Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Ahojda, tak kapitolka je jenom jedna,a le už jsem zkontaktovala Elišku s dotazem, jak dlouho to bude ještě trvat. Kapitolku věnuji všem, co komentují a hlavně Leggy a Lenně, které mi pomohly upřesnit některé nejasnosti Xd. Vše už je opraveno. Jako vždy se omlouvám za chyby a těším se na vaše komentáře. Když jich bude hodně, možná se překonám a přidala bych něco v týdnu. Další kapitolka bude dosti zlomová, alespoň podle mě.

Sirius stál opřený o katedru a sledoval, jak se lavice postupně plní studenty. Jeho kmotřenec se posadil do první lavice vedle mladého Malfoye. Přes uličku si vedle nich sedla Hermiona s Ronem, který na rozdíl od dívky oba zmijozelské studenty ignoroval. Poslední student vešel se zvoněním a Sirius kouzlem zavřel dveře. Třída utichla a všechny obličeje hleděly na něj.

 „Vítám vás na první letošní hodině obrany proti černé magii. Na začátek jsem si pro vás připravil menší test. Nic těžkého, jenom lehké opakování,“ pronesl, mávl hůlkou a zadání se  začalo rozdávat.

            Pár studentů polohlasně nesouhlasně remcalo, ale při zběžném zhlédnutí zadání utichli. Jejich profesor mluvil pravdu. Otázky byly lehké a někdy až k smíchu, ale bylo tam pár těžkých se kterými si věděl rady málokdo. Otázek bylo celkem třicet a Sirius jim na to nechal celou hodinu. Se zazvoněním jednoduchým kouzlem testy vybral.

 „Po přestávce přejdeme k praktickému opakování,“ řekl Sirius a s tím je propustil.

            Většina nebelvírů se odebrala na chodbu, kde mohli v klidu rozebrat otázky, aniž by na sebe upoutali profesorovu pozornost. Zmijozelové zůstali ve třídě a v tichosti si povídali nebo se věnovali nějaké činnosti, do které, podle pohledů které vysílali, nikomu nic nebylo. Draco něco Harrymu řekl a vytratil se ze třídy. Hermiona se za ním otočila a pak se podívala zvědavě na Harryho. Než však stačila položit otázku, nebo on odpovědět na otázku v jejím pohledu, zavolal na ni Ron ode dveří. Omluvně se na Harryho usmála a připojila se k nebelvírským.

            Sirius, který seděl za katedrou a začal opravovat testy, se zahleděl na kmotřence. Myslel si, že si Harry bude připadat ztraceně mezi těmi hady, když si Malfoy odskočil a Ron s Hermionou jsou na chodbě, ale spletl se. Asi vteřinu po tom, co si začal Harry něco čmárat na kus pergamenu, se na volnou židli vedle něj posadila Pansy Parkinsonová a začala se s ním o něčem bavit. Draco, který se vrátil se opřel o lavici a zapojil se do rozhovoru. Později se k nim přidal ještě mladý Nott a Zabini, kteří seděli ve druhé lavici. Sirius nestačil zírat.

            Měl o svého kmotřence strach. Jistě, to že se s ním očividně všichni z jeho ročníku baví, bylo skvělé, ale Sirius se domníval, že se členové Zmijozelu jenom přetvařují. Ve Zmijozelu bylo mnoho potomků smrtijedů. A Sirius nevěřil, že většině z nich je jedno, že Harry zabil Voldemorta. Jenže Sirius nebyl zmijozel a nikdy by někoho ze Zmijozelu nepožádal o radu.

            Ve Zmijozelu víc než b kterékoliv jiné koleji platilo, že jsou všichni na jedné lodi a proto musí táhnout za jeden provaz. Zmojozel byl jediná kolej, která opravdu stála úplně stranou. Nebelvír, Havraspár i Mrzimor často společně tvořili studijní kroužky, doučovali se navzájem, uzavírali mezi sebou přátelství. Ale Zmijozel ne. A tak, i když nesli těžce, že jejich rodiče jsou potrestáni právě díky tomuto mladíkovi, ho přijali mezi sebe, neboť z nějakého důvodu Moudrý klobouk rozhodl, že je zmijozel. Chovali se k němu jako ke vzdálenému příbuznému, kterého nemá nikdo rád, ale přesto je to rodina – ignorovali ho, ryli do něj, ale nikdy by mu skutečně neublížili. To bylo jedno z mnoha pravidel, kteří příslušníci Zmijozelu dodržovali. Žel bohu Sirius v tom viděl pouze vypočítavost.

            Zazvonilo a studenti se vrátili na svá místa. Sirius opět počkal, až se usadí a utišit. Pak začal pokládat otázky – od nejjednodušších až po celkem obtížné, na které věděli odpověĎ pouze tři studenti – Hermiona, Malfoy a Harry.

