Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Ahojda, tak vám konečně přináším kapitolku k NP. Trvalo to o chvíli dýl než jsem myslela, ale holt jsem si tenhle týden užívala sluníčka. A taky na to doplatila. Řekněte mi, jak je možný, že i když jsem se namazala dvacítkou, tak jsem se stejně spálila? No nic, doufám, že se bude překlad líbit. Omlouvám se pokud tam budou nějaké chyby nebo pokud to bude někde poněkud kostrbatý překlad.
Roky, jak Snape viděl, nebyly k Petunii laskavější než k němu samotnému. Vždycky to byla vychrtlá, nemotorná holka, mnohem vyšší než Lily. Snape se domníval, že dospělost a mateřství ji mohli zjemnit jen málo, zejména v domácnosti, kde bylo dítě tak očividně překrmováno.

Tohle nebyl ten případ. I kdyby její výraz nebyl tvořen strachem a odporem, což byl jeden z těch, které Snape považoval téměř za nejméně atraktivní na lidské tváři, nemohl jí nazvat „jemnou“. Čelisti, lícní kosti a zápěstí jí vystupovali jako žiletky. Svůj tvrdý, nenávistný pohled přesunula dolů na svého synovce a Snape cítil, jak sebou chlapec cuknul. Když se Petunie ohlédla zpět na něj, Snape snadno zachytil samolibý obraz udeření chlapce železnou pánví na smažení. Zahleděl se zpět vzpomínaje na epizodu se svým opilým mudlovským otcem a prázdnou láhví od ginu. Výhružně udělal krok vpřed.

Petunie zapištěla a zakopávajíc couvala. „Dudley, miláčku," zaječela, „vezmi Pierse a jděte do kina. Kup si něco pro radost!"

„Ale mami -" zakňučel Dudley.

Spěšně se vrhla ke kabelce a vyšmátrala nějaké peníze. Vtiskla je do ruky svého syna a zaječela: „Ven! Běž pryč! Nechci, abys byl vystaven těmto zrůdám!" Plácnutím vypnula televizi a postavila se mezi zadní dveře a Snape, hlídajíc Dudleyho ústup.

„Bože!" vykřikl Piers. „Dvacet liber!"

Dokonce i Dudley vypadal trochu překvapeně nad tou částkou, ale nezůstal, aby chránil svou matku před tímto nevítaným hostem. On a Piers již měli naplánovaný zbytek odpoledne. Chlapci vyšli zadními dveřmi, smějíce se, zatímco Petuniiny oči zůstaly upřené na Snapea.

Slyšíc bouchnutí dveří se trochu uvolnila a zakřičela: „Nepůjde na to místo! Nedovolím to!"

„Petunie," ušklíbl se Snape, „přece jsi vždycky věděla, že tenhle den přijde. Harry Potter půjde do Bradavické školy," hlasitě pozvedl hlas, „čar a kouzel!" Znovu se ušklíbl, jak sebou Petunie trhla.

Natahujíc se po cárech své důstojnosti se napřímila a prohlásila: „Nemůže jít. Nemá ani cent a my určitě nebudeme platit jeho výdaje!"

„Jeho výdaje jsou již zaplacené," odpověděl Snape. Nebyl si jistý, jestli to je pravda, ale nechtěl Petunii vyprávět nic o Potterově jmění, co už nevěděla. Nikdy nešla do Příčné ulice, alespoň co věděl, a nemohla tak vědět, jak se dostat k chlapcově dědictví. „Půjde prvního září do Bradavic. Půjdeme do Příčné ulice nakoupit jeho knihy, jeho zásoby a uniformu." Viditelným začicháním dal najevo znechucení. „Takže vidíš, že naplnění tvého domu tímto děsivým zápachem bylo zcela zbytečné." Naklonil hlavu Harryho směrem. „Pane Pottere, prosím, jděte do Vašeho pokoje a rychle se převlékněte do něčeho vhodnějšího pro nakupování než je Vaše zahradnické oblečení."

