Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)

8. Obraceč a dohra

Ahojda. Vím, že to trvalo a mám pro to hned několik důvodů. V první řadě jsem si poslední dny prázdnin užívala, jak se jen dalo a na psaní jsem popravdě neměla ani pomyšlení. A pak začala škola. Slovo maturita jsem už snad slyšela ve všech pádech a ještě několikrát uslyším. A aby jste si nemysleli, že jsem snad měla tyhlůe týdny volnější a mohla psát, tak se mýlíte.  Drazí učitelé se nejspíš rozodli, že čím dříve budeme mít známky, tím líp. A pak jsem poslední dobou měla pár osobních problémů. Takže, jak to bude tenhle rok vypdat. Kapitoly budpou přibývat nepravidelně. Když se najde čas a něco napíšu a přidám. Nechci ale nic slibovat, takže vám neřeknu kdy budou přibývat nebo v jakém intervalu. Takže až do konce května to bude tak, no a pak záleží na tom, jak to dopadne - jak s maturitou, tak s výškou.
No, ať se vám kapitolka líbí, za komentáře děkuji.

„Měli bychom zajít za Hagridem. Podpořit ho,“ nadhodila Hermiona v pátek po obědě.

„Chudák Klofan. Škoda, že Malfoyovi tu ruku neusekl. To by si měl alespoň na co stěžovat,“ soptil Ron a Harry jen souhlasně přikyvoval.

„Měli bychom jít hned, když nám odpadlo přeměňování. Ty z ministerstva mají přijít brzy,“ pokračovala Hermiona a oba chlapci souhlasně přikývli a místo, aby zamířili chodbou ke schodišti, zamířili ven.

Hagrid je uvítal s červeným nosem a zarudlýma očima.

„Takovej hodnej hipogryf,“ postěžoval si poloobr při pohledu z okna na malou zahrádku, kde Klofan pozoroval hejno vran.

Hermiona konečně vyhrabala ve skříní džbánek na mléko a opatrně ho přenesla na stůl, aby do něj mohla nalít mléko, když tu se podívala do džbánku a vykřikla.

„Co se děje?“ hnal se k ní Harry následován Ronem, aby zjistili, co se děje.

„Rone, to je... To je Prašivka,“ oznámila téměř bez dechu.

Oslovený zrzek se protáhl mezi svými přáteli a natáhl se do džbánku, aby vzápětí k sobě přitiskl opelichanou krysu.

„Jak, kde...? Kde jsi byla, Prašivku?“ tázal se zrzek a drbal Prašivku mezi oušky.

„Našel jsem ji včera večer. Chtěl jsem ti ji dát až... až to dneska skončí,“ oznámil Hagrid a znovu se podíval z oknem, aby zahlédl blížící se trojici.

„Musíte zmizet! Jestli vás tu chytěj, budete v maléru? A jaktože jsi tady, Harry, sám?“ ptal se Hagrid, mezitím co poklízel hrnečky a otevíral závoru na zadních dveřích.

„Setřásl jsem Luciena v třetím patře,“ přiznal trochu neochotně a následoval své dva přátele ze dveří.

„Zatraceně, Harry, někde venku běhá Black a ty potřebuješ každou ochranu, kterou můžeš dostat,“ postěžoval si poloobr a sledoval, jak ti tři mizí za jednou velkou dýní.



Harry klečel vedle muže, který by byl jeho kmotrem, kdyby byl opravdovým Harry Potterem a snažil se vyčarovat Patrona, ale mozkomorů bylo příliš a jemu docházely síly.

„Expecto Patronum,“ vykřikl a z jeho hůlky se vznesl černý obláček, který donutil několik mozkomorů se stáhnout, ale téměř hned zmizel a oni opět připluli blíž.

Tělem se mu rozšířil chlad a vidění se mu rozostřilo. Než ho pohltila temnota, uviděl jakýsi černý stín a uslyšel nelidský křik, který by ho, pokud by neomdlel vyčerpáním, poslal přímo do hlubin beznaděje.


Probudil se na ošetřovně. Chvíli mžoural kolem sebe, než mu kdosi vrazil do rukou brýle – Hermiona.

„Mají ho, Harry. Chytili Siriuse a Pettigrew utekl. Chtějí mu dát polibek,“ sdělila mu a horečně pochodovala sem a tam.

Harry v rychlosti usoudil, že Hermioně nic není a jemu vlastně taky ne. Ron z nich dopadl nejhůř.

„A tvoji rodiče šílí. Nezlobí se na tebe, nebo to tak alespoň vypadalo, ale tvůj otec se hrozně pohádal s Brumbálem a byl u toho Popletal a vypadá to, že hodlá Brumbálovi...“ najednou Hermiona ztichla, když se otevřely dveře a dovnitř vešel Brumbál.

„Nemusíte o mě mít starost, slečno Grangerová. Všechno je v pořádku. Já, pan ministr a manžele Korvinovi jsme dlouhou dobu seděli u mě v kanceláři a řešili, jak se s touto situací vypořádat. Bohužel, svědectví profesora Snapea je přesvědčivé víc než svědectví tří třináctiletých,“ pronesl s povzdechem a posadil se na jednu prázdnou postel.