 „Příští hodinu začneme probírat neverbální kletby, takže těm z vás, kterým dělají pohyby hůlkou problémy,“ několik studentů se při těch slovech zavrtělo a uhnulo pohledem. „doporučuji, aby si je procvičily. Pane Pottere, vy tu ještě chvíli počkejte.“

            Studenti začali pomalu opouštět učebnu. Draco se u dveří ohlédl s jasnou otázkou vepsanou ve tváři. Harry pokrčil rameny a pousmál se. Draco střelil pohledem po profesorovi a po té se podíval na černovláska. Nepatrně pokývnul a stejně tak jako ostatní opustil třídu. Sirius kouzlem zavřel dveře.

 „Něco se stalo?“ zeptal se Harry a posadil se na lavici.

 „Jsi v pořádku?“ vypálil Sirius a Harry překvapeně zamrkal.

 „Proč?“

 „Jsi ve Zmijozelu, Harry. V samotném hnízdě zla. Ty malé zmije nejspíš už uvažují o tom, jak se tě nejlíp zbavit a…“

 „Jsem členem tohohle hnízda, jak ty říkáš. A musím s tebou nesouhlasit. Neříkám, že mě tam všichni přivítali s otevřenou náručí, ale nějaké přátele jsem si už našel,“ skočil mu Harry do řeči a Sirius po něm hodil zoufalým pohledem.

 „A o to jim právě jde, Harry. Získají si tvoji důvěru a pak, až to nebudeš čekat, tě zabijí. Otráví tě, shodí z astronomické věže, hodí ti do postele hada nebo na tebe jednoduše sešlou Avadu.“

 „Válka už skončila, Siriusi. Pokud proti nim nepozvednu hůlku první a nevyprovokuji je, nemám se téměř čeho obávat.“

 „A v tom se právě  pleteš, Harry. Podívej se na Snapea! Já vím, že se sním kamarádíš, ale on byl taky Smrtijed a…“

 „A pracoval pro řád. Nezajímá mě jeho minulost, Siriusi. Já našel místo kam patřím a je to Zmijozel. Prostě jsem takový,“ přerušil ho znovu Harry a klidně hleděl na zoufalého Siriuse.

 „Ale Zmijozel…“

 „Je kolej jako každá jiná, Siriusi. Jenom získala špatnou pověst kvůli tomu, kdo ji založil a kvůli Voldemortovi. Ale kdyby Voldemort byl jen o něco více zbrklý a unáhlený, místo toho, aby si vše pečlivě promýšlel a plánoval, skončil by v Nebelvíru. Stejně jako já. Možná bude fajn vyvrátit tu fámu, že Zmijozel je synonymem pro zlý. Měj se Siriusi, Draco mi slíbil, že si se mnou dnes zalétá,“ rozloučil se Harry a nechal užaslého kmotra ve třídě samotného.

 

***

 „Takže to zkusíš?“ ptal se Draco Harryho, když opouštěli šatny na hřišti.

 „Asi ano. Vážně mě to baví,“ odvětil Harry s úsměvem a zkontroloval čas.

 „Co máš v plánu?“ zeptal se Draco a uděl úkrok stranou, aby se vyhnul dvou prvačkám.

 „Zajdu si do knihovny pro jednu knížku a pak na večeři. Sejdeme se tam?“ zeptal se Harry a snažil se ignorovat hlouček páťaček s jistou zrzkou uprostřed, které ho právě zahlédly a s potulnými úsměvy si něco šeptaly.

 „Dobře, kdybys se dlouho nevracel, vyrazíme ti s Pansy na pomoc,“ řekl Draco a u schodiště se rozloučili.

 

***

 „Rone, Hermiono, co vy tady?“ zeptal se Harry překvapeně a přisedl si k nim.

 „Pomáhám Ronovi s jedním úkolem, už jsme skoro hotovi. Viděla jsem tě létat. Myslím, že letos by se Nebelvír měl začít bát,“ odpověděla Hermiona a Ron si odfrkl.

            Oba se po něm pobaveně podívali, ale zrzek se již opět věnoval úkolu. Harry se obrátil k Hermioně a začal si s ní tlumeně povídat, aby nerušili ostatní.Najednou si Hermiona všimla, že si mladý Zmijozel masíruje spánky.

 „Děje se něco, Harry?“ zeptala se starostlivě.

 „Jen mě trochu bolí hlava. Nejspíš z únavy. Měl bych už jít, než Draco sestaví záchranný oddíl a vyrazí sem,“ odpověděl s drobným úsměvem, popadl knihu a odešel.

            Nikdo si nevšiml drobného úšklebku, který se na chvíli usadil na tváři Rona.

 „Kolik ti toho ještě chybí, Rone?“ otočila se k němu hnědovláska.

 „Už to mám,“ odvětil otráveně a udělal tečku.

11.09.2011 18:25:31
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one