Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Druhá vánoční kapitolka s věnováním pro: laura, emmickav, Elis, Vinka a Samantha. Kapitoly k ZA a TII plánuji na Silvestra, tak uvidíme, jak to vyjde. Doufá, že jste si všichni užili dnešek a pod stromečkem našli hafo dárků od Ježíška. Omlouvám se za chyby a doufám, že se bude líbit.
Trvalo ještě dva dny, než se všichni, kdo byli pozváni na Gabrielův ples, rozloučili a odjeli. Všichni až na Malfoyovi. Vzhledem k tomu, že Gabriel dal více než najevo, ke komu směřují jeho sympatie, byla potřeba, aby vše bylo dojednáno a následně právně schváleno. Takže jak Gabrielův otec trávil celé dny v kanceláři s Luciusem Malfoyem nebo se svými právníky a společně jednali o věnu a majetku, který měla Cassiopea přinést do rodu Korvinů a projednávali spoustu dalších věcí, které se na první pohled jevily jako maličkosti – kdy k zasnoubení, kdy k samotné svatbě, jaký bude použit rituál...

Gabriealova matka zase trávila téměř veškerý čas s Narcisou. Společně nakupovaly, bavily se o svých manželech i dětech a plánovaly jejich budoucnost.

A tak se stalo, že Gabriel trávil většinu času s Cassiopeiou, která, jakmile se dostala z dohledu svých pěstounů, projevila jako velmi zábavná dívka s hlavou plnou nápadů a představ, které dokázaly Gabriela pobavit a zároveň v něm probudily jistou jeho část, která byla kdysi dítětem a ztřeštěným Nebelvírem, který se do všeho vrhal po hlavě a užíval si i ty nejmenší maličkosti. Dokázal si jí představit jako parťáka pro každou neplechu a trochu ho zamrzelo, že neměl možnost se s ní seznámit v Bradavicích. Spousta nápadů, se kterými dívka přišla, byly skvělé, ale za jejich provedení by byli oba potrestáni a vyslechli by si sáhodlouhou přednášku na téma co je a co není vhodné pro členy a dědice tak vážených rodů. A tak zůstalo pouze u představ. A mimo jiné se samozřejmě snažili poznat.

„Víš kdy mám narozeniny já, ale já nevím, kdy ty. Takže?“ ptal se Gabriel Cassiopeii jednou odpoledne, když se procházeli po zahradě.

„Třetího února,“ odvětila prostě s pokrčením ramen.

„Takže ti je pořád čtrnáct?“ ujišťoval se Gabriel a na rozcestí zabočil vlevo.

„Není to tak dlouho, co jsi na tom byl stejně,“ připomněla mu trochu ostře a pohodila hlavou.

„Já vím, jen se ujišťuji,“ bránil se s lehkým smíchem Gabriel a pak zvážněl. „Pro tvou matku to muselo být asi těžké. Sirius se několikrát zmínil o Azkabanu, když jsem s ním mluvil a no, nezdá se to jako vhodné místo pro přivedení dítěte na svět.“

„To není,“ připustila se zamračením a zahleděla se na cestu před sebou. „Několikrát jsem tam byla. Za ní. Teta si myslela, že to je dobrý nápad. Já bych s ní nesouhlasila. Moje matka...ona... Když zjistila, že je těhotná, čekali, jestli nepotratí. Kdo by měl zájem o potomka Smrtijedů? Jenže se tak nestalo, a když azkabanský ošetřovatel prohlásil, že je minimální šance, že o dítě přijde, přesunuli ji z Azkabanu k Mungovi. Byla tam asi čtyři měsíce a všichni lékouzelnící museli složit slib mlčenlivosti, že nic neprozradí. Jakmile jsem se narodila, vydal Starostolec z iniciativy Brumbála, aby byl proveden test otcovství. Nejspíš doufali, že se prokáže, že moje matka byla svému manželi nevěrná. V tom případně dána do rodiny otce a v případě, že by on ani nikdo z jeho rodiny nežil, soud by rozhodl, který z tet se o mě má starat. Jenže se ukázalo, že můj otec je opravdu můj otec a tak jsem za měsíc byla předána Malfoyovým a matka poslána zpět do Azkabanu. Mám trochu obavy z toho, co by se mohlo stát, až se dostane ven.“

Ne kdyby, ale až, všiml si Gabriel a trochu se zamračil. Po slovech, která vyslechl od Malfoye nemohlo být pochyb, že Voldemort hodlá co nevidět znovu udeřit a podmanit si kouzelnický i mudlovský svět. A k tomu bude potřebovat své následníky. Trochu mu dělalo starosti, co Cassiopeia asi všechno ví, ale nechtěl vyzvídat. Vypadalo to, že v ní našel přítelkyni a důvěrnici a nechtěl to zkazit. A to nejen z důvodu, že je čekala společná budoucnost.

V přemýšlivém tichu zabočili vlevo a oba se zarazili. Kousek od nich byl altánek, ve kterém se poprvé potkali. Ale to nebyl důvod, proč zastavili. Tím důvodem byl Thomas, který pevně objímal mladého Malfoye a vášnivě ho líbal. Draco objímal vyššího mladíka kolem krku a stejně vášnivě mu odpovídal.

„No páni...“ uteklo polohlasně Cassiopeie, ale i to stačilo, aby se ti dva od sebe trochu poplašeně odtrhli.

Draco byl zardělý ve tvářích a v očích se mu mísilo potěšení, stud a hněv. Jakmile na ty dva zaostřil, hněv převládl, vyškubl se z Thomasova objetí, který až na mírně napuchlé rty, vypadal naprosto v pohodě a na svého bratrance se lehce usmíval, a nejbližší cestou zamířil k domu.