Harry se nepohnul z místa poměrně zahanbený, teď, když přišlo na to, že někdo jiný než rodina by mohl vidět, že měl jenom přístěnek. Podíval se na tetu Petunii, jejíž tvář byla vztekem zbarvena červenými a bílými fleky. Kousl se do rtu. Tento podivný kouzelník vypadal přátelsky, ale na konci dne, bude Harry stále žít zde ...

„To je v pořádku, pane Pottere," řekl mu Snape tiše, zčásti chápajíc chlapcovo zdráhání. Ukázal Harrymu adresu na jeho dopise a kvůli Petunii ji přečetl nahlas: „Harry Potter, Přístěnek pod schody," Petunie v panice vytřeštila oči. „-Číslo čtyři Zobí ulice, Kvikálkov, Surrey.“ Probodl Petunii pohrdavým pohledem. „Vím všechno. Tohle je jeden z důvodů, proč jsem tady."

Sleduje tetu Petunii koutkem oka se Harry vydal do přístěnku. Snapeovy oči se upíraly na Petunii také, ačkoliv následoval chlapce. „Nicméně, rád bych to ověřil na vlastní oči. Dovolte, pane Pottere, abych se podíval?"

Červenající se Harry ustoupil, zatímco Snape, téměř dvakrát tak velký, se snažil složit sám sebe, aby se vešel do stísněné malé skříně. Spolu se změtí prachovek, košťat a kbelíků tam bylo na podlaze skládací lehátko s matrací překrytou potrhanou dekou. Strohé dřevěné police byly naplněny několika kusy úhledně složeného oblečení. Dále tam byly školní dokumenty a výkresy, některé se znamením chvály od jeho učitelů, přilepené na zadní straně schodiště. Světlem tu byla jediná holá žárovka. Daleko vzadu ve stínech byly skryty chlapcovy poklady: několik plastových vojáčků, tenké bloky s nelinkovaným papírem, nějaké zlámané pastelky, dvě knihy s oslími rohy bez přebalu. List papíru, také nalepen nahoře, hrdě prohlašoval, že se toto je „Harryho pokoj" . Snape cítil, jak mu stoupá krevní tlak, při pomyšlení, na zákeřnou ženu ani ne dvanáct stop daleko, na slepené hloupé učitele na chlapcově škole, na Albuse, který stál za tímto výsměch.

Tohle nebyla ložnice hýčkaného Chlapce, který přežil; bylo to doupě domácího skřítka.

Snaže se kontrolovat svou tvář, Snape uvolnil cestu z přístěnku. „Jděte se převléknout, pane Pottere," nařídil chlapci a utkvěl spalujícím pohledem na Petunii. Harry se zavřel v přístěnku a ozvaly se nějaké měkké zvuky, jak se chlapec snažil převléknout ve stísněném prostoru.

Snape dál upřeně hleděl na vyděšenou Petunii. „Ani slovo," zasyčel. Svou hůlku držel v ruce a byl to dobrý pocit. Jeho krev uháněla. Bylo to jako za starých časů. Nebyl si jistý, co by měl dělat; může se stát cokoli. Čekal v hrozivém tichu, zatímco Petunie se ušklíbla a ošila se.

Za méně než dvě minuty se chlapec objevil v obrovské modré mikině, ve které téměř plaval, a velké kalhoty mu přidržoval pásek, který měl omotaný dvakrát kolem pasu. Pořád ještě měl obuté opotřebované tenisky. Snape pozvedl obočí. „To je to nejlepší, co máte?"

Harry v předstírané lhostejnosti pyšně vzhlédl. „Jsou to čisté. Pral jsem je sám."

„Jsem si jistý, pane Pottere, že jste to udělal. Jednoduše jsem měl v úmyslu poukázat Vaší tetě, pro případ, že by si toho nevšimla, že tyto šaty jsou jednoznačně jejího syna, ne Vaše." Petunie se zeptal: „Kdy jsi naposledy koupila tomu chlapci oblečení, které by mu padlo?"

