Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Tak o dvě hodiny později ale přece. Jak jsem již psala ve vzkazníku takhle pozdě nejspíš budou nyní kapitoly k NP přibývat každou středu, ale už snad pravidělně. Většina balení je za mnou, chybí jen pár drobností a nic už shánět také nemusím. Doufám, že jste po takové době vydrželi a kapitolka Vás potěší. Myslím, že bylo od začátku jasné, že tahle povídka půjde naprosto mimo kánonický vývoj událostí, no, myslím, že tahle kapitolka to potvrdí XD Kapitolku věnuji Samanthtě a Elis, které zanechali komentář pod minulou kapitolkou. Pokud jsem na někoho zapomněla, protože komentoval ve zkazníku, tak se omlouvám, ale komentáře ze vzkazníku, jak jste už asi zjisitli, po určit době prostě zmizí a jsou nahrazeny dalšími.
Ať se líbí, omlouvám se za překlepy, hrubky a i za slovosled, pokud někde nebude dávat smysl.

Chlapec na něj čekal. Při pohledu na Snapea vycházejícího z domu Dursleyových se zelené oči rozjasnily a Snape přijal široký úsměv na přivítanou.

„Vážně jste jí to nandal! Vy určitě nemáte z ničeho strach!“

Snape si nemohl nechat ujít takovou příležitost k potlačení vznikajícího nebelvírství. „Moudrý člověk, pane Pottere, se učí odhadnout nebezpečí. Strach může být užitečným nástrojem a neměl by být opomíjen. Nicméně, Vaše teta je jenom mudla a nepředstavuje tak pro mě žádnou hrozbu."

„Co je to mudla?" Harry přimhouřil oči nad tím novým slovem.

„Osoba bez magie – někdo, kdo není ani čarodějka, ani kouzelník, ani magické stvoření. Většinu lidské populace na světě tvoří mudlové. Britská magická populace je menší než čtrnáct tisíc."

Chlapec pozorně poslouchal, velmi toužící porozumět tomu, co Snape říkal. Přátelsky šli podél ulice, zatímco se Snape rozhlížel kolem sebe po diskrétním místě pro přemístění.

Tady! Na konci ulice byl nepřehledný kout, chráněný podpěrným pilířem. Pokud někdo nebude na chodníku přímo před nimi nebo nebude projíždět okolo, neměli by být vidět.

„Postůjte tu na moment, pane Pottere.“ Ukázal na místo. „Zabralo mi to nějaký čas, než jsem Vás našel, ale teď, když už jsem tu jednou byl, budu vždy schopný přijít a odejít kouzelnickými prostředky. Přemístíme se do Příčné ulice a nechceme, aby to mudlové viděli. "

Chlapec ho neváhal uposlechnout. Snape byl velmi potěšen. Čekal, že chlapec bude arogantní a tvrdohlavý, ale Snape nyní pochopil, že tenhle Potter nemohl být svůj otec - nebyl bohatý, zbožňovaný James Potter, svými rodiči dlouho očekávaný jedináček. Tento chlapec byl žákem v tvrdé škole života – stejně jako Snape. Potter by se opravdu mohl zdráhat důvěřovat dospělým, vzhledem k jeho opatrovníkům, ale jejich zvláštní setkání vyvrátilo, jaké domněnky by mohl mít chlapec o autoritách – nebo alespoň o Snapeovi osobně.

Vešli do stínů. Snape se podíval na Harryho a pak se zamračil. Nechtěl, aby se chlapec stal terčem posměchu a ani si nepřál být vidět s terčem posměchu loudajícím se za ním. Příliš to připomínalo jeho vlastní minulost.

„Pane Pottere, předtím než půjdeme, myslím, že musím udělat něco s Vaším oblečením." Snape byl vcelku dobrý v očarování oblečení, aby správně sedělo. Tato kouzla byla mezi prvními, která se naučil, když už dále nemohl snášet posměch svých spolubydlících. Velmi krátkým příkazem se modrá mikina zmenšila tak, aby padla Harryho hubenému tělu. Snape si všiml, že ty obrovské kalhoty nahoře přidržuje pásek .

„Sundejte si pásek, pane Pottere. Nebylo by možné zmenšit jejich velikost, pokud jej okolo sebe máte obtočený dvakrát. Mohl by Vás stisknout dvakrát tolik."

