Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Nakonec se Snape rozhodl, že by měli povečeřet v mudlovském světě, kde bylo nepravděpodobné, že by byli poznáni a rušeni. Svlékl si hábit a schoval ho, svým kalhotám vrátil jejich pravou barvu a shledal, že zmenšené nakoupené věci byly zajištěné v neoznačené tašce. Věděl o příjemném místě v Bloomsbury, a tak jen několik minut po šesté byli usazeni ke stolu v restauraci.

Snape si všiml, že chlapec zachází s jídelníčkem poněkud nesměle, a uvědomil si, že mu nikdy předtím nejspíš nebylo dovoleno vybrat si jídlo. „Vyberte si, cokoliv chcete, pane Pottere.“ Vidouc, že chlapec stále váhá, mu Snape řekl: „Zvu Vás.“

„Děkuji Vám, pane.“ Obdařil ho vděčným úsměvem chlapec. Snape se cítil poněkud nervózně, neboť jeho osoba nebyla častým cílem takovýchto projevů. Hezká mladá žena přišla převzít jejich objednávku, což způsobilo, že chlapec zčervenal.

Snape se zeptal: „No, co byste chtěl?“

„Oh – Dám si cokoliv co máte,“ řekl chlapec rychle, snaže se být nonšalantní.

Snape s úšklebkem poznamenal: „ Jaké štěstí pro Vás, ačkoliv já dnes večer nemám chuť na vepřové nožičky. Ovčácký koláč je tu vždy dobrý. Dám si ho,“ řekl dívce.

„Mám rád ovčácký koláč,“ řekl Harry se zářícíma očima.

„Ovčácký koláč pro nás oba,“ řekl rozhodně Snape. „Světlé pivo pro mě a mléko pro chlapce. Naše dezerty si objednáme později.“ Už tak široký se chlapcův úsměv stále zvětšoval. „Konec konců, jsou to Vaše narozeniny.“

„Máš narozeniny, drahoušku?“ zavrněla servírka. „Kolikpak ti je let?“

„Dnes mi je jedenáct,“ řekl jí Harry pyšně.

„No, všechno nejlepší k narozeninám!“ Usmála se zpět

Když si odešla po svém, Snape se zhluboka nadechl. „Slíbil jsem Vám odpovědi na Vaše otázky, pane Pottere, ale nejprve se Vás musím zeptat: řekla Vám Vaše teta někdy o tom, co se stalo Vaším rodičům?“

Harry si prohlížel opotřebovaný dřevěný stůl. „Jen že zahynuli při dopravní nehodě a že byli zrů-“

„Neříkej to!“

„-byli jako já,“ řekl chlapec tiše.

Snape se zamračil. „Nejprve ze všeho si musíte zapamatovat, že Vaše teta je lhářka. Nikdy nevěřte všemu co říká. Můžete zapomenout na to všechno, co Vám o Vašich rodičích řekla. Vaše teta příšerně žárlila na Vaši matkou, když byla děvčata. Žárlila, neboť Vaše matka byla chytřejší a hezčí - a protože byla čarodějka. Petunie se patrně nikdy nedostala přes zklamání, že nebyla pozvána do Bradavic a vybijí si to na Vás.“

„Teta Petunie chtěla jít do Bradavic?“ Harry byl ohromen.

Snape se ušklíbl. „Vím to, že napsala dopis řediteli prosíc ho, aby ji přijal. Odmítl, samozřejmě – laskavě – ale stále to bylo odmítnutí a Petunie byla zničená. Možná to je ten důvod, proč se teď tak moc snaží předstírat, jak je naprosto normální – kompenzuje si tím, jak moc toužila po magii, když byla děvče.“

„Předpokládám, že bych ji měl litovat,“ přemítal Harry. V jeho slovech zazněl tázací tón.

