry dostane zpět, takže mě zajímá, jestli vám tohle tempo vyhovuje a nebo to mam víc rozepsat. I když tolik kapitol, než se Harry vrátí domů, už nás zase nečeká. Vidím to tak na jednu, dvě. Pokud se mi to povede, tak dneska přibude ještě DH, jinak ho očekávejte příští neděli a pak bude následovat kapitola k TII. A pak znovu dokola. No, doufám že se kapitola bude líbit, za chyby se omlouvám, ale oprava celé povídky ude muset počkat, než ji dopíšu. Teď se v mezičasech chystám přidat jakž takž opravené kapitolky k Prokletí, pak se vrhnu na další dopsanou povídku.
Jinak kapitolka je pro všechny co vydrželi a za komentáře se opravdu zlobit nebudu - už je zrušená registrace při komentování, pokud se nepletu, takže se budu těšit na vaše ohlasy.
Harry zkontroloval, zda jsou všechny zásoby a zavazadla naloženy. Pak poděkoval podkonímu, který mu připravil koně a jen ze zvyku se ujistil, že je sedlo správně utažené. Pak se vyhoupl do sedla, pokývl na vojáky, kteří je doprovázeli a na kočího kočáru a pobídl koně. Lord Fier jel jak jinak vedle kočáru a laškoval s dvorními dámami princezny Alekrie a Harry si byl jist, že kdyby dostal příležitost, nacpal by se do kočáru také.
Naštěstí je cestou již žádná překvapení nepotkala, a tak za pět dní mezi kopci spatřili věže hradu. Znamenalo to, že od cíle je dělí jen několik hodin a proto Harry vyslal jednoho z mužů, aby jel napřed a informoval královnu Mircal, že co nevidět dorazí.
Posel dorazil s dostatečným předstihem. Jakmile dorazili na nádvoří, přiběhlo několik čeledínů, aby se postarali o koně a zavazadla. Vojáci se po úkloně Alekrii a po mírném pokývnutí hlavy Harrymu vydali do kasáren, dvorní dámy s princeznou nejspíš do jejích komnat. Na něj a na lorda Fiera tam čekal muž, který je dovedl do jejich pokojů, kde na ně již čekala připravená lázeň.
Harry seděl ve vaně plné horké vody, ze které stoupala mírná jasmínová vůně a užíval si, jak mu dlaně dívky, která tu čekala, aby mu pomohla s koupelí, jemně masírují ztuhlá ramena a přitom se obratně vyhýbala zranění, které utrpěl v boji s Lisierem.
„Pokud by měl pán zájem, znám někoho, kdo by Vám na to zranění mohl obstarat mast,“ pronesla váhavým hláskem ve chvíli, kdy ji Harry požádal, aby mu podala ručník.
„Byl bych ti neskonale vděčný,“ vyjádřil Harry svůj zájem, obtočil si měkký ručník kolem boků a dalším si začal sušit vlasy.
Dívka se poklonila s ruměncem na tváři řekla několika mužům, kteří čekali v chodbě, že už mohou vanu odnést. Sama se vydala do kuchyně, aby panu Sierovi obstaral něco k jídlu a pak se vydala opatřit onu mast.

Harry se najedl a spokojeně se uvelebil v měkoučké pohodlné posteli. Během několika vteřin usnul tvrdým spánkem, ze kterého se probral, až když někdo váhavě zaklepal na dveře.
„Dále,“ křikl rozespalý Harry, když se soukal do tmavě modrého županu.
„Dobré ráno. Přinesla jsem Vám snídani, pane. A tu mast,“ oznámila mu dívka ze včerejška svou přítomnost.
Harry se na chvilku zarazil. Jestli mu přinesla snídani, znamenalo to, že spal déle, než byl poslední dobou zvyklí, ale pak nad tím mávnul rukou. Měl za sebou náročnou cestu.
„Děkuji ti. Co jsem ti dlužen?“ zeptal se Harry a sebral ze stolu váček s penězi.
„Pán mi nemusí platit. Mast vyrobila má sestra, takže...“
Harry však její protesty umlčel, když ji chytil za dlaň, vtiskl jí do ní několik mincí a s úsměvem ji znovu poděkoval.
„Já... Kdyby jste cokoliv potřeboval...“ růžolící dívka se trochu roztržitě poklonila a vycouvala z pokoje.
Harry se zasmál,potřásl hlavou a vrhl se na snídani. Pak si ošetřil rameno mastí, která velmi příjemně voněla, oblékl se a vydal se na procházku. Nohy ho nakonec dovedly k zadnímu vchodu do síně.
Mircal seděla na svém trůnu, před ní stáli dva muži. Jeden byl obtloustlý, oblečen do pěkného oblečení z kvalitní látky a po jeho boku stál muž v napohled drahém obleku, který právě lichotil Mircal. Druhý byl shrbený muž v otrhaném oblečení, které na něm díky jeho hubenosti viselo, stejně jako na dvou dalších mladících, kteří stáli několik kroků za ním. Harry se tiše vkradl do jednoho koutu a zaposlouchal se.