„Eww," zamumlal Harry, rychle odepínaje a odstraňuje opotřebovaný pruh kůže.

Snape upravil kalhoty a postaral se o důležité detaily. Vytahaná kolena a odolné skvrny byli jednotlivě odkouzleny. Snape podržel Harryho pásek, zatímco si očima pečlivě změřil Harryho pas. Kožený pásek byl vyleštěn do čerstvě hnědé boty-leštícím kouzlem. Když Snape skončil, chlapec vypadal, i když ne dobře oblečený, alespoň upraveně. Nakonec Snape vrhl „Scourgify“ na zetlelé botasky.

„Obávám se, že to je všechno, co s nimi mohu udělat. Boty jsou ošemetná věc. Nejlepší bude, když si koupíte nové.“

„Ale, pane!“ protestoval chlapec tiše. „Stále nemám žádné peníze! Nemusíme počkat až Vám dá strýc Vernon vládní peníze?“

„Pro teď žádné další otázky,“ odpověděl Snape netrpělivě dychtivý vydat se pryč- „Musím Vás pevně držet, pane Pottere, zatímco se budeme přemisťovat. Mohlo by to být nepříjemné.“

„Co to znamená „přemístit se“?-Whooooaaa!“

Známý tlak, okamžik naprostého zapomnění, a pak Příčná ulice bylo ohledně toho všechno. Chlapec vedle něj klopýtl a pak si málem vykroutil hlavu ve snaze se rozhlížet na všechny směry. „Páni!“ Opakoval Harry tišeji. Pak fascinovaně sledoval, když si jeho nový profesor upravoval svůj vzhled.

Nejdřív, něco co vypadalo jako černý kapesník, bylo vytaženo z kapsy tvídového saka. Náhle se z kapesníku stal velký zapínací kus oděvu, který si přehodil přes mudlovské oblečení skrývaje ho tak. Snape se zamračil při pohledu na khaki kalhoty, které vykukovaly zpod jeho hábitu, a dočasně přeměnil kalhoty na černé. Bude potřebovat jejich normální barvu, až půjde zpět do Surrey. Povšiml si, že se chlapec radostně šklebí, a pokývl mu.

„Vítejte v Příčné ulici, pane Pottere.“


Byl více synem své matky, rozhodl se Snape. Chlapec byl zdrojem nadšených otázek, ale přes to všechno, se snažil být zdvořilý, nezírat a neukazovat na věci, které ho nepochybně ohromovaly.

„Kam půjdeme nejdřív?“ zeptal se Harry.

„Ke Gringottovým, to je kouzelnická banka," odpověděl Snape a kráčel sebevědomě ulicí. „Vaši rodiče, jak jsem Vám předtím říkal, Vás zanechali zaopatřeného. Použijeme Vaše peníze na Vaše školní potřeby.“ Přemýšleje trochu víc, dodal: „Poněvadž Vaši opatrovníci nemají tušení o Vašem dědictví, myslím, že by bylo moudré, kdybyste jim o tom nic neříkal, co myslíte?“

Chlapec vážně přikývl. „Nebo by to chtěl strýc Vernon získat.“

„Přesně tak. Tohle není jejich záležitost. Pokud se Vás zeptají, jak jste přišel ke svým věcem, můžete jim říct, že je to z fondu pro chudé studenty. Fond existuje, takže to není lež,“ Snape moc dobře věděl, že existoval. „ale nemusíte jim říkat, že jste nevyužil zmíněného fondu." Pozvedl obočí se slabým spikleneckým úsměvem.

Harry se ušklíbl, potěšen tou myšlenkou.

Obrovská bílá budova byla před nimi. Snape zašeptal: „Banku spravují skřeti. Velmi chytří, velmi nelítostní a velmi náchylní se urazit. Nezírejte a mluvte zdvořile.“

Chlapcovy oči byly velmi rozšířené, když procházeli kolem strážného skřeta v šarlatové a zlaté. Kývl zpět, když se skřet uklonil. Jakmile byly uvnitř za bronzovými dveřmi, přiblížili se ke stříbrným vnitřní dveřím a Snape slyšel chlapce šeptaje si nápis pod vousy-

„Vstup, cizinče, leč pamatuj,
poklad, jenž nikdy nebyl tvůj...“
*

Jeho oči byly obrovské. Snape poznamenal: „Je to velmi zabezpečené. Skřeti mají pověst obránců.“ Sklonil se a zamumlal: „Mají draky, kteří hlídají nejnižší patra.“

Chlapcův obličej se rozzářil nadšením. „Opravdové draky?“

Snape souhlasně přikývl. Zpomalil svůj krok dávaje tak chlapci čas, aby se rozhlédl kolem, když procházeli dlouhou mramorovou halou směrem k pultu. Skřet tázavě vzhlédl.

