Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Ahojda, tak je to tady. Zlom nastal.  Omlouvám se za chyby. Možná zítra nebo v úterý přidám prolog k přepracovanému Dědici Havrana. Komentáře potěší, za minulé dekuji.

 „Je ti dobře, Harry? Poslední dobou se mi zdáš vyčerpaný,“ pronesl Severus a zamíchal tmavě modrý lektvar, než do něj přidal podivný černý prášek, který jeho barvu změnil na tyrkysovou.

 „Nevím. Poslední dobou se mi stává, že mě z ničeho nic rozbolí hlava nebo se najednou cítím hrozně slabý,“ odpověděl tázaný a podal Snapeovi sklenici s oky.

            O svém stavu už mluvil i s Nionem a Liou a po jejich naléhání i se Seilen. Všichni jen bezmocně krčili rameny. Seilen dokonce vypadala, že ho nehodlá pustit zpět a Nion s Liou se mu od rozhovoru s ní, stále drželi v patách.

 „Možná by jsi mohl dojít za madam Pomfreyovou. Je to jedna z nejlepších léčitelek, kterou znám. Nebo jsi možná prostě mohl přestat ponocovat a potloukat se s Dracem po chodbách,“ odvětil suše, ale pozorně a starostlivě si prohlédl mladíkovu bledou tvář.

 „Jak víš…ach, no jasně. Jen mě udivuje, že jsi nám nesebral body,“ dobíral si Harry s úsměvem lektvarového mistra.

 „Draco je prefekt. Předpokládám, že mu při obhlídce děláš doprovod.“

 „A myslíš, že by pro to měla McGonagalová taky takové pochopení?“

 „Pokud se nemýlím, tak jenom primusové smějí hlídkovat po celém hradě,“ odvětil a výhružně se na černovláska zahleděl.

 „No, tak možná příští rok,“ řekl rozverně Harry s pokrčením ramen a přidal do vlastního kotlíku tři žluté lístky, který změnily červený lektvar na bílý.

 „V každém případě, dnes nech Draca samotného a vyspi se,“ doporučil mu Snape autoritativním hlasem, když Potter zívl.

 „Nemůžu v noci usnout,“ řekl s pokrčením ramen mladík a stáhl lektvar z ohně.

            Snape si Harryho prohlédl s pozvednutým obočím, ale když se loučili, podal mu ampulku s temně zeleným lektvarem

 „Klidný spánek?“ zeptal se Harry trochu nechápavě, když ho identifikoval.

 „Jsem si jistý, že víš, co s tím máš dělat.“

            Ano, Harry věděl, co s tím má dělat. V posteli vypil lektvar, zavrtal se pod zelenou přikrývku a s malým úsměvem na rtech usnul. Než jeho vědomí zcela pohltila krajina snů, pomyslel si, že to byl od Severuse Snapea ten nejlepší nápad, který za poslední dobu dostal.

 

***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***

                                                               

 „Dobré ráno,“ pozdravil Harry své spolužáky ráno u snídaně se zářivým úsměvem.

 „Copak, našel jsi ztraceného medvídka?“ zeptal se Draco, který měl při včerejší pochůzce nepříjemnou nehodu s Protivou a poté dvě hodiny vysvětlování Filchovi.

 „Nebuď na něj ošklivý, Draco,“ šťouchla do blonďáka Pansy a podala Harrymu ošatku s koblížky.

 „Děkuji,“ řekl Harry s úsměvem a Draco protočil oči, když černovláska zčervenala.

 „Budeš dneska mým partnerem na obranu, Harry? Nott mi nedokáže vysvětlit co dělám špatně a profesor si myslí, že se prostě málo snažím,“ poprosila ho Pansy a svůdně se na Harryho usmála.

            U učitelského stolu se na sebe podívali „sourozenci“ Shawovi a snažili se zakrýt smích. Čekali, že svádění Eivala místními dívkami přijde dřív. Tušili, že až se o tom dozví Seilen, tak nejspíš bude zuřit, ale Eival byl zatím stále z větší části člověk. A lidé jsou někdy tak zábavní…

 „Jasně, Pansy. Žádný problém,“ odvětil Harry a zakousnul se do koblihy s očima zabodnutýma v novinách.