Petunie zuřivě protestovala: „Nikdy jsme se neprosili o to, abychom jím byli zatíženi! Je to mlýnský kámen okolo našich krků! Nemůže se od nás očekávat, že budeme škudlit a připravovat naše vlastní dítě-"

„Sklapni a sedni si!" zařval Snape, když pohár jeho trpělivosti přetekl. Petunie se s otevřenými ústy zhroutila na pohovku. Snape se na ni zavrčel: „Vy nepřipravujete toho chamtivého spratka o nic. Poslouchej sama sebe, ty pitomá ženská! Nemluvíš s nějakým váhavým čistokrevným! To jsem ! Severus Snape! Vyrůstal jsem přes park! Vím o přídavcích na dítě a vím, že bys vytěžila ze systému každý cent, který můžeš dostat! Vím, že musíš dostávat přídavky na toho kluka, a vím, že za něj musíš pobírat odměnu pěstouna*! Co jsi s tím zatraceně udělala? "

Nepatrně bezhlesně artikulovala rty předtím než odpověděla. „Dáváme mu střechu nad hlavou, ten nevděčný spratek..."

„Ach, vidím," řekl Snape posměšně. „Tvůj manžel je nezaměstnaný. Je na podpoře. Nevíš, odkud se objeví tvé další jídlo. Jen náhodou jsi našla tu velkou televizi tamhle!" Vyštěkl trpkým smíchem nad rozhořčeným výrazem Petunie. „Tak si najdi práci, ty líná krávo! Nekraď chlapcovy peníze!"

„Já mám peníze?" Přemýšlel si Harry pro sebe. To bylo velmi zajímavé.

Petunie zaječela a vrhla se na Snapea, s rukama chňapajícími po něm. Snape ji téměř líně proklel. Náhle se znovu posadila na pohovku a vypadala šokovaně. Když se pokusila vstát, Snape protočil oči a znovu ji proklel.

„Immobilus!"

Okamžitě znehybněla, ale její oči v panice rychle mrkaly. Harry se na Snapea podíval velmi ohromeně.

„Tohle se chci naučit!"

„Všechno má svůj čas, pane Pottere. Nejprve si chci něco ujasnit ohledně Vašich životních podmínek. Přístěnek je opravdu to jediné, co máte? Proč byste nemohl sdílet pokoj s Vaším bratrancem?"

V další chvíli zcela pochopil Harryho výraz hrůzy nad tím nápadem. Snape spěšně pokračoval: „Nebo je tady volný pokoj – nebo podkroví – nebo něco, co by bylo lepší než tohle?"

Snape se cítil trochu podrážděně, když se chlapec podíval na podlahu a pokrčil rameny. Snape si znovu povzdechl. „Pojďme se tu porozhlédnout, pane Pottere. Na něco přijdu."

Obývací pokoj se mu nelíbil na první pohled, ale něco v tom domě nebylo vůbec špatné. Obdivoval prostornou kuchyň a jídelní kout byl příjemný. Zadní zahrada byla dobře udržovaná – bez pochyb chlapcovou zásluhou. Nicméně, tam nebylo nic, co by vypadalo jako vhodné místo pro mladého čaroděje, kde by mohl spát, přemýšlet a studovat. Možná bude mít větší štěstí někde jinde.

V patře byly ložnice a velká koupelna. Dům sice nebyl Malfoy Manor, ale byl to pohodlný – téměř luxusní – dům střední třídy. Nesrovnatelně to bylo mnohem lepší než Tkalcovská ulice a opravdu mnohem větší a přitažlivější než starý dům Evansových, kde Petunie a Lily vyrostly a kde byl Snape často na návštěvě. Petunie se musela cítit skvěle ve světě, do kterého vstoupila. Harryho „strýc Vernon" ohledně ní splnil svou povinnost, alespoň co se týkalo té materiální stránky.