„Dobrý den,“ řekl Snape, „Jsme tu proto, abychom vybrali hotovost z trezoru pana Harryho Pottera."

„Máte jeho klíč, pane?“

„Jak vidíte.“ Snape předložil malý zlatý klíč skřetovi ke kontrole.

Nastala pauza pro přezkoumání.

„Zdá se být v pořádku. Pověřím někoho, kdo vás zavede dolů k trezoru. Griphooku!“

Snape si tajně užíval svištivou závratnou jízdu skrz Gringottovi. Nezažil to dokud nedostal své místo v Bradavicích a skutečně měl peníze. Tato jízda, dolů, dolů, vlevo, vlevo, vpravo, dolů byla mnohem delší než jakákoliv předchozí. Dávalo to smysl. Potterovo bohatství bylo velmi staré a trezor byl hluboko v Gringottových jeskyní. Chlapec vedle něj, neznaje nic o své rodinné historii, by měl nepochybně báječný život. Dychtivě se otočil.

„Nikdy jsem si nezapamatoval,“ zvolal chlapec, „jaký je rozdíl mezi stalagmitem a stalaktitem?"

„Stalagmity vyrůstají ze dna,“ zavolal Snape nazpět vzpomínaje si na mudlovskou školu lekci z dávných dob. „Stalaktity visí ze stropu. Podpírají „tity“** jinak by mohly spadnout!"

Sladký chlapecký smích se rozptýlil do vzduchu proudícího kolem nich.

Nakonec vozík zastavil vedle malých dveří ve zdi chodby. Skřet odemkl dveře. Harry chvátal z vozíku a Snape ho následoval mnohem pomaleji a snažil se skrýt své očekávání. Vždycky chtěl vidět tento druh pokladu na vlastní oči.

Zelený kouř se vyvalil zpoza dveří. Jak se vyjasnilo Harry zalapal v úžasu po dechu. Snape zachytil záblesk zlata a máváním rozehnal poslední kouř pryč stoje za chlapcem.

„Tohle je moje?“ vydechl Harry.

„Ano, pane,“ odpověděl skřet Griphook poněkud lhostejně. „Budete chtít váček nebo jste si přinesl vlastní?“

„Váček, prosím,“ odpověděl Snape tiše pošťuchuje chlapce. Vešli do trezoru. Byla to místnost z kamene a kovu, asi dvacet stop na dvacet stop. Strop nebyl příliš vysoký – ne víc než deset stop***, odhadoval Snape. Uvnitř byly hromady zlata, stříbra a bronzu.

„Všechno je moje!“ žasl Harry. Usmál se na Snapea. „Po všechny ty časy si Dursleyovi stěžovali, kolik jsem je stál – a já jsem měl všechno tohle ukryté hluboko pod Londýnem!“ Zvedl kus zlata a zvědavě ho ohmatal.

Snape se podíval na mince. Byla to slušná suma, ale-

Přešel ke dveřím a naléhavě zašeptal skřetovi: „Má pan Potter nějaký další trezor?“

Skřet naklonil hlavu na stranu. „Tohle je trezor Potterů. Žádný další není.“

„Myslel jsem – že snad – by tohle mohl být svěřenecký fond, poněvadž je pan Potter mladistvý.“ Skřetův výraz byl chladný a pevný. Snape to zkusil znovu. „Je to ono?“

„Tohle je trezor Potterů. Žádný další není,“ odpověděl skřet chladně.

