Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)

5. Patron, Klofan a Popletal DH

 Ahojda, v první řadě se chci omluvit, že to tak zatraceně dlouho trvalo. Měla jsem menší krizi, pak starosti se školou a pak prostě nebyl čas. No, příští rok tu bude ticho o hodně déle. Tak, doufám, že se vám bude kapitolka líbit a omluvíte chyby a překlepy. Kapitolku k ZO mam rozpracovanou. Bude buď koncem týdne nebo o víkendu. Za komentáře - minulé i budoucí - moc děkuji.

Harry zlehka zaklepal na dřevěné dveře kabinetu profesora Lupina a ignoroval dva tiché stíny, které ho sledovaly.

„Pojď dál, Harry,“ ozvalo se zevnitř.

Černovlasý kouzelník stiskl kliku, vešel a zabouchl jeho novým osobním strážcům dveře před nosem.

„Co teď?“ zeptal se Lucien a hleděl na dřevo.

„Počkáme,“ rozhodla Elena. A tak čekali.



„Co je tvá nejšťastnější vzpomínka, Harry?“ zeptal se Lupin po tom, co pomohl chlapci na nohy a dal mu kousek čokolády.

Oslovený přemýšlel. Byla tu ta chvíle, kdy se dozvěděl, že je kouzelník, kdy potkal Rona a Hermionu, viděl Potterovi v zrcadle, povedlo se mu první kouzlo, poprvé letěl, chytil zlatonku... Všechno zkusil a všechno zklamalo.

„Ta vzpomínka musí být šťastná?“ zeptal se Harry a protočil hůlku v prstech.

„Musí být silná,“ řekl mu na to Lupin a sledoval, jak se chlapcův obličej na několik sekund zachmuřil.

„Tak dobře. Pojďme to zkusit,“ řekl a přistoupil k truhle, kterou profesor následně otevřel a z ní se vznesl černý mozkomor.

„Expecto patronum,“ zakřičel Harry a moskomor narazil do zářivého štítu a s křikem se stáhnul.

Remus i Harry vypadali překvapeně. Patron, který měl mít zářivou bílou, byl temně černý.

„Harry, co jsi použil za vzpomínku?“ zeptal se Remus, rozžehl svíce a sám snědl kousek čokolády, než nabídl chlapci. Měl pocit, že z chlapcova patrona se v místnosti ochladilo místo požadovaného opaku.

Harry si povzdechl a prohrábl si vlasy. Nechtěl, aby to Lupin věděl. Nechtěl, aby to věděl nikdo. Nechtěl, aby ho litovali.

„Důležité je, že fungovala, ne?“ zeptal se místo odpovědi Harry a schoval hůlku do kapsy.

„Ano, ale tohle není normální podoba, kterou by měl patron mít,“ vysvětloval zachmuřený profesor obrany.
„Být nenormální je u mě nejspíš normální,“ poznamenal se smutným úsměvem Harry, poděkoval a rozloučil se.



Dva temné stíny doprovodily unaveného Harryho ke vstupu do nebelvírské věže. Elena ho následovala i tam a rozložila se v jednom křesle. Lucien zamířil za svým velitelem, aby ho informoval o tom, jak mladý dědic Korvinů prožil den.
Harry ve společenské místnosti dlouho nezdržel. Zahrál si s Ronem jednu partičku šachů a od Hermiony si vyslechl, že se jim nic najít ohledně Klofana nepodařilo a že zítra je první stání, takže nyní mohou spoléhat jenom na Brumbála.
Dal si dlouhou horkou sprchu, zatáhl kolem sebe závěsy, vrhl na postel tišící kouzlo a zavrtal se do peřin. Tušil, že to, na co dnes vzpomínal, se mu vrátí v plné síle a nechtěl nikoho budit. A měl pravdu.



Malý chlapec se krčil v rohu přístěnku a vzlykal. Rukou na ústech tlumil svůj nářek, aby nenaštval svého strýce, který by mohl mít dojem, že jeho synovec prosí o další výprask.

Bylo brzo ráno 25. prosince, když ho, ještě rozespalého, vytáhl jeho strýc z pod deky. Chlapci byly čtyři a tohle byly jeho třetí Vánoce v tomto domě. První ani druhé si nepamatoval. Tyhle si měl pamatovat do konce života.

Co se děje, strýčku?“ zamumlal rozespalý Harry a mnul si oči.

Jeho strýc neodpověděl, pouze se na zmateného chlapce zašklebil a vlekl ho do sklepa. Harry brzy pochopil, že jeho strýc nechtěl nikoho vzbudit. Jakmile sestoupili několik dřevěných schodů, rozkázal Vernon chlapci, aby se svlékl.

Proč?“ zeptal se zmatený chlapec, ale pomalu začal rozepínat knoflíčky příliš velkého svršku.

Vernon si sundal pásek, pak popadl drobného chlapce za ruku a přitáhl ho k sobě.

