Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)

První úkol

 Ahojda, jak jsem slíbila, je tu nová kapitolka. Budu se snažit během víkendu napsat ještě jednu, ale nic neslibuju. Jinak, doufám, že se bude líbit a omlouvám se za chyby.

Na stolku ležel košík, který skrýval dvě krabičky. Jedna byla označena velkou černou jedničkou a ta druhá dvojkou. William se otevřel krabičku s jedničkou a vyndal její obsah. Byla to láhev vína. Všichni se na sebe překvapeně podívali a Emily se pokusila otevřít druhou krabičku, doufajíc, že uvnitř nalezne něco dalšího, ale krabička zůstávala zavřená.

 „Co myslíte, že to znamená?“ zeptal se Joshua a prohlédl si láhev.

 „No, buď nás chtějí opít, o čemž ale pochybuju. A nebo to má co dělat s prvním úkolem,“ přemýšlela nahlas Abigail.

 „Viděl jsem na hradě ducha mnicha. Třeba mu to máme donést a on nám řekne, jak otevřít tu druhou krabičku,“ vyhrkl Adrew, který do té doby mlčel.

 „Pokud by jsme to měli donést někomu, kdo žil někdy o dvě století dřív, ne-li víc, bylo by to víno z doby, kdy žil a ne rok starý ročník,“ zamítla jeho nápad Emily a prohlížela si etiketu vína.

            Harry, který do té doby jen tak seděl v křesle se zadumaným výrazem, najednou vyskočil, vzal láhev vína, otevřel ji a přičichl k hrdlu. Chvíli se tvářil nerozhodně a nakonec se beze slova otočil k Emily a láhev jí podal.

 „Co s tím…“

 „Přičichni si a řekni co cítíš,“ přerušil ji Harry a čekal.

 „No obyčejné víno, ale… Počkej, to jsou citróny?“ zeptala se trochu nejistě a podala víno bratrovi, ale ten jí ho po chvíli vrátil s tím, že nic kromě vína necítí.    

 „Takže to znamená, …“ začal Andrew, ale větu dokončil Harry s Emily.

 „Je otrávené.“

 „Použila bych na něj konzervační kouzlo, a šla spát. Všichni jsme unavení. Můžeme se do toho pustit zítra,“ řekla po hodině, kdy jen tak seděli a hledali v knihách, který jed je cítit po citrónech, nebo něčem takovém.

 „Jsme pro,“ řekli okamžitě kluci a museli se hodně přemáhat, aby ty knihy nezavřeli s příliš velkým nadšením.

 

***

            Druhý den prošli všechny knížky, které u sebe měli a některé si půjčili od starších spolužáků. Nikde však nic nebylo. A tak zamířili do bradavické knihovny. Krom nich tam u stolku seděla dívka s hnědými kudrnatými vlasy, chlapec černými vlasy a Draco Malfoy. Harry mu pokývl hlavou na pozdrav a sledoval jak jejich stoku přišli další dvě dívky s nějakými knihami.

            Začali procházet knihu za knihou a časem se jim začalo zdát, že si snad ten jed vymysleli. Byla kolem desáté večer, když za nimi přišla knihovnice a požádala je, aby knihy vrátili do regálů a odebrali se do svých ubikací. Unaveně přikývli a začali odnášet knihy na jejich místa. Joshua zrovna zavíral jednu knihu, když najednou zůstal hledět na jednu stránku a rychle četl text.

 „Našel jsi to?“ zeptal se potichu William a položil na hromádku další knihu.

 „No, ten jed ne, ale našel jsem tohle. Mohlo b to pomoct, ne?“ zeptal se a přistrčil knihu k Emily a Harrymu.

            Ti dva rychle přečetli text v knize. Po té Harry vytáhl čistý papír a text zkopíroval. Strčil si listinu do kapsy a zatímco Emily odnášela knihu, řekl Harry: „Dobrá práce.“

            Toho večera šli spát s tím, že jsou o krok blíž k cíli.

