Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
tbr.jpg
Ahojda, tak vám přináším další kapitolku k NP. No, a že to tedy byla fuška - jak pro mě, tak pro betu - protože popravdě, já se nikdy o stavbu a ani o slovíčka, která s tím souvisí, nějak moc nezajímala. Upřímně doufám, i kvůli vám, že už nás žádná takhle vysilující kapitolačekat nebude. Do další, co se týče překladu, se pustím až po zkouškovém. Mám za sebou první zkoušku, která dopadla úspěšně, a ráda bych při tom zůstala. Kapitolku věnuji všem, co vydrželi čekat a těm, co u minulé zanechali komentář: Samantha, víťa, Lisbeth, Zrzka, Elizabeth, Zuzi a LH. Užijte si ji!

V době, kdy se Snape vrátil z Magického domu a zahrady, bylo poledne. Se svým nákupem se přemístil zpět do Zobí ulice a byl zmatený, když se pokoušel otevřít dveře mladého Pottera, ale nemohl.

Alohomora!“ Zakouzlil mávaje hůlkou ke dveřím. Dveře přesto dále zůstávaly zamčené.

„Jste to vy, profesore?“ zavolal zpoza nich chlapec.

„Samozřejmě, že jsem to já,“ zavrčel Snape. „Očekával jste snad Merlina?“

Dveře se rozletěly a chlapec tam byl, zelené oči jasnější, než kdy měla jeho matka, a s širokým úsměvem na tváři. „Funguje to! Pojďte dál, pane.“

Minerva seděla uprostřed místnosti u malého stolku pro tři. „Samozřejmě, že to funguje, pane Pottere. Zakouzlil jste štít velmi dobře.“

„Štít?“ Pozvedl Minerviným směrem obočí. „Ty jsi dovolila chlapci použít jeho hůlku? Jsem šokován, šokován zjištěním, že tu došlo k porušení pravidel!“

Harry mohl jen stěží udržet svou radost. „Nepoužil jsem svou hůlku! Profesorka McGonagallová mě naučila jak vykouzlit štít vyřezáním run! A já to dokázal!“

Snape se zamračil a odložil své balíčky. Nebyl expert na runové štíty, ale věděl, že symboly musí být někde-

Harry se zeširoka zazubil a ukázal na práh dveří. Snape přimhouřil oči a sehnul se, aby se podíval. Skutečně, tři malé runy byly vyškrábány do dřeva – velmi nenápadně. Zřejmě by si jich nevšiml, kdyby mu je neukázali. Se zavřenými dveřmi byly neviditelné. „Jak lstivé a mazané od tebe,“ poznamenal, dobíraje si spíše Minervu než chlapce.

Minerva se jenom zasmála. „Člověk nemůže být dost opatrný. Posaď se k nám, Severusi. Muffy, nyní můžeš servírovat oběd.“

Objevil se malý domácí skřítek nesoucí těžký voňavý tác. Během chvilky bylo jídlo před nimi a skřítek zmizel. Harry se na Snapea zářivě usmál. „To je Muffy! Ona je skvělá! Řekl jsem jí o všem, co bych rád jedl-“

Minerva suše dodala: „- a já jí řekla, co všechno byste měl jíst.“

Harry se začervenal a ztišil se, stále se usmívaje. „Koneckonců, mám rád všechno.“ Ošil se s očima upřenýma na svou sklenici mléka, talíř se sendviči a ovocný salát.

Po ránu s Petunii a mudlovskými úředníky, nemluvě o jeho návštěvě obchodu pro domácí opravy, Snape jídlo vcelku uvítal. Viděl chlapce, jak ho pokradmu sleduje, zelené oči skryté za jeho hustými černými řasami. Minerva si všimla také a tiše se pro sebe usmála, namáčejíc úhledně svou lžíci do svého skotského vývaru. Minerva vždy jedla v poledne lehká jídla – téměř vždy polévku.

Snape si pečlivě rozložil lněný ubrousek, vybral náležitý příbor, drže ho správně, a jedl tak, aby nadělal co nejméně hluku. Po chvíli, chlapec následoval jeho příkladu, opravuje sevření své vlastní vidličky. Snape uvažoval, jestli chlapci bylo dovoleno jíst s jeho rodinou. A i kdyby ano, Petunie by se pravděpodobně netrápila s tím, aby „zrůdu“ naučila správným způsobům.

