Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Harry rychle vzhlédl, nesmírně uklidněn faktem, že profesor Snape mluvil o dalších návštěvách. Všechno to příliš připomínalo sen, takže se Harry obával, že by se mohl probudit a znovu se objevit v přístěnku.

Další malý obchod, papírnictví, byl vedle, kde Snape pomohl Harrymu vybrat si zápisník a balík pergamenu. Obchod voněl prachem a inkoustem. Snape Harryho informoval, že by si měl koupit dobrou zásobu černého inkoustu, stejně jako spoustu brků.

„Píšeme brky?“ zeptal se Harry s obavou. „Nevím, jak se s tím píše. Proč prostě nemůžeme použít kuličková pera?“

„Tradice, obávám se,“ pokrčil Snape rameny. „Budete také potřebovat kapesní nůž, jeden z těch tam, ano, ten nejmenší. Budete se muset naučit, jak zastřihnout Vaše brky.“ Vida, že je chlapec naprosto zoufalý, řekl mu: „Ukáži Vám, jak na to. Máte celý měsíc než začne škola. Vaše matka se brků také bála, ale zvládla to poměrně rychle. Na psaní s brkem existuje trik. Tady.“ Přidal k Harryho nákupu malou příručku krasopisu. „Pomůže Vám to naučit se jak psát písmena brkem. A tady. Plánovač. Vaše matka vždycky jeden používala. Pomůže Vám to udržet si přehled tříd a úkolů.“

Chlapec studoval plánovač jako průzkumník objevující nový svět. Snape poznamenal: „Troufám si tvrdit, že by se Vám úkoly vypracovávaly v přístěnku poměrně těžce. Ujistíme se, že máte stůl ve Vašem novém pokoji. Někdy dostanete domácí úkoly, které musíte vypracovat přes léto.“

„Chtěl bych mít stůl.“ Harry se usmál. „Mohl bych si tam kreslit a všechno. Teta Petunie vždy nechala Dudleyho použít kuchyňský stůl, když dělali jeho úkoly, ale já nesměl. Můj vlastní psací stůl je každopádně lepší.“ Letmo se podíval na brožuru. „Můj rukopis je hrozný. Hádám, že by nebylo na škodu začít s tím od začátku. Je to také něco jako kreslení.“

„Docela ano. Dobrý rukopis Vám ve škole zjednoduší život.“ A nevýslovně to zjednoduší život Vašich učitelů, zdrže se to říct nahlas. „A teď,“ zamumlal, napůl sám pro sebe, „Vše, co zbývá, je hůlka.“

Vedl chlapce zpátky dolů ulicí. Když míjeli Velkoobchod Mžourov, Harry se pozastavil, sleduje krásnou sovici sněžnou poletující ve výloze. Usadila se a podívala se na něj, drže chlapcovy zelené oči svými žlutými.

„Je úžasná,“ vydechl Harry.

„Ano, velmi pěkná, pane Pottere,“ řekl Snape, sotva věnujíc pozornost, „Sovy jsou užitečná stvoření.“ Uvědomil si, že Harry ještě stojí před výlohou, vrátil se zpět, aby vyzvedl svého svěřence. „Ale opravdu dnes nemáme čas na koupi domácího mazlíčka. Snad až půjdeme pro Vaše boty, můžeme se podívat, jestli je tu nějaké zvíře, které by se Vám líbilo. Bylo by lepší, kdyby byl Váš nový pokoj nejprve připraven mazlíčka přivítat.

„Dobrý nápad,“ souhlasil Harry, otáčeje hlavu tak, aby sovu viděl co nejdéle. „Píše se zde, že můžu mít sovu.“

„Nebo kočku, nebo ropuchu.“ Snape si myslel, že je trochu absurdní, aby chlapec plýtval penězmi na sovu, ale měl tak málo radosti ve svém životě... „Ach, tady je Ollivander. Je to vynikající řemeslník. Pojďme, pojďme.“

Z ruchu v Příčné vešli do slavnostního ticha obchodu s hůlkami. Snape zavřel oči a nechal aroma leštěného dřeva, citrusového oleje, prachu, času a magie přivést zpět k němu ten dávno uplynulý den, kdy tu stál na chlapcově místě.

„Severus může jít první!“ řekla Lily své matce, snaže se být zdvořilá. Otočila se, zavlnící se světlé vlasy, téměř tančící vzrušením, lesklé černé boty poklepávající do lehkého rytmu, jak netrpělivě přecházela sem a tam.

