Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
tbr

tbr

Ahojda, tak je tu zase úterý a já jsem tu s kapitolkou. Tento týden s kapitolkou k NP. Jak jste si všimli, přibyl k této povídce obrázek, což je obrázek, který má i autorka u své povídky, ale vzhledem k jeho obsahu, jsem ho přidala až u této kapitolky. Doufám, že se bude líbit. Velké dík a věnování patří Barb, která se ujala této povídky jako Betta a jsem s ní domluvena, že dodatečně opraví i předešlé kapitoly, takže to alespoň bude nějak vypadat. Další věnování patří, samozřejmě jako vždy, všem, co okomentovali minulou kapitolku a tedy: Kamera, Elis, Zrzka, Anonym, Stolid, víťa, Samantha a Barbiti. A samozřejmě všem, kteří vydrželi čekat. Užijte si kapitolku, ať se líbí a zase za 14 dní. Příští týden můžet očekávat kapitolku k ZA.
Ložnice byla naplněna těžkým vydýchaným vzduchem. Vernon Dursley ležel roztažený na zádech, ústa otevřená, chrápaje jako drak. Petunie byla stočena na boku, a i ve spánku měla v rysech tváře vepsanou nespokojenost. Snape pohlížel na pár s odporem. Byly situace, ve kterých byly lektvary lepší než kouzla. Většina uspávacích lektvarů mohla pomoci jednotlivci dosáhnout odpočinku nebo snížit funkce organismu na minimum tak, že by nastal dlouhodobý spánek. Minulou noc však u sebe Snape žádný takový lektvar neměl, a tak se musel uchýlit k Morfeovu kouzlu.

Kouzlo bylo efektivní, ale donutilo očarovaného spát, navzdory ostatním signálům, které tělo vysílalo. Po dvanácti hodinách byly matrace Dursleyových nasáklé vyloučenou močí. No, bylo jednoduché to vyřešit.

Měli by se probudit každou chvíli. Snape krátce naslouchal nadšenému mladému hlasu mluvícího s Minervou v ložnici na konci chodby a otočil se k objektům před sebou. Lektvar, který hodlal použít byl naprosto legální, ale jenom proto, že Ministerstvo nevědělo, že existuje. Snape ho vymyslel před dlouhou dobou, když jeho názory byly poněkud rozdílné od těch, co měl dnes. Měl slabý účinek na čarodějky a kouzelníky, ale účinek na mudly byl drtivý. Jeho používáním se staly jeho poslední roky se Snapem starším snesitelnější. Neměl žádné výčitky, že ho použije na Dursleyovy. Zcela určitě zasahoval do jejich svobodné vůle, ale všechno to bylo pro vyšší dobro, alespoň podle něj. Za zásah do něčí svobodné vůle by byl poslán do Azkabanu nebo mudlovského vězení, stejně jako kdyby ovládal něčí mysl. Vzhledem k tomu, že u Dursleyových se nedalo hovořit o jakémkoliv svědomí ohledně Harryho Pottera, Snape měl pocit, že má naprosté právo učinit změny v jejich chování. Ani spánek neschladil jeho vztek. Rozhodl se, mimo jiné, že by měli vrátit více chlapcových peněz. Měl by povědět Minervě příběh o slabém donucovacím kouzle. Co se týkalo Brumbála, Snape jím nebyl nijak nadšen. To, co tu dělal, nebyla v žádném případě Brumbálova záležitost, a také by se měl postarat o to, aby se toho Brumbál dozvěděl tak málo, jak jen to bude možné. Vytáhl rozprašovač a vstříkl lektvar přímo do nosních dírek Dursleyových, dávaje pozor, aby ho sám nevdechl.

Nefungovalo to přesně jako kletba Imperius, ale učinilo subjekt poddajný a snadno ovlivnitelný alespoň na polovinu dne. Myšlenky a vzpomínky na trvalo zůstanou. Po uplynutí deseti sekund, kdy lektvar dělal svou práci, odložil rozprašovač a vrhl na ně “Finite“.