Během jídla Snape nadnesl jejich další plán. „Pokud máte čas, profesorko McGonagallová, myslel jsem, že bychom mohli jako další vytvořit koupelnu.“

Usmála se. „Jsem vám zcela k dispozici, profesore Snapee.“

Po té, co si to promyslel, se Harry zeptal: „Kde chcete udělat koupelnu? Pokoj už je docela přeplněný.“

„Chystáme se rozšířit vaši skříň, pane Pottere,“ řekl mu Snape. „Je obvyklé magicky rozšířit prostor do určité možné míry. Zvětšíme vaši skříň a využijeme většinu prostoru pro vestavěnou koupelnu. Kromě umyvadla a záchodu budete mít jenom sprchu. Nemyslím si, že mudlové mají dostatek teplé vody na to, aby pro vás byla vana uspokojující.“

„Sprcha by byla skvělá! Ale nepotřebujete na to speciální kouzelnické pracovníky? Když strýček Vernon potřeboval další koupelnu, musel si někoho najmout.“

Snape přikývl. „Za normálních okolností si člověk musí najmout kouzelnického stavitele. Avšak to by mohlo vyzradit vaši polohu a kromě toho, já už jsem kdysi koupelnu dělal.“

„Profesor Snape je muž mnoha talentů,“ poznamenala Minerva laškovně.

Věnuje jí pohled, Snape se rozhodl říct pravdu. „Když jsem byl chlapec, pane Pottere, také jsem žil v mudlovském domě. Byli jsme chudí a neměli jsme žádnou koupelnu. Byla tam jen společná umývárna za domem pro všechny v naší ulici. Mohu z vašeho výrazu vypozorovat, že si nemyslíte, že by to bylo nějak příjemné. Nebylo. Jednou z prvních věcí, kterou jsem udělal, když jsem byl dost starý bylo, že jsem si v mém domě pořídil koupelnu. Měl jsem našetřeno málo peněz a naučil jsem se, jak to udělat sám.“

Chlapec se netvářil pohrdavě. Jeho obličej byl ve skutečnosti naplněn naprostým obdivem. „To od vás bylo velmi chytré, pane.“

„Jsem si jistý, že rozumíte tomu, proč nesmíte tento příběh říct nikomu jinému.“

„Neřeknu, pane. Slibuji,“ řekl Harry upřímně. „Vím, jak hnusní mohou lidé být, když si myslí, že je někdo chudý.“

Mluvili obecněji: o vylepšeném nábytku v pokoji; jak vzdělávací, tak estetické hodnotě run na lemu stěn; a o něčem z Dudleyho opuštěného majetku, který si Harry přivlastnil.

„Mám sadu hieroglyfických razítek. Přišly společně s malou knihou a se vším ostatním. Dudley myslel, že jsou hloupé, ale protože jsou jiným druhem run, nechám si je.“

„Je to velmi pěkná studijní pomůcka, pane Pottere,“ řekla mu Minerva, „ale pokud je budete používat pro kouzlení, bude lepší, pokud je napíšete sám.“

„Nebo je vyryji,“ řekl Harry zamyšleně, pamatuje na ranní lekci.

„Přesně.“

„Jenom, jak silný je ten štít?“ zeptal se Snape Minervy.

„Docela silný ve skutečnosti. Poměrně jednoduchý, ale přesto mocný. Pokud člověk ví, že tam ty runy jsou, vyžadovalo by to obrovskou moc, aby mohl být štít zlomen, protože obyčejná kouzla by to nezvládla. Pan Potter mi dal slib,“ řekla přísně, „že to nenaučí nikoho jiného.“

Harry souhlasně přikývl a pak se usmál. Snapeovi řekl: „Když profesorka McGonagallová byla studentkou, slyšela o nějakých chlapcích z dřívějších let, kteří použili štít na všechny dívčí toalety. Museli vyhrožovat, že všichni budou posláni domů, aby se ti kluci přiznali a řekli jim, jak se dostat dovnitř, a pak museli vyměnit dveře a futra. Takže nyní musí všichni studenti slavnostně slíbit, že je nebudou používat kvůli žertíkům nebo o nich neřeknou svým přátelům.“