Paní Evansová byla zmatená Příčnou ulicí, ale nakonec byla donucena jít. Maminka mu slíbila, že sem jeho a Lily vezme, ale již téměř dva týdny chodila s omluvou či něčím jiným. Cítila se nemocně, měla moc práce, potřebovala více času, aby dala peníze dohromady. Nakonec paní Evansová přišla jednoho rána s Lily k domu, a řekla mamince, že jdou dnes, a zda by nechtěla jít s nimi? Maminka na ně zírala, a pak šla do kuchyně a vzala skrytou ruličku bankovek v pytli mouky.

„Tady,“ řekla úsečně strkaje je do ruky paní Evansové. Bílý prášek se snesl na podlahu. „Ty! Severusi! Jdi s paní Evansovou a koukej se o ni postarat. Chceš být kouzelník? Tady je tvá šance!“ Otočila se k nim zády, kráčejíc zpět ke kuchyňskému stolu. Sesunula se na židli, hlavu v dlaních. Polohlasně zamumlala: „Uvidíme, jak se ti to bude líbit.“

Severus věděl, že paní Evansová pro něj udělá to nejlepší, podstrkuje mu trochu peněz, pokud by to bylo možné, přidávaje mu nějaké z jejích vlastních, když si myslela, že nedává pozor. Všiml si toho, ale spolkl svou pýchu a předstíral nevědomost. Muselo mu zbýt dost na dobrou hůlku, i když jeho kotlík, jeho váhy a některé z jeho knih byli pro jeho matku přednější.

„Ne!“ zašeptal v úžasu z velkého honosného obchodu s podélnými hnědými krabicemi. Nějak mu připomínaly rakve. „Ne,“ zopakoval trochu vystrašeně. „Dámy mají přednost. Vím, že ano.“

„To je od tebe moc hezké,“ pochválila ho paní Evansová, předstírajíc, že ona sama není příliš vyděšená. Náhlé zjevení starého čaroděje se sříbrnýma očima jí příliš klidu nepřidalo.

Ale Lily se nebála. Vkročila směle dovnitř setkávaje se s panem Ollivanderem a smála se radostným, přátelským smíchem, když byla měřena a tázána a testována. Ve správný čas, se objevil gejzír zlatých jisker a Lily byla majitelem své vlastní elegantní vrbové hůlky.

„Pěkná hůlka pro práci s formulemi,“ informoval pan Ollivander paní Evansovou. „Nedivil bych se, kdyby Vaše dcera projevila značný talent pro tento předmět.“

„Formule. To je hezké,“ pronesla slabě paní Evansová. Snape zachytil Lilyin pohled a oni sdíleli tajný úsměv. Paní Evansová nerozuměla
ničemu okolo magie. Myslela si, že formule byly něco pro mladé dámy, co je vyučováno v roce ukončení školy.

A pak – „Severus Snape. Zdá se to teprve včera, co jsem prodal hůlku mladé Eileen Princeové. Deset palců, cypřiš...“

Trvalo dlouho najít tu správnou hůlku. Snape se cítil, jako by se potápěl skrz podlahu, vyděšený, že pan Ollivander nenajde nic vyhovujícího pro syna mudly a čarodějky, která se otočila zády ke své rodině. Paní Evansová byla laskavá, když ho sem přivedla, ale její trpělivost nebyla nekonečná a Lily chtěla nějakou zmrzlinu –


„Severus Snape,“ zašeptal pisklavý hlas starého muže, „dvanáct palců , poslední z mého zvláštního jasanu, blána ze srdce mimořádně zlého Maďarského trnoocasého. Silná hůlka, dobrá pro souboje. Doufám, že jste s ní stále spokojen?“

„Naprosto,“ odpověděl Snape vraceje se do současnosti.

Pan Ollivander přistoupil, plný údivu.

„Harry Potter!“ prohlásil. „Myslel jsem, že Vás tu brzy uvidím.“ Vkročil do světla pozdního odpoledne, studuje chlapce před sebou. „Máte oči Vaší matky.“

„Mám?“ Harry byl překvapený. Nikdo mu nikdy nepřipomněl jednoho či druhého rodiče jinak než jako bezcennou zrůdu. Vzhlédl ke Snapeovi pro potvrzení. Snape odpověděl s přísným úšklebkem, který sloužil jako úsměv.

„Ano. Vaše matka měla zelené oči.“

Ztracen v myšlenkách, Snape věnoval malou pozornost starcově popisu Lilyiny hůlky a pak hůlky Jamese Pottera. Snape znal obě velmi dobře a krátce se podivoval nad tím, co se s nimi stalo. Náhle vzhlédl, sleduje jak Ollivander odhrnuje chlapcovy vlasy stranou a dotýká se jizvy ve tvaru blesku.