„Neplýtvejte ni ni svou lítostí. Ona Vám určitě žádnou neprojevila. Každopádně, Petunie je lhářka a Vaši rodiče dozajista nezemřeli při „dopravní nehodě¨. Nejsem si jistý, že James Potter byl někdy uvnitř mudlovského motorového vozidla a určitě neměl ponětí jak nějaký řídit. Poterrovi jsou stará kouzelnická rodina a James Potter vyrostl jako kouzelník mezi kouzelníky. Vaší matku potkal v Bradavicích a vzali se krátce po tom, co ukončili školu.“ Zhluboka se nadechl připravuje se na tu těžší část příběhu. „Když jsme byli ve škole, v kouzelnickém světě byly nepokoje. Velmi mocný, velmi zlý kouzelník shromáždil nějaké následovníky a chtěl přinutit ke svým idejím další. Využíval děs a násilí k vystrašení lidí.“

„Moje máma a táta se ho báli?“

„Byli by blázni, kdyby se nebáli!“ odsekl Snape ostřeji, než měl v úmyslu. „Když jsme byli v obchodě s hůlkami, Olivander mluvil o „Tom-kdo-nesmí-být-jmenován“. Jiní ho nazývali Temný pán. Dokonce se říká, že jeho pravé jméno by mohlo upoutat jeho pozornost.“

„Jaké je jeho jméno?“ zeptal se Harry plný zvědavosti.

„Řeknu to pouze jednou, pane Pottere, a nikdy víc. Neptejte se mě na to. Říkal si Voldemort. Lord Voldemort.“

„Voldemort,“ zopakoval Harry tiše.

„Nezvykejte si to říkat. Příliš to toho přináší zpět. Byl opravdu strašlivý – Ollivander se určitě nemýlí. Ministerstvo bylo proti němu téměř bezmocné. Temný pán udeřil, kde se mu zlíbilo. Jeno Bradavice byly bezpečné, dokud Albus Brumbál byl – a je – ředitelem. Vaše matka a otec nechtěli následovat Temného pána a o Halloweenské noci před deseti lety je vypátral.“

Odmlčel se, cítě se špatně. Přišla servírka přinášejíc jim jejich nápoje.

„Vypijte své mléko,“ nařídil Snape tiše. Harry přikývl a začal ho usrkávat.

„Je to dobré,“ zamumlal. „Nedostávám mléko velmi často.“

„Podívám se po nějakých doplňcích živin pro Vás. Měl jste malé příděly příliš dlouho.“ Snape si dopřál pořádný doušek piva a pokračoval v příběhu. „Musí to pro Vás být hrozné to všechno slyšet. Ujišťuji Vás, že je to pro mě není snadné, Vám to říct. Temný pán se pokusil zabít také Vás, potom co zaútočil na Vaše rodiče. Ale něco se pokazilo.“ Hořce se pousmál a znovu se napil.

„Člověk by si myslel, že po té době, kdy používal smrtící kletbu, by ji měl zvládnout dokonale, ale něco se stalo. Nikdo si není jistý tím, co se stalo, ale zdá se, že se kletba nějak odrazila. Ublížila Vám, samozřejmě, a zanechala Vaší nezvyklou jizvu, ale sesílatel byl zničen.“

„Takže je pryč,“ řekl Harry přemýšleje o tom. Vzhlédl a přimhouřil oči. „Je pryč, že ano?“

„Dorý Bože, doufám v to,“ řekl Snape procítěně. „Přinejmenším ztratil svou fyzickou podobu. Snad i svou sílu. Nikdo po něm nenašel stopu. Byl tam záblesk světla –“

Harry zalapal po dechu. „Zelené světlo! A smích!“

Snape se zarazil a zíral. „Jak si to můžete pamatovat?“

„Nevím. Prostě to tak je. Myslím, že se mi o zeleném světle někdy zdálo. A nějakém vysokém krutém smíchu.“

