Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)

10. Návštěva u bohů

Překvápko... Krátký, vcelku o ničem, ale sand se bude líbit.

Eival vystoupil ze šedivého víru. Nacházel se před obrovským palácem. Bylo to sídlo bohů, kteří měli v čele Odina. Ostatní tu také měli svá sídla, ale Eivala právě v tomto okamžiku zajímalo jen tohle.

Seilen mu jeho návštěvu u nich vymlouvala. Přemlouvala ho, že najdou jiné řešení, ale oba moc dobře věděli, že jiné řešení není. Rozhodl se, že pro dnešek jeho práce počká. Čím dřív to s Voldemortem vyřídí, tím dřív bude mít méně práce s nenaplněným osudem.

Eival začal vycházet schody. Celkem jich bylo sto. Počítal je, aby se nějak zabavil a donutil se myslet na něco jiného než na ty schody. Před vchodem Leželi dva vlci - Geri a Freki. Eival o nich již slyšel. Byli to bojovní vlci. Avšak když oba Eivala uviděli, zvedli se a s vrtícími ocasy mu přišli vstříc. Eival je oba drbal na hlavě a napadlo ho, jestli, kdyby šel navštívit řecké nebo římské bohy, by ho vítal Kerberos.

„Kdyby se tohle doneslo Ódinovi, nebyl by moc nadšený,“ ozvalo se za ním a Eival sebou přistiženě trhl a otočil se.

Za ním stála vysoká krásná žena s vlasy medu, které měla vyčesané do vysokého drdolu a na sobě měla bílé šaty se sokolím peřím okolo krku.

„Jsem Frigg,“ pronesla.

Eival nehal psy a rozešel se k ní.

„Jmenuji se Eival a…“

„Já vím, kdo jsi, mladý bojovníku a vím, proč přicházíš,“ pronesla s jemným úsměvem a pobídla ho, aby vešel.

„Jak…?“ chtěl se zeptat, ale přerušila.

„Zeptej se na mě své kněžky, jsem si jistá, že vědět, kdo jsem a vše ti vysvětlí. Pokud však vím, nepřišel jsi sem, abys zjistil, kdo jsem, ale abys se setkal s Ódinem a Thorem,“ pronesla a s dlaní na zádech ho vedla dlouhou chodbou, která byla lemována dveřmi.

„Dám ti radu, Eivale. Projev pokoru, ale neponižuj se. Projev odvahu, ale nebuď drzí. A mluv pravdu. Ať už se tě ti dva zeptají na cokoliv, mluv pravdu. A neukaž strach,“ pošeptala mu do ucha před velkými dveřmi, postrčila ho dovnitř a odešla, aniž by si i někdo další všiml.

Místnost byla plná lidí, kteří hodovali u velkých stolů a pozorovali dva zápasící muže. V čele stolu seděl Ódin. Po jeho pravici a levici seděli dvě ženy – Ódinovy manželky.

Jeden muž se smíchem otočil ke dveřím a všiml si Eivala. Strčil do svého souseda a kývl k návštěvníkovi. Zpráva, že je v síni cizinec se dostala až k Ódiovi. Ten si Eivala změřil pohledem a pak si zjednal ticho zvednutou dlaní.

„Co tu pohledáváš?“ zeptal se Ódin a provrtal ho svým okem.

„Přivádí mě za tebou prosba o pomoc. Za tebou a za tvým mocným synem, který vládne kladivem,“ pronesl Eival a sám sebe se ptal, kde se takhle naučil mluvit.

„Prosba říkáš? Jaká prosba, mladíku? A kdo vůbec jsi?“ zeptal se Ódin a Eival si všiml, že nyní ho pečlivě pozoruje i světlovlasý muž, který seděl vedle jedné z Ódinových žen.