... „Je mi líto, že jsem prodal tu hůlku, která to způsobila,“ říkal Ollivander. „Třináct a půl palce. Ano. Mocná hůlka, velmi mocná, a ve špatných rukách... No, kdybych věděl, co ta hůlka ve světě způsobí...“

Snape spatřil chlapcův poplašený výraz a přerušil ho. „Hůlka pro pana Pottera? Tak můžeme zjistit, co dokáže on?“

„Ano, samozřejmě. Nechte mě se podívat.“

Snape sledoval měření s cynickým pohledem, podivuje se, jak moc jednoduchý herecký talent může zapůsobit na děti. Velká řada hůlek byla nezdařeně vyzkoušena, ale Ollivander je sebral zpět téměř tak rychle, jak je dal do Potterových rukou. Trvalo to už nějaký čas a Snape mohl viděl, že chlapec začíná být unavený.

Pravděpodobně také hladový, pomyslel si.Neměl žádný oběd. Nebo snídani. Musím do chlapce dostat večeři před tím, než omdlí hlady. I když ne v Děravém kotli. Ještě ne.

Ollivander, každopádně, byl poháněn výzvou. Nakonec zamumlal: „Náročný zákazník, že? Není se čeho bát, určitě najdeme nějakou, která k Vám dokonale půjde – teď mi napadá – ano, proč by ne – neobvyklá kombinace, cesmínové dřevo a péro z fénixe, jedenáct palců, pěkná a poddajná.“

Sotva vzal chlapec hůlku do ruky, vytryskl z její špičky proud červených a zlatých jisker. Odlesky světla tančily na stěnách. Chlapcův obličej byl naplněný radostí. Usmál se vítězoslavně na Snapea.

„Neříkal jsem Vám, že jste kouzelník, pane Pottere?“ zeptal se Snape šibalsky. Červená a zlatá. Náznak předpokladů pro Nebelvír? Nebo je to jednoduše projev jádra z fénixe?

Ollivander upřeně sledujíc chlapce prudce zbledl. „Ach, bravo! Ano, jistě, ach, velmi dobře. Dobře, dobře , dobře ... jak zvláštní... jak velmi zvláštní...“

Netrpělivý Snape vyštěkl: „Co je zvláštní?“

„Ach, pane profesore Snape, pamatuji si každou hůlku, kterou jsem kdy prodal. Úplně každou. Stalo se to, že fénix, jehož ocasní pero je v hůlce pana Pottera, ztratil další pírko – jen jedno. Je to opravdu velmi zvláštní, že by mu měla být souzena hůlka, když její sestra – právě její sestra mu způsobila tu jizvu.“

„Moje jizva?“ vybuchl Harry. „Nerozumím tomu-“

Snape zasyčel na Ollivandera: „Strašíte toho chlapce, Ollivandře. Jaká sestra?“

Ollivanderova mysl byla daleko. „Ano, třináct a půl palce dlouhá. Tis. Opravdu zvláštní, jak se tyto věci dějí. Hůlka si vybírá kouzelníka, pamatujte... Myslím, že od Vás musíme očekávat velké věci, pane Pottere... Koneckonců, Ten-jehož-nesmíme-jmenovat udělal veliké věci – hrozné, ano – ale velké.“

„Mockrát Vám děkuju,“ zavrčel Snape, chce chlapce dostat okamžitě z obchod. „Kolik?“

Sedm galeonů bylo spočítáno a Snape postrkoval svého svěřence pryč s lehkým stiskem. Pod svou rukou mohl cítit chlapcova tenká záda, kosti lehké jako ptačí. Snape se domníval, že pocítil zachvění. Jakmile vyšli na sluneční světlo, zjistil, že se může přinutit znít konejšivě.

„Myslím, že vydatná večeře nám oběma prospěje. Neobávejte se Ollivanderových delfských blouzněních. Vysvětlím Vám něco z toho divadla, jakmile před sebou budete mít nějaké jídlo.“



Poznámky překladatelky:
V překladu jsem si opět vypomohla originálem.
Pod kapitolou a mými poznámkami jsou slíbené poznámky od autorky. Snad vám zodpoví nějaké vaše otázky a snad tomu porozumíte, protože kupodivu to pro mě bylo na několika částech na překlad těžší než samotná povídka-
Jinak NP bude přibývat nepravidelně. Snažila jsem se, ale ne vždy mám na překlad chuť a někdy, když narazím na nějaký pěkný idiom, tak mi hledání jeho významu v čj někdy zabere i hodiny. Omlouvám se a snad vás to neodradí od čtení.
Kapitolu věnuji Annie a Elis


Poznámky autorky:
Velký tlak z práce a požadavky rodiny (Jsem vykonavatel pozůstalosti mého zesnulého bratra a jeho manželky) mi neumožnili reagovat na každý komentář. Je mi to velmi líto a doufám, že se situace uklidní. Oceňuji váš zájem. Vzhledem k tomu, že někteří z vás položili stejné otázky, pokusím se zde odpovědět na některé z nich:

Je to příběh „Brumbál-zlý-zloděj“?