„Není nijak divné, že jsem tady a vy oba mě budete poslouchat a uposlechnete mě. Petunie, dáš Harry Potterovi pět set liber na oblečení a na útratu. Je to dobrý nápad, a až se později podíváš na účetní záznamy, budeš si myslet, že to bylo to nejmenší, co jsi pro něj mohla udělat. Nebudeš už víc přemýšlet o Harrym, nebo mu říkat, aby cokoliv udělal, nebo se pokoušet vejít do přístěnku pod schody. Nebudeš se pokoušet otevřít dveře jeho pokoje a ve skutečnosti ho už neuvidíš. Harry Potter není tvůj problém. Pokud se tě na něj kdokoliv zeptá, budeš tvrdit, jaké jste měli s tím chlapec velké štěstí. Ukázalo se, že jeho rodiče zaplatili jeho výdaje v jejich staré škole a on bude pryč většinu roku. Dobrá věc pro všechny okolo. Možná, že z něj na jeho škole vychovají něco lepšího. Budeš říkat, že se jeho škola jmenuje Stornway. To je, mimochodem, název Bradavic pro veřejnost a má dobrou pověst. Potom změníš téma. Nikdy už samozřejmě neřekneš skutečné jméno Bradavic, nikdy nezmíníš magii a nikdy nebudeš mluvit o zrůdách. Chlapec půjde do školy prvního září. V ten den Vernon nepůjde do práce před obědem, protože se předpokládá, že vezme Harryho na nádraží King's Cross na ranní vlak. Ve skutečnosti ho tam nepoveze, protože ho tam vezme někdo jiný, ale tohle je příběh, který řekneš lidem. Po tom dni, řekneš komukoliv, kdo se zeptá, že jsi slyšela, že si vede dobře. Během léta, kdy bude doma, budeš každému, kdo se zeptá, říkat, že ho moc nevídáš. Rád si připravuje vlastní jídlo, neustále studuje nebo se setkává s přáteli ze své školy.

Ty, Vernone, vstaň, umyj se a jdi dnes do práce jako obvykle. Nebudeš si všímat Harryho nebo mě nebo dalších cizinců. Nebudeš snídat. Nebude na škodu, když něco shodíš. Petunie, seď tu tiše, dokud se nevrátím.“

Vstoupil do Dudleyho pokoje. Zápach tu byl dokonce ještě horší. Po aplikaci lektvaru sprejem, řekl: „Dudley, není nijak divné, že jsem tady a ty mě budeš poslouchat a uposlechneš mě. Seď tu, dokud tvůj otec nebude v koupelně hotov. Potom otevřeš okno, vysprchuješ se a vezmeš si čisté oblečení. Pak půjdeš na dlouhou procházku alespoň na hodinu. Nebudeš dneska snídat. Měl bys něco shodit. Možná bys mohl jíst více ovoce a zeleniny, a méně sladkostí a tučných jídel. Možná bys mohl vynaložit nějaké úsilí ve tvé nové škole. Neměl bys šikanovat ostatní lidi. Jestliže ti matka řekne, abys jí s něčím pomohl v domě nebo na zahradě, uděláš, co ti řekla. Nebudeš už dál myslet na Harryho. Jestliže se tě na něj někdo zeptá, řekneš jim, že chodí na starou školu jeho rodičů, a v budoucnosti během letních prázdnin budeš tvrdit, že tráví všechen svůj čas studiem nebo setkáváním se s přáteli ze školy. Nebudeš mu dál říkat zrůdo nebo urážet jeho rodiče. Nebudeš rád, když to budou dělat tvoji přátelé a řekneš jim, že se ti to nelíbí a že jsi se rozhodl vyrůst. Pak změníš téma. Nebudeš si pamatovat nic o magii nebo o mojí návštěvě minulou noc. Dnes, pokud uvidíš mě nebo Harryho nebo nějakého jiného cizince v domě, nebudeš si nás všímat. Nebudeš se pokoušet vstoupit do přístěnku pod schody. Nebudeš si pamatovat nic o svojí druhé ložnici nebo o věcech, které jsi tam nechal. Nebudeš si vůbec těch dveří všímat.“

Snape neměl tušení, jaký efekt budou mít na chlapce jeho návrhy, začínající na „Možná...“, z dlouhodobého hlediska. Přemýšlel, jestli by měl cítit vinu, ale rozhodl se, že ne. Jeho slova by měla dát chlapci jistý druh umělého svědomí, něco jako mravní omezení toho, co mu během let vštípili jeho rodiče. Mohlo by být zajímavé vrátit se později a zjistit, co se skutečně stane.

Během toho, co se Vernon, a po té Dudley, sprchovali a vypravovali se na cestu, Snape se šel podívat, jak se Minervě daří s chlapcem.

