Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Ahojda, no tak vím, že se tady měla tahle kapitola objevit už minulý týden, ale slavila jsem vstup mezi dospělé. No jo, už je to za mnou. Navíc je to docela fofr, teď před pololetím.

Takže ať se vám kapitolka líbí, omlouvám se za chyby a s komentáři nemusíte šetřit.

„…jen říkám, že je to zvláštní, Rone. Z Azkabanu nikdy nikdo neutekl. Ne, že by byl natolik hlídaný. Proti přemisťovací bariéra končí už několik metrů od hlavního vchodu, ale kvůli mozkomorům. Během několika dní z je z tebe troska, která nemá na útěk ani pomyšlení,“ vztekala se Hermiona u snídaně, když přišel Denní věštec se zprávou, že byl Sirius Black spatřen blízko Bradavic.

„Hermiono, pozemky jsou obehnaný mozkomorama. Jestli se tu ukáže, chytí ho. Spíš mi pomoc s úkolem do lektvarů,“ zaprosil zrzek a Hermiona se na něj podívala vyčítavým pohledem a pak se zamračeně podívala na Harryho.

„Já mam úkol do lektvarů hotovej,“ řekl s mírným úsměvem a napil se dýňového džusu.

„Fakt? A kdy jsi ho dělal?“ podivil se zrzek a vzhlédl od pergamenu, do kterého zapisoval, co mu Hermiona diktovala.

„Když jste byli v Prasinkách,“ odvětil a půjčil si Denního věštce.

„Odpoledne bychom mohli jít ven. Dneska má být ještě hezky,“ řekl Harry, který si vzpomněl na Sinistrovou, které včera pomáhal ve věži, když na hradě krom prváků a druháků nikdo nebyl.

„Hm, můžeme si tam vzít deku a udělat úkol na dějiny,“ navrhla Hermiona a Ron polohlasně zasténal.


Harry si lehl na deku a po chvíli si stejně jako několik ostatních spolužáků sundal tričko. Sluníčko dnes opravdu pražilo a všichni se ho snažili zachytit co nejvíc. Nějaké havraspárky si dokonce hověly na dekách jenom v plavkách.

„Brumbál by měl s Dursleyovými vážně něco udělat,“ poznamenala Hermiona, když viděla, jak kamarádovi pod bledou kůží vystupují kosti.

„Hm, nemělo by to dlouhodobý efekt,“ zamumlal Harry.

Najednou mu někdo položil ruce na záda a začal mu hníst krční svaly. Harry blaženě zasténal a podíval se komu má poděkovat. Ginny. Zrzka se na něj mile usmívala a trochu zčervenala, když se na ni Harry podíval. Když však nic neřekl, pokračovala. Pak přešla na lopatky.

„Páni, to je zvláštní,“ zamumlala Ginny, ale tři nebelvíři se na ni podívali. Jeden jen jedním okem.

„Co je zvláštní, Ginny?“ zeptala se Hermiona a založila si knížku.

„Podívej se, Rone. Tady na té lopatce. Kdyby byl Harry čistokrevný, řekla bych že je to rodový znak, ale to je hloupost. Lily Evansová byla přece mudlorozená, ne?“ zeptala se a Harry jí to přikývnutím potvrdil.

Ron, který v dětství nejednou viděl rodové znamínko na lopatce svého nejstaršího bratra, si své sestry nevšímal a prohlížel si malinký flíček podobný pize. Po chvíli váhání vytáhl hůlku, poklepal jí na kamarádova záda a zamumlal formulku.

Harry zasykl, ale zůstal ležet. Ti tři tak mohli vidět, jak se znaménko rozpálilo a na několik sekund se nad jeho zády objevil maličký ptáček sedící na zkřížených mečích, na kterých bylo něco napsáno. Po několika vteřinách zmizel.

„To je vrána?“ zeptala se zmateně Ginny.

„Udělej to znovu, Rone,“ poprosila ho Hermiona a zrzek poslech.