Snape pozvedl obočí, poněkud ohromený. Nikdo mu ve skutečnosti nikdy neřekl o tomto štítu. „Jak se pak dovnitř dostane domácí skřítek? Štít nebrání ve stupu skřítkům?“

Minerva se povýšeně usmála. „Zabrání, ale pan Potter jí dal volný přístup, aby mohla přes jeho práh. Stejně tak mně.“

Harry spěšně spolkl sousto. „A vám také, pane, ale chtěli jsme vás s profesorkou McGonagallovou nejdřív překvapit.“

Snape si odfrkl, celkem pobaveně. „Až přidáme váš nový vchod, musíte tam umístit také štít.“

„Nezapomenu na to, pane.“ Harryho pozornost byla rozptýlená jeho talířem. „Jahody jsou velmi dobré,“ poznamenal jako badatel, oznamující nový objev.

Snape a McGonagallová si vyměnili pohledy.

***

Stabilizační kouzla nebyla žádnou výzvou pro čarodějku Mineviných schopností. Snape si musel přiznat, že bylo skvělé mít na pomoc další hůlku, když děláte tenhle druh práce. Musel prozkoumat potřebná kouzla, než je mohl použít, a všechny je shledal docela potěšujícími.

Skříň byla zcela vyprázdněna, a pak byl prostor otočen směrem dovnitř o 90 stupňů, použitý jako osa nejbližšího předního rohu dveří od chodby. Byla to malá skříň: jenom šest stop široká a dvě hluboká, ale samotná skříň byla nyní v novém magickém prostoru. Prostor o straně 6 stop na 6 stop zůstal k dispozici pro koupelnu. Šatní světlo bylo ponecháno na místě. Samo-kopírující se dlaždičky se rozmnožily na stropě, podlaze a na stěnách během několika minut.

Chlapec s nadšením sledoval, jak jedna nástěnná dlaždička kopíruje sama sebe znovu a znovu pokrývajíc zdi, a pak se všechny dlaždičky najednou přizpůsobily velikosti, dokonale zapadajíc do prostoru. Další pokryly strop, přizpůsobily se, a pak se přeměnily v bezchybnou bílou omítku. Harry četl obaly, studuje zaklínadla.

„Mohl bych si je nechat?“ zeptal se.

„Jestli chcete.“ Snape studoval malý pokoj a rozhodoval, kam umístit příslušenství.

„Bude to stát hodně peněz?“ zeptal se Harry, dívaje se na trojúhelníkový sprchový kout, který profesor Snape zvětšil do jeho normální velikosti ve vzdáleném rohu.

„To není něco, s čím byste si měl dělat starosti,“ řekla mu Minerva. „Považujte to za dárek.“


„Ale-“

Snape se narovnal a hlasem, který odmítal diskusi, řekl: „Vaši rodiče přispěli velkou spoustou peněz na boj proti Temnému pánovi, pane Pottere. Zjistili jsme, že něco z těch peněz zbylo. Je jenom spravedlivé, že z nich můžete získat nějaké výhody.“

Zalétl pohledem k Minervě, která s velkou rozvahou studovala strop. Minulou noc toho bylo na jednání řečeno spousta. Nakonec se ukázalo, že nebude nemožné přesvědčit Albuse. Když trval na tom, že chlapec musí rozhodně zůstat pod touto střechou, pochopil, že musí zaplatit za cenu toho, že oba jeho profesoři budou spolupracovat.

Ne že by Fénixův řád s penězi nějak obzvlášť plýtval. Snape si liboval v hořké satisfakci a opovržení, kdykoliv pomyslel na to, jak James Potter rozházel dědictví svého dítěte. Minerva měla Pottera ráda a měla pro něj omluvy: jeho mládí, předčasná smrt jeho otce a jeho selhání v tom naučit svého syna o správě majetku, zoufalé potřebě války.

