Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Severus Snape

Tak jo, je po hódně dlouhé době a celkem krátká, ale aspoň něco. Jak už jsem někam někomu psala, Severus Snape bude mít v téhle povídce svou roli. Jakou, to vám nepovím, to se musíte nechat překvapit. Jinak tuhle kapitolku jsem napsala už včera, jenže bylo už celkem pozdě a navíc mi začal blbnou net, takže jsem se na to vykašlala a přidávám ji až teď, i když je to sotva deset minut, co jsem přišla domů. No noc, ať se líbí a já se v nejbližší době pokusim zase něco napsat.

Harry se vydal do učebny lektvarů s úsměvem. Měl rád lektvary a bavili ho. Před třídou se spolu s ostatními zastavil a čekal, než přijde profesor. Dneska se při snídani ptal jednoho kluka, co seděl nedaleko od nich, na co kterého profesora či profesorku mají. Když jim představoval profesora Snapea – profesora lektvarů – vkradl se do jeho hlasu strach. Spolu se zazvoněním se otevřely dveře a studenti se nahrnuli dovnitř. Harry s pobavením sledoval, jak se všichni tlačí dozadu, takže na ně nakonec zbyli přední lavice. Posedali si stejně jako při obraně.

            Jakmile se poslední student usadil na místo, přešel profesor ke katedře. Byl to vysoký muž s bledou pokožkou, kterou podtrhovalo jeho černé oblečení. Bledý obličej s dvěma černýma pichlavýma očima rámovaly na pohled mastné vlasy. Když se podíval na Harryho, na chvíli ztuhnul, pak skoro neznatelně zavrtěl hlavou a tichým hlubokým hlasem začal vykládat postup lektvaru pro doplnění energie. Harry zadrčel protočení očí a když profesor dal pokyn k práci, došel si pro potřebné ingredience a pustil se do vaření, aniž by se podíval na tabuli, či do učebnice.

 „Jak to krucinál děláš?“ zamumlal Will vedle něj a trochu bezradně se podíval nejprve na tabuli a pak do svého kotlíku.

            Harry se uchichtnul. Will nikdy nepochopil, že tak aby došel ke správnému výsledku to chce za a – pracovat podle postupu a za b – používat vlastní intuici a cit. Tyhle dvě věci nikdy nešli Willivi dohromady, tedy alespoň u lektvarů. Harry mu začal potichu diktovat, co má dělat, aby lektvar vylepšil a chlapec ho obdařil děkovným úsměvem.

 „Bez pomoci ostatních, pane Terlonsi.“

            Hlas profesora lektvarů je oba překvapil a zároveň trochu vylekal. A to mělo za následek následující události. Harry právě svíral v ruce prášek z chalamanřích šupin, kterého se muselo dát do lektvaru přesné množství, jinak by to mohlo dopadnout dost špatně. A to se také teď stalo. Oba chlapci sebou polekaně cukli a mistička s práškem málem vypadla z chlapcových rukou. Neposlední chvíli ji zachytil, ale její obsah nenávratně mizel v kotlíku. Lektvar začal bublat a jeho dosud světle žlutá barva se změnila na lávově červenou. Jakmile to profesor spatřil, okamžitě začal jednat. Kolem kotlíku vyčaroval ochrany štít právě ve chvíli, kdy několik prvních kapek vystříklo z kotlíku a to na ruku majitele kotlíku. Harry usyknul, když ucítil na kůži pálení a s obavami se díval na svou ruku, která v místech, kam dopadl lektvar začala červenat a napuchávat.

            Snape zaklel. Kdyby mohl, zničil by ten lektvar, jako už tolikrát Longbotomův, ale všichni kteří tenhle lektvar dělali a udělali ho špatně. Vám potvrdí, že musíte počkat, až přestane zcela bublat a vybuchovat. Tehdy teprve ztratí svou zvláštní ochranu a můžete ho zničit. Jakmile zajistil kotlík, přiskočil k Nertonovi a prohlédl si jeho zranění. Nebyla vážná, ale věděl, že mu musí dát lektvar, který zamezí jakýmkoliv vedlejším účinkům a taky by mu to měl namazat hojivou mastí. Normálně by toho kluka poslal za Poppy na ošetřovnu, ale zrovna dnes musela ta bláznivá sestřička ke sv.Mungovi, aby doplnila zásoby a vybrala si několik praktikantů a posil, které jí tu budou během roku pomáhat.

 „Hotové lektvary mi odevzdejte a můžete odejít. Vy, pane Nertone pojďte se mnou,“ řekl se zvoněním a počkal až zmizí ostatní studenti.

            Viděl jak se ostatní z Bostonské akademie podívali po svém spolužákovi. Ten pokrčil rameny a když se ho ta blondýnka zeptala, jestli na něj mají počkat, tak zakroutil hlavou.

 „Pojďte,“ řekl jakmile zmizeli a zamířil ke svému kabinetu.

            Chlapec ho následoval v tichosti a když se po něm Snape otočil, aby se ujistil, že jde za ním, viděl jak si prohlíží obrazy a brnění. Otevřel do kabinetu, ale pokračoval k druhým dveřím, za kterými se skrývali jeho osobní komnaty a uvedl chlapce do malého obýváku, který byl laděn tmavě modré barvy. Severu si nyní jasně vzpomínal, jaké překvapení vyčaroval na tváři všech, kteří kdy navštívili jeho osobní komnaty. Všichni čekali všude zelenou a černou.