Hermiona hleděla na přízračný erb a něco si poznamenala na kus pergamenu. Nikdo z nich si nevšiml mladého zmijozela několik metrů od nich, který je zamračeně pozoroval.

„Podívám se po tom do knihovny. Jsem si jistá, že tam bude nějaká kniha s erby čistokrevných rodin. Ale nejde mi na rozum, proč má Harry to znamení,“ řekla Hermiona a uklidila si všechny věci do tašky.

„Možná by se mohl zeptat Brumbála, ne?“ nadhodil Ron a Harry se posadil a přetáhl si přes hlavu tričko.

„Raději bych zkusila Rodový lektvar. Je sice v osnovách šesťáků, ale když jsme zvládli i Mnoholičný lektvar… Jen to bude nějakou dobu trvat,“ navrhla Hermiona a setkala se se souhlasem.

„Pomůžeš mi v knihovně, Ginny? Nerada bych, aby tihle dva měli zakázaný vstup do knihovny hned druhý týden ve školním roce,“ řekla Hermiona a jmenovaní chlapci se na sebe zašklebili.

„Jasně,“ přitakala Ginny a obě dívky zmizely v hradě.

Ron vytáhl kapesní šachy a Harry s úsměvem přijal možnost odvety.


*** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** ***

Blonďatý zmijozel sledoval dvě nebelvírky do knihovny – v uctivé vzdálenosti, samozřejmě. Stál od nich několik metrů, vytahoval bez jakéhokoliv zájmu knihy z polic, prohlížel si je a pokukoval po těch dvou.

Grangerová nejdřív zamířila do oddělení s lektvary a prohlédla si tři různé knihy než nad jednou polohlasně vypískla a něco ukazovala malé Weasleyové. Pak se jí zrzka na něco zeptala, starší dívka se na chvíli odmlčela a pak zavrtěla hlavou.

Draco se zamyšleným pohledem sledoval, jak ty dvě odchází a rozhodl se je sledovat a dát si na nebelvíry pozor. Byl rozhodnutý přijít na to, co se to kolem Pottera děje.


*** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** ***


„Budeme se zase muset vloupat Snapeovi do skladiště,“ oznámila Hermiona Harrymu a Ronovi, když je našla, jak se ve společenské hádají ohledně famrpálu, i když oni to nazvali diskuzí.

„Jasně, Hermi, už v tom máme praxi. Harry ti předvede kdykoliv ten nejlepší výbuch lektvaru. A jsem si jistý, že když ho posadíme s Nevillem, bude se ten netopýr vztekat dobrou půlhodinu. To by ti mohlo stačit, ne?“ zeptal se Ron a všichni se podívali na černovlasého chlapce, který četl nějakou knihu o bylinkách.

„Použijeme zase koupelnu Uršuly?“ zeptal se Harry.

Hermiona přikývla, Harry si povzdechl, Ron se začal chechtat a Ginny se na ně podívala s obočím tázavě zvednutým.

„Neptej se,“ doporučil jí Harry a zeptal se Hermiony, co všechno budou potřebovat.


*** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** ***


„Pottere, Longbottome... Vy idioti! Jestli jste se nenaučili číst...“

Jindy by se Draco bavil stejně jako jeho spolužáci pohledem na dva nebelvíry, kteří budou právě naprosto poníženi a navíc dostanou trest. Avšak dnes sledoval pozorně tu šmejdku. Všiml si, jak na ni, chvíli před tím výbuchem, Potter kývl. A Grangerová, místo aby se teď těch dvou chudáků zastávala, se plížila ke dveřím skladu. Vrátila se za několik minut a kývla na Weasleyho.

Sledoval je i po hodině, kterou měli před obědem. Ti tři místo do Velké síně zamířili do nepoužívané umývárny, kde strašil duch té holky a kde byl vchod do Tajemné komnaty. Myslel si, že Brumbál tu umývárnu minulý rok zapečetil, ale asi se spletl.

