Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Ahojda, tak vám přináším další kapitolku k NP. Myslím, že tak jako já zkouškové nenávidím, vy ho budete milovat, neboť tuhle kapitolu jsem překládala, abych se nemusela učit. Před zkouškou jsem si za to sice nadávala, ale dala jsem to, takže nemám důvod neudělat trochu radost i vám.Kapitolka je bez bety, takže za chyby se omlouvám. A kapitolka je opět věnovaná těm, kteří pod minulou zanechali komentář, jmenovitě: Stolid, Arianna/ginnera, Rocia, anneanne, laura a Vinka.
Snape s přihnal do Bradavic na křídlech spravedlivého rozhořčení. Velké dveře se s třísknutím otevřely. Filch, zíraje, se vypotácel vpřed, a pak ustoupil při pohledu na tvář Mistra lektvarů. Paní Norrisová zaječela a dala se na úprk do bezpečí. Snape je oba ignoroval, soustředěný na svůj cíl.

Vyběhl schody a pak další. Podél nekonečné chodby. Další pohybující se schodiště se ho pokusilo zdržet, a tak na něj vyslal paprsek modrého ohně. Pokorně uposlechlo jeho vůli. Dělal velký hluk, ale nestaral se o to. Ve chvíli, kdy vyšel poslední z dlouhých schodišť, si uvědomil, že někdo volá jeho jméno.

„Severusi! Zastav!“ McGonagallová běžela za ním, zvedajíc sukni svého hábitu. „Zastav! Co se děje? Severusi!“ Švihla hůlkou ve své ruce a kamenná zeď mu zablokovala cestu. Snape do ní málem narazil, jak běžel. S trhnutím zastavil a sprostě zaklel.

„Severusi!“ Zástupkyně ředitele se držela za bok, lapaje po dechu. „Stalo se něco? Je s Harrym všechno v pořádku?“

Snape uvažoval, že by kouzlem nechal zeď vybouchnout, ale věděl, že tím by se věci jenom zhoršily. Vrče se otočil na překvapenou čarodějku.

„Ne! Nic není v pořádku! Věděla jsi, co ti zatracení mudlové dělali celé ty roky? Zajímala ses o to někdy? Jsem zatraceně zvědavý, jestli o tom Albus ví, a jestli ano, bude se mi zodpovídat!“

Chytila ho za ramena a otočila ho tváří k sobě. „Je Harry zraněný?“

Opravdový výraz bolesti na její vrásčité tváři ho uklidnil. Nebyla to její chyba – nebo ne úplně její chyba, přinejmenším. Ona alespoň požádala o návštěvu chlapce.

„Strávil posledních deset let jako domácí skřítek,“ řekl jí bez obalu. „Dovolili mu chodit do školy, ano, ale potrestali ho, když se odvážil podat lepší výkon než jeho šikanující nemotorný bratranec. Vařil, uklízel a otročil na zahradě: vše za nedostatečné příděly, bratrancovy odložené hadry a za privilegium,“ ušklíbl se nad jejím zděšeným výrazem, „moci spát na zemi v přístěnku pod schody s mopy a pavouky. Před dnešním dnem nikdy neměl oblečení, které by mu padlo, nebo kousek koláče, který by si nevzal z odpadkového koše, nebo skutečný rozhovor s dospělým, který by mu přál vše nejlepší. Můj příchod ty mudly dnes večer tak rozzuřil, že se nás pokusili zastřelit po našem návratu. Dnes večer to bylo velmi těsné.“

„A ty jsi ho tam nechal?“ zeptala se zděšeně Minerva.

