Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)

12. Rovnováha TII

Chtli jste to, máte to tadyXDPrvní komentující si může vybrat k čemu mám přidat příští týden. Děkuji za trpělivost a schovívavost.

Eival popošel od postele dál. Zavřel oči a soustředil se. Po chvíli se kousek od něj začal zjevovat portál. Pomalu sílil a rostl, a pak se v jeho středu začala objevovat postava tvořená stíny. Ty postupně mizely a v dalším okamžiku se v místnosti objevila Seilen. Jakmile se obě její chodila dotkla kamenné podlahy, portál zmizel.

Rozhlédla se kolem sebe a když její zrak padl na Eivala, věnovala mu úsměv a s otázkou vepsanou v očích k němu přistoupila. Eival ji uchopil za ruku, kterou mu začala zvedat ke tváři a vtiskl na ni polibek.

„Děkuji, že jsi přišla,“ řekl pak a kousek od ní odstoupil. Zamračila se na něj a pak její tvář pozbyla jakéhokoliv výrazu.

„Proč,“ odvětil a Seilen zvedla pobaveně obočí.

„Vysvětli mi to,“ požádala ho a dál ignorovala ostatní v místnosti.

Eival jí vypověděl, co se dozvěděl. Že děti umřou než dospějí puberty a nikdo neví proč. Démoni sice žijí dlouho, ale pokud to bude trvat příliš dlouho, než přijdou na příčinu této „epidemie“ - vymřou.

„Kdy to začalo?“ zeptala se Seilen a otočila se na Macoila a démonku, co stále sledovala své děti.

Když se Seilen setkala s pohledem Macoila jakási emoce jí přeběhla přes tvář, ale než stačil kdokoliv odhalit co to bylo zač, pozbyla její tvář opět jakékoliv emoce. Jenom stála a tiše naslouchala.

„A kdy jsi ty, můj příteli, ukryl svou duši a zařídil, aby se všem jevila jako bludná duše mrtvého, který nedošel pokoje?“ optala se Macoila zatímco si prohlížela nehty na pravé ruce a tak nemohla vidět, jak se na Eivalovo tváři objevilo pochopení a na Macoilově strach.

„Musel tu zůstat někdo, kdo dá pozor na to, aby budoucí generace nezničila něco, co jsem tak dlouho pomáhal budovat a aby se nedopouštěla chyb, kterých se naše rasa již jednou dopustila,“ odpověděl opatrně a nervózně se na ni podíval.

„To, co jsi provedl se svou duší je definitivní. Nemůže se vrátit do tvého těla a pak ho opustit, až nadejte ten správný čas, aby spolu s tvou podstatou odešla tam, kam má. Původně, pokud ti to snad ušlo, byl tento rituál vymyšlen a mnou schválen na to, aby si umírající mohl dořešit věci, které by po jeho smrti mohly vyvolat krveprolití nebo nepokoje. Duši vyjmul ze svého těla a za velmi krátkou dobu ji přijal zpět. Jenže tys ten rituál předělal. Nikdo není schopný žít delší dobu bez duše. Tím, že jsi démon, to trvalo déle, než kdybys byl například člověk. Jenže pak si to tvé tělo uvědomilo – že mu něco chybí. Volalo zpět tvou duši, aby mohlo žít, ale ona neodpovídala. Měl jsi zemřít a nic by po tobě nezbylo, ale ty jsi to zařídil tak, aby právě k tomuhle nedošlo. A tak tvé tělo a tvá magie začali hledat jinde. Dospělí démoni již mají magii plně rozvinutou a ta je chrání, aby jim nikdo bez jejich svolení duši ukrást nemohl, ale děti... Stejně jako vy mají svou magii už od narození a mohou ji používat, ale v plné síle propukne až krátce v pubertě. Do té doby jsou zranitelné. A přesně to se dělo, můj příteli. Tvá magie si brala jejich sílu a vysávala život ze jejich duší, abys ty mohl dál žít.“

Během toho, co Seilen mluvila, se Macoil musel posadit a zabořil tvář do dlaní. Ramena se mu nepatrně chvěla.

„Jaké je tedy řešení naší situace?“ zeptala se démonka, která otci svých dětí nevěnovala ani pohled.

„Macoil musí zemřít. S jeho smrtí dojde ke zrušení toho rituálu co provedl. Další děti vyrostou a naplní svůj osud. Ty, na které již působí jeho magie buď zemřou nebo budou žít. Záleží na tom, jak jsou silné a jak dlouho byly vystavené jeho magii. Ale tito dva zemřou,“ řekla Seilen a kývla hlavou směrem k bělovlasým dvojčatům.

„Proč?“ zeptala se démonka a zatnula dlaně v pěst.

„Jejich duše není taková, jaká by měla být. Ale v tom, že zemřou, se můžeš plést,“ řekl Eival a Seilen se na něj obrátila se zvědavým pohledem, démonka s nadějným.

„Nebudou žít tak dlouho, jak je u démonů zvykem, ale přesto dost dlouho, že by to stačilo na dva možná na tři lidské životy,“ vysvětlil oběma a pokrčil rameny na Seileninu němou otázku, jak to může vědět.

„Nevím, jak to mám zrušit,“ ozval se konečně Macoil, na kterého všichni na nějakou dobu zapomněli a jeho tvář byla náhle popelavě šedá.

„Já ano,“ odvětil Eival a z vaku vyndal duši, o které už si myslel, že i nevyužije.