Snape se bezhlesně usmál, věda, že všechny ty omluvy jsou nesmysly. James Potter, Zlatý chlapec Nebelvíru, byl špatný otec, který ohrozil šance svého osiřelého dítěte. Jakékoliv kroky, které učinil, aby udržel svou rodinu v bezpečí, byly žalostně nedostačující. Vsadil všechno na svého nejlepšího přítele, který se ukázal jako zrádce. Byl mrtvý a jeho hloupá arogance zabila Lily a byla by zabila chlapce, kdyby ho nezachránila magická anomálie. Zanechal své dítě bez ochrany, bez domova, bez obstojného zajištění jeho budoucnosti. Zbylé peníze byly u Gringottových jen díky tomu, že Potter nežil dost dlouho, aby je stihl také utratit. Mnoho rodin se postavilo Temnému pánovi, ale oni neobětovali své děti kvůli boji. Longbottomovi utrpěli škodu, ale stále žili v Longbottomovic domku. Weasleyovi byli horliví ve své loajalitě Brumbálovi, ale Molly by nikdy nedovolila, aby Arthur jenom pomýšlel na to, že prodá nebo pronajme Doupě. Ve skutečnosti kdyby Potterovi zůstali na svém sídle, které zdědili po předcích, mohli by být dobře chráněni přes sto let posilovanými - skutečnými - krevními štíty. Věděl, že pozemek byl nezakreslitelný, a oni by se tam mohli skrývat navěky.

Ptal se sám sebe, jestli to byl Brumbál, kdo jim navrhl pronajmutí. Věděl, že byl starý muž nemilosrdný, pokud usiloval o větší cíle. A musel uznat, že tady pro ně byla nepatrná omluva. James a Lily byli velmi mladí a přirozeně následovali vedení svého mentora. Lily měla malou trpělivost s domýšlivostí čistokrevných a zdůrazňováním pozemkového vlastnictví. To však neomlouvalo ve stejné míře Pottera, myslel si Snape. Pronajmutí po předcích zděděného majetku a odejmutí ho tak svému jedinému dítěti, bylo dostatečným důvodem ke získání přízviska Krvezrádce. Snape se ušklíbl. Byl tady, dělaje víc pro Potterovo dítě, než kdy ten idiot udělal sám. On, Severus Snape, byl více otcem toho chlapce než ten pošetilý, lehkovážný -

„Nepotřebujeme trubky nebo odtok nebo něco takového?“ ptal se ho chlapec, zvědavě sleduje záchodovou mísu.

„Ne. Je očarovaná tak, aby její obsah zmizel.“

Snape očaroval místo a přičaroval nějaké poličky na ručníky a a skříňku se zrcadlem nad umyvadlo.

„Kdes se objeví věci, které zmizí?“ podivoval se Harry.

Snape se zamračil na Minervu, která se na něj záměrně usmála. Použila nějaké staré šedivé ponožky k přeměně do měkkých ručníků v tom samém odstínu namodralé zelené, kterou si chlapec vybral.

„Tato konkrétní kouzla pošlou odstraněný materiál do nitra Stromboli, sopky na pobřeží Sicílie. Bezprostředně tam dojde k jejich zničení. Podívejte se po ní dnes večer na vašem globusu.“

„Bezva. Co je tohle?“ zeptal se Harry a ukázal na několik dlouhých ohebných trubek.

„To, pane Pottere,“ řekl mu Snape trpělivě, „je vaše potrubí. Připojím ho ke sprše. Toto a tohle. Když začaruji tohle, zvětší se a skrz magický prostor k sobě samo připojí vodovodní potrubí. Toto“ - poukázal na slabší trubku - „vyhledá zdroj horké vody. Mudlové si ničeho nevšimnou. Poté podobně začarují umyvadlo. Vždycky budete mít přístup k čisté vodě.“

Harry pozorně poslouchal, zatímco Snape sesílal zaklínadla. Ustoupil, trochu poplašený, jak se trubky zanořily do zdi jako slídiví hadi. Slabý ozývající se šepot je uvedl do chodu. Zacinkání kohoutků v muzikální tónině bylo signálem, že spojení je dokončeno.

„Do toho,“ řekl Snape Harrymu. „Otočte kohoutky.“

„Úžasné!“ Harry rozstřikoval svýma rukama tekoucí vodu.