„Ti mudlové jsou ve svých pokojích uspaní Morfeovým kouzlem. Chlapec je ve své nové ložnici – v druhé ložnici jeho bratrance – kterou jsem dobře zabezpečil. Nechci Albusovi odpustit, co musím říct. Nechtěl bych přivést chlapce do Bradavic s příslibem bezpečí jenom proto, aby ho Albus poslal zpět k těm zrůdám. Zítra brzo ráno se vrátím do Zobí ulice, a doufám, že v tu dobu budu mít pro to dítě lepší místo k umístění. Nyní jdu za Albusem. Je ve své kanceláři?“

„Myslím, že ano.“ Nechala zmizet kamennou zeď a srovnala s ním krok, jak pospíchal chodbou. „Jdu s tebou - “

„Dobře,“ odsekl. „Chci svědka. Jestli si ten stařec myslí, že mě nechá zapomenout, bude toho litovat.“

„- a půjdu s tebou zítra ráno za Harrym!“

„Jak je libo. Tam budu chtít svědka taktéž. A vezmu s sebou fotoaparát!“

***
„Brokovnice?“ dotazoval se Albus, poněkud zaskočen. „Jak jsi to vyřešil?“

Snape se McGonagallové nepatrně poklonil. „Možná jsem nebyl tvůj hvězdný student, ale mám nějaké malé zkušenosti s Přeměňováním. Z brokovnice se stal hezky losos. Dursleyovi byli celkem v rozpacích.“

„Oh, velmi dobře, Severusi!“ Nadšená Minerva téměř zatleskala. „Oba jsou stříbrní a dlouzí. Vynikající volba!“ Zamžourala na něj a zeptala se: „Byl jsi úspěšný v jeho oživení?“

„Mrskal sebou a bojoval velmi autenticky. Dokonce páchl rybinou.“

Jeho bývalá učitelka přikývla. „To by si rozhodně zasloužilo Nad očekávání. Velmi dobře!“

„Ano,“ souhlasil Brumbál nepřítomně. „Velmi dobře, Severusi. Opravdu velmi dobře, vskutku! Ale co jsi udělal Dursleyovým, že to způsobilo, aby přistoupili k takovému drastickému jednání?“

Minervniny rty se změnily v téměř neviditelnou linku. „Neobviňuj oběť, Albusi. Děláš to pořád.“

„Opravdu to dělám? Jenom tím chci říct, že Severus někdy může, rozumíš mi, drahý chlapče, někdy špatně posoudit lidi.“

„Zbavil jsem je jejich domácího otroka a obětního beránka,“ odpověděl Snape úsečně. „Nebyli příliš potěšeni. A řekl jsem jim, že jejich dny zneužívání a zanedbávání skončily.“

„Zneužívání je velmi vážné obvinění, Severusi! Bez důkazu -“

„Mám všechny důkazy, které potřebuji a všechno možně, co budete požadovat. Viděl jsem na vlastní oči přístěnek pod schody, kde byl chlapec nucen spát po všechny ty roky -“

„Mohou být velmi chudí, Severusi, malý dům -“

„Jsou na tom dobře, jejich rodina patří do střední třídy. Jejich dům má čtyři ložnice. Jedna patří Dursleyovým, jedna je pro jejich hosta, který ji obývá jednou nebo dvakrát do roka, jedna je jejich syna a ta poslední a nejmenší je také jejich syna. Ukládal tam své zničené hračky a odložené oblečení. Je to úmyslný akt zlomyslnosti. Pan Potter jim vařil snídani a to již od velmi útlého věku. On, nicméně, je velmi malý na svůj věk a vykazuje známky podvýživy. Potřebuje důkladné fyzické vyšetření, až přijede do Bradavic, a bude potřebovat potravinové doplňky, které obnoví jeho zdraví. Byl běžně slovně zneužívaný a příležitostně udeřen. Celkem vzato, Dursleyovi použili všechnu svou moc, aby ho přinutili věřit, že je bezcenný a... zrůda. To je jméno, kterým ho často oslovují. ´Zrůda.´“ Snape cítil vzteklé uspokojení nad Albusovým pohledem plným obav a Minerviným rozhořčením. „Ano, naučili svého syna mu tak říkat a mluvit tak o něm, když bude mluvit se svým gangem tyranů. Zjistil jsem, že mnoho věcí nikdo z nich neřekl nahlas. Chlapec byl učen, aby sám o sobě tak přemýšlel. Slova, která použili k popsání jeho rodičů byla jako: méněcenní, zrůdy na mizině, zabiti v dopravní nehodě, kterou způsobila jejich vlastní opilecká nedbalost!“