Nicméně, Snape cítil jistou nechuť. Vědomím, že to byl Petuniin dům, bylo bezpochyby důvodem předsudků proti němu a přezdobená květinová výzdoba byla něco, co by on nedoporučil. Ale bylo tu ještě něco jiného, co ho odrazovalo. Možná to bylo něco jemného v tom pachu: něco zapáchajícího z agresivního barviva oblečení se linulo z prádelny; pachy různých čisticích prostředků a těžkých mudlovských parfémů podložené nevyhnutelnými slabými stopami obyvatel domu. Snape měl extrémně citlivý čich – nezbytný pomocník při tvorbě lektvarů – a bez setkání s tím mužem věděl, že nebude mít Vernona Dursleyho rád.

Chlapec byl natolik ochotný, aby mu udělal Grand Tour. „ Tohle je pokoj tety Petunie a strýce Vernona. Nesmím tam chodit ani uklízet."

Snape přistoupil a přelétl pokoj pohledem. Velmi kvalitní nábytek, vše v tlumené modré a zelené barvě, tapety, nemohl s tím nic udělat. Snape pokrčil rameny a následoval chlapce dál po chodbě.

„Tohle je Dudleyho pokoj," řekl Harry velmi tiše.

Bylo skoro tak velký jako pokoj jeho rodičů. Široká postel, police plné hraček a her, stůl zaneřáděný ne knihami a papíry, ale elektronickými přístroji. Velký televizor byl postaven k nohám postele. V místnosti byl nechutné nepořádek: na podlaze u postele byly prázdné plechovky od pití a poházené svačinové obaly. Snape otevřel skříň, která byla nacpaná oblečením, botami a očividně nepoužitým sportovním vybavením.

Chlapec vedle něj cítil potřebu se omluvit. „Uklidil jsem jeho pokoj dnes ráno – ustlal jsem postel a posbíral odpadky, jak jsem měl, ale předpokládám, že tu byl na chvilku s Piersem."

Snape pokrčil rameny. „Stěží je to Vaše vina, že Váš bratranec je prase. Není schopný uklízet si vlastní pokoj? Má vůbec zadané nějaké úkoly?"

Harry zavrtěl hlavou. „I kdyby měl, musel bych to tak jako tak udělat já. A ty další dveře tady vedle – to je jeho druhá ložnice."

„Váš bratranec má druhou ložnici?"

Snape přistoupil ke dveřím a podíval se přes chlapcovu hlavu. Malý pokoj byl téměř zaplněn starým oblečením, nečtenými knihami a rozbitými hračkami. Všechno dohromady to musely být odložené věci, za které Dudleyho rodiče zaplatili stovky liber. „Copak on nikdy nic nevyhodí?“

„Jasně," řekl mu chlapec. „Tohle jsou ty věci, kterých se nechce zbavit." Snapeovi se svěřil: „Čas od času jsem si odtud mohl vzít něco malého, na co už zapomněl. Získal jsem tak své akční figurky, moje pastelky a knihy."

V pokoji byla jedna postel překrytá nepopsatelnou dekou. U okna byla malá dřevěná židle. Levně vypadající komoda byla jediným dalším nábytek. Židle, postel a šatník, spolu s většinou podlahy, byli pokryty Dudleyho odpadky. Snape se ušklíbl. Uvažoval, jestli to byl jakýsi nesmělý pokus vytvořit pokoj pro nechtěného synovce. Nebo to možná bylo úmyslné, do očí bijící urážka chlapce vedle něj. Tohle dokonce nebyla přímo odkládací místnost. Byla tu postel – i když nepříliš dobrá. Byl tu šatník a okno. To by mohl být chlapcův pokoj, ale byl udržován v tomto stavu jako neustálá připomínka jejich synovci, že byl nehodný dokonce i slušného místa na spaní.

Chlapec se vydal dál.

„Je tu toho víc?" zeptal se Snape.

„Pokoj pro hosty, pane." Harry otevřel zavřené dveře.

Dobře umístěná místnost s dobrým nábytkem laděna do neutrálních barev. Snape pozvedl obočí. Další nevyužitý pokoj?