„Velmi dobře, Severusi!“ Sekundovala Minerva potleskem. „Ale chtěla bych přiložit ruku k dílu. Je tu trochu tma. Co třeba okno?“ Zatvářila se velmi záhadně a dodala: „Okno, které mudlové neuvidí? Bude vás to zajímat, pane Pottere. Je to další runové kouzlo, které se jmenuje Finnovo okno. Myslím si, že je to zajímavý příklad užití runového schématu k využití Přeměňování.“

Snape jenom sledoval. To pro něj byla novinka.

Minerva použila svou hůlku k nakreslení čtyř soustředných kruhů na zeď vedle sprchy. „Také můžete jednoduše kruhy nakreslit rukou,“ řekla chlapci.

Harry zamumlal: „Ale to není zeď ven.“

„Na tom nezáleží,“ odpověděla trochu ostře, zaměřujíc se na symboly. Krátké linky proťaly kruhy v podivných úhlech. Když byla hotová, poklepala na střed a zvolala: „Fiat Lux, Finn!

Okamžitě se objevilo kulaté okno s dvojitým rámem z tmavého dřeva. Denní světlo pronikalo dovnitř, ale jenom světlo. Bylo to jako by světlo pronikalo přes zamrzlé okno. Ať už okno vzniklo z čehokoliv, zprůsvitnělo to, nikoli zprůhlednilo.

„Bude tu vždy světlo?“ zeptal se Harry. Cítil trochu strach. Slyšel o proměně myší do koní a dýní do kočárů. Viděl sice krabice, ze kterých se stal nábytek, ale tohle světlo vypadalo velmi zvláštně.

„Jenom tak dlouho, jak bude skutečné světlo venku,“ odpověděla McGonagall.

„Mohu to okno otevřít?“

„Ne. Pokud byste se podíval na zadní stranu zdi, nic byste neviděl. Jak víte, jsou tu runová kouzla Finnovo oko a Finnův portál. Ale Oko je příliš komplikované a časově náročné, co se týče dneška, a není žádný zaručený způsob, jak zabránit mudlům, aby neviděli Portál. Nebo neslyšeli hluk,“ dodala zahořkle. „Je to velmi stará magie rodiny mé matky. V těchto dnech, když se kouzelníci a čarodějky přemisťují, používají přenášedla nebo krby. Finn Zaklínač byl můj předek a použil Portál k útěku z podzemní hladomorny.“

„Ručně, jestli jste ve vězení bez hůlky,“ poznamenal Snape. Přemýšlel, jestli by mohl vytvořit okno. Znaky musely být nejspíš udělané precizně. Měl by to důkladně prozkoumat.

Minerva našla posuvné dveře, které koupil, aby oddělovaly malý šatník od koupelny. Zvětšil dva háčky a zavěsil je na zeď. Poslední kohoutek zacinkal. Koupelna byla dokončena: jednoduchá a poměrně sparťanská, ale vcelku provozuschopná. Harry sebral sklenici na vodu spolu s kartáčkem, a s velkým uspokojením si je odložil

S venkovním vchodem to bylo složitější. Měli prostor pouze mezi příčnou a vnější stranou, se kterou pracovali, a to museli vést okolo zadní části domu Harryho venkovní vchod by měl být tam v zadním rohu, který je nejblíže jeho pokoji. Zeď byla otevřená u nohou jeho postele a prostor dvou podlaží byl pečlivě rozšířen. Podesta z replikované dubové podlahy byla rozšířená dál ze dveří, takže vznikl prostor, kde mohli pohodlně stát tři lidé. Po přezkoumání všech přiložených kouzel, Snape snesl dolů scvrklé točité schodiště z tepaného železa stavějíc základ, zatímco Minerva vykouzlila brilantní Lumos, aby na to viděl. Pomalu rozšířil schodiště, usazuje ho pevněji v jeho magickém základě. Kov zasténal, jak byl natažen a v černé spirále se vinul vzhůru jako Jackův obrovský fazolový stonek. Celá struktura rotovala, dokud nebylo možné jednoduše učinit krok z posledního schodu na podestu před Harryho dveřmi. Schodiště bylo jištěno základem a podestou a seslanými stabilizačními kouzly. Železné zábradlí, které bylo přidáno, učinilo podestu bezpečnou a poměrně pěknou. Nakonec, zvětšit dveře v dubovém rámu, aby pasovaly do otvoru ve stěně Harryho pokoje, byla hračka.