„Myslím, že pan Potter bude dnes potřebovat prohlášení o jeho majetku.“

„Můžete si ho vyzvednout u přepážky až budete odcházet, pane. Bude tam také zaznamenán dnešní výběr.“

„Výborně.“

Hluboce se zamýšleje, Snape přešel zpět k trezoru, kde si chlapec ještě stále hrál se zářícími mincemi. V ten moment, jak se snažil ovládnout své zklamání a zmatek, byl učitelský režim to nejlepší. „Ty zlaté jsou galeony,“ poučoval. „Jeden galeon je sedmnáct stříbrných srpců a jeden srpec je dvacet devět bronzových svrčků. V kouzelnickém světě se nemohou věci dít jednoduše, takže tu neočekávejte desetinný systém!“

Mezitím to v jeho mysli vířilo. Tohle je ono? Legendární potterovské bohatství? Kde jsou klenoty, magické artefakty, zbraně, krystaly, majetkové listiny? -Skříně rodinného stříbra a truhlice s kodexy a svitky a grimoáry a rodinnými účetními knihami? Znovu pohlédl na hromady mincí. Slušná suma peněz. Umožní chlapci žít si velmi pohodlně během školy, ale ne déle. Vím, že se James Potter chlubil, že nikdy nebude muset pracovat kvůli obživě. Kde je sakra ten zbytek?

Ovládl svou tvář, dal chlapci váček a pomohl mu ho naplnit dostatečně na nákup jeho věcí a něčeho navíc, co Snape považoval za důležité. Pokud tohle opravdu bylo všechno, pan Potter by se měl naučit opatrnému hospodaření s jeho prostředky. Nicméně chtěl, aby chlapec měl co nejvíc z této první, nejnezapomenutelnější návštěvy Příčné ulice.

„To by mělo stačit,“ prohlásil napřimuje se. „Před odchodem obdržíme výpis vašeho majetku, pane Pottere. Tyto peníze Vám musí vystačit během všech sedmi let v Bradavicích.“

Další divoká jízda vozíkem. Snape se pousmál nad chlapcovými výkřiky radosti, stále si lámaje hlavu nad rozpadlým bohatstvím domu Potterů. Opravdu se toho ten idiot James zbavil, přes to všechno, než byl zabit? Nebylo tam někde rodinné sídlo? Věděl, že Potterovi rodiče přijali Siriuse Blacka, když byl zavržen. A pak také, Pottere pověděl všem o letním domě na jihu Francie a loveckém zámečku na Skotské vysočině. Lily a Potter žili v nějaké chatě na místě zvaném Godrikův důl než zemřeli, ale to byl jen úkryt. Jeho tvář se vyjasnila. To musí být ono! Existuje někde dům, nebo domy, a tam jsou uloženy poklady. Brumbál bude vědět. Protože nechtěl zkazit chlapcovu radost z jeho neočekávaného zisku, nic neřekl.

Výpis byl náležitě předložen a Snape se nad ním zamračil, pečlivě složil a vložil do kapsy. Bude potřeba vyčlenit místo, kam si bude chlapec ukládat důležité dokumenty. Možná v jeho kufru. „Kam jste zasílali výpisy?“ Samozřejmě že tu byly výpisy. Snape sám obdržel od Gringottových jeden čtvrtletní.

„Jsou odesílány řediteli Bradavic,“ odpověděl klidně skřet u přepážky. „Dával by pan Pottere přednost tomu, aby byly zasílány přímo jemu?“

„Ne!“ zašeptal Harry. „Dursleyovi je uvidí!“ Skřetovi řekl: „Pošlete je profesoru Snapeovi, prosím. Může mi je předat. To bude bezpečnější.“

Skřet se nejistým pohledem otázal Snapea, ale Snape přikývl a vedl chlapce pryč.

„Kam teď?“ zeptal se Harry dychtivě.

Snape se nad tím zamyslel, a vedl ho dolů ulicí kolem Velkoprodejny Mžourov k malým dveřím se zářivě zbarvenou vývěskou visící nad nimi.

Iris Forsyteová, oftalmolog

„Dostanu nové brýle?“

„Nemyslíte si, že by to byl dobrý nápad?“ zeptal se sametově Snape. „Jsem si jistý, že chcete v Bradavicích uspět. Mohla by to být výhoda skutečně vidět.“

Chlapec si odfrkl a ušklíbl se.

Za dveřmi se nacházelo úzké schodiště. Vstoupili do slunné místnosti, kde je přivítala čarodějka se sněhově bílými vlasy.

„Dobrý den Vám přeji! Jsem madam Forsyteová. Profesor Snape, věřím. A kdo je tohle?“ Usmála se dolů na Harryho a uviděla jizvu. Zalapala po dechu.