„Profesore Snape!“ Harry skoro křičel, celý nedočkavý ukázat mu změny. Snape si všiml, že jeho čisté oblečení mu nyní padne. „Podívejte se na můj nový stůl! Profesorka McGonagallová může udělat nábytek z kartonových krabic!“ Ochotně vysvětloval: „Karton je vyroben také ze stromů, takže je jednodušší přeměnit ho trvale do věcí, které jsou vyrobeny ze dřeva, než když byste použil plast nebo jiné věci, které s tím nijak nesouvisí.“

Snape zamrkal. „Velmi působivé. Jste šťastlivec, pane Pottere, když máte jako svou dekoratérku Mistryni Přeměňování.“

Stál tam vyleštěný stůl z tmavého dubu přistrčený pod doširoka otevřené okno. Na nohách a na okrajích byl vyřezán motiv zakrouceného ječmene. Deska stolu byla potažená tmavě červenou kůží, stejně tak jako sedadlo ladící se židle. Rozbitý glóbus, který si pamatoval z minulé noci, byl opraven a vzorně umístěn na jedné straně. Propracovaný mosazný kalamář byl připraven na to, aby mohl být naplněn. Minerva se samolibě usmívala.

„Myslím, že to bude bohatě stačit,“ souhlasila. „Pane Pottere, položte vaše brka na stranu- ano přesně tam. Inkoust nalijte sem. Pergamen sem, váš plánovač – to byl dobrý nápad – ano, přesně tam. Dále, myslím, knihovna. Kde byste ji chtěl mít?“

Z roztržené krabice se zanedlouho stala vysoká, velmi pěkná knihovna – také z dubu. Stála u zdi naproti oknu, vedle dveří. Spodek se skládal z uzavíratelné skříňky, kam mohli být uklizené nahromaděné hračky. Chlapec okamžitě začal s urovnáváním svých knih a malých pokladů. Minerva seděla na elegantní židli, sledujíc chlapce se špetkou pobavení.

„Doposud jsi byla úžasná,“ poznamenal Snape kousavě, „udělej, prosím, něco s tímhle.“ Ukázal na lampu. Minerva se otřásla. Snape dodal: „Nic, co by souviselo s funkcí, samozřejmě, protože chlapec to bude muset používat, ale rozhodně něco se vzhledem.“

Minerva zvedla lampu, studujíc ji. Nicméně, než mohla mávnout svou hůlkou, ozvalo se zatřepotání a křoví zašustilo pod váhou puštíka.

Snape si vzpomněl na množství kouzel, které seslal během včerejška, a téměř se s hrůzou plácl do hlavy. Co když byl chlapec obviněn? „Zatraceně! Je to z Úřadu pro zneužití magie?“

Minerva mávla na ptáka a převzala si dopis. „Uklidni se, Severusi. Mafalda Hopkirková a já jsme staré přítelkyně. Když jsi se včera přihnal do Bradavic, poslala jsem jí sovu se zprávou, že zaměstnanci Bradavic budou uvnitř a okolo domu pana Pottera, dokud nezačne pololetí.“ Očima přelétla zprávu. „Ano, je srozuměna s tím, že jakákoliv magie, která se tu provádí, pochází od kvalifikovaných dospělých.“

Harry všechno sledoval s údivem. Plaše se přiblížil k sově, natahuje svou ruku. „Sovy doručují dopisy? To je fantastické! Měl bych mít jednu!“

„Výborný nápad, pane Pottere,“ odpověděla Minerva nepřítomně, zatímco rozvinula kus pergamenu, aby se dostala k pokračování.

Snape zvažoval situaci. V podstatě, Minerva právě odstranila Hlídáček z chlapcovy hůlky. To by nyní mohlo o mnoho usnadnit chlapcovo přizpůsobení se studiu.

Minerva mu podala přiložený list. „Vyplň své jméno – tady. Potřebuješ, aby to paní Dursleyová podepsala.“

„Co je to?“ Snape to přelétl pohledem. Byl to standartní ministerský formulář, ale žádný takový nikdy předtím neviděl.

„Pokud to podepíše, tvé jméno nahradí její jako kontakt na pana Pottera s kouzelnickým světem. Díky tomu budeš vystupovat jako jeho zástupce a ochránce, dokud bude ve škole a v situacích, které budou vyžadovat magii.“

Harry vzhlédl s nadějí. Snape byl zmatený.

„Nikdy jsem o ničem takovém neslyšel.“

„Neděje se to často,“ souhlasila Minerva. „Ve skutečnosti se to nestalo už roky. Zeptala jsem se Mafaldy, jestli by mi nemohla opatřit formulář.“ Otáčejíc se k Harrymu, řekla: „Už je to mnoho let, pane Pottere, kdy jsem byla mladá studentka a v Bradavicích byl chlapec, který žil v sirotčinci. Zatímco mudlovským rodinám studentů jsme dovolovali, aby věděli o magii, instituce neměly ta samá práva. Poslali bychom vaším opatrovníkům zprávu o vašich známkách, dali jim podepsat formuláře s povolením a kontaktovali je, pokud byste byl zraněn. Zcela zjevně jsme nemohli poslat zprávu se známkami z předmětů jako jsou Formule nebo Lektvary řediteli mudlovského sirotčince, který by mohl být kdykoliv nahrazen. Z toho důvodu, jeden z chlapcových profesorů stal zástupcem opatrovníka pro magické záležitosti.“

„Hlava jeho koleje?“ zeptal se Severus.