 „Posaďte se,“ přikázal a ukázal na černé křesílko poblíž krbu.

            Pak na okamžik zmizel ve svém soukromém skladu a vrátil se se skleněnou lahvičkou s krvavě červeným lektvarem a malou keramickou dózou s mastí. Posadil se naproti chlapci a uchopil jeho ruku do své. Chvíli si prohlížel červené napuchlé flíčky, pak podal chlapci lektvar a když ho vypil, začal mu jemně natírat zranění ledově modrou mastí.

 „Všiml jsem si, že jste se dnes ani jednou nepodíval na tabuli na návod a přitom byl váš lektvar až do té nešťastné chvíle perfektní.“

 „No víte, pane, tohle je látka, kterou jsme probírali minulý rok a mě lektvary baví a navíc si myslím, že je užitečné umět postupy. Člověk nikdy neví, kdy se mu bude nějaký lektvar hodit,“ odpověděl Harry a bolestně syknul, když Snape přejel po jednou flíčku.

 „Ano, to vím. Ředitel nám před zahájením školního roku vysvětloval, že většina za vás bude v učivu napřed,“ poznamenal a odložil dózu na stolek.

            Pak sáhnul po bílém plátýnku a šetrně mu s ním obvázal zranění.

 „Tak, můžete jít pane Nertone, ale zastavte se tu ještě po večeři,“ řekl tolika lidmi obávaný profesor a vyprovodil chlapce ke dveřím kabinetu.

 „Děkuji,“ řekl chlapec před tím, než se otočil a vydal se na oběd.

            Snape jen nechápavě zavrtěl hlavou a vydal se zpět do obýváku. Ten chlapec byl něčím zvláštním. Severu neměl v jeho blízkosti chuť častovat ho jízlivými poznámky, jako ostatní studenty. Ale třeba to bylo jen tím, že je z jiné školy a navíc ho bavili lektvary, jak sám řekl. Ano, to bude ono. Nemá to nic společného s tím, že v něm na chvíli uviděl syna Lily a že si mimoděk vzpomněl na slib, který ji před patnácti lety dal. Povzdechl si a vydal se na oběd.

 

***

 „Jsi v pořádku?“ ptala se starostlivě Abigail, jakmile se objevil u stolu.

 „Jo, jen se mi na ruce udělali takový malý puchýřky,“ zamumlal Harry.

            Nechtěl ji říkat, že to nejsou puchýře ani v nejmenším, a že pokud by mu to Snape neošetřil, mohlo by se mu to rozšířit po celé ruce, která by pak začala odumírat. Nechtěl jí přidělávat starosti a zároveň se chtěl vyhnout té přehnané péči, kterou by mu jistojistě obě děvčata poskytovala, kdyby věděla pravdu.

 „Večer se za ním mám ještě stavit, aby mi to převázal,“ řekl, když viděl jak se Emily nadechuje k další otázce.

 „Holky, tak už ho nechte,“ zasáhnul po deseti minutách Andrew, když viděl kamarádův zmučený obličej. 

 

***

 „Slyšel jsem, že se Harrymu dnes o lektvarech něco stalo,“ nadhodil Charles, jakmile se Severu usadil.

 „Byla to moje vina,“ řekl nepřítomně lektvarista a přejel pohledem nejprve svou kolej a pak i nebelvírskou, kde seděl právě onen chlapec.

 „Já zírám. Neomylný Severu Snape přiznal, že někdo zkazil lektvar jeho přičiněním,“ pronesl zcela vážně Sirius, avšak celé to kazily jeho překvapeně vykulené oči.

 „Zklapni, Blacku,“ zavrčel na něj a dolil si kávu.

            Ti dva se ještě chvíli hádali, takže než se konečně najedli, byla síň až na pár opozdilců a ty dva prázdná.

 „Taky sis všimnul jak se Harry Nerton podobá Jamesovi?“ zeptal se znenadání Sirius.

            Severu už chtěl odseknout, že nejspíš trpí halucinacemi, ale pak si vzpomněl na dnešní hodinu.

 „Možná,“ řekl Severu a vydal se do sklepení, aby se pokusil prváky naučit základy lektvarů.

 

***

 „Třeba to udělal schválně, aby tě vyřadil ze soutěže,“ nadhodil při cestě na hodinu kouzelných tvorů Joshua.

 „To je blbost. Neví jak je Harry dobrý nebo špatný,“ odporovala mu Emily.

 „Prostě jsem jen nedával pozor a neslyšel ho,“ poznamenal Harry.

 „To asi nikdo. Místní studenti si o něm povídají, že je upír,“ řekl Will.

 „Och, neříkej mi, že nikdy neviděli upíra,“ zareagovala Abigail a zastrčila si pramen vlasů za ucho.

 „Jo a zatímco ty jsi byl na dýchánku s místním profesorem lektvarů a vy si o něj dělali starosti, byl jsem se zeptat Clempsinové zeptat, kdy začne soutěž,“ řekl jen tak mimochodem po chvíli Andrew.

 „A?“ zeptal se Harry.

 „Tenhle týden máme na aklimatizaci. V sobotu se seznámíme s pravidly. Takže někdy během příštího týdne, myslím,“ přetlumočil jim, co se dozvěděl od ředitelky.

31.10.2009 19:58:36
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one