Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Ahojda, tak přináším poslední prázdninovou kapitolu. Takže drazí školáci a studenti, co nám to zítra začíná, tfuj tfuj tfuj, vykročme správnou nohou. Těm, co začínají až za měsíc, přeju ať si to užijí, budu jen tiše závidět. Děkuji za komentáře u minulé kapitolky a omlouvám se jako vždy za chyby.

Sirius pochodoval po ředitelně a nadával, Brumbál v tichosti hovořil v rohu s Moudrým kloboukem a Remus, který dával pozor, aby jeho kamarád nic neprovedl, se díval do šálku s čajem.

 „Zmijozel? Jak mohl skončit ve Zmijozelu? Syn Lily a Jamese Potterových? Můj kmotřenec? Vždyť zabil Voldemorta, tak jak u Merlina mohl skončit v tom hadím doupěti?“ vztekal se Sirius.

 „Podle Moudrého klobouku má v sobě Harry cosi nebelvírského, ale jeho zmijozelská stránka je silnější,“ přerušil Siriusovo pobouřené vykřikování otázek.

            Black střelil pohledem po kusu látky na Brumbálově skříni a něco si pro sebe zamumlal.

 „Siriusi,“ napomenul ho s povzdechem Remus, když viděl, jak jeho dlouholetý přítel sahá po hůlce.

 „Třeba se spletl. Harry přece nemůže být ve Zmijozelu! Musíte s tím něco udělat, Brumbále.“

 „Necháme tomu volný průběh, Siriusi. Čas ukáže, jestli se klobouk spletl či se naopak trefil. Měli by jste si jít oba odpočinout,“ řekl Brumbál a díval se za Siriusem a Remusem, jak opouštějí ředitelnu. Pak si povzdech.

 „Zmijozel,“ zamumlal si pro sebe, pousmál se a zavrtěl hlavou.

 

***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***     

 „Pojď, ukážu ti, kde máme společenskou místnost a ložnici,“ pobídl Draco Harryho po večeři.

            Harry přikývl, zapil poslední spousto, vstal a následoval blonďatého zmijozela do sklepení

 „Hrdost,“ zamumlal Draco k jedné zdi, za kterou se ukrýval vchod do společenské místnosti.

 „Hrdost? Podle toho, co jsem slyšel, tak to moc Zmijozelu neodpovídá,“ poznamenal Harry a rozhlížel se po společenské místnosti.

 „Právě naopak. Správný zmijozel neztratí hrdost za žádné situace,“ odvětil Draco a čekal, až si Harry vše prohlédne. Pak zamířili po schodech do ložnice.

 „Podle toho, co jsem viděl minulý rok, bych řekl, že si někteří z vás pletou hrdost s pýchou a nadřazeností,“ odvětil Harry a vešel do dveří ložnice šestých ročníků.

 „Z nás, Harry, z nás. Jsi zmijozel, nějakým zázrakem,“ opravil ho Malfoy a ukázal na postel u zdi a sám se posadil na vedlejší.

 „Zázrakem?“

 „Hm, zaslechl jsem pár lidí, jak se vsází, kde slavný Harry Potter skončí. Většina z nich tipovala Nebelvír,“ odpověděl Draco.

            Než stačil kdokoliv říct něco dalšího, objevil se ve dveřích Zabini, že se má Potter dostavit do kabinetu profesora Snapea. Harry poděkoval, odmítl Dracovu nabídku, že mu ukáže cestu a vydal se do kabinetu Mistra lektvarů. Harry zaklepal a po vyzvání vstoupil.

 „Severusi,“ pozdravil ho Harry a posadil se na židli naproti Snapeovi.

            Zmíněný muž pozoroval mladíka před sebou. Pak mávl hůlkou a před každým z nich zastavil šálek z čajem a před ním ještě sklenička s brandy.

 „Víš, že jsi odteď můj žák a zároveň svěřenec, že ano?“ zeptal se Severus a probodl mladíka pohledem.

 „Mám ti říkat profesore i v soukromí?“ zeptal se váhavě Harry a začal míchat čaj.

 „Ne, ale chtělo by to projevovat na veřejnosti trochu úcty, i když jsi zmijozel,“ odvětil Snape a při posledním slově se podíval na odznak koleje na hábitu.

 „Hm?“ otázal se zvědavě Harry.

 „Víš, vybudovat si pověst hrůzostrašného profesora, kdy stačí, aby mě studenti zahlédli a měli co dělat, aby se s křikem nerozprchli, mi pár let trvalo. Zmijozelové, tedy někteří, ví jaký jsem ve skutečnosti, ale nikdy by na veřejnosti nedali najevo, že mě vnímají jinak než ostatní studenti. Tedy téměř. Jejich hrůza ze mě je podstatně menší.“

 „A pointa, Severusi?“ zeptal se Harry, když se Snape na chvilku odmlčel.