Snape nechtěl ztropit scénu. „Pan Potter potřebuje něco lepšího než mudlovské brýle, madam. Slyšel jsem, že jste talentovaná a diskrétní.“

„Samozřejmě!“ Její úsměv se zmírnil a vzala je do malé ordinace. „Podívejme se, co tu máme, pane Pottere.“ Vzala do ruky mnohokrát spravované brýle s rozechvěním a znechucením, nesouhlasně si pro sebe pomlaskávaje.

Následovalo čtvrt hodiny pečlivého testování. Harry zjistil, že to nebylo o moc jiné než oční vyšetření, které mu provedla školní sestra na základce v Kvikálkově. Díval se do barevných krystalů, a potom mu do každého oka byly kápnuty tři kapky lektvaru, o kterém madam Forsyteová diskutovala s profesorem Snapem. Četl různě veliká písmena z karet, ale pak ho nechala dívat se na obrázek jednorožce v lese. K jeho údivu se jednorožec hýbal a madam Forsyte mu pokládala otázky ohledně toho, kdy to může vidět nejlépe: nejdřív pravým okem a pak levým. Vytáhla vlastní hůlku (která byla kratší než ta profesora Snapea) a seslala na něj kouzla. Nebolelo to a Harry zjistil, že může klidně ležet. Bylo by hezké mít lepší brýle.

„Ráda bych, abys nechal své oči na pět minut odpočinout, Harry,“ řekla madam Forsyteová. „Jdu si promluvit s profesorem Snapem do vedlejší místnosti. Zkus, prosím, nechat své oči zavřené, protože mi to pomůže určit, co je pro tebe nejlepší. Pokud usneš, nic se neděje.“

Harry si nedokázal představit, že usne, když všechno kolem něj bylo tak vzrušující, ale poslušně zavřel oči. Během několika vteřin začalo její neviditelné malé kouzlo pracoval a on usnul. Snape následoval oční lékařku ven do druhé místnosti.

„Rozhodně potřebuje něco lepšího než tohle!“ řekla a pohlédla pohrdavě na Harryho brýle. „Mudlové musí být velmi primitivní, jestliže tohle je to nejlepší, co mohou udělat!“ Skousla si ret. „Nechci nikoho urazit, ale část jeho problému se zdá být důsledkem nedostatečné výživy. Potřebuje okamžitě doplňky nebo se jeho oči vážně zhorší než mu bude dvacet.“

„Postarám se o to. V Bradavicích dostane kompletní fyzické vyšetření. Jaké brýle doporučujete?“

„Žil s mudly?“ mumlala si čarodějka vztekle. „Kdo vymyslel tenhle skvělý nápad?“ Nepatrně se otřásaje řekla: „Mohla bych vlastně přetvořit jeho oči a zlepšit jeho zrak, ale bude to trvat několik let a vyžaduje to, abych mu umístila čočky na povrch jeho oka.“

„To co mudlové nazývají „kontaktní čočky“.“Přikývl Snape.

Čarodějka si odfrkla. „Je to výrazně lepší než ten mudlovský výrobek. Vydrží rok, takže ho budete muset přivést zpět příští léto k další prohlídce. Měl byste informovat lékouzelnici ve škole, že je má v případě, že dojde k poranění očí. Jsou docela drahé a ne každý si je může dovolit.“

„Kolik?“

„Padesát galeonů za kus.“

„Dobře.“ Snape se neobtěžoval smlouvat. Za prvé, byly nutné z lékařského hlediska. Pokud chlapcův zrak mohl být zachráněn, bylo by nehorázné tak neučinit. Čím víc o tom přemýšlel, tím víc se mu to líbilo. Bez brýlí Harry Potter nevypadal tak moc jako jeho otec James, s výjimkou nepoddajných tmavých vlasů. Ano, tak jako tak, to byl výborný nápad.

Hovořili spolu podrobněji o dávkování lektvaru a vrátili se do ordinace probudit Harryho.

„Kontaktní čočky?“ zeptal se chlapec pochybovačně. „Nepotřeboval bych je jen pro výjimečný případ potřeby?

Když bylo vysvětleno, že oftalmoložka by je aplikovala a ponechala by je po celý rok, byl více otevřený této myšlence. Snape mu řekl: „Myslím, že by to bylo nejlepší, pane Pottere. Tyto čočky skutečně opraví Váš zrak, v průběhu času. Mimoto Vaše brýle můžete poškodit. S těmito kontaktními čočkami, se ale nemusíte bát, že je ztratíte nebo poškodíte skla, když půjdete létat.“ Nebo do duelu, pomyslel si pro sebe Snape.