„Přestaň!“ Minerva mávla svou rukou v odmítavém gestu. „To je příliš hrozné. Doufám, že jsi dal těm odporným mudlům co proto! To ubohé dítě tam nemůže zůstat další noc!“

„Na okamžik jsem uvažoval, že bych ho přivedl do Bradavic,“ připustil Snape, „ale myslel jsem, že by bylo lepší promluvit si o lepším umístění nejprve s tebou, než vláčet chlapce z místa na místo a absolutně ho zmást. Když jsem se zeptal chlapce, ve kterém ze dvou volných pokojů chce strávit noc, prokázal určitou skromnost, když si vybral ten menší. Nařídil jsem Petunii, aby ho důkladně uklidila a připravila pro svého synovce. Nacpala všechny krámy z pokoje do skříně, ale přinejmenším chlapec bude pro dnešní noc ležet v posteli – poprvé v jeho životě! Dursleyovi budou zítra spát do osmi pěti a já jsem důkladně zabezpečil chlapcovu ložnici. Slíbil jsem, že se zítra vrátím v sedm a vezmu ho odtamtud.“

„Možná bych měl jít,“ řekl Brumbál se známkou lítosti, „a vysvětlit Harrymu, proč musí zůstat se svou tetou a strýčkem, dokud nebude dost starý.“

Nastalo hrozivé, šokované ticho. Potom oba profesoři vybouchli, alt a baryton důrazně protestovali.

„ - Opravdu, Albusi! To nemůžeš myslet vážně! Měli bychom jít a dostat ho odtamtud dnes večer!“

„ - Nezůstane tam, řediteli! A já pro něj zítra půjdu! Přísahal jsem na svou magii! Hodláš ze mě udělat motáka?“

Brumbál pouze pozvedl ruce, aby zjednal ticho. Po zmateném okamžiku, mu bylo poskytnuto.

Vážně jim pravil: „Harry může být v bezpečí jedině tam, kde přebývá krev jeho matky. Jako její poslední čin v životě, Lily použila starou magii krve, aby ochránila své milované dítě. Tato magie zahrnuje mocnou krevní ochranu, která je nad číslem čtyři v Zobí ulici. Voldemort a jeho stoupenci nemohou Harrymu ublížit, ale jenom pokud dům Dursleyových nazývá domovem.“

Minervin pohled byl trochu skeptický. Snapeovův naprosto nevěřícný.

Ředitel navzdory jejich reakcím pokračoval. „Harry tam může být v bezpečí, a pouze tam. Musí dům nazývat svým domovem a musí se tam vracet každé léto, aby krev jeho příbuzných fungovala s mocí rodinné lásky pro dobití štítů. Umístit ho kamkoliv jinam by znamenalo brát jeho život na lehkou váhu.“

Nastala další krátká pauza.

Potom se Snape na Brumbála zadíval upřeným pohledem a chladně řekl: „Zatáhni za druhou. Jsou na ní zvonky.“*

„Co prosím?“ Nejvyšší hlavoun byl udivený.