„Smrtící kletba má zelenou barvu. Nicméně,“ řekl Snape rázněji, „došlo k výbuchu, který zničil část domu. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Možná už nebyl více člověk na to, aby stačilo zemřít – podstoupil nepopsatelné rituály, když se pokoušel získat nezranitelnost a nesmrtelnost. Marně, jak se zdá. Pokud by byl schopný se vrátit, jsem si jist, že by to udělal. „

„Co myslel pan Ollivander tím, moje hůlka je sestrou hůlky ďábelského kouzelníka? Jak může mít hůlka sestru?“

„Ollivander jednoduše myslel to, že vaše hůlky sdílejí velmi podobné jádro. Není to nic, čeho byste se musel obávat. Ollivander Vám řekl, že pro jádro používá jenom žíně z jednorožce, blánu z dračího srdce a fénixova pera, takže stejně mnoho hůlek má podobné jádro. Ve Vašem případě – a v případě Temného pána – no – jádra vašich hůlek pochází od stejného fénixe. A nakonec, ačkoliv to není tak překvapující, fénixové jsou velmi vzácní ptáci.“

„Takže si nemyslíte, že je s mojí hůlkou něco špatného?“ pobídl ho Harry úzkostlivé.

„Určitě ne. Fénixové jsou vznešené bytosti. Veškeré zlo, které hůlka Temného pána vykonala, pocházelo pouze od Temného pána. Máte skvělou hůlku a já nepochybuji o tom, že Vám bude sloužit dobře. Ollivander je taková stará královna dramat.*“

Harry se zahihňal a více se napil mléka.

Dívka přišla s jejich jídlem: správně udělaný ovčácký koláč s bohatou masovou šťávou a s lehce opečenými šťouchanými brambory na vrchu. Košík s chlebem byl umístěn lákavě blízko Harrymu spolu se vším tím máslem, to bylo všechno, co by si mohl přát. Dívka se usmála na Harryho, který byl příliš milý chlapec na to, aby se neusmál na zpět, navzdory tomu, že právě slyšel příběh o smrti svých rodičů.

„V každém případě, to je to, co se stalo,“ řekl mu Snape začínaje s bramborami. „Vy jste byl nalezen v troskách a vzat k vaším jediným příbuzným. Temný pán zmizel. Někteří z jeho následovníků byli posláni do vězení a někteří procitly z kouzel, které použil k jejich svázání. Všichni slavili, s výjimkou těch z nás, kteří si mysleli, že cena byla příliš vysoká.“

„Přál bych si, aby jako s prvním začal se mnou,“ řekl Harry po té co spolkl kousek hovězího masa. „Vyhodilo by ho to do povětří a moji rodiče by žili.“

„Kdo ví? Měl byste vědět, pane Pottere, že to, co se stalo, z Vás udělalo velmi slavného v kouzelnickém světě. Lidé o Vás mluví jako o ,Chlapci-který-přežil'.“

„Já jsem slavný?“

„Vskutku jste.“

„Nechápu proč,“ bručel Harry. „Není to tak, že bych něco udělal. Spíš to byla moje maminka nebo táta, kteří udělali něco pro to, aby mě ochránili, nebo Voldemort-“

Snape ostře zasyčel znepokojením.

„Promiňte – nebo ten zlý temný pán něco pokazil. Proč bych měl být slavný? Byl jsem jenom mimino!“

„Souhlasím, že je nepravděpodobné, že jste jediný, kdo je za to zodpovědný. Nicméně, přežil jste, a protože nikdo jiný nikdy smrtící kletbu nepřežil, na mnoho lidí to zapůsobilo.“

„Ať si...“ zamumlal chlapec přehrabujíc se ve své večeři. „Je to opravdu dobré, pane.“

„To je, že ano?“


Jedli a mluvili a jedli. Harrymu se podařilo sníst všechny kousky ovčáckého koláče a pochutnával si na svém chlebu a nešetřil velkou vrstvou másla. Snape mu objednal další mléko.