„Je někdo, kdo tu skutečně spí?"

„Jen teta Marge." Harry viděl Snapeovo zmatené zamračení a informoval ho. „Ve skutečnosti to není moje teta, ale musím jí tak říkat. Je to sestra strýce Vernona. Žije na venkově a navštěvuje ho jednou nebo dvakrát do roka." Kvůli tomu, jak zasmušile to říkal, Snape pochopil, že „teta Marge" nebyla jedním z Harryho nejoblíbenějších lidí.

Snape se pečlivě rozhlédl po místnosti. Okno bylo široké a v místnost bylo dopoledne dobré světlo. „Myslím, že tohle by snad mohl být Váš pokoj. Řeknu Vaší tetě, aby to zařídila."

Chlapec se na něj nevěřícně podíval. „Můj pokoj? Pokoj pro mě?"

„Ano," řekl Snape rázně. „Je směšné, že vybavili všechny tyto prostory a nedovolí Vám užívat kterýkoliv z nich. Připouštím, že ten styl je trochu ženský, ale to může být pozměněno..."

„Tetě Marge by se to nelíbilo," varoval ho Harry.

„Nezajímá mě názor „tety Marge“. To Vy tu žijete každý den, ne ona."

„Prosím, pane-! Kdybych opravdu měl dostat vlastní pokoj, já-já myslím, že bych opravdu raději měl Dudleyho druhou ložnici," řekl mu chlapec jedním dechem. Podíval se na Snapea s žádostí. „Mohl bych dát všechny ty odpadky ke stěně nebo na půdu, a budu v pořádku."

„Jsi si jistý?" zeptal se Snape překvapeně. „Tahle místnost je o dost větší. Ta druhá je docela stísněná.“

„Bude to v pořádku, pane," naléhal chlapec. „Nemám rád tenhle pokoj. Smrdí jako teta Marge a-a Raťafák." Když se Snape pozvedl tázavě obočí, chlapec vysvětlil. "Ona chová psy. Raťafák je její oblíbený. Ráda ho proti mně štve, a on..." Ztišil hlas do jakési důvěrnosti jako-chlap-s-chlapem-rozhovoru. „...on čůrá v domě. Nařídili mi to po něm uklidit. Nechci pokoj, ve kterém on spal.“

Snape na zkoušku nasál vzduch a stočil rty odporem. Vzduch byl poněkud nepříjemný, ale Snape si myslel, že to bylo hlavně kvůli misce potpourri na toaletním stolku, který páchl vůní, o které si Petunie nejspíš mylně myslela, že je to vanilka. V této chvíli nezaznamenal žádné psí pachy, ale měl pro chlapce pochopení. Snape sám nebyl psí člověk**.

Nebyl tu žádný důvod nutit toho chlapce do něčeho, s čím měl takové nepříjemné asociace. Snapeův vlastní chlapecký pokoj v Tkalcovské ulici nebyl o nic větší než ten pokoj, který chlapec chtěl. Snape na ty časy moc nemyslel, ale s porovnáním přístěnku mladého Pottera, to byla svatyně, útočiště a ráj pohodlí. A i to mluvilo ve prospěch chlapce, který byl tak skromný ve svých přání. „Dobře tedy," souhlasil Snape. „Ať je to Dudleyova „druhá ložnice“.“

Viděl dost. Otočil se a rychle sestoupil po schodech. Chlapec ho statečně následoval a poslední tři schody seskočil jedním nadšeným skokem.

Petunie byla stále bezmocná na pohovce. Oči se jí při pohledu na ně rozšířily. Snape se na ni zašklebil.