 „Já s tím ale problém mám,“ zaprotestoval Draco a dočkal se pouze uchechtnutí od Harryho a šťouchnutí do žeber od Pansy.

 „Hlavně během toho cukrování nezapomeňte na trénink,“ zabručel Draco, zvedl se a vydal se do třídy věštění.

Harry při jeho slovech zvedl hlavu a vytřeštěně se za ním díval, Pak svůj zrak stočil na Pansy. Ta jen pokrčila rameny a dala své sově kousek slaniny.

 

***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***

 

 „Děje se něco?“ optal se Harry černovlásky, když jí dal šach mat. Už třetí.

 „Ne,“ odsekla Seilen a vyrovnala figurky.

 „Seilen, Pansy je kamarádka,“ řekl s povzdechem Harry, když mu došlo, proč je velekněžka podrážděná.

 „No jistě a ty jako obětavý kamarád jsi jí s radostí pomohl se správným postojem, že?“ optala se jedovatě a vyslala dalšího pěšáka na jistou smrt.

 „Nion říkal, že nejspíš budeš žárlit, ale já mu nevěřil. Budu se mu muset omluvit,“ řekl Harry s lehkým úsměvem a Seilen ho probodla pohledem.

            Po oné poslední návštěvě se začali scházet pravidelně. Hráli šachy, povídali si, nebo se poznávali. Měli spolu strávit věčnost, takže se Harry domníval, že tím dřív mezi nimi vznikne nějaké pouto, tím to bude lepší. Po půl roce si byl jistý, že se nemusí bát, že by Seilen bral pouze jako kamarádku. Avšak k ničemu vážnému mezi nimi zatím nedošlo. Vše –až na pár polibků – které sem tam jeden tomu druhému ukradli, muselo počkat až do Harryho konečného zasvěcení.

            Seilen něco vztekle zasyčela a smetla figurky z hrací desky. Pak probodla Harryho naštvaným pohledem a odkráčela ze zahrady do domu. Harry se za ní chvíli díval, pak si povzdechl a vydal se za ní. Byla v pokoji, který momentálně obývala sama, ale po Harryho zasvěcení se měl stát jejich společným.

 „Seilen,“ oslovil jí s povzdechem a svezl se na zem vedle křesla, ve kterém seděla a položil si hlavu na její koleno.

 „Jsem protivná, co?“ zeptala se s povzdechem a naznačila mu, aby si sedl do druhého křesla.

 „Malinko,“ odvětil Harry a lehce ji políbil na hřbet ruky.

 „Je pozdě, už musím jít,“ odpověděl na její nevyřčenou otázku.

 „Ach, no jistě. Takže, příští týden?“ zeptala se trochu nervózně.

 „Příští týden,“ souhlasil Harry a zmizel v šedém portálu.

 

***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***

 

 „Soustřeď se, Rone,“ okřikla zrzka Hermiona, když zjistila, že místo toho, aby ji Ron poslouchal, pozoruje Zmojozelský stůl.

 „Jasně, Herm, promiň. Nějak mi není dobře, nejspíš bych měl dojít za Pomfreyovou,“ zamumlal a promnul si spánky.

 „Byl jsi tam včera, Rone a řekla ti, že je to nejspíš z únavy. Možná by jste tenhle víkend měli vynechat trénink a ty by ses měl pořádně vyspat,“ řekla mu Hermiona a zavřela učebnici přeměňování.

 „Za dva týdny hrajeme se Zmijozelem, Hermiono, nemůžeme polevit,“ namítl zrzek a napil se dýňové šťávy.

 „A tady máš důvod, proč tě bolí hlava. Zbytečně se stresuješ, Ronalde. Na famfrpálu přece nezávisí tvůj život.“

 „Nemůžeš to chápat, Hermiono. Nikdy jsi famrpál nehrála,“ odvětil a znovu se zaměřil na zmijozely. Jeho myslí něco prokmitlo a bolest v jeho hlavě zesílila.