„Slyšel jsi mě. Nevěřím ti. Nikdy jsem neslyšel o krevní ochraně, která by se takto chovala. Nikdy jsem neslyšel o krevní ochraně, která by mohla čerpat sílu od mudlů. Krevní ochrana potřebuje obnovit nanejvýš jen jednou za generaci, ne pravidelně. Jak bych to mohl udělat jasnější? Nevěřím ti. Lilianina ochrana, předpokládám, je možná, ačkoli mnoho jiných čarodějek umřelo snažíc se ochránit své dítě. Můžu uvěřit tomu, že je to možné vytvořit její velkou láskou k jejímu dítěti, ale neříkej mi, že taková ochrana může být ovlivněna její mudlovskou sestrou a mudlovským synovcem. Ani jeden z nich nemá magii, kterou takovýto druh ochrany potřebuje k nasycení, a ani jeden z nich necítí nic podobného lásce k Lilianině synovi nebo k Lily samotné.“

„Ujišťuji tě, že to všechno je naprostá pravda,“ potvrdil povýšeně Brumbál.

„Albusi,“ řekla Minerva tiše, varovným tónem.

Snape zvýšil hlas. „Nevěřím z toho ani slovu. 'Síla rodinné láska?' Potter dozajista necítí lásku ke své takzvané rodině. Překvapuje mě, že je ne nenávidí dost na to, aby je zabil svou náhodnou magií. Pokud jde o Dursleyovi – Dudley sotva považuje svého bratrance za lidskou bytost. Nanejvýš, že je opovrženíhodný sluha a vhodný fackovací panák. Petunie možná kdysi milovala Lily, ale to bývávalo. Všechno, co přetrvalo je zášť a hořkost a ohavný druh povýšenosti, protože ona žije a její sestra umřela a zanechala své dítě bez ochránce. Nesnáší Pottera – opravdu ho nenávidí. Dostalo se jí potěšení ho zničit, vyhladovět, ponížit a ukázat mu jak bezcenná věc – která zabírá místo – je.“

„Severusi, můj chlapče,“ protestoval Brumbál sklíčeně.

Snape nemilosrdně pokračoval. „Ona nenávidí hodně věcí, počínaje jejím životem. Oh ano, zadíval jsem se hluboko do odporné mysli Petunie Evansové. Není hloupá nebo slepá, jak vypadá. Ví, že její manžel je rozčilující se surovec. Ví, že její syn je malý obézní tyran, který není ani chytrý ani okouzlující. Cítí se uvězněná v manželství, se kterým souhlasila jenom proto, protože chtěla troufnout Lily, která se vdala už po škole. Takže Petunie skočila po první šanci, která se jí naskytla, a stihla porodit dřív, než její sestra. Bylo to Pyrrhovo vítězství, samozřejmě, protože vítězství obětovala všechny své sny a naděje – její vášnivou touhu jít na univerzitu, její skryté ambice pro riskování v diplomatických službách – a nyní nemá nic z toho, ale posedle uklizený předměstský dům, manžela, kterého shledává odpudivým a syna, který je naprostým zklamáním. Mučení Harryho je momentálně zlatý hřeb jejího dne.“

„Nějaké domácí práce...“ namítal Brumbál. McGonagallová rozlobené zasyčela.

Snapeův hlas byl nyní ještě hlasitější. „Neposloucháš mě, Albusi! Ten druhý kluk nedělá nic. Jestli považuješ Draca Malfoye za rozmazleného, pak si se nesetkal s Dudleyem Dursleyem. Měl dva pokoje, Albusi! Dva pokoje! zatímco Potter spal na špinavé podložce na zemi v botníku. Byl pobízen, aby ubližoval svému bratranci – chválen za jeho bití – a všechny lži o něm byly automaticky pravdou. Tvrdíš, že tato domnělá ochrana má chlapce chránit, ale mýlíš se. Není v bezpečí před svou rodinou, Albusi. Jednoho dne ho pravděpodobně zabijí. Máš štěstí, že nedokončili, co s ním zamýšleli dnes večer.“

