Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)

3. Francouzi a Voldemort DH

Tak, nakonec je to trochu dýl, ale je to. Jiank...ano, tahle povídka už tu byla, ale nyní ji kompletně přepisuji.Omloucám se za chyby a komentáře samozřejmě uvítám.
 „Hermiono, ten tvůj kocour mi sežral Prašivku!“ vykřikl Ron následujícího rána, když na ně dívky čekaly ve společenské místnosti.
 „To je hloupost, Rone!“ ohradila se Hermiona a v obraně vzala do náruče zrzavého kocoura, který do té doby ležel na křesle.
 „Není. Ta příšera na to čekala jakou dobu a konečně se jí to povedlo!“ vyprskl Ron a nevraživě se díval na kamarádčina mazlíčka.
    Hermiona se na něj zahleděla přivřenýma očima, pak se otočila a vyšla portrétem ze společenské místnosti. Ron se za ní chvíli díval, pak se podíval na Harryho a společně se vydali do jídelny.
    Po snídani chlapci a Ginny následovali Hermionu opět do společenské místnosti, kde si zahráli Řachavého Petra a čekali, než si Hermiona, která jela na prázdniny k rodičům, zabalí. Dnes začínaly prázdniny a po obědě jel z Prasinek vlak do Londýna.
 „Tady,“ řekla Hermiona a položila před ně dvě tlusté knihy a pak kupu slože, na jejichž vrchu byl pergamen se znakem, který jim odhalil rodový lektvar.
 „To je všechno o těch znacích?“ zeptal se Ron trochu vyděšeně a střelil pohledem po Harrym.
 „Ne, ty knihy jsou o čistokrevných rodinách v Anglii, Skotsku, Irsku a Walesu. Ty projdete kvůli tomu znaku. Obrázky by měly být u všech, takže se zaměřte především na ty s ptáky, neboť tohle je Harryho osobní znak, takže rodový může vypadat trochu jinak, ale neměl by se příliš lišit. Tyhle složky projdete kvůli tomu případu s Klofanem,“ vysvětlila jim Hermiona a Harry na srozumitelnou kývl a pomocí kouzla poslal knihy i složky do jejich ložnice.
 „Dobře, musím ještě za profesorkou McGonnagalovou. Uvidíme se na obědě,“ oznámila jim a zmizela za portrétem.

***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***

 „Je zpátky, Albusi. Znamení je živé a žhne jako před dvanácti lety. Lucius mě informoval, že on už byl zavolán, ale Temný pán si povolal pouze jeho a chtěl slyšet o všem, co se za jeho...nepřítomnosti stalo.“
    Starý muž se zahleděl na profesora lektvarů a pak si povzdechl. Včera začaly Vánoční prázdniny a většina dětí byla doma. V Bradavicích jich zůstala hrstka – asi deset studentů. Naštěstí jedním z nich byl i Harry.
 „Musíme co nejdřív svolat řád a také kontaktovat nějaké staré spojence a pokusit se najít nové. Jakmile tě zavolá, Severusi, dej mi vědět. Každá informace je pro nás důležitá,“ pronesl po chvíli a pak sledoval, jak Severus Snape odchází.
    Takže Voldemort se opravdu vrátil, pomyslel si a přistoupil k oknu. Na pozemcích viděl skupinu dětí, jak si užívají sněhu.
 „A Harry je tak mladý,“ pronesl nahlas a fénix k němu obrátil hlavu.
    Pak se vrátil ke stolu a začal psát dopisy.

***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***

 „Takže ty tvrdíš, že Potter je čistokrevný?“ zeptal se vysoký blondýn svého syna a ten souhlasně přikývl.
 „Hm...to by mohlo Pána zajímat, protože v tom případě to není Potter,“ přemýšlel na hlas a podíval se na velký rodokmen, který byl vyobrazen na zdi.
 „Víš z jakého je rodu?“ zeptal se Lucius a podíval se na Draca,
 „Ne, otče,“ odvětil klidně a prohlížel si své nehty.
 „Dobrá. Dál je sleduj a pokud něco zjistíš, okamžitě mě informuj,“ přikázal svému synovi a dal mu najevo, že může odejít.

