Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Ahojda, přidávám s malým spožděním, ale je to tu. Opět trochu kratší a opět se tam nic neděje, ale od příště...Mělo být sice ZO, ale jak už jsem psala, Beta má teď trochu frmol a nestíhá. No, doufám, že vám tohle řešení nevadí. Nejspíš tam bude pár chyb a překlepů, tak se omlouvám, ale takhle rychle jsem kapitolku nidky napsanou neměla.

Harry prošel chodbou a zastavil se mezi dveřmi. Před ním se nacházela zahrada, která ozářená měsíčním svitem vypadala kouzelně. Na jednom jejím konci u zábradlí stála dívka a její dlouhé vlasy jemně vlály ve větru. Harry se k ní rozešel a dával si pozor, aby na sebe neupozornil, i když měl takové tušení, že o něm už ví. Zastavil se dva metry od ní, ale ona nedala sebemenším náznakem najevo, že si ho všimla. Harry si prohlížel její tvář z profilu a neudržel se, aby si neprohlédl celou její postavu v tmavě zelených šatech. Přeci jen byl zdraví šestnáctiletý mladík.

 „Prý si o mě děláš starosti,“ promluvil najednou a Seilen sebou trhla.

 „Eivale. Co tu děláš?“ zeptala se, když překonala překvapení.

 „No, moje osobní stráž složila slib mlčení a nemůžou mi nic říct, takže jsem se rozhodl, že se vydám za informátorem,“ odvětil. Pak se na chvilku zamyslel.

 „Posadíme se?“ zeptal se a nabídl jí rámě.

            Seilen se na něj překvapeně podívala, ale přikývla na souhlas a přijala rámě. Harry je zavedl k altánku, kde hořelo několik svíček a malém stolku byla karafa s vínem, jedna sklenička a nějaké ovoce.

 „Takže, co se děje?“ zeptal se Harry, jakmile se usadili.

 „Já nevím, Eivale, ale cítím to. Něco není v pořádku a já mám strach, že se něco stane. Že se něco stane tobě.“ Seilen si složila hlavu do dlaní a zmučeně vydechla.

            Harry, který seděl naproti ní, se posadil vedle a objal velekněžku kolem ramen. Ta na chvilku ztuhla. Pak vzhlédla a podívala se mu do očí. Ten jí podhled opětoval a pak se uchechtl. To, co v její tváři spatřil, bylo to samé, co viděl ve tvářích dívek z nižších ročníků, to samé, co viděl ve tváři Abigail, a to samé, co ona musela vidět v jeho tváři.

            Ne, nebyla to láska. Harrymu celkem dlouho trvalo, než se smířil s tím, že má strávit věčnost s ženou, kterou viděl jen několikrát a bál se, že k ní nebude moc cítit nic kladného. Jenže, když ho přebolel rozchod s Abigail a zrekapituloval si všechna dosavadní setkání se Seilen, musel si přiznat, že ho něco na ní přitahuje, že ho zajímá a že ho dokáže pobavit. A pak přišlo ještě několik setkání a Harry zjistil, že si Seilen skrytě prohlíží, zapamatovává si každý detail její tváře. A když se s ním po bitvě s Voldemortem loučila, zděsil se, že ji devět let neuvidí.

            Pohladil ji po tváři a povzbudivě se na ni usmál. Narovnala se a úsměv mu váhavě opětovala.

 „Ti dva na mě dají pozor, nemusíš se bát,“ řekl Harry a podal Seilen sklenku s vínem.

            Napila se, pak se váhavě podívala na Harryho a znovu se napila. Pak položila sklenku zpět na stolek a nahnula se k Harrymu a váhavě ho políbila. Vlastně to bylo jen otření rtů. Přesto Harryho tělem proběhl náboj podivné energie, která se mu usídlila v podbřišku a konečcích prstů s nutkáním Seieln popadnout a polibek prohloubit.

            Než se však stačil z omámení probudit, pohladila ho Seilen po tváři stejně tak jako předtím on ji.

 „Opatruj se a kdybys mě chtěl vidět, Lia má něco, co ti pomůže,“ šeptla mu do ucha a s tichým zachichotáním odešla.