„Vy nám ale věříte.“

„Ano, já vám věřím, ale v této chvíli nemůžu ministrovo rozhodnutí změnit. Nyní potřebujeme víc času,“ pronesl a přes obroučky brýlí se podíval na Hermionu.

Ta se nejprve nechápavě zamračila a pak s výkřikem pochopení zažala zpod košile vytahovat zlatý tenký řetízek.

„Pravidla znáte, slečno Grangerová. Nikdo vás nesmí vidět. Sirius je zamčený v pracovně profesora Kratiknota v sedmém patře, třinácté okno zprava v západní věži. Pokud vše půjde dobře, podaří se vám dnes večer zachránit více než jeden život. O toho mladého muže venku jsem se postaral. Tři obrátky by měly stačit,“ prozradil jim, zvedl se a zamířil ven tiše si broukajíc jakousi melodii.

„O čem to mluvil?“ nechápal Ron, ale Hermiona si ho nevšímala.

„Promiň, Rone. Vysvětlím ti to později,“ řekla, než vytáhla Harryho z postele a hodila po něm svetr, který mu ošetřovatelka svlékla, když ho prohlížela, a přehodila mu přes krk řetízek.


***


Harry s Hermionou se krčili za houštím a sledovali scénu před sebou. Klofan chytal poletující netopýry a užíval si znovunabytou svobodu. Náhle Harry zpozorněl. Mraky odpluly pryč a odkryly stříbrný měsíc. Lupin se začal měnit, stejně jako Petr, který se k Harryho překvapení rozběhl k nim. Chlapec ani chvilku neváhal. Vyčkával a jakmile byla krysa dost blízko, vyslal na ni uspávací zaklínadlo.

„Co to děláš?“ zeptala se Hermiona a sledovala, jak si její kamarád sundavá mikinu a krysu do ní schovává a následně balíček uvazuje na Klofanův krk za silný provaz.

„Pokud budeme mít Pettigrewa, je Sirius volný,“ vysvětlil a v další chvíli museli prchat, když se proměněný vlkodlak začal hnát jejich směrem.

Utíkali k jezeru, kde je zachránil právě hippogryf, když vlkodlaka silně uhodil do čenichu. Dva mladí kouzelníci si oddechli, ale ne na dlouho. Náhle se totiž dívali na Harryho a Siriuse v obležení mozkomorů. Harry sledoval sám sebe, jak se snaží vyčarovat patrona, ale nevedlo se mu.

„Harry,“ vyrušila ho Hermiona a vyděšeně zírala na dvě postavy.

„Musíš vyčarovat patrona,“ naléhala na něj a on jí věnoval udivený pohled.

„Já nevím, nešlo mi to Hermiono,“ odpověděl se zoufalým podtónem a zíral, jak vítr rozfoukal další černý obláček.

„Musíš...“

Harry se zoufalstvím zavřel oči a ponořil se sám do sebe. Minulá vzpomínka nebyla dost silná, ale jaká by mohla být silnější. Žádná jeho šťastná dost silná nebyla a smutná už nejspíš také ne.

Otevřel oči a zoufale hleděl před sebe. Sirius Black byl kmotrem Harryho Pottera, ale jak zjistil, věděl dost o tom, jak se dostal k Potterovým. Harry tak trochu nechápal, proč se ho Brumbál snažil zachránit, když mohl prozradit vše o jeho účasti na tom, jak se z Gabriela Korvina stal Harry Potter. Možná špatně svědomí?
„Harry!“
Jeho druhému já právě poklesla ruka s hůlkou. A Harrymu právě došlo co ho činní nejšťastnějším a zároveň nejnešťastnějším. Pocit, že má rodinu – milující rodinu – a přátelé. I Sirius Black, který s ním vlastně neměl žádné závazky, mu řekl, že když bude cokoliv potřebovat, má mu dát vědět. A jak se teď díval na shluk mozkomorů, došlo mu, že to všechno může zase ztratit. Kdykoliv, jakýmkoliv rozmarem osudu.
Když pozvedal hůlku, mísily se v něm tyhle dva pocity a když vyslovil formuli, z jeho hůlky vyletěli dva havrani. Jeden zářivě bílý, který odehnal mozkomory od nich dvou a chlácholil jejich duše a jeden temně černý, který svým zobanem zaútočil na mozkomory, kteří se s uširvoucím křikem začali stahovat do hlubin lesa.

Ještě chvíli setrvali na místě, aby sledovali, jak se přihnalo několik kouzelníků a odnáší ty dva. Pak se vyšplhali na Klofana a vydali se pro Siriuse. Jak mu Hermiona vysvětlila, když budou mít štěstí, mohou předat Brumbálovi Petra hned a tak Siriuse zachránit, než se na něj sesypou bystrozoři. Z toho důvodu se taky domluvili, že bude lepší, když Sirius na Klofanovy odletí někam pryč a objeví se až po výzvě ministra. Harry nejprve nechápal, proč to Hermiona navrhla, ale Sirius se na ni usmál a přitakal jí.