„Létat?“ zeptal se Harry roztržitě.

„A uvidíš mnohem lépe,“ dodala oftalmoložka rozhodně.

Harry se nervózně usmál. „Tak dobře. Bude to trvat dlouho?“

„Jen pár minut. Nechceš žádnou zvláštní barvu, viď? Ne s tvýma zelenýma očima?“

„Rozhodně ne,“ odpověděl Snape. Nechtěl, aby Lilianiny oči byly před ním skryty. „Čiré čočky jsou mnohem praktičtější.“

Za další čtvrt hodinu se nacházeli zpět na Příčné. Harry několikrát zamrkal, trochu zmatený ostrostí světa před ním. Pak se obrátil ke Snapeovi.

„Co to bylo o tom létání?“

Snape si povzdechl a smířil se stručným vysvětlením famfrpálu, kouzelnické vášně pro hru a použití košťat. Prošli kolem Prvotřídních potřeb pro famfrpál a Harry se natáhl, aby viděl nad hlavami nějakých starších chlapců se zrzavými vlasy, kteří diskutovali nad objektem nazvaným „Nimbus Dva tisíce.“ Nevypadalo to přesně jako koště, se kterým měl Harry nějakou zkušenost, ale když odcházeli, Snape ho ujistil, že kouzelníci a čarodějky byli skutečně schopni na nich létat.

„Mohl bych se vrátit a jedno si koupit, pane?“ prosil Harry.

„Ve Vašem dopise jasně stojí, že první ročníky nemají dovoleno přivést s sebou košťata. Nicméně,“ neochotně ustoupil Snape, „všichni budete mít lekce létání. Pokud zjistíte, že Vás to baví, sna můžete do Vašeho rozpočtu zahrnout nějaké peníze na příští rok na koupi vlastního koštěte. Do té doby budete vědět dost, abyste si vybral moudře.“

„To by bylo super!“

Snape vytáhl Harryho seznam pomůcek. „Je potřeba obstarat Vaše nákupy do školy, nestarejte se o famfrpál.“

Harry četl: „-tři jednobarevné pracovní hábity – černé -

„Ano, pojďme Vám obstarat oblečení do kouzelnického světa,“ souhlasil Snape.

Vzal Harryho k madam Malkinové a stroze řekl majitelce: „Bradavice: Kompletní výbavu a jmenovky, které budou začarovány později.“ Není potřeba čarodějce a jejím asistenkám začít podlézat s „slavný Harry Potter“. Harrymu řekl: „Jdu si na druhou stranu obchodu vyzvednout nějaké své věci. Až budete hotový, počkáte tu na mě,“ ukázal na lavici, „dokud se nevrátím.“

Harry spěchal do zadní části obchodu za laskavou buclatou čarodějkou. „První rok, drahoušku? Nebojte – máme tu všechno – ostatně jiného mladého muže tu právě strojíme.“

Stál na stoličku nechávaje čarodějku přetáhnout mu černý hábit přes hlavu a začala mu ho špendlit tak, aby mu padl. Vytáhlý zrzavý chlapec vedle něj se zašklebil.

„Taky první rok?“

„Jo.“

Chlapec se na něj podíval pochybovačně. „Jsi docela malý. Jsi si jistý, že je ti jedenáct?“

Harry se pokusil vytáhnout aby byl vyšší. „Jedenáct mi je dneska.“

„Aha. Tak to všechno nejlepší k narozeninám.“

„Díky.“

Mlčeli, jak se otáčeli a zvedali své ruce. Pak druhý chlapec řekl: „Už víš, ve které koleji budeš?“

Harry neměl ponětí, o čem to mluví. „Ne, nevím.“

„Všichni moji bratři byli v Nebelvíru. Předpokládám, že Havraspár by také nebyl špatný, ale představa, že bych se octl ve Zmijozelu. To bych raději odešel, nemyslíš?“

„Hmmm,“ zabručel Harry otáčeje se. Chtěl, aby se profesor Snape vrátil a řekl mu, co chlapec myslel těmi „kolejemi“.