„Nemyslím si, že...“

„A to je to! Tys nemyslel! Rád předstíráš, že každý je plný dobrých citů a vznešených úmyslů, ale důvěra je v naprostém rozporu se zkušenostmi, které máš za celý svůj život. Neříkám, že Dursleyovi by mohli běžně naplánovat chladnokrevnou vraždu. To, co by se stalo, bys pravděpodobně mohl nazvat 'tragickou nehodou'. Vernon bude tisknou chlapcovo hrdlo jen o trochu déle, nebo ho Petunie udeří do hlavy železnou pánvičkou o trochu větší silou než kdy předtím, ano, Minervo, viděl jsem její vzpomínky na to, a ona si to naprosto užívala, nebo ho ten jeho ohromný surový bratranec strčí o trochu tvrději až bude chlapec na vrcholku schodiště. Všichni budou velmi smutní, ale to chlapci nijak nepomůže, protože tak jako tak bude mrtvý.“

Brumbál se s jiskřením Snapea zeptal: „Severusi, ty se děláš o chlapce starosti?“

„Jak se opovažuješ?“ Snape se postavil se zuřivým pohledem. „Jak se opovažuješ vysmívat mému slibu ochránit Lilianino dítě? Jak se opovažuješ pokoušet se se mnou manipulovat v tomto rozhovoru od hlavního bodu, který je, že chlapec nezůstane žít s těmito mudly, nebo to nepřežije. Není tam v bezpečí a musí mít lepší domov.“

„Přesto musí Harry dál žít u Dursleyových,“ odpověděl Brumbál klidně.

McGonagallová vybouchla: „Albusi! To je šílenství! Jak můžeš s čistým svědomím nechat chlapce tak trpět? Mohl by jít do Bradavic. Jsem si jistá, že by s ním nebyly problémy. Mnoho kouzelnických rodin by bylo poctěno vzít si ho...“

„Přesně tak.“

V Severusovi to vřelo. „Pak někoho z nich vyber. Dej chlapce k nějakému z tvých ochočených Nebelvírů, jestli musíš, ale dostaň ho od mudlů.“ Zvážil to. „Nebo ho vezmi sem. On je- není špatný kluk. Je ochotný se učit a nakonec budou tou šancí nadšen.“

„Není příliš jako James Potter, Severusi?“

„Opravdu, Albusi!“ vykřikla Minerva naštvaně.

Snape se ušklíbl na bělovlasého ředitele. „Jsem radostí bez sebe, že můžu říct, že není ve všem jako on. Jak by také mohl? Chlapec si svého otce nepamatuje. Podobá se mu velmi málo, až na ty vlasy. Je to nevinný chlapec bez otcovy arogance nebo ješitnosti. Je víc dítětem své matky. Velmi zvědavý, velmi dychtivý začít své studium. Ano. Přiveď ho sem. Jak Minerva správně řekla, je nepravděpodobné že by s ním byly problémy.“

„Moji přátelé,“ povzdechl si Brumbál. „Kdyby to bylo tak jednoduché. Naneštěstí, nemám právo udělat, co navrhujete. Kdybych byl příliš lehkomyslný a pokusil se o to, tak bych zjistil, že mladý Harry by za to mohl zaplatit. Především, nejsem jeho legální poručník.“

„Dobře, potom kdo tedy je?“ zeptala se ostře McGonagallová.

„Víte, nevěřím, že momentálně je pouze jeden. Potterovi zanechali instrukce v závěti, že v případě jejich smrti se poručníkem stane Sirius Black. To,“ podotkl, „očividně nepřipadá v úvahu. Dal jsem ho k jeho nejbližším žijícím příbuzným, protože nikdo by nezpochybňoval právo krve.“

„Požádejte potom někoho, aby se ujal poručnictví!“ Naléhala na něj McGonagallová. „Žádejte to pro sebe!“

Brumbál hned neodpověděl. Po chvíli ticha, zašeptal: „Náš svět příliš věří v moc krve. Definuje všechno v našich životech. Pouta krve jsou nerozbitná. Jestli se někdo pokusí nárokovat si Harryho Pottera – a nemyslím tím sebe – takový nárok by mohl být výzvou – skoro jistě úspěšnou – uzavřít krevní svazek s chlapcem.“

