Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Ahojda, tak přináším slíbenou středeční kapitolku. Jak jste si všimli s NP mi to minulý týden nevyšlo. Uvidím, jak to půjde tento, neboť se neočekávaně stalo, že v sobotu se k pc nejspíš nedostanu vůbec, ale doufám a věřím, že to zvládnu. Omlouvám se za chyby a doufám, že se bude líbit. Kapitolka je věnována: Vince, Samanthě a Adalwolfovi.
Gabriel přešlapoval na prahu salónku, ve kterém se nacházela jeho matka a četla si nějaké papíry. Chtěl... Potřeboval s ní mluvit, ale zároveň ji nechtěl vyrušovat, pokud měla nějakou důležitou práci. Povdechl si a rozhodnutý tento rozhovor odložit, až bude mít jeho matka čas, se začal otáčet k odchodu, když promluvila.

„Potřebuješ něco, Gabrieli, nebo tě prostě baví stát mezi dveřmi a vzdychat?“ zeptala se a zvedla k němu oči, které jiskřily pobavením a smíchem.

„No, já... Chtěl jsem se na něco zeptat,“ promluvil váhavým hlasem Gabriel a vydal se pohovce, na které jeho matka seděla.

„Ano?“ pobídla ho Ambra a odložila papíry, ve kterých doposud cosi četla, aby dala najevo, že se mu plně věnuje.

„No... Caisy říkala, že paní Malfoyvá bere ji a Draca za dva dny do Londýna, aby si Draco nakoupil věci do školy a tak mě napadlo...že, napadlo mě, jestli bych nemohl jít s nimi?“ vyslovil svou prosbu a na konci měl jeho hlas tázavý tón.

„Vážně?“ Na tváři Ambry se objevil malý úsměv.

„Hm,“ zamumlal neurčitě Gabriel a sklopil zrak k zemi.

„A to protože...?“ popíchla svého syna černovláska a čekala, co z něj vypadne.

„No, abych dělal doprovod Caisy. A taky asi doufám, že potkám kamarády z Bradavic. No a... říkal jsem si, že... že bych možná mohl Casey seznám se Siriusem.“ První dvě věty způsobily, že Ambřin úsměv se o něco zvětšil. Ta poslední ho však dokonale odstranila.

Téma, o kterém se v rodině Korvinů nemluvilo nahlas, byl Sirius Black – kmotr Harryho Pottera, díky magii a jeho vztahu ke Gabrielovi velmi vzdálený rodinný přítel. Ambra od Daniela věděla, že si Gabriel s tím mužem dopisuje. Bylo to Danielovo právo jako hlavy rodiny, že veškerá pošta šla do rukou jemu – dříve to sloužilo ke kontrole toho, že se děti nespiknou proti vlastním rodičům a nedomluví si s někým útěk a následně například tajnou svatbu. Dnes už to byla sice pouze formalita, ale Ambra si moc dobře pamatovala, jak Daniela jeho otec potrestal tím, že mu na několik měsíc odpíral poštu.

„Chceš je seznámit?“ zeptala se opatrně, poposedla si a naznačila svému synovi, aby se posadil vedle ní.

„No... jsou příbuzní. On je její strýc, správně? Tak jsem si myslel, že by bylo pěkné, kdyby se Caisy i Sirius seznámili s někým s krví Blacků, kdo je no...“ Slovo normální na poslední chvíli spolkl. Nechtěl si ani představovat, co za reakci by to u jeho matky mohlo vyvolat. „Prostě jsem si myslel, že Sirius nemá moc dobré vztahy se zbytkem příbuzenstva a Caisy by mohla být mostem, který by přispěl ke zlepšení vztahů mezi Blackovými.“

Ambra na něm viděla, že je to jenom jedna část pravdy. Ať už si s tím mužem psali o čemkoliv, vzniklo mezi nimi pouto. Sirius Black ho vnímal jako chlapce, kterého by za jiných okolností učil skopičiny a byl by tu pro něj, kdyby potřeboval poradit a přitom to zatajit před rodiči. Bral ho jako svého opravdového kmotřence a Gabriel ho nejspíš bral jako svého kmotra. Piera měl rád, to Ambra věděla, ale také věděla, že pro jejího syna je Pier především muž, který složil slib chránit jeho otci a tak měl pocit, že ne úplně ve všem mu může důvěřovat, neboť přání a rozkazy jeho otce, byli u Piera na prvním místě. Až pak byl jeho kmotřenec.

„A proč s tím jdeš za mnou?“ zeptala se ho Ambra.