„Vlastně, Albus byl jeho zástupce. Chlapec nebyl z Nebelvíru, ale Albus byl jeho první kontakt v kouzelnickém světě.“

„Tak proč ne znovu Albus? Je to ředitel.“ Snape se odvrátil od zklamání v Harryho tváři. Pokračoval: „Nepochybně by to považoval za své privilegium.“

Minerva potřásla hlavou. „Nemyslím si. Pamatuješ, o čem jsme mluvili minulou noc? Jiní by možná chtěli být zástupci pana Pottera, ale ty jsi v jedinečné pozici. Žádná jiná čarodějka nebo kouzelník nebyl v dětství sousedem a kamarádem Lily a Petunie Evansových. Dává to dokonalý smysl, zvláště lidem, kteří doopravdy neví nic o skutečné situaci. Nikoho ani nenapadne se na to ptát.“

Snape stál zvažuje to, a Harry znovu pociťoval naději. Hladil hebké soví peří a dostalo se mu jemného klovnutí na oplátku. Usmívaje si vzpomněl na krásnou bílou sovu v obchodě. Možná byla stále na prodej.

„No, pane Pottere,“ ptal se Snape. „Co si o tom myslíte? Upozorňuji vás, pokud budu mít na starost vaše záležitosti s kouzelnickým světem, budu očekávat ukázkové známky a vynikající chování.“

„Budete mít přehled o mých známkách místo tety Petunie?“

„Přesně tak. Pravděpodobně bude nejlepší, když Dursleyovi od nás nebudou dostávat žádné sovy. Mám v plánu změnit vzpomínky vaší rodiny, takže na vás nebudou téměř nikdy myslet, a o to méně vás obtěžovat. I kdyby byla teta Petunie nakloněna vaším směrem, věřím, že kouzelník by byl mnohem lepší, aby vás provedl vaším studiem.“

„Také si to myslím!“ souhlasil Harry, kterému se ulevilo. „Byl bych potěšen, pokud budete můj opatrovník.“

Snape ho opatrně opravil: „Nebudu váš legální opatrovník, pane Pottere. Jenom zástupce. Pokud se vás lidé někdy zeptají, kdo je váš opatrovník, musíte jim říct, že je to vaše teta Petunie. Pokud budou naléhat, můžete jim říct, že mě jmenovala svým zástupcem pro magické záležitosti, protože se známe většinu času našich životů. Je to natahování pravdy, ale udrží to ostatní lidi od toho, aby se vás pokoušeli získat pro sebe.“

Sešel dolů do haly a předal formulář poddajné Petunii k podpisu. Sám se podepsal jak nejlíp uměl a vrátil se, nacházeje Harryho, stále obdivujícího puštíka. Chlapec sledoval fascinován, jak Snape předvádí, jak připevnit zprávu a nasměrovat sovu.

Chlapec řekl McGonagallové: „Když jsme byli na Příčné ulici, viděl jsem tam bílou sovu. Byla nádherná. Doufám, že tam stále bude, až tam půjdu pro své boty.“

„Také v to doufám, pane Pottere,“ odpověděla čarodějka laskavě. „Nyní zpět do práce. Co si vy myslíte o tom, jak by měla vypadat lampa?“

Snape je tam zanechal uvědomujíc si, že tohle ráno se chlapec nejspíš naučil víc o principech přeměňování, než se naučí většina čistokrevných dětí v jejich celém dětství. Zastavil se v Dudleyho pokoji a seslal „Pulírexo“ a poté sušící kouzlo na postel. Stejně tak učinil v pokoji Petunie. Pak byl čas vzít Petunii ven na jejich pochůzky. To by mohlo být mnohem složitější.

Poslal ji se osprchovat a převléknout říkaje jí, že dnes půjdou do banky, a že by mohla vhodně obléknout a přinést všechny dokumenty o Harryho příspěvcích. S opovržením jí nařídil, aby se ke všem chovala zdvořile, včetně jeho samého, a o chlapci mluvila jako o „Harrym“.