„Jsem Eival. Jsem Život,“ pronesl a síní se rozlehl šepot. „A potřebuji meč, který jsi nechal zhotovit pro svého syna, když byl ještě dítě.“

Následovala bouře. Nebo to tak alespoň vypadalo. Muži i ženy pokřikovali, Thór se nahnul k otci a tiše se s ním o něčem bavil. Pak si Ódin opět vyžádal ticho.

„Proč?“ zeptal se a Eival udělal krok vpřed.

„Z říše, které vládne má družka, utekla jedna duše. Díky jednomu starému rituálu dostala tělo a opět se stala člověkem. Ten člověk má v plánu nastolit na Zemi teror. Zabít všechny, které neuzná za hodné života. Díky tomu, že k rituálu použil mou krev, když jsem byl ještě člověk, a vysál mou magii, kterou je nyní chráněný, jsem jediný, který ho může porazit. S pomocí toho meče,“ odvětil a pohledem přejel po bojovnících, kteří byli připraveni kdykoliv zaútočit.

„Ale ty už nejsi člověk. Nemůže tě nijak ohrozit. Posaď se raději k nám a oslavuj s námi,“ pobídl ho Thór a nabídl mu pohár.

„Mě ohrozit nemůže, ale mé přátele a rodinu ano,“ odvětil a najednou se mu u nohou objevili oba vlci.

„Tví přátelé a rodina stejně jednou zemřou. Co se změní, jestli to bude teď nebo za třicet let?“ zeptal se Thór a znovu mu nabídl pohár.

„Pokud by to byl jejich osud, nebránil bych se mu a nechal ho i svou družku, ať konají svou práci. Ale jejich osud to není. A ani ostatní lidé nemají předurčeno zemřít jeho rukou,“ promluvil Eival a přesunul znovu pohled na Ódina.

„Meč, který hledáš, tady nenalezneš. Byl zničen před mnoha lety,“ řekl mu Thór.

„V tom případě máte na rukách krev spousty lidí,“ řekl Eival, otočil se a vydal se ze síně.

Oba psy se podívali na svého majitele a pak se přidali k Eivalovi.

„Počkej,“ křikl za ním Ódin a Eival se otočil.

„Meč stále existuje, ale bude těžké ho získat,“ řekl Thór, který právě vstal ze židle a vydal s k němu.

„Tohle se ti povedlo. I po těch letech je otec stále citlivý ohledně lidského života,“ zamumlal mu Thór do ucha, když došel k němu, objal ho kolem ramen a odváděl ho ze síně. Dva vlci je následovali.



„Vy jste ho dali démonům?“ ptal se Eival a nevěřícně zíral na Thóra.

„No, nechtěli jsme, aby se dostal do nepovolaných rukou i když v podstatě by ho stejně nikdo nemohl použít, když zvážíš jeho moc, ale stejně...“ vysvětloval mu bůh a naplnil si pohár vínem.

„A přes ty se mám dostat jak?“ optal se Eival a pochodoval sem a tam.

„No...Frigg, děje se něco?“ zeptal se Thór a oba se otočili na ženu ve dveřích.

„Ódin si tě přeje vidět,“ řekla a uvolnila mu cestu. Pak se otočila na Eivala.

„Pokud se chceš vyhnout bitvě, vrať do jejich říše život,“ řekla mu žena tajuplně a odešla.



*** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** ***


„Frigg? Chceš říct, že ti poradila Frigg?“ zeptala se Seilen a sledovala z postele, jak se Eival obléká, aby mohl vyrazit na setkání s démony.

„Hm. Neviděla jsi někde tu bílou košili?“

„Víš kdo to je Frigg?“ zeptala se a hodila po něm košili, která se válela vedle postele.

„Ne, dík.“

„Frigg je ta, co zná osudy všech. Díky tomu zná i téměř veškerá tajemství, která však NIKOMU neprozrazuje. Dokonce ani její manžel neví, co všechno Frigg ví,“ vysvětlovala a nechala se políbit na rozloučenou.

„Brzy se vrátím,“ slíbil a zamířil do své pracovny, aby si něco vyzvedl.

28.12.2011 22:44:34
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one