„No, tátu jsem kromě jídel ty poslední dny moc neviděl, tak mě napadlo, že bys... že by ses za mě mohla přimluvit?“ svěřil jí Gabriel hlavní důvod, proč s ní chtěl mluvit a zvedl k ní žadonící pohled.

Ambra na něj několik chvil hleděla a pak se rozesmála a vtáhla svého syna do objetí, což Gabriela trochu překvapilo, ale milerád ho opětoval. Ambra si několik minut užívala ten pocit, že objímá svého syna a pak se od něj s úsměvem na tváři a poněkud skelnýma očima odtáhla.

„Promluvím s ním, ale myslím, že to nebude problém. Poslední dny má tolik práce, aby s Luciusem všechno dojednali a uzavřeli do Vánoc, že bude nejspíš rád, když odsud na jedno odpoledne zmizíte a on se nebude muset ještě obávat, kdy mu dům spadne na hlavu,“ ujistila ho a Gabriel nepatrně zčervenal nad narážkou na nedávný incident v lektvarové laboratoři, kdy s Thomasem z nudy zkoušeli jak spolu budou nějaké přísady reagovat, a málem vyhodili celý dům do vzduchu.

Daniel se nejprve na oba zlostně mračil a pak jim přikázal, aby celou laboratoř dali do původního stavu bez pomoci magie a pak šli do svých pokojů – každý do svého – kde měli zůstat až do následujícího dne. To, co Gabriel nevěděl, že jakmile Ambra s Danielem osaměli, oba se rozesmáli. Jejich syn se konečně choval na svůj věk, prováděl neplechy a bavil se. To, že sem pozvali Thomase byl na konec opravdu dobrý nápad.

„Omluvili jsme se a poučili jsme se.“ Snaha Gabriela o to, zachovat si důstojnost a vážnost, Ambru znovu rozesmála a rozcuchala svému synovi vlasy.

„Jaks to myslela, do Vánoc?“ zeptal se Gabriel, když mu zpětně došly matčina slova.

Ambra si povzdechla a v duchu si vynadala, že si nedala pozor na pusu, ale rozhodla se synovi říct pravdu.

„Pokud půjde vše podle plánu, tak letos nebudeme pořád Vánoční večírek, ale budeme pozváni k Malfoyovým. Ty ve vhodnou chvíli požádáš veřejně Cassiopeiu o ruku a ještě téhož večera projdete za přítomnosti všech hostů obřadem zaslíbení.“

„Už teď? Není zvykem, že k tomu dochází, když je alespoň jednomu sedmnáct?“ podivil se Gabriel a nepatrné zamračení se s matčinou odpovědí prohloubilo.

„To ano, ale Lucius trvá na tom, aby k tomu došlo dřív. Má prý obavu, že až by se Cassiopeiini rodiče dostali z Azkabanu, mohli by do celé věci zasáhnout a nějak to přerušit. Když za sebou budete mít obřad zaslíbení, jste už magicky svázáni, smlouvy jsou magicky uzavřeny a potvrzeni a nikdo s tím nemůže už nic nadělat a nemůže nic měnit,“ prozradila mu a pak mu upravila vlasy, které před chvílí sama rozcuchala. „Promluvím s tvým otcem dnes před večeří. A teď běž. Mám ještě nějakou práci a ty bys něm nechávat Thomase dlouho o samotě s těmi dvěma. Kdo ví, co by ho z dlouhé chvíle zase napadlo...“

*** *** *** *** *** *** *** ***

Gabriel ucítil, že padá, ale v tom ho zachytila čísi ruka a pomohla mu vyrovnat se s přistáním. Jakmile se Lucien ubezpečil, že Gabriel pevně stojí a nehrozí, že by se zřítil k zemi, pustil ho a odstoupil od něj dva kroky. Gabriel mu poděkoval přikývnutím, urovnal si plášť a otočil se ke Cassiopeie a nabídl jí rámě.

Plán byl takový, že Gabriel doprovodí Malfoyovi po obchodech a před návštěvou Madame Malkinové se od nich oddělí a sejde se se Siriusem v Děravém kotli, kam se k nim později Cassiopeia a Malfoyovi připojí. Thomas chtěl jít s nimi, ale Ambra mu oznámila, že na ten den naplánovala návštěvu jeho rodiny. Prý chápe, co to pro matku je, když tak dlouho nevidí své dítě.

Draco Malfoy si užíval pozornosti, kterou jejich skupinka vzbuzovala. Draco kráčel po boku své matky, za nimi šel Gabriel s Cassiopeiou a za nimi se držel Lucien, který se ostražitě rozhlížel kolem sebe, ruku neustále na hůlce, připraven zneškodnit případného útočníka.