Snapeovi se nelíbilo, že bude na ulici vidět s Petunií Evansovou Dursleyovou. Neměl ji rád ode dne, kdy se potkali, a na tom, kráčet po jejím boku, bylo cosi špatného. Dvakrát potkali známé Petunie, a Snape jim sám sebe představil jako „starého rodinného přítele“, zatímco Petunie se na ně trpělivě usmívala. Nikdo, zdá se, nenašel nic nevhodného na tom, je dva vidět pohromadě, což Snape shledával zvráceně rozčilující.

Rozhodl se, že by bylo nejlepší založit Harryho účet u jiné banky, než u té, kterou navštěvují Dursleyovi. Pět set liber by mohlo představovat počáteční vklad, které vyberou z účtu Dursleyových a pak je vezmou do jiné banky. S mírným psychickým nátlakem byl Snape schopný založit účet na Harryho jméno s Petunii i Severusem samotným jako jeho správci. Příspěvky na dítě a pěstounské příspěvky by se mohly nechat v budoucnosti rovnou uložit na účet. Všechny výpisy by mohly být posílány na Snapeovu mudlovskou adresu. Snape se donutil k úsměvu a mile zareagoval na nezávaznou společenskou konverzaci bankovního úředníka. Chtěl by se sem čas od času vracet, ale nechtěl by přitahovat nežádoucí pozornost nebo vyvolat nepřátelství. Petunie, stále pod vlivem lektvaru, byla neobvykle povolná a ochotná. Když celou svou bytostí nepociťovala odpor, její tvář byla uvolněná, a ona tak docela nevypadala jako někdo, kdo si nezasluhuje mít za sestru Lily Evansovou.

Na zpáteční cestě do Zobí ulice Snapea potkalo další překvapení. V jisté vzdálenosti před nimi kráčela žena, o které se domníval, že ji zná: moták jménem Arabella Figgová. Snape si vzpomínal, že během války pro Albuse vyřizovala pochůzky. Naučila se, jak velmi dobře zapadnout mezi mudly, ale Snape uvažoval nad tím, co dělala v sousedství.

Pouze na moment. Okamžitě si pak uvědomil, že tu musí pracovat pro Albuse. Tiše se zeptal Petunie: „Znáš tu ženu tam?“

Petunie mile odpověděla: „Paní Figgová. Trochu stará, ale celkem užitečná. Často dohlížela na Harryho, když jsme chtěli jít s Dudlíčkem ven.“

„Jak dlouho tu žije?“

„Oh, skoro tak dlouho jako my. Domnívám se, že se přestěhovala do domu v Šeříkovém nároží nedlouho po tom, co k nám přišel Harry.“

„Chápu.“

Chápal. Albus věděl všechno, ten starý pavouk s jiskřičkami v očích. Žena byla umístěna do sousedství s příkazem mu podávat zprávy. Co přesně mu řekla? Snape se rozhodl, že nenápadný rozhovor s Arabellou Figgovou by nebyl nevhodný.

Nicméně, to mohl udělat později. Zavedl Petunii zpět do Zobí ulice a seděl s ní přes hodinu poslouchaje, jak se přes telefon domlouvá s byrokratem o chlapcových přídavcích a bankovním účtu. Když bylo vše domluvené a zavěsila sluchátko, Snape ji nechal prohlédnout si adresu, kterou napsal.

Řekl: „Kdykoli obdržíš jakoukoliv korespondenci pro Harryho, ať už od vlády nebo od kohokoliv jiného, pošleš mi ji bezprostředně na tuhle adresu, a pak na to zapomeneš. To já se budu zabývat Harryho záležitostmi. Rozumíš?“

„Rozumím,“ odpověděla poslušně.

„Jaké potěšení,“ zamumlal Snape. Nahlas řekl: „A pokud přijede na návštěvu Harryho teta Marge, pošleš mi zprávu na tu samou adresu oznamujíc mi datum.“ Snape věděl, že se nakonec bude muset vypořádat s Vernonovou sestrou, která vypadala, že nejenom ví, ale také spolupracuje na chlapcově zneužívání. „Potom na to zapomeneš. Jasné?“

Přikývla.

„Velmi dobře, Petunie. Tady jsme hotovi. Začni se věnovat svým obvyklým domácím pracím. Nebudeš si všímat Harryho, mě nebo kohokoliv jiného v domě. Budeš mít práci o něco těžší, samozřejmě, teď, když už nemáš svého synovce, aby ti pomáhal. Pokud se věci příliš ztíží, měla by ses zeptat svého milovaného Dudlíčka, jestli by ti pomohl. Je důležité, aby chlapec věděl, jak se postarat sám o sebe. Naučit jej vykonávání domácích a zahradních prací je doopravdy pro jeho vlastní dobro a je to tvou povinností. Je nezbytné, abys přesvědčila Vernona, že právo je na tvé straně.“ Její chybějící odezva ho naštvala. Zasyčel: „Uvědomuješ si, že Vernon a Dudley jsou nebezpečně obézní?“