Snape vkročil na schodiště, aby otestoval své dílo, zatímco Harry ho pozoroval s nadšením, Minerva s jistými obavami. Zlehka balancoval na špičkách povyskakuje a užívaje si, jak sebou Minerva škubla.

„Řekl bych, že se to povedlo.“

Popadl tašku se zbytkem materiálu, sestoupal ze schodů a ve stoje studoval velký prostor na dně.

„Chci to taky zkusit!“ zavolal Harry a seběhl ze schodů, aby se připojil ke Snapeovi. „Je to skvělé!“

Minerva sešla opatrně schody s větší důstojností a prohlédla si neopracované místo v ostrém světle hůlky. „Možná bychom to měli celé uzavřít,“ navrhla.

„Mohl bych to používat na ukládání věcí,“ nabídl Harry. „Jako, hm, jako kola. Možná.“

„Kola?“ zeptala se Minerva Severuse.

„Bicykl. Dvoukolý dopravní prostředek bez motoru. Mudlové se tak asi nejvíc přiblížili pocitu jízdy na koštěti.“ Řekl Harrymu, „Přinejmenším si o tom můžeme promluvit. Chtělo by to vzít vás ven a vyzkoušet, jak jste na tom.“

„Na kole se dostanete rychleji na místo,“ vysvětloval Harry Minervě. „Mohl bych dojet ke knihovně a možná až do parku v Richmondu!“

„Uvidíme.“ Řekl Snape nuceně. „Nejprve to tu pojďme dokončit.“

Oba profesoři pracovali rychle: Minerva seslala na dům iluzi, aby si mudlové nevšimli jeho proměny; a Snape vyřízl otvor ve stěně a umístil futra a dveře na místo. Podlaha byla nerovná, což vyžadovalo nějaké úpravy. Nicméně, nakonec bylo hotovo.Stěny vstupní haly byly pokryty dobře vypadajícím dubovým obložením, strop byl obložen dřevěnými kazetami a podlahu pokrývala vyleštěná prkna. Minerva seslala na venkovní dveře mudly-odpuzující a nikdo-si-mě-nevšimne kouzlo.

Snape sáhl do svých financí, aby koupil dvě očarovaná světla, jedno právě k venkovním dveřím a to druhé umístí nad schodištěm vedle dveří vedoucích do Harryho pokoje. Upevnil je na obložení Lepícím kouzlem.

„Když je budete chtít rozsvítit, řekněte 'Světla, prosím,'“ řekl Harrymu.

„Světla, prosím!“ zakřičel Harry.

Okamžitě se koupali v zářivě žlutém světle. To by mělo stačit, ačkoli Harry navrhoval, že by se mohl naučit udělat Finnovo okno, když tu bude úplně sám a pustit sem sluneční světlo.

„To by mohl být smysluplný projekt na někdy jindy,“ souhlasila Minerva. „Ale brzy musím odejít. Zodpovídám za návštěvu u vašich mudlovských spolužáků a potřebuji si zaznamenat odpovědi od ostatních studentů.“

„Opravdu si vážím všeho, co jste udělala, paní profesorko.“ Vzhlédl k ní Harry s vděčností. „Naučil jsem se toho od vás spoustu. Jestli se vrátím na Příčnou ulici, chtěl bych si pořídit knihu o runách!“

„To mi připomíná, pane Pottere,“ řekla. „Než půjdu, ráda bych viděla váš štít na dveřích nad schody. Můžete předvést své znalosti run profesoru Snapeovi.“

Harry vyrazil pro svůj kapesní nůž a pospíchal zpátky ke dveřím, navíc s kusem pergamenu v ruce. Snapeovi vysvětloval: „Nejdřív mě profesorka nechala procvičit si psaní run, abych neudělal chybu, až je budu vyrývat. Podívejte, tahle, co vypadá jako něco mezi H nebo N, je Hagalaz. To znamená krupobití, ale je to první písmeno mého jména, takže představuje mě. Pak tenhle symbol, který vypadá jako diamant se dvěma ocasy je Othila. To znamená majetek, domov nebo území. A tenhle, který vypadá jako Y s linkou uprostřed je Algiz. Ten znamená ochranu. Takže všechno dohromady to znamená 'Chráním Harryho místo,' nebo prostě 'Chraň Harryho místo.' A pak slova, která musím říct naprosto správně a musím je říct co nejblíže runám, abych na ně dýchal.“

„Tak do toho, pane Pottere,“ řekla mu Minerva.