I když si užívám dobré příběhy o zlém Brumbálovi stejně nebo více než kdokoliv jiný, snažím se tu o něco jiného. Je to, konec konců, alternativní vesmír. Také jsem chtěla napsat něco jiného, než další z mnoha příběhů o super bohatém Harrym. Zatímco knihy doopravdy neodpovídají na otázky ohledně Harryho majetku nebo nedostatek jeho nárůstu, cítila jsem, že vysvětlení by mohlo být možné. Můj Brumbál není zlý člověk: nicméně, je vždy v centru dění a je tak starý, že všichni ostatní se na něj dívají jako na dítě, což je důvod, proč nikdy neřekne lidem nic víc, než si myslí, že jejich malé mozky mohou zvládnout.

Bude Harry ve Zmijozelu?

Miluji příběhy zmijozelského Harryho. Existuje tu celá řada vynikajících. Nicméně, opět se snažím trochu toto tématem osvěžit. Základní důvod, proč by Harry ve Zmijozelu uspěl, je myslím kvůli viteálu (Je to všechno v tvé hlavě!). Pokud klobouk nebude přihlížet cizímu vlivu, mohl by rozhodnout individuálně pro Harryho, jehož názory a potřeby se mohou změnit, pokud se z něj měsíc před školou stane někdo jiný, než je popsán v kánonu.

Budeš pokračovat v příběhu se všemi sedmi roky?

To je velmi zajímavá otázka. Po měsících přemýšlení o věcech, které jsem neměla ráda v kánonu, jsem připustila, že JKR je profesionální spisovatelka –profesionální spisovatelka – která měla smlouvu na sedm knih. Za účelem splnění této smlouvy a vydělání peněz, musela vytvořit situaci, která by mohla vykreslit celý příběh a zároveň dobrodružství trvající celý školní rok. K tomu potřebovala charaktery, které nesdělily v podstatě nic nebo všechno. Také potřebovala absurdity stejně jako celek vycházející z Ohnivého poháru. Nicméně, můj Harry má nyní mentora, kterému bude věřit, kdo je inteligentní a má rozsáhlé znalosti o černé magii. Bude s ním mluvit a naopak. Minerva McGonagallová se bude také mnohem více osobně zajímat o Harryho a zvážovat jeho nejlepší zájmy. Aby nedošlo k nedorozumění, nepíšu tuto fanfiction v jakékoliv naději na odměnu, neexistuje pro mě žádná finanční motivace. Všichni víme, že Quirrell je posedlý Voldemortem, a proto není pro mě možné tu vytvořit záhadu – pouze otázku, co s tím všichni budou dělat! Nemohu vytvořit záhadu na celý příběh, která se vyřeší v posledním školním roce, a proto se události mohou odehrát velmi odlišně a mnohem rychleji než v kánonu. To není míněno jako něco špatného proti JKR. Ona je profesionální spisovatelka a úspěšně vydělala velké jmění. Její rozhodnutí byla rozumná, vzhledem k jejímu cíli, i když stále odsuzuji směr příběhu v PDK a v RS. Dickens své romány také vycpával.

Co se týče kánonu, protože se jedná o alternativní vesmír, cítím volnost ke změně některých detailů (všimnete si to zejména při prvním setkání Harryho s Quirrellem). Obecně platí, že je to proto, že se mi nelíbí, že detaily kánonu a nemyslím, že to dává smysl. V podobném duchu jen přijímám Bradavice v prvních letech, které jsou ve skutečnosti uvedené v kánonu, ne ty ze známých poznámek Rowlingové. Z toho důvodu je třída menší, a není tu například Su-Li, nebo Tracy Davisová a Kevin Entwhistle. Pokud je JKR nedala do knih, neexistují. Mou jedinou výjimkou je „Moon“, který je zmíněn při zařazování, ale nepoužívám toho jedince, který nemá křestní jméno, pohlaví nebo kolej. Líbí se mi menší počet zapsaných, jelikož jsem se divila, jak pedagogičtí pracovníci, jak je uvedeno, obstarávají všechny třídy. To by mohlo být možné jen okrajově, ale učení je docela těžké.



21.10.2013 00:29:58
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one