„Ano,“ řekla s naprostým klidem. „Nezáleží ti na tom, jestli zemřou mladí?“

„Ani ne. Vernon je tak odporný. Nenávidím jeho sestru Marge. Pokud by umřel, nemusela bych ji už nikdy vidět.“

„A co tvůj syn? Nestojí za nějakou námahu ze tvé strany?“

S tím samým znepokojivě klidným hlasem si stěžovala: „Je tak těžké chtít po něm, aby cokoliv dělal. Raději bych se neobtěžovala. Obzvlášť, když Harry všechno udělal tak dobře.“

„Harry už to dělat nebude, Petunie. Nikdy víc. Teď mě poslouchej. Půjdeš s Dudleym k doktorovi a budeš se řídit jeho radami. Pokud bude Vernon protestovat, měla bys sjednat schůzku také pro něj. Oni oba by měli dost shodit. A nemůžeš krýt Dudleyho šikanování a špatné chování. Najdi pro něj nějaký sport nebo ho v budoucnu přihlas v létě do nějakého kursu. Vezmi ho tam sama, pokud budeš muset. A začni dnes. Řekni mu, že od něj očekáváš ve škole dobré známky a chování hodné gentlemana. Je to jasné?“

„Ano.“

Snape vydechl a sesunul se zpět na pohovku vedle Petunie podivuje se, proč se obtěžuje. Bylo to proto, že věřil, že by to Lily potěšilo? Mohlo by ji to ve skutečnosti potěšit? Lily uměla být velmi tvrdá na lidi, kteří ji zklamali, jak sám velmi dobře věděl. Jedno špatné slovo pronesené v okamžiku paniky mu ji navždy odcizilo bez naděje na slitování nebo odpuštění. Slyšel drby, že se neúčastnila Petuniiny svatby kvůli nějaké hádce, ke které došlo na její vlastní. Bylo docela možné, že si Lily myslela, že Dursleyovi si zaslouží jeden druhého. Neměla příliš mnoho pochopení pro lidi, kteří zapříčinili své vlastní problémy. Uculil se, když si vzpomněl na věci, které řekla Blackovi, když ho nachytala s cigaretou. A opovrhovala Snapeovým otcem kvůli jeho pití. Méně důrazně vysvětlila Snapeovi, jak moc opovrhovala vlastním otcem kvůli té samé chybě. Nikdo ji neviděl na pohřbu svých rodičů. Možná byla příliš rozlobená na to, aby šla. Snape se rychle nadechl uvědomuje si, odkud se pravděpodobně vzal Petuniin zlomyslný příběh o „bouračce“ její opilé sestry - vzešel z příšerné nehody, při které se zabili Evansovi starší na jaře roku 1981. Lily a Petunie po tom všem byly sestry, a byla tam jistá podo- Ne. Takové myšlenky nebyly loajální a odsunul je stranou.

Po zvážení se utěšil tím, že pro to, co udělal, měl správné důvody. Dursleyovi by jistě nakonec upoutali pozornost svými agresivními a směšnými pokusy dokázat, že jsou normální. Jejich chování bylo tak patologické, že muselo skončit zatčením Dudleyho nebo Vernona, nebo by Petunie přišla o rozum a zavraždila je, nebo by otrávení sousedi zapálili dům, když by byli uvnitř. Bylo velmi pravděpodobné, že jednoho dne by si někdo všiml, že týrají vlastního synovce, a pak by se do toho zapletla mudlovská policie a Brumbálův pečlivě vytvořený plán na ukrytí chlapce by se zhroutil jako domeček z karet. Koneckonců, nejlepší cesta, jak mohli Dursleyovi uniknout podrobnému zkoumání, bylo zbavit se jejich vyšinutého předstírání normálnosti a vyměnit ho za skutečnost. Kromě toho, jestli by Vernon nebo Dudley utrpěli vážnou nemoc, zatímco Harry by byl dosud ve škole, mohlo by to narušit život v Zobí ulici a do budoucna přinést víc komplikací. Dům, který vlastnil, nebyl doposud zaplacen a ztráta Vernonova příjmu by vyžadovala změnu adresy. To by mohlo způsobit potíže v jeho vlastních plánech s Harrym Potterem.