„Teď poslouchej, Petunie. To je to, co uděláš. Poslouchej pozorně, protože v následujících několika hodinách budeš mít spoustu práce, ale to ti nevadí, že? - Tak jako tak jsi na dnešek neplánovala narozeninovou večeři. Půjdeš nahoru a uklidíš pokoj, který jsi dovolila svému synovi používat jako sklad na jeho odpadky – jeho „druhou ložnici.“ Ode dneška je to pokoj tvého synovce. Můžeš to považovat za tvůj dárek k jeho narozeninám. Ani se nesnaž něco namítat. Je nehorázné, že Dudley má dva pokoje a Harry má přístěnek. Kdybys nebyla šílená, viděla bys to. Vlastně, myslím si, že to vidíš, poněvadž se tím nechlubíš svým sousedům. Co by mohli sousedé říct, kdyby o tobě znali pravdu? Můžeš předstírat, jak chceš, že jsi normální, Petunie, ale všechno to je podvod. Ty nejsi vůbec normální:jsi nemocná a zvráceně týráš dítě. Vypadáš, jako bys chtěla potřást hlavou. Víš, já si nemyslím, že by mě zajímalo cokoliv, co chceš říct. Neexistuje žádný možný způsob jak obhájit mučení a nedostatečnou péči o dítě – syna tvé vlastní sestry. Ty a tvůj manžel nejste spokojeni s tím, že se z vás stali zločinci. Trénujete vlastního syna, aby se jím stal také. Ne – prostě ne. Viděl jsem ho a jeho přítele Krysího chlapce-"

Harry se ze široka zazubil. Těšil ho pohled na Boží spravedlnost v tvídovém saku; a byl okouzlený tím dokonalým jménem pro Pierse.

Snape nemilosrdně pokračoval. „-Je to tyran a zbabělec, a je na dobré cestě, aby se z něj stal sadista. Něco, co tvoje mateřské srdce naplní hrdostí, jak se zdá. Každopádně, mluvili jsme o tvém dni. Zbav se Dudleyho odpadků a ukliď pokoj – ustel, vydrhni podlahy, umyj okna. Nábytek není nic moc, ale mám způsob jak to vyřešit!“ Neklidně přecházel po podlaze v obýváku, postrádajíc víření svého hábitu. „Troufám si tvrdit, že jsi už utratila Potterův měsíční přídavek na dítě, stejně jako tvou odměnu pěstouna – a to všechno za Dudleho nebo za tvé kýčovité časopisy nebo nějakou takovou pitomost. S tím je dnes konec. Po svém návratu očekávám, že obdržím obálku obsahující hotovost rovnou těmto dvěma částkám. Harryho přídavek a jeho odměnu pěstouna budu od nynějška řídit já. Otevřu mu mudlovský bankovní účet a uložím tam každý jeho šek, zatímco bude ve škole. A nesnaž se podvádět, Petunie. můžu po to všem něco přičíst. Vypadáš ztrápeně- "

Mávl svou hůlkou a Petunie horečně vykřikla.

„Nemám tolik peněz v domě!"

„No, budeš tedy muset říct svému manželovi, aby ti to dal!“ zavrčel jí Snape do obličeje. „Nemělas žádný problém je v minulosti utratit, že ne, ty nestydatá zlodějko? To mě přivádí k Harryho strýci Vernonovi. Až se vrátí, informuješ ho o změnách. Přesvědčíš ho, že by bylo nejlepší, kdyby se podřídil novému režimu. Protože, Petunie, pokud se tvůj oddaný choť o cokoliv ohledně mě pokusí, tak zjistíš, že jsi provdaná za švába – až do chvíle, kdy ho podrážkou rozmáznu!“ Snape dupl botou na podlahu a Harry vyskočil, oči plné bázně a úcty. Petunie fňukala skrývajíc své oči.

