Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Ahojda, přináším vám první část první kapitolky. Druhá bude za čtrnáct dní, příští týden bude ZO. Nejprve vám všem, kteří jste vydrželi čekat, chci poděkovat. Tak, teď ke kapitolce. Je kratší a neopravená a celkově se tam zatím nic moc neděje. Dejte tomu ale pár kapitol. Předevčírem se mi rozsvítilo a já zjistila, jak to všechno dopadne, takže se nemusím bát žádnýho bloku a vy další stávky. Snad. No, užijte si to, komentáře potěší.

Začátek nového života byl pro Harryho trochu hektický. Jakmile všechny děti opustily Bradavice, jeho kmotr ho vzal na několika hodinové nákupy. Nakupovali všechno – od oblečení po nábytek. Druhý den se s ním po snídani přemístil do vesnice, která se jmenovala Godrickův důl a zavedl ho před rodinný dům se žlutou omítkou.

 „V tomhle domě jsi se narodil. Když vás tehdy napadl Voldemort, polovina domu spadla. Remus nezahálel a dal se do oprav, když jsem byl v Azkabanu. Prý se tak alespoň zaměstnal. Nastěhovali jsme sem, neboť dům, který jsem po smrti rodičů a bratra zdědil, z duše nenávidím a necítím se tam dobře. Já, doufal jsem, že…“

 „Je to fajn, Siriusi,“ přerušil ho Harry a vešel.

            Dům byl skvělý, ale byl tím, čím byl – domovem dvou starých mládenců. Ale Harry se tu přesto cítil lépe než na Ústředí, kde strávil několik dní ze začátku prázdnin. Vřelost, radost a láska tu prýštila snad ze všeho a Harry měl, když zavřel oči, pocit, že se ocitl doma na ranči.

 „Pojď, řekneš nám, jak chceš umístit nábytek,“ vytrhl ho z myšlenek Sírius, když ho chytil kolem ramen a vedl ho do patra.

 

 „Tak jo, Harry. Trošku se uprav, ať mě Molly nesežere, hned jak tě uvidí a jdeme. Všichni už čekají jenom na tebe,“ řekl po dvaceti minutách, kdy se Harry nastěhoval, Sírius.

 „Co se bude dít?“ zeptal se Harry zvědavě.

 „Taková menší oslava na tvojí počest. Všichni, kdo neměli tu možnost, tě konečně chtějí poznat. Tím myslím členy řádu. To víš, celebrita jako ty nemůže být soukromá osoba.“ Jeho kmotr srandovně zahýbal obočím a zmizel dole. Harry si povzdechl. Tohle vážně nikdy nechtěl.

 

***

            Harry seděl ve stínu pod stromem, vedle něj seděla Hermiona a společně se bavili o jedné knize. Kousek od nich seděl Ron Weasley a zuřivě se dohadoval se svými sourozenci, který famfrpálový tým je lepší.

            Oslava jeho narozenin byla v plném proudu, ale on se cítil stejně nepříjemně, jako před několika dny na té seznamce se členy řádu. Do Bradavic byla pozvána řada jeho nových spolužáků z Nebelvíru, Havraspáru i Mrzimoru, ale nikdo ze Zmijozelu. A přesto měl Harry takové tušení, že s jistým zmijozelem by si měl co říct. Jeho budoucí učitel lektvarů se tu krátce mihl, aby mu předal dárek a zase zmizel.

 „Řekněme, že Black a pár dalších by se dneska nemuseli udržet,“ řekl Severu Snape na vysvětlenou a Harry přikývl na znamení pochopení a poděkoval za nejnovější Lexikon lektvarů.

            Lexikon lektvarů vycházel každý rok na konci školního roku a v něm byly zapsány všechny nejnovější lektvary nebo lektvary, které byly různě upravené, neboť se často stávalo, že někdo kvůli alergii nemohl užívat určitý lektvar.

            Najednou se na hranici pozemků objevil černý portál a z něj vyšla černovlasá žena v modrých šatech a po jejím boku kráčel černovlásek v bílé košili a černých kalhotách. Harry vstal a s pocitem nervozity se k nim rozešel. Slyšel, jak se ho pár lidí snaží zastavit, ale vzduchem dokonce proletělo několik paprsků, ale ty pro oba příchozí byly neškodné.

 „Lio, Niane,“ pozdravil ty dva, když je poznal.

 „Eivale,“ oplatili mu pozdrav lehkým pokývnutím hlavy a Lia přidala úsměv.

 „Stalo se něco?“ zeptal se a ohlédl se. Sírius, Remus, Brumbál a další mířili k nim.

 „Ne, nestalo, ale řekli jsme si, že bude lepší držet se poblíž. Stále jsi napůl smrtelný,“ vysvětlila Lia.

 „A Seilen…“ chtěl něco dodat Nian, ale Lia ho dloubla loktem do žeber aby mu naznačila, ať mlčí.

 „Můžu znát důvod vaší návštěvy?“ ozval se Brumbál, který k nim konečně došel.

 „Och, jistě. Jmenuji se Daniel Shaw a toto je má sestra Eva. Psal jsem Vám dopis kvůli tomu místu učitele výkladu run a má sestra se měla ucházet o místo ošetřovatelky,“ ozval se Nian a Harry po nich střelil pobaveným pohledem.