Skryl se do jednoho výklenku a čekal, než vyjdou. Pak se proplížil dovnitř a rozhlížel se kolem. V předposlední kabince bublal kotlík, vedle něj stála krabice s přísadami a na zdi byl přilepen návod na Rodový lektvar. Podivné.


*** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** ***


„Jak dlouho se to bude vařit, Hermiono?“ zeptal se Harry, když sledoval, jak jeho kudrnatá kamarádka, přidává do bublající vody jakýsi nachový prášek, který dosud čirou tekutinu proměnil ve žlutou.

„Pokud neuděláme žádnou chybu, tak začátkem prosince by měl být hotový,“ odvětila a přelétla několik řádků v návodu.

„Víš, přemýšlím, jestli to vůbec chci vědět,“ zamumlal Harry a Ron se zasmál.

„Představ si, že se třeba ukáže, že jsi Malfoyovo bratranec,“ řekl se smíchem a Harry se nad tím opravdu zamyslel a pak zavrtěl hlavou.

„Nebudu malovat čerta na zeď předčasně,“ řekl a podal Hermioně hmoždíř.


*** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** ***


„Takže profesor Lupin ti slíbil, že tě naučí patrona? To je skvělé, ne?“ zeptala se Hermiona, ale v jejím hlase byl zvláštní podtón.

„Hm, ale až po prázdninách,“ odvětil Harry a zadíval se na plánek, který mu před dvěma dny věnovali Fred s Georgem.

„Tady je ta lahvička,“ řekla Ginny, která se právě přiřítila do umýváren a podávala Hermioně u kotlíku malou lektvarou lahvičku.

„Jestli na tohle Snape někdy přijde, tak jsme všichni mrtví,“ poznamenal Ron, jakmile Hermiona přelila dostatek temně modrého lektvaru do lahvičky a zbytek měli vylít.

„Jasně, ale musel by nám – teda Hermioně – uznat genialitu, protože i když je on sám Einstein, tak tohle by ho určitě ohromilo,“ namítl na to Harry.

„Kdo?“ zeptali se unisono sourozenci a Hermiona s Harrym jen se smíchem zakroutili hlavou.

„Takže teď se to musí uležet? Jak dlouho?“ zeptal se Ron, zatímco likvidoval důkazy.

„Než bude průzračný,“ odvětila Hermiona a skryla lektvar do nádržky, kterou předtím kouzlem zbavila vody.


*** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** ***


Bylo dvacátého prosince, když čtyři nebelvíři sledovali, jak se lektvar s kapkou krve jednoho z nich rozlévá po pergamenu. Po chvíli se začal na doposud čistém pergamenu objevovat znak. Velký havran sedíce na dvou zkřížených mečích, které pojil břečťan. Meče však byly prázdné.

„Já myslel, že když použiješ rodový lektvar, ukáže se ti rodokmen,“ řekl Harry trochu zaraženě. „A nebylo na těch mečích něco být?“

„Rodokmen by se ukázal pouze v případě, že by jsi byl hlava rodiny, což očividně nejsi. No a na těch mečích by mělo být heslo tvého rodu, ale tady by se nejspíš mělo ukázat tvé osobní, kdybys nějaké měl, protože i když je to znak tvého rodu, tak díky tvé krvi je tvůj osobní,“ vysvětlovala Hermiona a zkopírovala znak na několik dalších pergamenů.

„A co teď?“ zeptal se Ron, který však tušil odpověď.

„Podívám se v knihovně po nějakých knihách a na prázdniny bychom si je půjčili. Pak budeme muset hledat,“ potvrdila nejhorší obavy obou chlapců a zavelela k odchodu z umývárny.

„Zase přijď, Harry,“ zavolala za nimi Uršula a s úsměvem sklonila stydlivě hlavu, když Harry slíbil, že se staví.

15.01.2012 23:07:40
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one