 

***

            Pondělí se od rána doslova vleklo. A když škola konečně skončila a Harry doufal, že by se mohli pustit do plnění úkolu, přišli jim úkoly ze školy. Takže když byli konečně se vším hotoví, bylo pět hodin.

            Harry vytáhl papír s okopírovaným textem a znovu si ho přečetl. Článek pojednával o tom, že se častokrát používá nějaká látka k zamaskování pachu určitého jedu, takže je potom dost složité poznat, o jaký jed se vlastně jedná. Byl tam však postup, jak jed pachu zbavit. Harry se podíval na hodinky a povzdechl si. Pokud dnes budou chtít aspoň určit, o jaký jed se jedná, nepůjde on a ni Emily spát dřív, jak o půlnoc.

            Počkal, až dívka dopíše domis rodičům s myšlenkou, že by to měl co nejdřív taky udělat a pak společně zamířili do improvizované laboratoře, která se ve stanu nacházela a byla přístupná všem studentům BAČaK.

Ostatní za nimi občas přišli, aby zjistili, zda něco nepotřebují, ale ti dva byli tak zabráni do práce, že je téměř nevnímali. Nakonec si zbytek sedl k několika ostatním spolužákům do velké společenské místnosti a společně se bavili o všem možném, ale ne o úkolu. Tohle téma bylo tabu.

***

 

K tomu, aby se konečně pustili do vaření protijedu se dostali až o víkendu. Do té doby je příliš zaměstnávala škola. V sobotu se Abigal s Williamem vydali do vesnice s úkolem nakoupit potřebné ingredience na uvaření protijedu plus nějaké navíc, pro jejich osobní potřeby.

Harry v době, kdy ti dva nakupovali napsal domů a podíval se s ostatními na nějaký film. Když se Abigail s Williamem vrátili, měli na tvářích vítězný úsměv. Harry jim ho oplatil a spolu s Emily se vydali do laboratoře.

 „Nechcete se jít najíst?“ zeptala se po třech hodinách, kdy bez přestávky míchali a sekali ingredience Abigail.

 „Možná tak za dvě hodiny, až to budeme nechávat uležet,“ odpověděl Harry a přilil kanárkově žlutou tekutinu do kotlíku.

 „Víte, že my všichni bychom vám rádi pomohly, ale my a lektvary to je prostě…“ snažila se Abigail omluvit sebe i ostatní za to, že jim s vařením nepomáhají.

 „Já vím, Abi. Ale neboj, určitě přijde úkol, ve kterém budeš moc uplatnit svoje schopnosti ty a já budu jenom sedět a koukat,“ řekl Harry s úsměvem.

            Abigail přikývla a ještě chvíli se na ně dívala. Pak se otočila a vydala se do bradavické kuchyně, aby pro své kamarády vyžádala nějaké jídlo.

 

***

            O dva dny později byl protijed konečně hotový. Všichni seděli v Harryho pokoji, neboť m,snitel tohoto pokoje ležel unaveně na posteli a ze všech sil se snažil neusnout. Celou noc seděl u lektvaru a kontroloval ho, jestli je stabilní. Ráno vypil povzbuzující lektvar, ale teď když jeho účinky odezněli, pocítil neuvěřitelnou únavu.

            Emily držela v ruce flakónek s protijedem a všichni přemýšleli, co mají dělat teď.

 „No, museli jsme udělat nejdřív ten protijed. A oni se určitě chtějí nějak ujistit o tom, že první část úkolu splníš, než začneš řešit tu druhou, takže musím mít důkaz o tom, že jsi to udělal, ne?“ řekl Joshua trochu zmatený nápad, ale jak se brzy ukázalo, měl pravdu.

            William o jeho slovech chvíli přemýšlel a pak popadl lahvičku a kapátkem nakapal několik kapek protijedu na druhou krabičku. Nejprve se nic nedělo. Will jen pokrčil rameny se slovy, že to byl jen pokus a vracel lahvičku Emily, když tu najednou začala černá dvojka zářit a o několik minut později ležela na stole místo krabičky mapa.

01.05.2010 10:42:05
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one