Gabriel se poměrně bavit při pohledu na Dracův nadutý výraz v obličeji, když se mu obchodníci snažili vlichotit a prodat to nejlepší a zároveň nejdražší zboží. Byla to jakási imitace Malfoye staršího, která však ve tváři jeho syna vypadala směšně.

Cassiopeia se naopak docela nudila. Chodit od obchodu k obchodu, kde si její bratrance nakupoval potřeby do školy, ji příliš nebavila a častým vzdycháním a otrávenými pohledy to dávala najevo. Gabrielovi se ji na chvilku podařilo zabavit, když se od Narcisy a Draca odtrhli před návštěvou Krucánků a pozval ji na zmrzlinu. Narcise to sice moc nelíbilo, ale nakonec je otráveně odmávla a řekla jim, ať si s návratem pospíší.

„Tady.“ Podával Gabriel Cassiopeie kornout s kopečkem čokoládové zmrzliny a sám se s chutí pustil do vanilkové.

„Díky,“ poděkovala dívka a zvedla se ze schodů před cukrárnou, kam si sedla, když na Gabriea čekala.

Pomalu se vydaly zpět ke knihkupectví s Lucienem jako věrným stínem, který pozvání na zmrzlinu od Gabriela odmítl, v patách.

„Já... Mluvil jsme se svou matkou a něco jí uklouzlo. O nás dvou,“ začal pomalu a nejistě Gabriel, nevěda jak dívka oznámení o tom, že ani ne za pět měsíců projdou obřadem zaslíbení.

„A o co šlo?“ zeptala se na oko lhostejně Cassiopeia, ale celé její tělo se napjalo.

„Pokud prý všechno půjde jak má tak... tak o vánočním plese u Malfoyů se zasnoubíme a projdeme obřadem zaslíbení,“ podělil se s ní o informace a čekal na její reakci, která ho velmi překvapila.

Celé Cassiopeiino tělo se uvolnilo a ona se znovu s chutí pustila do zmrzliny. Na Gabrielovi muselo být jeho překvapení znát, protože mu po chvíli řekla: „Je to kvůli Luciusovi, co? Má strach aby sis to náhodou ty nebo tvoji rodiče nerozmysleli. Po tom obřadu už nemůže nikdo couvnout. Takže buď v klidu. Je to jen formalita.“

Než došli ke Krucánkům, měli zmrzlinu snědenou, takže vešli dovnitř a vydali se hledat Draca a Narcisu, což nebylo nijak těžké. Draco diktoval mladíkovi, který mohl být jenom o něco starší než oni, co za knihy chce a Narcisa si povídala s nějakou ženou nedaleko pokladny.

Narcisa si jich všimla, ale pouze po nich přejela pohledem a vrátila se k rozhovoru s druhou čarodějkou, takže Gabriel zatáhl Cassiopeiu mezi regály.

„Ale já nepotřebuji učebnice,“ upozornila ho Cassiopeia na zjevné, přesto stočila pohled ke knihám a začala si číst tituly na jejich hřbetech.

„Víš, Caisy, tohle je knihkupectví. Kromě učebnic tu mají i normální knížky. I když těch je tu o něco méně, to připouštím. Víš, když navštívíš mudlovské knihkupectví, tak učebnice zabírají minimum, protože mudlové nejsou omezeni hranicemi jejich fantazie. Můžou psát o čemkoliv se jim zachce.“

„Ale to kouzelníci také, ne?“ zeptala se Cassiopeia a natáhla se po jedné knížce, která se posléze ukázala jako sbírka básní.

„Ano, ale kouzelníci vnímají magii a všechno okolo ní jako něco, co má svůj řád a pravidla. Kouzelníci ví, že ani pomocí magie není možné všechno nebo že něco je prostě nemožné. Mudlové ne. Kouzelníci ví, jak je to s magickými stvořeními, zatímco mudlové si mohou vymyslet stovky teorií,“ vysvětloval jí Gabriel a sledoval, jak dívka naproti němu zavřela knížku a několik vteřin se na ni toužebně dívala, než ji vrátila zpět do police.

„Asi chápu, jak to myslíš,“ připustila a pak se zaměřila na něco za jeho ramenem. „Pojď, Draco už má vybráno.“

Po té Malfoyovi a Cassiopeia zamířili k Madame Malkinové a Gabriel zamířil k Děravému kotli s Lucienem po boku.
19.02.2014 22:23:39
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one