„Má pravdu, Harry. Někdo by mohl být příliš aktivní a snaživý.“

A tak Harry stál vedle Hermiony na nádvoří a sledoval vzdalujícího se hippogrifa se Siriusem, když tu začaly odbíjet hodiny. Dva mladí kouzelníci si vyměnili vyděšené pohledy a rozběhli se chodbou směrem k ošetřovně.


***


Dva mladí kouzelníci spěchali chodbou a jejich kroky doprovázelo odbíjení hodin, ke kterému se vzápětí přidalo několik hlasů. Harry zabočil za roh prudce zastavil, takže Hermiona běžíc za ním do něj vrazila a oba tak skončili na zemi, a v obličeji se mu objevilo zděšení.

Před dveřmi ošetřovny stál Brumbál a snažil se odvést skupinu kouzelníků, kteří se dožadovali vstupu dovnitř, aby se jimi povolaný lékouzelník podíval na jejich syna, kmotřence či chráněnce. Vzápětí se k nim přidal i Snape, který jim s křikem oznámil, že Black uprchl.

Jejich pád nezůstal nezpozorován. I když hluk dvou padajících těl v tom množství hlasů téměř zanikl, Snapeovým uším neunikl. A pohled, kterým dva nebelvírské obdařil, jasně říkal, že si dal dva a dva dohromady.

Brumbál se na ně povzbudivě usmál, když se s provinilými tvářemi došourali ke skupině kouzelníků a pokynul jim, aby vešli na ošetřovnu. Ron je přivítal s nechápajícím výrazem na tváři, ale nedovolil si ani pípnout, protože si domyslel, že jeho dva přátelé jsou v pořádném maléru. I když pokud tu je Brumbál, ještě není nic ztraceno, pomyslel si.

„Pustili jste Blacka a nezapírejte! Jestli si myslíte...“ spustil okamžitě Snape, ale Harry ho přerušil.

„Sirius je nevinný a my máme důkaz,“ oznámil mu s nekompromisním výrazem ve tváři a na jeho přikývnutí podala Hermiona Brumbálovi stále uspanou krysu.

„Mazlíček Weasleyho?“ optal se s pozvednutým obočím a s výrazem, který jasně říkal, že si o jeho intelektu myslí ještě méně, než kdy předtím.

„Ve skutečnosti je to Peter Pettigrew,“ vysvětlila Hermiona a Brumbál přikývnul.

„Ten, kdo ve skutečnosti zradil moje... ten kdo ve skutečnosti zradil Potterovi,“ opravil se a hodil po svých rodičích omluvným výrazem a vzápětí sklopil pohled, když viděl tvrdý výraz v otcově tváři. Podlahu sledoval i celou dobu, co Hermiona vyprávěla – s pár úpravami – co se vlastně dnes stalo.

„Jdeme, Gabriely,“ oznámil mu přísně Daniel, jakmile ho lékouzelník prohlédl, ošetřil mu několik ran a prohlásil, že bude v pořádku a Brumbál je ujistil, že se postará o to, aby se Pettigrew

Vstal z postele a pokusil se svým přátelům věnovat uklidňující úsměv, ale vyšel mu z toho jen jakýsi škleb. Nikdo s ním celou dobu nepromluvil. Před vstupem do společenské místnosti ho jeho otec chytil za rameno a zadíval se mu do očí s takovým pohledem, ze kterého mladému nebelvírovi přejel mráz po zádech.
„To, že z toho pro teď vyjdeš bez trestu neznamená, že tvé jednání nebude mít následky, ale nehodlám to řešit tady. Ty by ses měl prozatím zamyslet nad svým chováním a nad tím, jak se budeš chovat v budoucnosti. Jsi můj syn, Gabriely, a chci ti vynahradit všechna ta ztracená léta, ale pokud nezměníš své chování, budu se k tobě chovat tak, jak se chová většina čistokrevných ke svým dědicům. Dvacátého pátého června ukončíš svůj život jako Harry Potter a začneš žít život Gabriel Korvina. A pak s tebou tak začnu jednat.“ S tím se jeho otec otočil a následován ostatními zmizel na schodišti.

Harry si povzdechl a na malou chvilku si pomyslel, jestli by nebylo lepší, kdyby nikdy nezačal pátrat po tom, kdo vlastně je, ale vzápětí se za své myšlenky okřikl. Vyslovil heslo a zamířil do ložnice.


*** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** ***


Harry si natáhl chrániče a použil na brýle kouzlo, aby je během zápasu neztratil. Pak vzal do ruky koště a zkontroloval, zda je vše v pořádku.

„Harry,“ oslovila ho Katie a naznačil mu, že je čas jít.

Harry přikývl a zařadil se po boku Freda a George.

„Neměj strach, Harry, budeme od tebe držet potlouky daleko. Vůbec nemusíš riskovat,“ sdělil mu Fred.

„To nebude potřeba. Hrajte jako obvykle. Tohle je můj poslední famfrpál, tak si ho chci užít,“ odvětil se smutným úsměvem a očima vyhledal v publiku své rodiče.

16.09.2012 21:40:21
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one