Samozřejmě, zlomyslně se pro sebe usmál, by mohl pustit lišku do kurníku představami, které by nastrčil do Petuniny a Dudleyho hlavy. Názory vytvořené pod vlivem jeho lektvaru mohly jen omezeně ovlivnit celkové chování, možná různě ovlivnit různé jedince. Oh, nepochybně, že by mohli uposlechnout konkrétní příkazy, ale něco tak neurčitého jako „zlepší se ve škole“? Mohlo by být zajímavé zjistit, co se stane. Bylo na čase, aby se vydal na cestu a vyřídil potřebné nákupy na změnu chlapcova pokoje.

Avšak, stále tu byla jedna věc, kterou chtěl od Petunie vědět.

„Řekni mi všechno, co se stalo na Lilianině svatbě.“

***
Harry obdivoval svou novou postel. Byla jak neuvěřitelné nóbl, tak neuvěřitelně pohodlná. Vysvětlil profesorce McGonagallové své znepokojení z takového otevřeného prostoru. Zareagovala přeměněním jeho obyčejného jednolůžka do postele s dubovými nebesy zakrytými závěsem s kompletním baldachýnem. Pořád to bylo jednolůžko, ale mnohem nádhernější, než co kdy viděl.

„Zjistíte, že postele v Bradavicích jsou velmi podobné.“ Bylo mu řečeno.

Bylo to velmi příjemné, když zatáhl závěsy. Znovu vyvalil oči a velice jí poděkoval. Znovu jí poděkoval, když vylepšila ošklivý prádelník do něčeho většího a pěknějšího: vyřezávaný tmavý dub, který se hodil ke stolu a posteli. Měl dvě náhradní židle pro návštěvníky a nechala mu nějaké místo mezi prádelníkem a dveřmi, protože mu řekla, že by mohl chtít prostor pro jeho bradavický kufr.

Lampa změnila mnohokrát svůj tvar i barvu. V konečném výsledku to byla pěkná stolní lampa: bílá s prchajícími Zlatonkami, Camrály a Potlouky – všechno ve zlaté barvě. Stinítko mělo tvar kopule z teplého jantarového skla. Profesorka McGonagallová milovala Famfrpál a hrávala za Nebelvírský kolejní tým jako Chytač. Věděla o tom mnohem víc, než profesor Snape. Harry měl tu lampu rád a cítil, že dodává jeho pokoji tu správnou špetku magie.

Stěny zůstaly bílé – ne, že by z nich bylo mnoho k vidění s vysokým nábytkem, dvěma dveřmi a oknem. Dveře vestavěné skříně byly naproti oknu, hned za knihovnou, když někdo vstoupil do místnosti z chodby. Postel byla umístěná ve vzdáleném rohu místnosti. Její nohy se nacházely jenom tři stopy od skříně.

„Ano.“ Minerva si důkladně prohlédla pokoj. „To by bylo. Vaše postel leží u vnější zdi domu. V prostoru mezi nohami postele a skříní umístíme váš soukromý vchod.“ Náhle potěšeně přikývla a pak se zeptala: „Už jste se rozhodl, jakou barvu by měly mít vaše závěsy?“

Úplně na začátku byly závěsy hnědě, poté se vyvinuly v odstín červenohnědé a potom do tmavě modré. Harry se probíral svými pastelkami a voskovkami dokud nenašel tu, která se mu líbila nejvíc. V krátkém příkazu se závěsy v okně a na posteli, polštářky na dvou rezervních židlích a hebký vlněný kobereček vyrobený z roztrhaného svetru přeměnily na zářivě tyrkysovou.


„Možná o trochu tmavší,“ navrhl Harry. Bavili se přidáváním o něco více zelené, nebo o něco více modré, nebo ztmavováním a zesvětlováním, dokud to nebylo perfektní: uklidňující, ale ani tmavé ani holčičí. Harry pohladil sametové závěsy na posteli a prošívanou přikrývku a byl více než spokojen.

„Nejlepší pokoj na světě.“ Zněl jeho verdikt. „Mnohokrát vám děkuji, paní profesorko.“

„Nemáte zač, pane Pottere,“ usmívala se Minerva, zvažujíc svou práci. Nepřemýšlela o sobě jako o někom, kdo zbytečně rozmazluje děti, ale Harry měl bídný život, a tohle byl druh katarze, jak pro něj udělat něco správného, i když se to týkalo jenom materiálních věcí. Studovala holé stěny a vzpomněla si na něco ze svého dětství. „Možná trochu prosté...,“ rozhodla.

Ještě jednou zdvihla hůlku a dle vzoru se začaly rozvíjet okraje černých symbolů blízko horního okraje bílé zdi.

„Co je to, paní profesorko?“ Lámal si Harry hlavu.

