Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Omlouvám se, dříve to nešlo. Kapitolka k Dědici se tu objeví v neděli, plus kapitolka, kterou si opět zvolí první komentující. Ne že bych nepřijela domů brzo, ale něco na mě leze a právě teď se klaním tomu, dko vymyslel paralen a snažim se nedělat mpc úrudký pohyby, aby se mi nevzbouřil žaludek. Takže tak. Kapitolka je taky o něco kratěí. Příště nás čeká pohled za, no vlastně před oblouk. užijte si to.

Harry vylezl z vany a natáhl se po složeném plátnu, aby se mohl osušit. Už dávno odmítl služby služebnictva, které se mu dobrovolně nabídlo. Sir Feir si ho od té doby měřil ještě pohrdlivěji. Zuřivými pohyby si vysušil vlasy a o zbytek se postarala jeho magie, která se mu v podobě teplého vánku prohnala vlasy. Pak přehodil vlákno přes tyč blízko okna, aby vyschlo a začal se oblékat do oblečení, které do té doby bylo položené na truhle vedle dveří. Kožené hnědé kalhoty, nová bílá košile, kožená vesta s rudou výšivkou, pásek, na který následně připnul meč v pochvě a na nohy obul černé boty.

Lord Fier si myslel, že bude lepší, když se před setkáním s princeznou umyje a obleče, aby nevypadal jako jeden z vesničanů, a sám ji a její družinu zatím bavil v hostinci. Projel si prsty vlasy a stáhl si je černou stužkou, aby mu nepadaly do očí. Pak se vydal ven. Už z dálky mu bylo jasné, že příjezd člena královské rodiny je velká událost. Před hostincem se tísnil velký počet lidí, kteří okny a dveřmi nahlíželi dovnitř. Lehce si odkašlal a zástup lidí se před ním rozestoupil. Vyběhl dva schůdky a vešel. Rozhlédl se po místnosti a rozešel se k k prostřednímu stolu, v jehož čele seděla dívka, kterou Harry odhadoval na princeznu.

Měla kudrnaté mahagonové vlasy a tmavé oči. Na sobě měla tmavě modré šaty s výšivkou černých květů na rukávech a zpod stolu vykukovaly kožené jezdecké boty.

„Výsosti,“ pozdravil ji s úklonou a dívka k němu vzhlédla

„Pane?“ vyzvala ho, aby se narovnal a zároveň se dožadovala jeho jména.

„Jsem Harry Potter, Výsosti, ale zde jsem přijal jméno Sier,“ představil se a princezna se postavila. Přešla k němu a nabídla mu ruku k políbení.

„Smím znát Vaše jméno, má paní?“ zeptal se, než pustil její ruku.

„Alekrie,“ odvětila a se zájmem si ho prohlížela.

„Již jsem vydal příkaz k přípravám na cestu, jestli si Její Výsost odpočinula, můžeme vyrazit,“ přihlásil se sir Fier o slovo a dívka přikývla.

„Má matka svěřila můj život a mé bezpečí do Vašich rukou, sire Siery. Z nějakého důvodu Vám věří a proto máte i mou důvěru,“ pravila, než kývla na svůj doprovod.




Byly na cestě již tři dny. A rozhodně nebyli tak daleko, jak by se Harrymu líbilo. Ono nešlo cestovat moc rychle, když zastavovali každé poledne, aby se Její Výsost a její doprovod mohli v klidu najíst, večer zastavovali ještě před soumrakem a ráno vyráželi podle něj až příliš pozdě. Avšak siru Fierovi to vyhovovalo. Harry se docela divil, že se nenastěhoval do jednoho z kočárů.

Najednou ho zamrazilo v zátylku. Magie, která kolem něj volně proudila ho upozorňovala na nebezpečí. Zastavil svého koně a s tím se zastavila i celá kolona.

„Co se...?“

„Ššš,“ utišil sira dřív než stačil doříct celou větu a zavřel oči.

Kolem nich se zvedl vítr, který prolétl stromy, nadzvedl každé stéblo trávy a prohlédl každou skulinu. Přímo před nimi někdo byl a bylo jich hodně. Po jejich pravé straně se nacházela jeskyně. Nepříliš prostorná, ale bude stačit.

Seskočil z koně a hnal se ke kočárům.

„Je i líto. Dámy, ale musíte se schovat,“ oznámil jim a než se stačila princezna i její dvě dvorní dámy vzpamatovat, už jim pomáhal vystoupit.

„Jsem si jist, že nám žádné nebezpečí nehrozí,“ halekal za nimi sir Fier, ale jeho oči vyděšeně těkaly kolem sebe.

„Pokud to tak je, sire, jsem si jist, že tu zanecháte dámy o samotě a půjdete se mnou a s těmi dvěma prohlédnout okolí,“ navrhl mu Harry a kývl na dva ozbrojence, které doprovázeli princeznu.

„No, nejspíš by tu s nimi měl pro jistotu někdo zůstat,“ řekl váhavě a postavil se vedle dívek.

„Nebojte se,“ oznámil jim a svou magií poprosil zemi, aby před vchodem do jeskyně vytvořila kamennou stěnu s několika skulinami, aby dovnitř pronikal vzduch a světlo.

„Zkuste být potichu,“ požádal je Harry a vydal se v čele skupinky po cestě dopředu.

Ušli asi dvacet kroků, když se ozvalo zahvízdnutí a z lesa se vynořila skupina deseti mužů, kteří ty tři obklíčili. Ti se postavili k sobě zády, aby se navzájem mohli krýt a vyčkávali Najednou se půlkruh mužů rozestoupil a pustil mezi sebe dalšího muže. Měl krátké rusé vlasy, které mu trčely kolem hlavy, stejně barevné husté obočí, z pod kterého si je prohlížely bystré oříškové oči, a bradku, která spolu s tvrdou vráskou rámovala ústa.

„Kdo jste?“ otázal se s rukou na jílci meče.

„Mohl bych se zeptat na totéž,“ odvětil na oko klidně, ale uvnitř byl nervózní a hlavou mu běžely nápady, jak se z této šlamastyky dostat.

„Kde je zbytek tvého doprovodu, mladíku?“ pokračoval po chvíli zamračeně ve výslechu a ruka kolem jílce se pevně sevřela. Harry ztěžka polkl.

„Mám návrh,“ vyhrkl a v rychlosti si v hlavě prošel, co ho před chvílí napadlo.
Muž pokývl a čekal, až mu Harry sdělí svůj nápad.

„Ty chceš odpovědi a já volný průchod pro mě i ostatní. Pokud by jsme měli bojovat, ty a tví muži by jste vyhráli. Ty jsi jejich vůdce a já mám za ty lidi zodpovědnost, takže by jsme si mohli dát souboj my dva a vítěz bere vše. Bude to spravedlivé a výsledek bude záležet jenom na nás a ne na okolnostech,“ navrhl Harry a cítil, jak mu čůrek ledového potu stéká po páteři.

Muž se hluboce zamyslel a pak přikývl.

14.08.2012 23:33:51
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one