Snape shledával, že ho baví být tím, kdo trestá nespravedlnost***. „S večeří na nás nečekej. Já a pan Potter toho máme hodně, co musíme nakoupit a navečeříme se ve městě. Očekávej nás asi okolo sedmé nebo osmé, pak můžu vysvětlit tyto záležitosti tvému manželovi, pokud to bude nutné.“ Koutkem oka zachytil Harryho nejistý pohled. Podle všeho chlapec věřil, že to bude zcela nezbytné. „A také si promluvím s Harryho bratrancem, a vysvětlím mu, že dny jeho drobné tyranie jsou u konce. Bylo by smutné, kdyby Dudley začal zažívat všechny ty věci, které Harrymu udělal v průběhu let...“

„Nemůžeš nám tohle udělat!“ zaječela Petunie. „Nedovolím ti obtěžovat slušné lidi! Zavolám policii...“

Snapeovy oči se rozzářily. Jeho rty se stočily do hrozivého úsměvu.

„Udělej to, Petunie.“ Přešel k telefonu a zvedl ho a přistrčil ho k ní. Sluchátko se zřítilo na podlahu. Petunie ucukla, ruce před svým obličejem. Snape cítil, jak jeho vztek roste. „Prostě to udělej! Dělej! Zavolej policii! Ukaž jim díru, kde jsi držela svého synovce! Ukaž jim hadry, které jsi stáhla ze svého skvělého prasečího syna a oblékla ho do nich! Ukaž jim brýle, které si pro něj našla na skládce! Zkus jim vysvětlit, jak jsi použila chlapcovy peníze! Poté, co skončí s tvým manželem – vím, že policisté opravdu, ale opravdu, nemají rádi zneužívání dětí – přejdou k formální části vašeho potrestání. Vy dva budete mí štěstí, když se dostanete ven z vězení za méně než deset let! Zneužívání, zanedbávání, zneužívání vládních finančních prostředků – doufám, že tvůj manžel má příbuzné, kteří si mohou vzít vašeho milovaného Dudlíčka, protože vy nebudete mít možnost vidět ho, dokud úplně nevyroste!“ Snape se samolibě usmíval na Petunii, která v hrůze couvala. Naklonil hlavu na stranu. „Možná bych to měl být já, kdo je zavolá. Mám?“ Začal vytáčet číslo.

„Ne!" zakuňkala Petunie. Lomila svýma kostnatýma rukama a hleděla na ně, jako by doufala v pomoc. Viděla otevřený přístěnek a její oči se zúžily jen trochu. Stahujíc své rty do úzké čárky se letmo podívala na Snapea.

Snape miloval umění Legilimens ve chvílích jako byla tahle. Mávl znovu hůlkou a dveře přístěnku se s hlasitou ránou zavřely. „A nemysli si, že můžeš schovat důkazy. Nikdo, jen já, Harry nebo mudlovská policie budeme schopní otevřít ty dveře. Udržíme tohle místo činu neporušené pro příslušné orgány.“ Přes svůj nos se podíval na třesoucí se ženu.

„Mezitím, žádné další domácí práce pro pana Pottera. Bude příliš zaneprázdněn přípravou do školy. Je mi známo, jaký význam má převzetí odpovědnosti za děti, ale ty nemůžeš být zjevně považována za dosti důvěryhodnou, aby ti byla svěřena jakákoliv moc nad tvým synovcem. Mohl bych poukázat na to, že tvůj syn na tom má svůj podíl, ale ani ve snu bych se nepokusil uzurpovat si tvou rodičovskou autoritu. Ve zničení života svého syna si vedeš dost dobře sama.“

Nyní začala vzlykat a Snape cítil jakési průměrné uspokojení. Samozřejmě, že mu bylo naprosto jasné, že nepláče kvůli studu nebo výčitkám svědomí, ale protože byla naštvaná a bezmocná a měla pocit nespravedlnosti, že dál nemůže mučit svého synovce, jak se jí zlíbí. Snape cítil, že je tu ještě něco, co je potřeba říct, ale nejdřív –

„Pane Pottere, mohl byste na mě na moment počkat venku? Musím ještě něco říct Vaší tetě, a není to něco, co by bylo pro vaše uši."

S doširoka otevřenýma zelenýma očima Harry odešel z domu a tiše zavřel dveře. Snape měl podezření, že se je pokusí nějak poslouchat. Snape by to na jeho místě určitě udělal.