            Harry vstal od svého stolu a následován Dracem a Pansy se vydal k tomu nebelvírskému. Chtěli se s Hermionou domluvit ohledně projektu na lektvary, který měli dělat společně.

 „Ahoj Hermi,“ pozdravil ji Harry a chtěl se posadit, ale stalo se několik věcí naráz.

            Ron zvedl hlavu a jeho červené oči se zabodly do těch Harryho smaragdových. Harry se s výkřikem chytil za hlavu a několik kroků couvl, ale nepomohlo to. Ron vstal a přistupoval k Harrymu, který si pod náporem bolesti kleknul. Celá velká síň je pozorovala a nikdo si nevšiml, jak slečna Shawová zmizela.

            Ron se blížil ke klečícímu Harrymu a všichni s hrůzou hleděli, jak se mladý Weasley mění. Rostl a jeho obličej se měnil. Jeho  ústa se stočila v krutý škleb, jeho rudé oči s podivnou zorničkou se přivřely a se zaujetím pozorovaly mladého Pottera. A pak promluvil.

 „Víš co se děje, Harry? Tvá moc, tvůj život přechází do mě. Bolí, že?“ optal se ledově a Harry nemusel dlouho přemýšlet, aby mu došlo, koho má před sebou.

 „J-j-jak?“ dostal ze sebe, než ho další nápor bolesti roztřásl.

 „Je užitečné mít ve svých službách démona, Harry. Jeden mi splácel jen svůj dluh, víš? Tohle je úžasný rituál, že ano? Díky němu se za několik měsíců stanu neporazitelným. Možná jsem tohle měl podstoupit už tehdy a nikdo a nic by mě nedokázal zabít,“ pronesl a se zaujetím sledoval, jak Harrymu stekla po tváři slza.

 „J-jak to myslíš?“ zašeptal Harry.

 „Och, no nebude ti to k ničemu, když za pár minut zemřeš, ale asi si to zasloužíš vědět, že? I když jsme před tím oba slepě následovali věštbu, mohl mě zabít de fakto kdokoliv, kdo by zničil mé viteály. Avada, smrtelná rána, zlomený vaz, jed, prostě cokoliv. Nemusel jsi to být ty. Jenže teď…Jak už jsem řekl, ze pár měsíců bych se měl zbavit lidské zranitelnosti. I když to možná bude trvat trochu déle, neboť tenhle mladík má opravdu silnou vůli a nejspíš mi bude nějakou dobu trvat, než ho úplně ovládnu a zničím…Kde jsme to skončili? Ach, už vím.Zbavím se lidství a jediný, kdo by mě byl schopen porazit, by jsi byl ty. A k tomu by jsi to musel udělat velmi zvláštní zbraní. Nevím co je zač, na to mi Gabriel nebyl schopen odpovědět. Ale jak už jsem řekl, za pár minut zemřeš, Harry, takže si s tím nemusíš dělat starosti, víš?“ řekl mu Voldemort v Ronově těle, odstoupil od něj několik kroků a proměnil nehelvítský hábit v lahvově zelený plášť.

 „Odejdi odsud, Tome,“ rozkázal Brumbál, kterému také konečně došlo, co se děje. Nejprve si myslel, že Se Harrymu udělalo špatně a Ron mu jde pomoci. A pak se kolem nich vztyčila ta bariéra.

 „Neboj se Brumbále, už odcházím, ale brzy se opět uvidíme,“ slíbil mu Voldemort, sáhl po vidličce na stole a vytvořil si přenášedlo.

            Jakmile se přemístil pryč, vrhli se všichni učitelé ke zkroucenému tělu na podlaze.

 „Popy?“ zeptal se Brumbál ošetřovatelky, ta však se slzami v očích zakroutila hlavou.

 „Je mi líto, nedokážu s tím nic udělat. Jeho magie je pryč. Umírá.“   

 

02.10.2011 19:10:48
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one