Další ticho, jak lidé v místnosti začali vyhodnocovat genealogické schéma ve svých hlavách. Brumbál poukázal na možnosti s rostoucí závažností. „James Potter byl jediný syn jediného syna – od jediného syna. Nejsou tu žádní strýcové, tety, bratranci nebo sestřenice v rodině Potterových. Jamesova matka, jak víš, Minervo, byla tvá stará přítelkyně Lydia McKinnonová. Její jediný bratr a celá jeho rodina byli zmasakrováni Voldemortem. Zbývá Jamesův dědeček, který se oženil...“ Pozvedl obočí, čekaje na odpověď.

Snape odmítal promluvit. McGonagallová si pročistila hrdlo. „S Doreou Blackovou.“ Ve tváři měla ztrhaný výraz.

„Přesně,“ potvrdil Brumbál zasmušile. „Nejbližší pokrevně spříznění mladého Harryho jsou v kouzelnickém světě sestry Blackovy. Jde pouze o třetí sestřenice z druhého kolene, samozřejmě, ale nepochybně s největší šancí si ho nárokovat. Naštěstí, Bellatrix Lestrangeová učinila sebe samu nezpůsobilou kvůli svému pobytu v Azkabanu...“

„Andromeda Tonksová,“ sdělil Snape váhavě, „je považována za příjemnou ženu...“

„Jestli nabídnu Harryho Andromedě a jejímu mudlorozenému manželovi Tedymu, bylo by to okamžitou výzvou pro její sestru Narcissu a jejího čistokrevného manžela Luciuse. V takovém případě se sejde Starostolec, který nebudu moci zpochybnit, kdo myslíš, že vyhraje? Andromeda Tonksová s příjemnou povahou nebo Lucius Malfoy s vlivem a nesmírným bohatstvím? Stejně tak bys mi mohl říct, abych předal chlapce Luciusovi. Takže mi musíš odpustit můj dobrý úmysl šířit výmysl o Lilianině krevní ochraně závisející na jejích mudlovských příbuzných. Krevní ochrana se zdá dostatečné reálná a je nezbytná k udržení chlapce dál od jistých prvků našeho světa.“

Po chvíli Snape zavrčel: „O Luciusovi si říkej, co chceš, ale on by nevyhladověl chlapce ani ho nezamknul do přístěnku. Potom všem není jako jeho otec Abraxas. Nejpravděpodobněji by byl příliš shovívavý. Stát se poručníkem Chlapce-který-přežil by mohlo jenom zlepšit jeho postavení. Těžko by zavraždil někoho tak cenného.“

„Oh, Severusi!“ zasténala McGonagallová.

„Možná máš pravdu,“ souhlasil Brumbál mírně. „Ale kouzelnický poručník může udělat všechny možné věci svému svěřenci a mnoho z nich nelze zjistit. Nemyslím si, že by bylo v nejlepší zajmu dítěte přejít z nepřiměřené přísnosti k nepřiměřené shovívavosti. A potom také, Harry by byl vystaven nejkontroverznějším názorům na čistotu krve. Chtěl by si ho slyšet jak popisuje svou matku jako 'mudlovskou šmejdku'? Chtěl by si aby se o ní naučil mluvit takovýmto způsobem? Myslíš si, že mladý Draco by doopravdy chtěl každý den sdílet své rodiče s někým jiným? Myslíš, že by Harry neshledal žití s ním tak moc podobné, jako když ho má pod palcem jeho mudlovský bratranec? A samozřejmě, jak jsi moudře podotknul, vždy je tu možnost 'tragické nehody', která by nebyla ničí chybou.“

„Beru tvoje stanovisko ohledně Malfoyových,“ souhlasil Snape, „ale chlapec nemůže dál zůstat tam, kde je teď.“