***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***

 „Danieli, co se děje?“ oslovila černovláska svého manžela, který toho rána s vážnou tváří četl dopis, který mu právě došel.
 „Píše mi Albus Brumbál – ředitel Bradavic. Prý se blíží zlá doba a on by chtěl uzavřít spojenectví s naší rodinou. Zve nás do Bradavic, abychom tam strávili nějakou dobu, teď, když tam v době prázdnin téměř nikdo není a pokusili se domluvit. Hm, co říkáš, strávit nějakou dobu v Anglii?“ zeptal se své ženy a stisknul jí ruku.
 „Pokud si myslíš, že je to dobrý nápad,“ zamumlala žena, políbila svého muže na tvář a odešla z jídelny.
    Muž za ní dlouho hleděl. Pak si povzdechl a vyslal svého patrona, aby zavolal svého přítele Piera, který byl zároveň velitelem jeho mužů.
 „Danieli?“
    Do jídelny vyšel vysoký opálený muž s platinovou kudrnatou šticí a přátelskýma hnědýma očima.
 „Vyber dva muže, kteří umí anglicky a ty sám si začni angličtinu procvičovat,“ řekl mu Daniel, když Piera pobídl, aby se posadil.
 „Povíš mi proč?“ zeptal se a nalil si kávu do hrnku.
 „Přišlo nám pozvání od Albuse Brumbála. Prý nás čeká zlá doba. Nevíš, co se v Anglii děje?“ zeptal se Daniel a prohlédl si kopičku dopisů.
 „Ne. Ambra jede taky?“ zeptal se Pier a začal listovat novinami.
 „Ano, doufám, že tak přijde na jiné myšlenky. Jako otec jsem zklamal,“ povzdechl si muž a přejel si rukou přes čelo.
 „Dělal jsi co jsi mohl, Danieli,“ snažil se ho uklidnit Pier a odložil noviny.
 „Odjíždíme dnes večer. Postarej se o to, aby všechno bylo připravené, ano?“ požádal ho Daniel.

***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***

    Harry se 25. prosince probudil brzy. V nohou jeho postele se kupila kopička dárků. Byl tam klasický weasleyovický svetr, Čokoládové žabky od Rona, úkolníček od Hermiony, balení od Taškáře od Freda a Geoge, přívěšek zlatonky od Ginny a od Dobbyho dostal malého dřevěného dráčka – Harry nepochyboval, že ho Dobby sám vyrobil.
    Po té, co si rozbalil dárky, Ron stále spal. Nejprve si chtěl jít zalétat, ale jakmile uviděl hustou mlhu, kterou způsobovali mozkomoři, si to rozmyslel. Místo toho popadl tašku, kde se ukrývaly zmenšené knihy a složky, a vydal se s nimi do velké síně, kde jak tušil, touhle dobou ještě nikdo nebude.
    Jak bylo zvykem, čtyři kolejní a jeden učitelský stůl nahradil jeden velký uprostřed síně. Harry se posadil téměř na konec stolu, okamžitě se před ním objevil hrnek čaje a míchaná vajíčka se slaninou, z tašky, kterou nechal položenou na stole, vytáhl jednu ze složek a dal se do čtení.
 „Ahoj, Harry,“ ozvalo se vedle něj.
    Nejprve prostě jen tak odpověděl a dál četl, a pak mu došlo, že tohle je Ginny a ne někdo z ostatních spolužáků.
 „Ahoj, Ginny. Ron ještě spí?“ zeptal se Harry a napil se teplého čaje.
 „Ne, běduje nad tím, že dostal od mamky svetr v hnědé barvě,“ odvětila Ginny se smíchem a zanořila ruce do tašky, odkud si vytáhla další složku.
 „Brý ráno,“ pozdravil je Ron, když se konečně smířil s barvou svého vánočního dárku a pustil se do jídla.
    Jakmile Ron dojedl, rozhodl se přiložit ruku k dílu a vytáhl jednu z knih a pergamen se znakem a pustil se do hledání. V tichosti pracovali až do doby, kdy se vedle nich ozval ženský hlas, který sice mluvil plynule anglicky, ale měl francouzský přízvuk.
 „Smíme si přisednout?“
 „Proč se ptáš?“ zeptal se hnědovlasé ženy muž, jehož černé vlasy byly upraveny do malých bodlinek.
 „Je to slušnost, Luciene,“ odvětila žena a usmála se na trojici studentů.
    Oba cizinci na sobě měli černé kalhoty, bílou košili  a černé sako.
 „Jistě, proč ne...Já jen, kdo jste?“ zeptala se Ginny.
 „Pracujeme pro rodinu Korvinů a ti byli pozváni Brumbálem do Bradavic,“ odvětila žena, ale muž se na ně mračil.
 „Tak kdyby bylo zvykem, že po té co se někdo přivdá nebo přižení, tak se jeho znak zkombinuje s tím druhým, tak bych tu pár adeptů měl, Harry, ale vypadá to, že hledáme ve špatném státě. Což znamená, že buď byla tvoje adopce provedena nelegálně nebo jsi byl rodičům ukraden,“ promluvil náhle Ron, který cizince ignoroval.
 „Jakto?“ zeptal se Harry a otočil se na zrzavého kamaráda nevšímaje si pohledu, který si cizinci vedle nich vyměnili.
 „No, pokud se kouzelník narodí v určitém státě a je sirotek, co je však u tebe vyloučeno, musí podle kouzelnického zákonu vyrůstat alespoň do pěti lety v zemi, kde se narodil. Má to co dělat s magií, kterou jsi zdědil, líp by ti to vysvětlila Hermiona. Pokud se s tebou stěhují rodiče, je to něco jiného, ale všichni víme, že to se nestalo,“ vysvětlil mu Ron.
 „A co to znamená pro mě?“ optal se Harry.
 „No, de facto, jakmile se ocitneš v zemi, kde jsi se narodil a tvoje magie se spojí s magií tvých předků, doslova vybuchne a pokud tam nebude někdo z tvého rodu, kdo dokáže magii usměrnit, zemřeš.“ Tentokrát nepromluvil nikdo ze sourozenců Weasleyových, ale onen muž, který se na Harryho ušklíbal.
 „Neučili Vás, že nemáte poslouchat cizí rozhovory?“ zeptala se Ginny, která viděla, jak Harry lehce pobledl, a začala balit věci do tašky.
 „Počkej!“ zarazila její činnost ona žena a popadla pergamen, který chtěla Ginny uložit na knihy.
 „Ten znak...ten jste odněkud okopírovali?“ zeptala se žena a dívala se na všechny tři vážným pohledem.
 „Ne, ten se objevil po tom, co Harry použil Rodový lektvar,“ odvětila Ginny a natáhla se po pergamenu.
 „Co vás vedlo k tomu ten lektvar dělat?“ zeptal se pro změnu Lucien.
 „No...“ začala Ginny, ale Harry ji přerušil. „Myslím, že do toho Vám nic není. Já...půjdu se projít,“ zamumlal pak ke svým přátelům a odešel ze síně.
 „Tak?“ dožadoval se své odpovědi Lucien, jakmile Harry odešel.
 „Má rodový znak na zádech,“ odvětila Ginny a usykla, když jí Rod dloubl do žeber.
 „Půjčím si to, ano?“ spíše oznámila než se zeptala žena, popadla pergamen a vydala se do čela stolu, kde seděli další tři cizinci.
 „Eleno,“ křikl za ní ten muž, ale ona ho ignorovala.
 „Harry nás zabije. Ne, zabije tebe, protože já se ti v tom snažil zabránit,“ oznámil Ron své sestře napůl úst a sledoval, jak se k nim blíží skupinka cizinců.
 „Tak, kde je?“ zeptal se vysoký hnědovlasý muž a přísně si je změřil pohledem.
 „Harry nic neprovedl,“ zareagovala Ginny, která měla strach, že hrdinu kouzelnického světa dostala do úzkých.
 „Samozřejmě, že nic neprovedl. Jen by jsme si s ním chtěli promluvit,“ promluvila černovláska vedle muže.
 „Šel se projít, což znamená, že může být v podstatě kdekoliv,“ odvětil Ron, hodil pohledem po Ginny, popadl tašku a odešel.