Říkaje mu: „Zjistíte, že kouzelnický svět je a zároveň není jako ten mudlovský. Je zde magie, ale lidé jsou stále lidé. Čarodějky a kouzelníci mohou dělat úžasné věci, ale stále je tu hloupost a snobství, chytrost a laskavost. Jsou zde všechny druhy myšlenek a zvyků, které se Vám mohou zdát divné, což je důvod proč jsem Vám koupil knihu od profesorky Burbageové.“

„Znáte ji?“

„Učí Studium mudlů v Bradavicích. Pochybuji, že budete chodit na její hodiny. Jsou určeny těm v kouzelnickém světe, kteří nic neví.“

„Přál bych si, aby tam byl předmět pro lidi jako já.“

„No, předpokládá se, že se o to postarají Dějiny, ale naneštěstí,“ odfrkl si Snape. „Naneštěstí, učitelem je velmi nudný duch-“

„Skutečný duch?“

„Skutečný duch. Jednoduše nikdy nepřestal učit. Často přemítám, jestli byl tak nudný i když byl naživu. Čas od času dochází k předložení návrhů v kouzelnickém světě.“ Snape si nemyslel, že tohle byl ten správný moment vysvětlit, proč Brumbál odmítal každoroční návrh Luciuse Malfoye. „Ale nic z toho nepochází z tohoto. Téhle knihy. Přesto, jsou zde věci, o kterých Vám mohu říct, že by byly příliš kontroverzní pro tisk. Stejně jako v mudlovském světě existují společenské vrstvy, zde v našem malém kouzelnickém světě existují různé skupiny. Jsou zde čistokrevní, čarodějky a kouzelníci, kteří jsou potomky jiných čarodějek a kouzelníků. Pokládají sami sebe za kouzelnickou elitu. Ne každý souhlasí. Jsou zde dvojí krve, kteří mají magického rodiče a rodiče mudlovského původu. A pak tu jsou mudlorození, jejichž rodiče jsou mudlové a kteří nemají přímé kouzelnické předky. Zjistíte, že někteří lidé v kouzelnickém světě kladou velký důraz na krev a původ.“

„Jsem čistokrevný?“

„Ne, zní to zvláštně, ale technicky jste dvojí krve, protože Vaše matka byla mudlorozená.“

„To nedává smysl. Ona byla čarodějka.“

„Já jsem společenská pravidla nevymyslel, pane Pottere. Prarodiče čistokrevných musí být všichni čarodějky a kouzelníci. Je zde určitá míra předsudků proti mudlorozeným. Vaše matka si často vyslechla hrubé poznámky, když byla ve škole.“ Snape se trochu zavrtěl, když si vzpomněl na jeden příklad až příliš dobře.

„Proč nemají rádi mudlorozené?“

Snape se ušklíbl. „Je to složité. U některých je to ignorace. Někteří z těch, co nejvíce nenávidí mudly se s mudlou ve skutečnosti nikdy nesetkali. U některých je to uražená pýcha, když se mudlorození neobtěžují naučit se naše zvyky a tradice – další důvod, proč chci, abyste si přečetl tu knihu, kterou jsem Vám dal. Na druhou stranu, je zde opravdový strach z mudlovského světa v některých jeho okruzích. Tajíme naši existenci, neboť nesmíme nikdy zapomenout na hrozné časy honů na čarodějnice. Je tu stále velké množství mudlů, kteří by nám mohli ublížit, kdyby věděli, že existujeme. Nebo by se nás pokusili zotročit a využít naši magii pro své vlastní účely. Já sám si myslím, že je nejlepší, když udržíme sami sebe nepoznané a oddělené od mudlovského světa. Vzhledem k tomu, že mudlorození mají mudlovské příbuzné, existují obavy, že naše bezpečnost by mohla být ohrožena neopatrnými řečmi.“

Harry přikývl. „Pokud by si teta Petunie a strýc Vernon mysleli, že by jim mohl někdo věřit, vsadím se, že by to řekli. Předpokládám, že by se cítili trapně.“

„Je Váš strýc Vernon rozumnější než Petunie?“

Harry pozvedl překvapeně obočí.