„Asi bych s ním měla promluvit,“ zamumlala Cassiopeia, hodila jedním zvědavým pohledem po Thomasovi a vyrazila za svým bratrancem.

Gabriel si se zamračením prohlížel svého bratrance. To, že Thomas je gay, věděl už nějakou dobu a nedělalo mu to problém. Ale jeho rodiče to nevěděli a Gabriel si nedokázal představit reakci svého otce, kdyby to prasklo. Na jisté věci měl Daniel Korvin poněkud zastaralé názory.

„Co se děje?“ zeptal se Thomas, když viděl Gabrielův výraz, opřel se o zábradlíčko altánku a z kapsy vytáhl krabičku cigaret. „Tvoji ani jeho rodiče nás tu načapat nemohli. Ti dva jsou zase zalezlí v pracovně a hádají se ohledně vás dvou. A jejich drahé polovičky vyrazily na nákupy do Paříže.“

„O to nejde, Thomasi. Nebo alespoň o tohle...“ oznámil mu a opřel se o zábradlí naproti němu. Nechtěl načichnout cigaretovým kouřem, i když by se toho zápachu mohl snadno zbavit. „Uvědomuješ si, co je Draco Malfoy zač? A nemyslím tím, že je to malý proradný Zmijozel, kterého čeká kariéra Smrtijeda. Draco Malfoy, stejně jako já, je dědic a budoucí hlava rodu. Dokonce už má i vybranou manželku, v sedmnácti projdou obřadem zaslíbení a o rok později se vezmou. Jsem si jist, že rituál, který užívají Malfoyovi, není stejný jako ten, který užívají Korvinovi, takže mu nebude nic bránit v tom, aby si našel milence či milenku, po tom, co mu jeho žena porodí dědice. A i kdyby si byl ochotný čekat a tolerovat jeho manželku, na veřejnosti spolu nebudete moci být spolu. Čekají tě...“

„Hou, hou, hou, Gabrieli, zpomal. Kdo říká, že je to láska až do smrti? Víš přece co se říká o letních láskách? Že s létem skončí,“ uklidňoval ho Thomas a na okamžik sklopil zrak.

„No, tohle rozhodně nevypadá, že by to mělo s koncem léta skončit,“ poznamenal sarkasticky Gabriel a sledoval, jak Thomas típl cigaretu.

„Gabrieli, já... Nemůžeš to prostě nechat bejt?“ zeptal se ho Thomas a posadil se na zem opíraje se zády o zábradlí. Gabrieli se odpíchl od zábradlí a posadil se vedle něj.

„Jako tvůj bratranec můžu, jako tvůj přítel ne. Protože až ti ten kluk zlomí srdce, tak...“

„A co když ho já zlomím jemu? Nebo si ho zlomíme navzájem? Víš, když jsem na Draca narazil na plese, v první chvíli jsem si myslel, že má sice pěknou tvářičku, ale jinak... A pak jsem... Já...“

„A pak jsi se zamiloval?“ napověděl mu Gabriel a zamračení se mu vrátilo.

„Jo. Ne. Já nevím, Gabrieli. Jen vím, že teď s ním můžu strávit nějaký čas a pak... pak se uvidí.“

„Víš, že se řítíš do pořádnýho maléru?“ varoval ho Gabriel a Thomas smířlivě pokýval hlavou.

„A co ty a Cassiopeia?“ zeptal se Thomas, aby dál nemusel přemýšlet nad blonďatým mladíkem

„Caisy? Je to milá holka a je s ní sranda,“ odpověděl na oko lhostejně Gabriel a zahleděl se na trámy nad hlavou.

„Tak milá holka, jó? To ona si o tobě musí myslet, že si drobátko stojíš na vedení, ne?“ zeptal se ho se smíchem Thomas a rozdrbal mu vlasy.

„Dej pokoj... Nemůžu se na ni přece vrhnou jako ty na Draca. Navíc, víš že až do obřadu zaslíbení musí zůstat no... pannou,“ zamumlal Gabriel a tváře se mu zarděly.

„No o pannenství ji nepřipravíš tím, že jí dáš pusu.“

„Hm,“ zamumlal Gabriel a projel si prsty vlasy.

„Už jsi mluvil s otce?“ zeptal se Thomas po chvíli ticha.

„Myslíš kvůli tomu, co mi řekl Malfoy?“ Přikývnutí. „Ne. Zkoušel jsem to, ale řekl mi, že má dost práce a že Voldemortem nemám dělat starosti. Pokud se prý nezapojíme a nebudeme mu nijak bránit ani odporovat, válka se nás ani Francie nedotkne.“

„Ty tomu věříš?“ zeptal se ho Thomas, znovu vytáhl krabičku cigaret a nabídl Gabriel, který po chvíli, s vědomím že než zamíří do domu bude muset použít osvěžující kouzlo na oblečení a dech, si jednu vzal a nechal si zapálit.

„Ne, ale jak se zdá, na mém názoru nezáleží. Vydechl obláček kouře a dodal: „Kazíš mě.“

„Kazíš se sám. Co budeš dělat?“

„Nic.“

„Nic?“ podivil se Thomas.

„Minimálně do doby než se ožením, je hlavou rodu otec. A nemyslím si, táta mi bude chtít nějak brzy všechno přenechat a s mámou se přestěhovat na zámeček. A do tý doby nemůžu dělat nic, to moc dobře víš,“ vysvětlil mu Gabirel a sklepl popel ze špičky cigarety.

***

Temný pán si prohlédl několik dokumentů. Pak s ďábelským úsměvem přikývl a vrátil je svému služebníkovi, kterého počastoval výhružným pohledem.

„Nepokaž to, Luciusi. Víš co je v sázce.“

„Jistě můj pane.“
24.12.2013 22:15:23
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one