            Když se Harry vzpamatoval, vydal se před dům, kde na něj čekala Lia s podivným výrazem ve tváři a malou krabičkou. Uvnitř se na černé kožené šňůrce ukrývaly malé přesýpací hodiny. Ve stříbrném rámu se ve skleněných baňkách ukrýval černý a bílý písek. Každý se držel na své polovině, neboť mezi nimi byla skleněná destička.

 „Seilen říkala, že budeš vědět, jak písek spojit.“

            Harry pohladil skleněné tělíčko hodin palcem a usmál se. Něco takového dokázal už jako malý, než si vlastně uvědomil, co je zač. Protáhl hlavu šňůrkou a kývl na Liu. Za chvíli v poklidu s úsměvem na tváři usínal ve své posteli v Bradavicích.

 

***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***

 

 „Takže si myslíš, že za to mohou smrtijedi?“ zeptal se Remus a Tonksová váhavě přikývla.

 „Všechno ukazuje na ně. Způsob, jakým byl ten člověk mučen než zemřel. Chybí akorát znamení. Jen nechápu proč to dělají, když je Ty-víš-kdo mrtvej,“ odpověděla bystrozorka a posadila se ke stolu s mapou.

 „Poslední odpor, řekl bych,“ pronesl váhavě jeden člen řádu a několik dalších souhlasně zamručelo.

 „Možná nás chtějí vylákat, aby se mohli pomstít,“ zamumlal Bill Weasley, ale všichni ho slyšeli.

 „Pomstít? Jak to myslíš?“ zeptala se jeho matka a kouzlem položila na stůl několik talířů se sendviči.

 „Možná doufají, že nás dokáží donutit, abychom drželi spolu s bystrozory hlídky venku, nikdo je nezadrží. Ví, že jakmile je dopadneme, hrozí jim polibek tak jako tak, tak proč se nepokusit nepomstít smrt jejich pána?“ rozvíjel Bill dál svou teorii.

 „Harry,“ vyhrkl Sírius a postavil se.

 „Sedni si, Tichošlápku. Harry je v Bradavicích a zatím je tam v bezpečí a během roku ho také ohlídáme,“ uklidňoval ho Remus.

 „Zesílím obrany hradu, jen pro jistotu. Ale pokud Harry opustí pozemky, asi by bylo lepší, kdyby s ním šel někdo, kdo na něj dohlédne,“ řekl Brumbál a Sírius s děkovným pohledem přikývl.

 

***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***

 

 „Až to začne vřít, přidej tam ten kořen,“ řekl Snape a sám vmíchal do jiného kotlíku nafialovělou tekutinu.

 „Zítra začíná škola,“ zamručel Harry a sledoval tmavě zelenou hladinu.

 „A na to jsi přišel sám, nebo ti někdo musel poradit?“ zeptal se sarkastický Snapea a Harry se na něj zašklebil.

 „Kam myslíš, že mě Moudrý klobouk pošle?“ zeptal se po chvíli váhavě Harry a přidal najemno nastrouhaný bílý kořen do kotlíku.

 „Nebelvír. Myslím, že Black ani s jiným zařazením souhlasit nebude,“ odvětil a stáhl plamen.

 „No, Sírius o tom nerozhoduje ne?“

 „Každá kolej má své výhody i nevýhody. Pokud skončíš v Nebelvíru, budeš mít za sebou tři koleje plné fanoušků, pokud ve Zmojozelu, získáš jednu, kde tě půlka bude milovat a půlka nenávidět a s ostatními nemůžeš počítat, protože by porušili nepsaná pravidla,“ odvětil s povzdechem Severu a přelil půlku kotlíku do jiného.

 „A co když skončím v Havraspáru nebo Mrzimoru?“ zeptal se Harry a Snape se na něj pobaveně podíval.

 „Bude to buď Zmojozel nebo Nebelvír. A v konečném výsledku to závisí na tobě,“ řekl, zamíchal lektvar a uhasil oheň.

 

 

 

*Takže, co myslíte? Zmijozel nebo Nebelvír?

15.08.2011 13:08:08
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one