Snape chytil Petuniinu paži v železném sevření. Vyjekla, když si ji přitáhl blíž - dost blízko na to, aby jí mohl zasyčet do ucha, bez strachu, že by Lilyino citlivé dítě mohl vylekat.

„Příště, až budeš potřebovat pomoc v domácnosti, ty zlá mrcho, najmi si služku!" Odstrčil ji pryč a ona upadla a rozplácla se na koberci, její sukně se jí vyhrnula přes kostrbatá kolena. „Jsi ubohá. Kdyby tě srazil kamion, Lily by se o Dudleyho postarala jako o vlastního-"

Petunie se vyškrábala na nohy a ohnala se fackou jeho směrem. Minula a vrazila do něj. Popadl ji znovu za ruku, v témže místě, kde už měla pohmožděninu. Petunie vykřikla bolestí, a pak propukla nespoutaným smíchem.

„Stále neseš pochodeň, co? Oh, ty a tvoje Svatá Lily! Je to k smíchu! Lily by si pod svou střechou nenechala pouhého mudlu! Nikdo z její rodiny pro ni nebyl dost dobrý, po té co odešla do té vaší podivínské školy! Nestarala jsem se – vy všechny zrůdy si zasloužíte to co ostatní. Já jsem naživu a ona je mrtvá, přes všechna její kouzla a její afektované chování a to jak byla zvláštní. Jsem naživu a ona je mrtvá! Ty jsi ten, kdo je tu ubohý – soužíc se pro dívku, která se s tebou bavila jen ze soucitu! Velmi chytře s tebou skončila, jakmile do svých drápů dostala Pottera –„

Snape ji odhodil na pohovku a vytáhl hůlku. Zalapala hrůzou po dechu a otevřela ústa připravujíc se ke křiku.

Snape zašeptal: „Jestli budeš křičet, prokleju tě. Rozumíš? Kývni. Dobře. Pokud ještě někdy uslyším, že jsi znovu použila slovo „zrůda“, prokleju tě. Pokud ty nebo tvůj manžel nebo tvůj syn znovu urazíte nebo zraníte Pottera, prokleju tě.“ Jeho zlostný pohled plál. „A jestli ještě někdy řekneš Lilyino jméno, tak tě zatraceně zabiju. Máme nyní ve všem jasno? Ano? Tak dobře. Jdu."

Přešel ke dveřím a otočil se.

„Ale já se vrátím."

Poznámky autorky:

- Podívejte se, Harry chodí do školy. Proto existuje legálně. Tak Dursleyovi na něj mohou požadovat přídavky. Nevěřím, že by toho nevyužili.

- Takže - ano, Snapeův první dojem z Harryho je zcela jiný než v kánonu. Vidí Harryho zblízka a bez brýlí. V kánonu ho vidí na dálku a tmavé vlasy a brýle byly nejvýraznějšími rysy a zvyšovaly podobnost s Jamesem Potterem. Samozřejmě, Harry se v tom okamžiku také mračil, kvůli bolesti způsobené Quirrellem. Snape to zřejmě bral jako znamení odporu k jeho osobě.

Děkuji mým recenzentům. Oceňuji zajímavé poznámky, které mnozí z vás nadnesli!


Poznámky překladatelky:
*Odměna pěstouna, což se opravdu tak jmenuje, je dávka určená pěstounům jako odměna za vykonávání pěstounské péče. Výše se vypočítává z životného minima jednotlivce za každé dítě, přičemž s každým dítětem se tato částka zvyšuje.
**Myslím, že tady by se hodil i překlad pejskař, ale to se mi ke Snapeovi opravdu nehodilo.
*** Smiter of the Unjust – tak tenhle výraz jsem hledala přes čtyři hodiny a pokaždé mě to odkazovalo na Bibli. Nevím sice, jak vy, ale já jí nějak nehovím, zvlášť Novému zákonu, takže jsem zvolila doslovný překlad.
I já děkuji za komentáře.
21.06.2013 11:26:38
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one