Macoil si svlékl vše až na černé kalhoty. Pak se podle Eivalových instrukcí položil na podlahu. Původně chtěl Eival jít jinam, aby mohl starý démon ležet na posteli, ale to jak on tak Seilen odmítli.

„Jestli nechceš, aby se jejich duše připojili k této, až ji odsud povedu, musíš si je pohlídat,“ oznámila mu před tím, než ho políbila pro štěstí a ustoupila několik kroků vzad.

Eival nechal duši, aby opustila svůj bezpečný úkryt a svou mocí ji směřoval k ležícímu tělu. Šla, nevzpouzela se. Na chvilku sice zaznamenal díky své moci zrnko odporu, když se duši nechtělo do těla, které už jednu duši vyhostilo, ale nakonec mu s modrou září zmizela v hrudi a ve chvíli, kdy se propojovala se jeho magií a s jeho tělem, vycházela ona záře z celého Macoilova těla. Démon křičel, ruce zatínal v pěst a z očí mu tekly slzy. Byl to bolestivý proces, který naštěstí během chvíle skončil.

Eival zavřel oči a soustředil se na tu duši, která se právě usadila v jeho těle. Neměla daný žádný osud, nevěděla kam svého nositele směřovat na životní stezce. A tak jí Eival dal jediný úkol. Posbírat vše, co ještě bylo v Macoilově těle živé a pak tělo opustit a odebrat se se Seilen do její říše. A duše začala okamžitě konat.

Eival s ní přerušil spojení a přešel k dětem na posteli, zatímco Seilen poklekla u muže na zemi a pložila mu dlaň na čelo. I Eivalovy dlaně putovaly na čelíčka dětí. A zatímco Seilen lákala duši, aby odešla s ní, Eival ty dvě prosil, aby zůstaly a svou mocí jim dodával sílu.

Za nedlouho bylo po všem. Macoil naposledy vydechl a svaly na jeho tváři se uvolnily. Seilen pevně svírala jeho duši ve své moci a skryla ji, aby nemohla uprchnout. Pak od mrtvého těla odstoupila a podívala se na Eivala.

Ten od dětí odstoupil až ve chvíli, kdy uslyšel jejich slabé hlásky a neuvěřením naplněný hlas jejich matky. Obě děti otevřely oči a ptaly se, co se stalo. Eival došel k Seilen a objal ji.

„Děkuji,“ zašeptal jí do ucha.

„Nemáš zač. Ale Ilaně bys mohl vysvětlit ty, proč jsem jí řekla, že to má teď nějakou dobu na starosti,“ řekla mu a uvelebila se na jeho rameni.

„Jak to myslíš?“ zeptal se zvědavě, aniž by od ní odstoupil. Byl unavený a vysílený. Záchrana těch dětí mu dala zabrat. A kdyby Seilen došlo, že nedodával sílu pouze těmhle dvěma, ale i těm dalším, co měly život na vlásku... Ani si nechtěl představit, co by mohl její hněv způsobit, ale jak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš a když už mohl pomoci...
„Sem jsem se mohla přenést jenom díky tomu, že jsi mě zavolal. Proto se ten portál hned zavřel, jakmile jsem z něj byla venku. Budeme teď muset zase dojít až na hranice, až se odtud budeme chtít dostat,“ vysvětlila mu Seilen a oba vzhlédli, když zaslechli tiché prásknutí.

„Nechala jsem to tělo zmizet, nechci, aby se na něj museli dívat,“ oznámila jim démonka, když viděla, že se oba rozhlíží kolem sebe a pak se podívala na děti, kterým se začínaly klížit víčka.

„Kdy... Kdy budete chtít, aby vstoupily do vašich služeb?“ zeptala se pak, když viděla že obě její děti spí.

Seilen se na něj tázavě podívala. On jen zavrtěl hlavou.

„To nebude nutné. My jsme si je nevyžádali. Kdyby to tak bylo, věřte, že by jste to poznala a i oni. Tak jako to poznají ostatní kněží a kněžky,“ odpověděl jí Eival a démonka mu již podruhé věnovala vděčný pohled.

„Jakmile se vrátí můj manžel, dá vám co si budete přát. Za záchranu naší země a naší rasy,“ oznámila jim a ti dva si vyměnili zmatený pohled.

„Ale vždyť Malcoi...“ začal Eival, ale byl přerušen.

„Malcoi byl otec těchto dvou. Věřili jsme, že Malcoi je něčím unikátní a já mám královskou krev. Věřili jsme, že děti, které by spojením nás dvou vznikly, by byly dostatečným darem pro vás, aby jste nás toho prokletí zbavili. Můj manžel tím nebyl nadšený, ale věděl, že je to pravda. Myslím, že jsem mu tím zlomila srdce, ale on byl ochotný obětovat kvůli své zemi cokoliv. Když však onemocněli i Dei s Axiou odjel, aby vyhledal vaše chrámy v naší říši a ptal se po řešení tam. Ihned vyšlu posly, aby ho našli a vy jste samozřejmě do té doby moji hosté. Zavolám někoho, aby vám ukázal vaše pokoje,“ oznámila jim démonka a nechala je tam.

„Jsi v pěkném maléru, víš? Alter s Ilainou tě...“

Eival opravdu nechtěl slyšet žádný z hrůzných scénářů o své budoucnosti a tak Seilen zacpal pusu polibkem. jsi mě zavolal?“ zeptala se a propletla své prsty na rukou.

„Mám do téhle říše vrátit život, ale aby k tomu došlo, potřebuji vědět, proč se zde usadila smrt

05.08.2012 23:10:24
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one