***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***

 „Vrať se zpět, Červíčku... Chci mít všechny informace z první ruky.“
 „Jistě, pane. Jak si přejete.“

***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***    ***

 „...a tam bydlí náš Hagrid. Letos vyučuje péči o kouzelné tvory, ale  zároveň je i šafářem a klíčníkem,“ upozornil Brumbál své hosty na malou hájenku, když tu z lesa vyšel zmiňovaný poloobr a po jeho boku šel drobný černovlásek.
 „To je on,“ zamumlal Lucien do Pierova ucha a ten upozornil Daniela.
 „Ten chlapec s ním byl v lese? Myslel jsem, že ten les je nebezpečný,“ poznamenal Daniel a pohledem sledoval chlapce, který trochu poklesl v kolenou, když ho Hagrid poplácal po ramenou a vydal se do kopce směrem k nim.
 „Ano, Harry...on... je zvláštní případ, řekl bych. Přitahuje maléry a s pravidly si moc hlavu neláme. Tentokrát tam byl s Hagridem, takže se mu nemohlo nic stát, ale občas tam Harry vyrazí jen tak sám od sebe, ale nikdy jsme ho přitom nechytili, takže ho nemůžeme potrestat. Ach, ahoj, Harry. Pomáhal jsi Hagridovi?“ zeptal se Brumbál s přátelským úsměvem, když k nim chlapec došel.
 „Dobrý den. No, šel jsem se podívat za Klofanem a Hagrida jsem potkal cestou. Už jste na něco přišel, pane?“ zeptal se Harry a upřel na ředitele zvědavý pohled.
 „Zatím bohužel ne, Harry...ach, budu muset odejít. Odvedeš naše hosty zpět do hradu, Harry?“ zeptal se Brumbál a zamračeně si prohlížel pergamen, který mu během jejich rozhovoru přinesl jeho fénix, a než Harry stačil odpovědět, zamířil směrem k hranicím, kde se přemístil.
„Takže ty jsi Harry Potter?“ oslovil ho hnědovlasý muž.
 „Ano, pane,“ odvětil klidně Harry, zabořil ruce do kapes a vydal se k hradu.
 „Ale slyšel jsem, že to nemusí být tak úplně pravda,“ řekl znovu.
    Harry se zastavil a otočil se na ně.
 „To ale není vaše věc,“ řekl klidně a chtěl pokračovat.
 „A co když ano?“
    To bylo poslední, co Harry uslyšel, než do něj něco narazilo a on upadl do bezvědomí.
24.01.2012 20:07:49
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one