 „Chci jsem ti jemně naznačit, že se na veřejnosti máš uchránit veškerých gest či náznaků, že mi dva jsme přátelé nebo že jsem jiný, než mě tu znají ostatní,“ odvětil lektvarista a probodl ho pohledem.

 „A není to škoda? Tvůj předmět by se jistě…dobře, budu se chovat jako ostatní. Snad. Možná…Pokusím se o to. Slibuji.“ Ledově vražedný pohled Mistra lekvatů Harryho velmi rychle přinutil souhlasit se vším.

 „Dobrá…Takže, jak se ti líbí ve Zmijozelu?“

 

***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***

 

 „Jak mohl skončit ve Zmijozelu?“ vyštěkl a pár okolo stojících postav se přikrčilo v očekávání bolestivé kletby.

 „Nevadí. Budu muset upravit své plány a bude trvat o něco déle, ale nevadí.“

            Po tomto prohlášení si smrtijedi oddychli a narovnali se. Rudý zrak se stočil na chvějícího se mudlu uprostřed louky. Následky Cruciatu nebyly příjemné. Po pihovaté tváři se rozprostřel úšklebek. Ach ano, brzy přijde jeho čas.

 „Zbavte se ho,“ přikázal a přemístil se.

            Louku osvětlil zelený paprsek a třas těla ustal. Několik dalších záblesků a mrtvé tělo pohltily plameny. Jakmile zhasl poslední ohnivý jazyk, další paprsek odstranil popel a loukou se rozneslo několikanásobné PRÁSK.

 

***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***

 

 „Co ty ta vajíčka udělala, Blacku? Nebo je máš raději v kašovitém stavu?“

 „Zmlkni, Snape,“ odsekl Sírius a odtrhl zrak od svého kmotřence u zmijozelského stolu a podíval se na svá míchaná vajíčka, která do teď mašíroval vidličkou.     

 „Špatně jsi se vyspal?“ popíchl ho znovu mistr lektvarů a napil se kávy.

            Než stačil Sírius něco odseknout, viděl, jak do místnosti vešli ti sourozenci Shawovi a kývli Harrymu na pozdrav. Ještě vetší překvapení pro něj bylo, když jim Harry s úsměvem pozdrav opětoval.

 „Oni se znají?“ zeptal se Sírius a Brumbál vzhlédl od nějakého článku v novinách.

 „Ach, Daniel a Eva byli na Harryho oslavě narozenin,“ odvětil ředitel a vrátil se k novinám.

            V další chvíli dopil Snape svou kávu a se štůčkem pergamenů se vydal ke stolu své koleje, stejně tak jako McGonagalová, Prýtová a Kratiknoh.**

 

***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***     

 „…nevím, kdy bude konkurz do famfrpálového družstva, ale určitě by jsi to měl zkusit. Na pozici chytače jsem sice hrál do teď já, ale jsem na to už trochu velký. Chtěl bych letos zkusit střelce,“ odpovídal Draco na jednu Harryho otázku ohledně famrpálu.

            Když zmínil svou velikost, Harry se na něj trochu zpytavě podíval. Draco byl jen o něco větší než Harry. Ale nakonec sám sobě přiznal, že v tomhle má Draco nejspíš pravdu, v Bostonu mu kapitán jejich družstva řekl, že má na chytače perfektní postavu.

 „Vaše rozvrhy pro šestý ročník,“ ozvalo se najednou Harrymu za zády, až měl co dělat, aby sebou netrhl, a před ním přistál kus pergamenu.

 „Děkuji,“ zamumlal Harry stejně jako ostatní a podíval se na svou dnešní hodinu – lektvary s Nebelvírem.

            Ve chvíli, kdy totéž rozvrhy dostali šesťáci z Nebelvíru, se od jejich kolejního stolu ozvalo zaúpění, až se po nich pár lidí ohlédlo.

            Ron Weasley seděl s hlavou opřenou o stůl a Hermiona Grangerová vrtěla hlavou a poplácávala ho po zádech, jako by mu chtěla dodat odvahy.

 „No dnešek bude zajímavý,“ poznamenal Draco, který pohledem vyprovázel Snapea z Velké síně.

 

***

 

            Draco  měl pravdu. Dnešek byl velmi zajímavý. Hned při první hodině se Nebelvír stihl dostat do mínusu a několik studentů po opakovacím testu vypadalo, že nemůžou uvěřit tomu, že něco takového někdy probírali.

            Po dvouhodinovce lektvarů měl Harry hodinu dějin, poté dvouhodinovku péče o kouzelné tvory a po obědě ho čekala dvouhodinovka obrany. Už při vstupu do třídy mu došlo, že jeho kmotr nemá zrovna nejlepší náladu.

 

31.08.2011 19:01:34
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one