„Musí. Promluvím s Dursleyovými, je-li to nutné, a poradím jim, aby se k dítěti chovali lépe.“

Pohár trpělivosti přetekl, Snape zakřičel: „Nebudou tě poslouchat!“ Rukama si zajel do vlasů, frustrovaný rozhovorem. „Promluvit s nimi? Je to jako mluvit do zdi! Jsou hloupí a podlí a myslí si, že se ze všeho můžou dostat. Horší je, že si myslí, že mají právo ubližovat chlapci, ukradli jeho peníze od mudlovské vlády a obohacují jimi své vlastní dítě. Nesouhlasím s tím! Proč nemůže chlapec žít v jednom ze svých domů? Nemusíte nikomu nic říkat. Můžeme najít hospodyni nebo pečovatelku a požadovat Slib mlčení...“

„Harry nemá svůj vlastní dům,“ řekl Brumbál rozhodně. „Během útoku byli James a Lily schováni v mém domku v Godrickově dole.“

„Počkej, Albusi,“ namítla Minerva. „Poterrovi vlastnili roztomilé panství v Norfolku. Mnohokrát jsem je tam navštívila! Mají malý lovecký zámeček v Caithness a letní dům ve Francii! Severusův nápad má něco do sebe. Co myslíš tím, že nemá žádný vlastní dům?“

„Je to tak. Harry Potter nemá kam jinam jít. Poslední válka si vyžádala mnoho prostředků od každého a James dal víc než jen svůj díl. Mnoho let velmi podporoval Fénixův řád a samozřejmě ani on ani Lily nemohli být výdělečně činní. Životy byly vykoupeny a dluhy zaplaceny. James prodal letní dům ve Francii rodině Delacoursových a lovecký zámeček byl zbourán země byla prodána mudlovským developerům.“

„Nemůžu tomu uvěřit!“ zalapala Minerva po dechu.

„A co panství?“ zeptal se Snape naléhavě. „U Gringottů jsem si všiml, že chlapec má v trezoru akorát dost na to, aby mu vystačili během školy – a bylo tam jenom zlato. Rodinný majetek je na panství?“

„To nemůžu říct,“ pokrčil Brumbál rameny, „ale pokud tam jsou, jsou mimo Harryho dosah.“

McGonagallová byla pobouřená. „James nemohl prodat Manor! To by mělo magické následky! Nemohl prodat rodinné sídlo – něco, co bylo v rodinně Potterových přes sedm set let!“

„Má drahá Minervo,“ uklidňoval ji Brumbál, „James a Lily měli velmi moderní pohled na dědičný majetek a nebyli ohledně těchto věcí příliš sentimentální, když byla válka a bylo potřeba bojovat.“

„Co tím chcete říct?“ dožadovala se.

„Máte pravdu, když říkáte, že nemohl prodat Manor. Nicméně, pro válku byla velmi nutná potřeba peněz. Takže, pravda je, že James pronajal panství Celestíně Warbeckové a celou částku si vzal dopředu.“

Snape pociťoval nevolnost. „Pronajal na jak dlouho?“

„Na devadesát devět let. S trochou štěstí se nakonec vrátí do vlastnictví Potterů.“

„Peníze jsou pryč?“ zeptala se šokovaná Minerva.

„Z větší části,“ připustil Brumbál. „Harry bude muset pracovat, aby si vydělal na chleba. Ale samozřejmě to je ještě daleko. Pro teď, má dostatečnou částku na zbývající nákupy svých knih a jakýchkoliv maličkostí, které se školákovi líbí.“

Snape byl v zoufalé situaci. „Musí tu být nějaké věci – šperky, knihy a magické artefakty. Možná je s sebou Potterovi vzali, když se ukrývali. Pro Boha, Albusi! Lili měla snubní prsten! Kde zatraceně je?“