Měl jsi zemřít se svými rodiči, ty malá zrůdo. Tady tě nikdo nechce a kdyby to záleželo jenom na mně, zbavil bych se tě ve chvíli, kdy jsi se nám objevil u dveří,“ zavrčel mu do obličeje a několik slin dopadlo na chlapcovu vyděšenou tvář.

Vernon si chlapce přehnul přes koleno a napřáhl se. Když pásek dopadl na odhalenou kůži, chlapec sebou trhl a vykřikl. A pak dopadl znovu. A znovu. Tehdy to Harry spočítat nedokázal, ale celkem strýčkův pásek na jeho tělo – spodní část zad a zadek - dopadl třicetkrát. Ke konci už Harry nekřičel. Neměl na to sílu. Pouze vzlykal.

Obleč se,“ přikázal mu pak jeho strýc s očividně lepší náladou.

Pak odvedl chlapce do koupelny. Harry věděl, že tohle může být dnes jeho jediná příležitost, kdy se dostane na záchod a tak vykonal potřebu, i když ho to nepředstavitelně bolelo. Pak ho jeho strýc zavedl zpět do přístěnku a přikázal mu aby byl ticho.
„Jestli zaslechnu jediný zvuk, budeš litovat. Nikomu na tobě nezáleží a nikdo se nestará o to, co se s tebou stane. Kdybys najednou zmizel, nikdo by tě nehledal. Nikdo by tě nepostrádal.“

Pak zabouchnul dveře přístěnku a šel do kuchyně, odkud voněla káva a vajíčka a z obýváku hrála televize.

A Harry tlumil své vzlyky. Strýc Vernon ho již nikdy takhle nezbil. Někdy mu sice přilétla facka buď od tety nebo od strýce a jeho bratránek si z něj dělal boxovací pytel, ale nikdy ho už strýc nepotrestal tímto způsobem. Ale až do jedenácti let v něm rostl a zůstával ten pocit, který se zrodil toho rána. Pocit samoty, opuštěnosti a zbytečnosti. Pocit, že je na světě úplně sám.

Harry se probudil. Pyžamo měl promočené potem a ve spáncích mu bušila krev. Vykoukl zpoza závěsů. Všichni spali. Podíval se na budík a zjistil, že je půl páté. Mávl hůlkou a zamumlal zaklínadlo, aby vyvětral peřiny. Pak popadl čisté spodní prádlo, kalhoty a košili a zamířil do koupelny, aby si dopřál pořádnou sprchu.


„Hagrid je zpátky,“ vykřikla udýchaná Hermiona, když mířili z hodiny bylinkářství do hradu.

Ron s Harrym nemeškali a spolu s Hermionou se rozběhli k chaloupce na kraji lesa, aby se poloobra zeptali, jak dopadl Klofan. Lucien, který měl toho dne chlapce na starosti, zavrčel cosi francouzsky a pak se rozběhl za nimi.

Hagrid však doma nebyl, ale brzy si všimli jeho postavy na kraji jezera, jak vytváří žabky na hladině.

„Ahoj, Hagride. Jak dopadl Klofan?“ zeptal se hned udýchaný Harry, zatímco se jeho dva kamarádi vydýchávali. Francouze, který je povýšeně pozoroval, ignorovali.

Hagrid chvíli mlčel a pak se rozvzlykal a mezi vzlyky jim sdělil, že Klofana odsoudili k smrti bez možnosti odvolání.

„Ale vždyť dneska se o tom ještě rozhodovat nemělo,“ vykřikla popuzeně Hermiona a zastrčila si pramínek vlasů za ucho.
„Malfoy to prosadil. Prej by to s tak nebezpečnym zvířetem neměli dlouho protahovat, protože jinak prej může příště nějakýho studenta rovnou zabít a Starostolec mu dal za pravdu. Jako by Klofan dokázal někomu ublížit...“

Poloobr ještě chvíli bědoval a pak zamířil do své hájenky s Tesákem po boku.




Brumbál vystoupil z krbu na ministerstvu – dnes již podruhé. Pozdravil několik známých a zamířil do kanceláře Popletala. Vážně ho zajímalo, co mu Kornelius chce. Mladá sekretářka se na něj usmála a řekla mu, že už je očekáván. Ze slušnosti zaklepal a vešel.

„Kornelie chtěl jsi... Danieli, Ambro?“ zeptal se překvapeně, když uviděl manžele Korvinovi.
„Jsem rád, že jste se k nám připojil, Brumbále. Podle manželů Korvinových je Harry Potter ve skutečnosti jejich syn. A jsem si jistý, že pokud o tom někdo něco ví, jste to vy.“

Potěšený úsměv na ministrově tváři jasně říkal, co si o Brumbálovi a jeho budoucnosti, pokud se prokáže toto podezření, myslí.

15.05.2012 20:31:37
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one