Snape si odkašlal. „Beru Váš výraz tak, že ,rozumný' a ,strýc Vernon' by neměli být užity v jedné větě.“

„Nenávidí mě,“ řekl Harry s dokonalou jistotou. „A umí křičet mnohem hlasitěji než teta Petunie.“

„Bije Vás často?“

„Moc ne. Myslím,“ řekl Harry a zamračil se jak přemýšlel. „Myslím, že bojí. Ne protože se bojí mě, pokud si to myslíte, ale nejspíš má strach, že by mě zabil, kdyby se neovládl. A pak by měl potíže. Ale myslím, že je rád, když mě Dudley bije.“

Snape se zamračil a dopil své pivo. Servírka přicházela, aby sklidila ze stolu. Harry se nepohodlím pohnul.

„Pane, musí jít. Myslím tím...“ trhl hlavou směrem toaletě.

Snape ho mávnutím ruky poslal pryč.

Servírka se na Snape usmála. „Váš syn je takový sladký kluk.“

„Ah...hmm...to je...“ Snape byl zmatený, přesto podivně vítězoslavný. Doufám, že jsi to slyšel, Jamesi Pottere!

„Máme pěkný čokoládový dort. Myslíte, že by ho mohl považovat za narozeninový? Mohu na něj dát svíčky a tak.“

„Děkuji Vám. To by bylo velmi milé.“

Harry byl okouzlen složitým zdobením svého kousku dortu a ještě víc jedinou svíčkou svítící jenom pro něj. Tohle byl nepochybně, co si pamatoval, ten nejlepší den. Jen kdyby se nemuseli vrátit do Zobí ulice...

„Chtěl jste mi říct o kolejích, pane,“ připomněl Snapeovi.

„Ano.“ Sám Snape se těšil na dort. Konsumoval čokoládu jenom vzácně, ale nyní a když to nebylo nic mimořádného jako tohle... „Koleje v Bradavicích jdou starou tradicí, kterou zavedli jejich zakladatelé: Salazar Zmijozel, Helga z Mrzimoru, Rovena z Havraspáru a Godric Nebelvír. Postavili Bradavice s cílem chránit a vzdělávat mladé čarodějky a kouzelníky v Británii. Každý zakladatel si cenil určitých vlastností u svých studentů a tyto vlastnosti jsou dnes základem pro to, aby jste byli zařazeni do vašich kolejí.“

„Jaké vlastnosti?“

„No, Nebelvír si cenil kuráže nadevše ostatní a dnes jsou studenti Nebelvíru nápadní odvahou. Rowena z Havraspáru byla učenec a její oblíbení studenti byli největší studenti a intelektuálové. Helga z Mrzimoru si vážila tvrdé práce a loajality a to jsou typické rysy Mrzimorských vlastností. A Zmijozel, no, Salazar Zmijozel byl hrdý na ambice svých studentů a povzbuzoval je, aby použili svůj důvtip k dosažení svých cílů.“

„Takže Zmijozelové jsou ctižádostivý?“

„Zajisté.“

„Ten kluk v obchodě zněl, jako by být ve Zmijozelu bylo strašné. Řekl, že by prostě odešel, kdyby se měl dostat do Zmijozelu.“

„Opravdu to řekl? Může odejít a bude to vítáno, jestli nemá dostatečné ambice. Bez úsilí něčeho dosáhnout, nedojde k žádným novým objevům, život by byl neměnný, nic by nemohlo být dokončeno. Mnoho vedoucích oddělení na Ministerstvu jsou Zmijozelové.“ Uvědomující si, že nebyl úplně vstřícný a že by se mu to mohlo vrátit a pronásledovat ho to, dodal: „Nicméně, abych byl upřímný, jsou zde další Zmijozelské tradice. Od Salazara Zmijozela je zpochybňováno, zda je moudré přijímat mudlorozené v Bradavicích, takže obvykle jsou do této koleje zařazeni pouze čistokrevní a dvojí krve.“