„Runy,“ odpověděla Minerva. „S runami můžete dělat jakýkoliv druh magie: rituály, štíty, symbolickou magii. Mohou odhalit něčí skutečnou povahu a dát klíč k něčímu osudu. Skutečná, spolehlivá, dobrá starodávná magie – nic jako vylouhované čajové lístky ve Věště-,“ zastavila sama sebe v rozpacích. „No, to není důležité. Předtím, než jsme tady v Británii začali ve většině používat hůlky, používaly se runy, ogam a dalriadské písmo. Tato první sada je starší Futhark. Další je mladší Futhark. Tady ogam.“ Černé symboly šly za sebou, elegantní a jednotné. „Dále, myslím si, napíši řeckou abecedu a po té egyptské hieroglyfy. Nebudu se obtěžovat latinkou, protože tu samozřejmě už znáte a magie se v ní v průběhu času rozptýlila,“ povzdechla si. „Bylo s ní napsáno příliš mnoho odpadu. Příliš mnoho mudlů ji používá. Stále říká jedinečné věci, a tím dokáže přesvědčit, ale většina magie je pryč. Nicméně,“ řekla mu, „vezměte si tady mladší Futhark. Tyto runy mají v sobě mnoho síly. Chtěl byste vidět vaše jméno napsané runami, pane Pottere?“

Harry se zazubil v odpověď raduje se z pocitu, že se někdo zajímá o něj a o jeho jméno. Symboly mu nedávaly příliš smysl – v „H“ Harry viděl něco mezi „N“ a „H“, ale profesorka McGonagallová vypadala z nějakého důvodu písmeny velmi ohromená.

Minerva byla ve skutečnosti vyděšená tím, co viděla. Ani Lily ani James nestudovali Runy. Magie byla fascinující, než cokoliv jiného, a ve svých časech byly runy považovány za „irelevantní“. Všichni v jejich ročníku se věnovali spíše Astronomii – možná kvůli problému chudáka Remuse Lupina – a Péči o kouzelné tvory. Lily pravděpodobně nikdy neviděla jméno svého dítěte v tomto starém jazyce a nikdy tak neviděla to, co nyní Minerva.

Oh, Merline. Moc, magie a věštba. Dvojitý Teiwaz pro cestu bojovníka a dvojitá Raido pro cestu. Majetkoprávní dědictví? Utrpení a překážky. Dobrá, to je rozhodně pravda. Další Raido. Runy se zachvěly a promíchaly, a pak se vyjasnily. Ne tedy pouhá cesta. Hrdinský cíl. Je to takový malý chlapec! Albus mi neřekl všechno. Skutečně! Harryho dobrodružství neskončilo té noci, kdy došlo k Voldemortově zmizení. Tehdy sotva začalo!“

Přemýšlejíc o ochraně domu jí něco vnuklo novou myšlenku. Zatřásla hlavou, aby si ji pročistila a energicky se zeptala: „Chtěl byste se dnes naučit nějaké vlastní skutečné kouzlo?“

Poznámky překladatelky
Pokud byste náhodou nevěděli, a chtěli vědět, co jsou to runy nebo ogam, níže budete mít odkazy. Co se týká dalriádského písma, to jsem tedy nenašla, ale našla jsem, že Dalriáda bylo území obývané Pikty, což bylo na území Skotska. Pokud budete mít někdo zájem o víc informací, hledejte na anglické wiki. Co znamená Harryho jméno v runách jsem také vyhledala, ale pokud byste si chtěli přečíst celé definice a podívat se, jak runy vypadaly, odkaz, ze kterého se můžete rozklikat bude dole také.

Harryho jméno v runách:

Hagalaz - krupobytí, zásadní zvrat v životě, neštěstí
Ansuz - božská síla, věštění, moudrost,životní zkouška, důležitá cesta
2x Raido - cesta, pohyb, přenos
Uruz - velká síla a rychlost, vytrvalost, odvaha, /Eihwaz - vzkříšení, vytrvalost, silná ochrana, síla rvát se s osudem

Jera - blahobyt, vykonání spravedlnosti, výhled na mír
Ansuz
Mannaz - každý člověk je součástí lidstva, ale sám udává svůj osud, péče o druhé
Ehwaz - pohyb, cesta
Sowulo - světlo, ochrana, pozitivní síla, vítězství, slává

Pertho - schopnost vybrat si správnou životní cestu, odhalení tajemství, dědictví, obohacení,
Othila - dědictví - hmotné i nehmotné, ale abychom mohli dědit nekdo musí zemřít, rodina, domov
2x Teiwaz/Týr - boj, vítězství, rozhodnost, čest, sílu vůle, vitalita, vůdcovství, autorita
Ehwaz
Raido



30.09.2014 20:27:11
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one