„Uklidni se, Severusi.“ Nařídil ředitel. „Když našli Lilianino tělo, neměla prsten a ani ona ani James neměli své hůlky. Po Voldemortově zániku se kolem domku motaly všechny druhy lidí. Je velmi pravděpodobné, že mnoho věcí bylo odneseno. A o tom zbytku, nic nevím. Možná že většina je na Manoru – a je útěcha, jak víš, že tyto věci nemohou odtamtud být odstraněny nikým jiným než Potterem. James mi dal nějaké věci do úschovy a já je předám Harrymu, až bude dost starý, aby je ocenil. Možná byly nějaké věci v domku, ale to jsem vyřídil. Jak jsem řekl, Potterovi ho používali pouze jako úkryt. Krátce po tom, co byli zabiti, jsem nechal Ministerstvo zapečetit to a udělat z toho svatyni.“

McGonagallová rázně řekla: „Potom si myslím, že bychom tam měli brzy jít a podniknout důkladné hledání. Odvažuji se říct, že byl značně poškozen explozí a počasím, ale možná byly nějaké věci ukryté ve skříních nebo zásuvkách, které po právu patří tomu dítěti.“

„Nemůžu tomu uvěřit,“ opakoval otřesený Snape. „Všechny peníze jsou pryč? Oni dokázali rozházet veškerý majetek před tím než jim bylo dvacet dva?“

„Válka je drahá záležitost, můj chlapče,“ přiznal Brumbál sklesle. „Pokud chceš, můžeš prozkoumat všechny případné záznamy. Jamesovo dědictví se nemůže vyrovnat prostředkům, kterými disponují lidi jako jsou Malfoyovi nebo Lestrangeovi. Zlato vytékalo jako voda.“

„A je to dítě, kdo za to zaplatí!“ vrčel Snape. „Neusmívej se na mě, řediteli! Nechovej se ke mně povýšeně. Říkám ti, že ten chlapec nebude vržen mezi vlky! To je výsměch!“

„Severusi, můj chlapče, říkám ti, že tu není žádná jiná možnost!“

Snape začal neklidně přecházet, mumlaje si napůl pro sebe: „Obdržel jsem nabídky, víš. Ředitel Akademie Golden Gate mi napsal, aby se zeptal, jestli bych neuvažoval o změně. Arcikancléř Miskatonické univerzity mě chtěl zaměstnat v jejich Institutu pro Moderní studie...“

Brumbál se postavil a prohlásil: „Severusi! Nevezmeš chlapce a neopustíš zemi! Nedovolím ti to!“

„Kašlu na to! Budu si dělat co chci! A co chci je vidět jak chlapec přežije, aby mohl vyrůst!“

Ruce vystřelily směrem k hůlkám. Před tím, než mohlo k něčemu dojít, se ozvala rána a záblesk horkých rudých jisker, jak se Minerva McGonagallová ohnala vlastní hůlkou ke stolu.

„Přestaňte s tím!“ zakřičela. „Přestaňte s těmi směšnými pózami! Poslouchejte mě! Možná můžeme udržet dítě v bezpečí a zároveň ho technicky udržet pod střechou jeho rodiny.“

Snape na ni rozlobeně zíral, obličej smrtelně bledý. „To je nemožné. To nemůžeš myslet vážně.“

Je to možné. Pokud si oba sednete, vysvětlím vám to.“

Brumbál se znovu posadil a sladce se usmál na svou bývalou studentku. „Jsem jedno ucho, má drahá.“




*Nebýt druhé částí věty, přeložilo by se to prostě jako: Taháš mě za nohu (nebo za nos), což je známé asi všem, ale originální: Pull the other one. It's got bells on it. - v překladu znamená, co znamená a má to nějakou souvislost s žolíkem nebo kašpárkem, kdy, podle wikionary, jde o to, že důsledkem zatahání za nohu si žolík užije díky zvonkům, rolničkám, více legrace.





17.06.2014 16:29:53
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one