„Takže někteří z nich jsou snobi?“

Díky žvýkání sousta měl Snape možnost si více promyslet odpověď. „Jsou zde všechny druhy snobství, pane Pottere. Musím souhlasit, že zlý kouzelník, o kterém jsem Vám vyprávěl, byl sám Zmijozel. To však neznamená, že každý Zmijozel je zlá čarodějka nebo zlý kouzelník nebo že zlé čarodějky a zlí kouzelníci nikdy nevzešli z jiné koleje. Chlapec, se kterým jste mluvil, pochází z dlouhé linie Nebelvírů a je zde dlouhotrvající rivalita mezi Nebelvírem a Zmijozelem. Souhlasíte, že ctižádostivost může být dobrá věc?“

„Jistě.“

„Stejně tak já. Nicméně, všechny vlastnosti kolejí mohou být dobré nebo špatné, v závislosti na tom, jak budou použity. Úsilí něčeho dosáhnout může být dobrá věc, ale někdo by mohl chtít být úspěšný zločinec – nebo Temný pán. Loajalita je velmi dobrá a společnost by bez ní nemohla existovat, ale co jestli je to loajalita namířená za nesprávným účelem? Koneckonců, mnoho Němců bylo loajálních Adolfu Hitlerovi. Chápete, co tím myslím?“

„Ano, pane.“

„Pečlivé studium může být dobré, ale ne jestli někdo promarní život studiem něčeho ošklivého a bezcenného. A odvaha,“ odmlčel se, když si vzpomněl na odvahu Pobertů, „Odvaha je velebena v písních a příbězích, ale odvaha bez důvodu nebo ospravedlnění je jenom odvaha divokého zvířete nebo tyrana.“

Chlapec se znovu zamračil, škrabaje poslední kousky polevy ze svého talíře. „Takže žádná z kolejí není špatná.“

„Rozhodně ne. Každá z nich má své výhody. To, jak vyjádříte své ambice, loajalitu, zájem o studium nebo odvahu je různé. A samozřejmě, je směšné si myslet, že všichni v koleji jsou stejní. Každý je směsí kolejních vlastností. Někteří Nebelvíř jsou loajální a někteří Havraspárci jsou odvážní. Mrzimoři mohou být ctižádostivý a Zmijozelové umí pracovat velmi tvrdě, když vše ostatní selže.“ Šibalsky se ušklíbl.

Harry se zasmál. „Ve které koleji byli máma a táta?“

„Ach, oba byli v Nebelvíru. Měl jsem podezření, že Vaše matka tam bude, samozřejmě. Byla naprosto nebojácná. A mnoho Potterů bylo v Nebelvíru, takže není překvapující, že Váš otec tam byl také. Zjistíte, že generace rodin chodily do jedné koleje. Někdy přemýšlím nad tím, jestli se děti obávají, že by mohly zklamat své rodiče. Všichni Weasleyovi chodili do Nebelvíru. Věřím, že ten rusovlasý chlapec z obchodu, je Weasley.“

„Nemyslím si, že jsem nějak odvážný. Myslíte, že by byla moje maminka a táta zklamaní, kdybych nebyl v Nebelvíru?“

„Nedokážu si představit, co by řekl Váš otec, ale vím, že Vaše matka by na Vás byla velmi pyšná bez ohledu na Vaši kolej. Chtěla by, abyste byl v koleji, která Vám bude nejvíce vyhovovat.“

„Jak se dostanete do koleje?“

Snapeův samolibý úsměv přerostl ve spiklenecký. „To, pane Pottere, je tajemství. Velmi brzy se to dozvíte.“




Poznámky překladatelky:
*vážně jsem netušila jak jinak přeložit v tomhle případě drama queen. Napadl mě komediant, ale to není přesně ono, takže jsem zůstala u tohohle spojení.
Kapitolu věnuji Vinka, emmickav, Elis


24.12.2013 22:49:00
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one