 „Och, jistě. Měli jste dorazit až příští týden,“ řekl Brumbál a podíval se na ně přes obroučky brýlí.

 „Opravdu? V tom případě se omlouvám, musel jsem si splést datum.“

 „No, když už jste tady, co kdybychom si dali v mé pracovně šálek čaje s citrónovým koláčem? Bohužel madame Pomfreyová je v tuto chvíli u své sestry v Řecku a vrátí se až příští týden, aby zaučila novou ošetřovatelku,“ řekl Brumbál a podíval se na Remuse se Siriusem.

 „Och, to je v pořádku. Je se tu stavím příští týden znovu. Je už její sestře lépe?“ zeptala se Lia na důvod, proč součastná ošetřovatelka odchází.

 „Její stav se nezlepšil ani nezhoršil. Tak, prosím pane Shawe,“ vybídl Brumbál Niana a společně zamířili do hradu.

 „Vy se znáte?“ zeptal se Sírius a tikal pohledem mezi Liaou a Harrym.

 „Ano, zběžně. Byla jsem na praxi na Bostonské akademii a měla jsem tu čest se s Harrym seznámit,“ odvětila Lia a zavěsila se do posledních dvou Pobertů. Společně se pak rozešli směrem ke společnosti a Harry s úsměvem na tváři šel pomalu za nimi.

 „Kdo to je?“ vyzvídali ihned ostatní studenti, když se Harry vrátil na své místo ke stromu.

 „Nový učitel run a nová ošetřovatelka,“ odvětil Harry a napil se máslového ležáku.

 „Znáš je?“ zajímala se Hermiona.

 „Zběžně. Tak, proč si myslíš, že nemá Growen tak docela pravdu?“ navázal Harry v rozhovoru, tam kde skončili.

            Hermiona se okamžitě pustila do předkládání důkazů o svém přesvědčení a Harry spolu s několika dalšími jí bedlivě naslouchal. Ostatní otráveně protočili oči a začali se bavit o něčem zajímavějším.

 

***

 

 „Takže mě máte hlídat?“ zeptal se Harry Niana, když se toho večera sešli na astronomické věži.

            Většina plnoletých se tak trochu rozjela a Brumbálovi nepřišlo moudré pustit je v tomto stavu letaxem nebo přemístěním domů. Sourozencům Shawovým nabídl, aby tu zůstali do konce prázdnin a oni to přijali.

 „Pokud by se ti stalo něco vážného, Eivale a nebyla u toho Seilen a Alter, aby se postarali o dokončení tvého zasvěcení, mohlo by se stát, že by jsi umřel a tvá duše by se zničila,“ odpověděla mu Lia a Harry přikývl.

 „Co vyvolalo tyhle starosti?“ zeptal se Harry a viděl, jak Lia trochu znejistěla.

 „Tohle by ti měla vysvětlit asi Seilen, ale…“

 „Ale…“ popostrčil Niana Harry.

 „Nechce porušit své slovo, které ti dala. Víš, to že tě nechá žít tvůj život až do pětadvaceti,“ řekl Nian a Harry se uchichtl.

 „Neřekl bych, že vy dva patříte k mému obyčejnému životu. Lio, vezmeš mě za ní? Niane, budeš mi krýt záda?“

            Oba oslovení přikývli. Lia chytila Harryho za paži a kolem nich se objevila mlha. Když se rozplynula, stáli před hlavním vchodem do domu.

 

***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***      ***

 

            Ron Weasley se znepokojeně ošil, jakmile se k němu Harry otočil zády. Něco v něm mělo strach. Brzy však Ron tento pocit odehnal a to ve chvíli, kdy mu jeho matka podala talířek s kusem dortu.

 

***

 

            Rudé oči spokojeně sledovaly kroutícího se muže a užíval si šok ve tvářích svých následovníků.     

 „Ještě někdo snad pochybuje?“ zeptal se a protočil si hůlku v prstech.

 „Ne, pane,“ odpověděly postavy jako jeden muž a poklonily se.

            Muž, který se před chvílí svíjel pod náporem zakázané kletby, se došoural k chlapci a polil ho na hřbet ruky.

 „Omlouvám se, můj pane. Pochyboval jsem a svůj trest jsem si zasloužil,“ řekl a zrzek spokojeně přikývl.

 „Ten chlapec má ještě příliš silnou osobnost, zatím se mi ho podaří ovládnout pouze ve spánku a jen na několik hodin. To se však brzy změní. Nyní běžte mí věrní a čekejte, než vás znovu povolám,“ rozkázal a všichni uposlechli až na jednoho muže.

 „Ano, Petersone?“ Záblesk v rudých očích.

 „Máme kontaktovat ostatní?“ zeptal se opatrně a uhnul očima.

 „Ne, zatím ne. Zrádce potrestám sám, až nadejde jejich čas a v tuto chvíli není vhodné na sebe upozorňovat.“

            Muž se poklonil a oba se přemístili pryč.

 

***

 

            Ron se probudil a nevěřícně hleděl na své pyžamo, které mělo rukávy od krve. Zamířil do koupelny a v zrcadle si všiml, že od krve má i obličej. Nejspíš se mu během spánku spustila krev z nosu. Umyl si obličej a oblékl nové pyžamo. Záhada vyřešena.

07.08.2011 20:07:41
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one