Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Prolog  - obrázek

Prolog - obrázek

Tak první kapitolka, celkem o ničem. Sice krátká, le ta další bude už delší, užijte si ji.

Petunii Dursleyovou probudil pláč dítěte. Chvíli si myslela, že pláče její Dudley, ale ten spokojeně spal ve své postýlce a cumlal si palec u ruky. Pláč nabíral na síle a tak za chvíli našla jeho zdroj. Na prahu jejich domu leželo dítě a dávalo o sobě hlasitě vědět. Petunie netušila, co to znamená. Pak si všimla dopisu, který vykukoval ze zavinovačky. Sehnula se pro něj a dal se do čtení. Když dočetla, zesinala, ale pak odnesla dítě dovnitř, utišila ho a došla vzbudit svého manžela.

            Vernon Dursley zuřil. Věděl, že jeho žena má sestru, která patří k tomu podivnému spolku, o kterém mu jeho žena vyprávěla. A teď mu na krk pověsí i toho jejich parchanta. Podle toho dopisu je budou několik prvních dní sledovat, takže se ho zbavit nemohli. Pan Dursley si už myslel, že se ho nezbaví, když tu se stalo něco, co všechno mělo změnit.

 „Petunie?“ zvolal hned co přišel domů.

 „Ano, drahý?“ odpověděla a dál kolíbala svého syna, aby usnul.

            To dítě její sestry už dávno spalo na zemi v obýváku. Původně ho chtěla dát spát do křesla, ale pak si pomyslela, že by ji mohl zničit potahy.

 „Mám řešení, jak se toho spratka zbavit,“ zamumlal potěšeně a rozhlédl se kolem sebe, snad aby ho nikdo neslyšel a pokračoval. „Ve Francii zřizují novou pobočku a mě bylo nabídnuto místo ředitele, takže jsem to přijal. Ale předtím musím na nějaké školení do New Yorku. Bude to tak na dva dny. Tam za námi nepůjdou a tak mě napadlo, že by jsme jako odjeli na výlet a toho spratka tam dali do děcáku.“

            Plán to byl skvělý, jak uznala Petunie a tak ještě toho dne začali balit. Nikdo z nich neměl ani ponětí, že své sousedy již víckrát neuvidí, – ne že by to někomu vadilo -  když toho rána odjížděli.

 

***

            Petunie Dursleyová položila chlapce na práh dětského domova v NY. Pak na něj ještě opatrně položila dopis, aby se snad nevzbudil a nezačal řvát, a rozběhla se k autu, které stálo naproti. Nasedla a po chvíli nebylo po autu jediné památky.

 

***

            Slečna Mekenziová – ředitelka dětského domova – šla odnést prázdné láhve pro mlékaře, ale ve dveřích se zarazila. Před ní na zemi leželo dítě a cumlalo si prst. Všimla si i dopisu.

 

Můj syn se jmenuje Harry. Narodil se 31. července 1980. Nemám možnosti ani prostředky, abych se o něj mohla postarat. Udělejte to prosím za mě.

 

 „Tak pojď broučku, určitě máš hlad, viď?“ řekla něžně paní Mekenziová a vzala chlapce dovnitř.

            Nikdy žádné dítě nenechala na ulici a to ani tentokrát. Hned po budíčku všem oznámila, že mají nového obyvatele dětského domova. Nemusela se o chlapce bát. Věděla, že starší dívky, se o něj postarají stejně jako ty co tu byli před nimi se starali o ty nejmladší. Pokaždé to tak bylo.

            A tak začal nový život Harry Pottera, který na dlouhou dobu upadne v zapomění. Život plný lásky a přátelství. Život, který ho měl chránit od minulosti tak dlouho jak jen to půjde, neboť jeho minulost je jeho budoucností.  

25.02.2009 17:15:20
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one