Harry si lehl na břicho, pečlivě vyrývaje do prahu. Snape ho mlčky pozoroval, nechtě narušit chlapcovo soustředění. Minerva prozkoumala runy, a když Harry po několika minutách tázavě vzhlédl, souhlasně přikývla.

Chlapec k rytinkám zašeptal: „Vzývám vás, Hagalaz, Othila, Algiz. Slyšte mě, runy moci. Nechť sem nikdo nevstoupí bez mé vůle. Povoluji překročit můj práh přátelům jako je profesor Snape, profesorka McGonagallová a domácí skřítek Muffy. Stejně tak se staňte nenápadnými, Hagalaz, Othila, Algiz!“

Praskající bzukot se vytratil v troubení vzdáleného rohu. Postavil se, zářivě se usmívaje. „Bylo to v pořádku, že ano?“

„Naprosto správně, pane Pottere,“ souhlasila Minerva. Budu se cítit lépe, vědouc, že jste se naučil, jak ochránit sám sebe. Všichni jsme tu dnes odvedli pořádný kus práce.“

Harry přikývl a poznamenal: „Dudley by tolik žárlil.“

Snape si pomyslel, že by chlapec měl vědět něco z toho, co se stalo s jeho příbuznými. „Musím vám říct, pane Pottere, že i když by mohlo být velice zábavné povyšovat se nad vašeho bratrance, dal bych přednost tomu, abyste to nedělal. Zařídil jsem to tak, že vaše rodina na vás ani nepomyslí. Nebudou si všímat dveří vašeho pokoje. Je to pro vaše bezpečí, ale kvůli vám bych si přál, abychom je mohli potrestat, jak si zaslouží.“

Harry pokrčil rameny. „Už byli potrestáni. Myslím, musí se potýkat sami se sebou, a to je samo o sobě dost zlé.“

Snape protočil oči. Minerva pohlédla na chlapce s pýchou.

„Ne, vážně-“ trval na svém Harry, „-Půjdu do kouzelnické školy, mám tohle všechno a vy oba jste mi pomohli, a oni nikdy nebudou ničím jiným, než tím, čím jsou. Jsem šťastlivec, doopravdy.“

Minerva přikývla a řekla: „Jste chytrý chlapec, pane Pottere. Nakonec, víte, co se říká-“ její oči, plné soucitu sklouzly ke Snapeovi.

„Co?“ zeptal se Snape netrpělivě.

Usmála se. „To, že žít dobře, je ta nejlepší pomsta.“

Snape odvrátil pohled, naplněn protichůdnými pocity. Stále nenáviděl Dursleyovi, ale poté, co slyšel o tom, co se stalo na Lilianině svatbě, jim přinejmenším mohl lépe porozumět. Vyžadovalo to čas, aby zpracoval ten příběh, a na to potřeboval klid svých komnat.

Dávajíc mu chvíli, aby se dal do pořádku, Minerva řekla Harrymu: „Přemýšlela jsem, že bych se vrátila příští sobotu odpoledne, abych se podívala, jak se vám daří.“

„To bych byl rád, paní profesorko.“

„Pak tedy dobré odpoledne, pane Pottere, profesore Snape.“

Přemístila se pryč a Harry zavřel dveře. Zhluboka vydechl, téměř padaje do křesla, vyčerpaný magií a šokovaný novým.

„Nejste unavený, pane profesore?“

„Trochu, souhlasil Snape a posadil se na jednu z pohodlných staromódních židlí. „Dnes jsme odvedli pořádný kus práce. Mám vlastní povinnosti v Bradavicích, které bych neměl zanedbávat, ale určitě se vrátím zítra ráno a půjdeme ven a seženeme vám nějaké slušné mudlovské oblečení.“

Harry před sebe natáhl nohy a prohlédl si své příšerné tenisky. Opatrně, nedívaje se na Snapea.

„Ano, viděl jsem je,“ zavrčel Snape. „Boty první.“
07.01.2015 15:13:23
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one