Znovu ticho a chlapec se zeptal: „Máš své vlastní koště?“

„Ne. Přeju si, abych ho měl.“

„Hraješ famfrpál?“

„Ne.“

Harry mohl viděl, jak názor druhého chlapce na něj výrazně poklesl. „No,“ řekl zrzek, blahosklonně, „já a moji bratři hrajeme famfrpál doma celou dobu. Máme vlastní hřiště. Charlie byl chytač za Nebelvír a dvojčata jsou nyní odrážeči v kolejním týmu. Mám v plánu to zkusit sám, ne letos, samozřejmě,“ dodal spěšně, „, ale jednoho dne.“

„Zní to jako legrace. Slyšel jsem, že budeme mít lekce létání.“

„Jo – já –“ Chlapec vytřeštil oči a řekl: „Podívejte se tam! To musí být ten nejděsivější muž, kterého jsem kdy viděl!“

Harry se podíval a uviděl hlavu profesor Snapea nad stojanem s šaty. Mluvil s asistentem, který se probíral hromadou bílého plátna. Snape uviděl na něj se usmívajícího Harryho a vzal ho na vědomí pokývnutím. Harry řekl chlapci: „To je profesor Snape. Vyučuje v Bradavicích.“

„Slyšel jsem o něm!“ odpověděl chlapec zděšeně. „Je to ředitel Zmijozelu! Fred a George si myslím, že je to slizký, mastný zmetek a lidé říkají, že je to temný čaroděj a býval ve spolku s Vy-víte-kým.“

„Myslím, že je skvělý," řekl Harry chladně. „Pomohl mi obstarat věci do školy.“

„Myslíš?“ zeptal se chlapec s mírným úšklebkem. „Proč je s tebou? Kde jsou tvoji rodiče?“

„Jsou mrtví,“ řekl Harry krátce. Příliš se necítil na to tomuto chlapci něco vysvětlovat.

„Ach, to je mi líto,“ řekl druhý chlapec trochu v rozpacích

Madam Malkinová řekla zrzkovi: „Hotovo, drahoušku. Jen jeden nový hábit?“

Druhý chlapec seskočil dolů mumlaje: „Jo, máma mi upraví nějaký po některém z mých bratrů.“ Podíval se zpátky na Harryho.

„Hádám, že tě uvidím se v Bradavicích, že.“

Harry přikývl a netrpělivě sebou vrtěl, zatímco to čarodějka dokončovala. Byl překvapen, jak rychle byl jeho oděv připraven a v době, kdy bylo vše hotové a zaplatil za to, měl velký, měkký balík čekající na lavici vedle něj. Zatímco se podivoval, jak to všechno unese, se objevil profesor Snape a zmenšil balík na velikost hračky.

Vložil si ho do kapsy a řekl Harrymu: „A teď se podívejme na Vaše knihy.“

Jak společně šli, všiml si Snape, že chlapcův šťastný výraz se zachmuřil. Viděl zrzavé vlasy druhého chlapce a předpokládal, že Harry se setkal s nejnovějším do Bradavic příchozím Weasleym. Co mu ten Weaslyův kluk řekl?

„Profesore Snape?“

„Ano, pane Pottere?“

„Co jsou to koleje?“



Poznámky překladatelky:

*Použit oficiální překlad z knih Harry Potter a Kámen mudrců
** „tite“ opravdu nic neznamená, nebo o tom alespoň nic nevím, takže předpokládám, že je to Severusova zkratka pro stalaktity (v aj stalactites). Pokud bych se náhodou pletla a byl tu nějaký anglicky mluvící speleolog, tak mi dejte vědět. V originálu proběhl podobný rozhovor mezi Harrym a Hagridem, ale tyhle dvě verze se od sebe podstatně liší, neboť Hagridova odpověď byla, že v jednom je em a ve druhém té a Severusova odpověď je přeci jenom o něco no odbornější.
*** 1 stopa je 30,48 cm. Kdo má chuť, může si to převést, ale pokud se nepletu mělo by to být něco okolo 6 x 6 x 3 metry +/- nějaké drobné
****Pokud si někdo vezmete ke čtení HP a Kámen mudrců – stejně jako já – tak si určitě na několika místech všimnete, že jsem použila téměř ten samý překlad. Díky Merlinovi, že Kámen mudrců má jen 285 stránek, protože hledat nějaké podrobnosti třeba v takovém Fénixově řádu by dalo asi zabrat
19.09.2013 13:26:45
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one