„... jak už jsem, Vaše Veličenstvo, řekl, tady pan Cilen byl hanebně okraden zde tím otrhancem Morthem, i přesto jak k němu a k jeho synům byl pan Cilen štědrý,“ zakončil svou řeč muž v obleku a poklonil se. Harrymu došlo, že tu nejspíš plní nějakou roli pravníka.
„Co povíš na svou obranu, Morthe?“ Otočila se královna k druhému muži.
„Je pravda, má paní, že jsem Cilena okradl, ale spíše než krádeží bych to nazval splacením dluhů. Já i mí synové jsme u Cilena pracovali od začátku sklizně. Slíbil nám, že zaplaceno dostaneme, jakmile prodá své obilí. Jinak jsme za svou práci dostávali dohromady jeden bochník chleba a džbánek mléka na celý den. Z toho jsme živili ještě mou ženu a mou dceru. Když konečně obilí prodal a já si přišel pro odměnu, kterou mně a mým synům slíbil, řekl, že už nám zaplatil jídlem a že nic jiného nám nedluží. A pak mě i mé syny vyhnal,“ hájil se zajíkavě druhý muž a nervózně v prstech žmoulal lem otrhané košile.
Sál se utopil v tichu. Mircal oba muže pozorovala, skákala pohledem od jednoho k druhému a pak ze svého trůnu vstala.
„Rozsudek bude vysloven ode dneška za tři dny. Oba dva a ti, které jste přivedli s sebou zůstanou do té doby na hradě. A rozsudek nevyslovím já, ale lord Sier, který si celé jednání se zájmem vyslechl,“ pronesla a při posledních slovech stočila zrak k němu.
Harry se poklonil a pak se vydal hledat knihovnu doufaje, že tam najde něco jako stručný přehled zákonů. Nakonec našel co hledal. Nebyla to však jedna knížka, ale rovnou tři a jestli to měl všechno stihnout, měl co dělat.
Harry upřímně doufal, že najde něco, co by mohlo Morthemu a jeho rodině pomoci, ale zatím vše nahrávalo do karet Cilenovi. A pak konečně našel téměř na konci poslední knihy dodatek o zrušení otroctví a otročiny. Cilen sice Mortha a jeho syny nevlastnil, ani je neměl v řetězech, ale jejich práci dostatečně nedocenil a oni pracovali zadarmo, když pomine těch několik soust, které na den měli. Teď potřeboval někoho, kdo by mu mohl pomoci s rozsudkem. A tak se vydal do města na trh.


Mircal seděla na svém trůnu. Před ní stál Cilen, který si znuděně prohlížel své nehty a Morth, který mluvil se svými syny a objímal svou ženu. Střelila pohledem k hodinám a do područky začala vyťukávat splašený rytmus. Konečně se dveře otevřely a dovnitř vpadl jako velká voda Harry.
„Lorde Siere, už jsme se obávali, že nedorazíte,“ oznámila mu jedovatě a pokynula mu, aby se postavil vedle jejího trůnu.
„Omlouvám se, má paní, ověřoval jsem si nějaká fakta,“ omluvil se Harry, vysekl povinnou poklonu a postavil se, kam mu bylo určeno.
„Takže jste dospěl rozhodnutí, lorde Sieri?“ optala se Mircal a na Harryho se upřely všechny oči.
„Ano, má paní. Prošel jsem si téměř všechny zákony této země a zjistil jsem, že kdyby pan Cilen nezapomněl na jednu věc, byl by naprosto v bezpečí. Jenže on zapomněl na to, že před sto lety bylo v této zemi zrušeno otroctví, neboť on se tak ke svým zaměstnancům stále chová. Morth a jeho rodina nejsou první, ke kterým se takto choval. Pokud máte zájem, má paní, venku čeká půl tuctu lidí, kteří pracovali pro pana Cilena a dosvědčí, že i k nim se choval zde přítomný jako otrokář,“ řekl a poukázal na Cilena, který začínal rudnout vzteky.
Mircal si ho změřila pohledem, pak pokynula jednomu muži co stál u dveří. Ten se asi za půl hodiny vrátil a tiše něco své královně svěřil do ucha.
„Dobrá, Sieri, bereme v potaz tvé svědectví a přijímáme tvé obvinění, že pan Cilen porušil zákon. Jaký je dle tebe vhodný trest?“ zeptala se ho Mircal a znovu se na něj podívala.
„Ptal jsem se na trhu, za kolik se prodává obilí a na kolik si tak vyjde někdo jako pan Cilen. Když vezmeme v potaz, že se nikterak nestaral o pořádnou stravu svých zaměstnanců a ani o ně samotné, viděl bych to, že každý jeho zaměstnanec by měl dostat minimálně 3% z jeho výdělku, což je 100 zlatých. On sám by měl zaplatit pokutu, která je dána zákonem 1000 zlatých. A někdo by měl dohlédnout na to, že pan Cilen vše vyplatí, jak má. Zároveň však Morthe poručil zákon a Cilenovi by měl uhradit škodu v plné výši, což děla deset zlatých,“ pronesl klidným hlasem Harry, ale vnitřně se nervozitou klepal jak ratlík.
Mircal na něj několik okamžiků vážně hleděla, pak kývla a nahlas pronesla : „Budiž, tak se stane.“
06.02.2013 14:25:54
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one