Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Musí to být on!

zamířili na první hodinu letošního roku.Za učitelský stůl se právě posadil Sirius Black, který po chvíli váhaní přijal místo učitele Dějin, místo starého ducha Binse, který zmizel po tom, co se na jeho hodiny celý týden nedostavil jediný student. Vedle něj seděl Remus Lupin, jeho dlouholetý přítel, učitel Obrany proti černé magii. Kousek od nich seděl Severu Snape Mistr lektvarů a nevraživě ty dva sledoval. Uprostřed stolu seděl Albus Brumbál a rozmlouval s řediteli z ostatních škol.

            Když tu najednou vpadli do velké síně čtyři chlapci, kteří si se smíchem s něčím házeli a za nimi utíkali dvě dívky, které se tvářili poněkud naštvaně. Sirius viděl, jak Charles Derten, se kterým se včera celkem spřátelil, zvedl oči v sloup a zavrtěl hlavou. Studenti nejspíš byli od něj ze školy. Rychle přejel pohledem velkou síň a zjistil, že se nejspíš nemýlil, neboť jak to vypadalo, jediní studenti Bostonské akademie neměli školní uniformy, ale obyčejné oblečení.

            Když tu ho najednou upoutal jeden chlapec. Včera mezi nimi nenašel moc rozdílů ve vzhledu, když měli všichni na hlavách šátek, ale dnes… Ten chlapec, který upoutal jeho pozornost, měl černé rozčepýřené vlasy a velmi mu připomínal jeho přítele Jamese Pottera.

 „Pane Nertone,“ vytrhl ho z myšlenek ženský hlas, který nepatřil nikomu jinému, než Sophii Clempsinové.

 „Ano paní ředitelko?“ optal se s nevinný,m úsměvem chlapec a upřel na ženu své smaragdové oči.

            Sirius se zamračil, když uviděl tu barvu a jeho oči automaticky zajely na jeho čelo. Naneštěstí měl chlapec ofinu sčesanou na levou stranu a tudíž, měl Sirius smůlu.

 „Co kdyby jste se se svými přáteli posadil ke stolu a nasnídal se?“ zeptala se ho s úsměvem, ale tón jejího hlasu nesnesl odpor.

 „Kdo je to?“ zeptal se Sirius potichu Charlese a přitom chlapce sledoval.

 „Harry Nerton, žije s Nertonovými poblíž NY. Nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by se k adoptivnímu dítěti choval tak, jako se chovají oni. On je ze začátku bral spíše jako starší kamarády, ale nikdy jim to nevadilo. Mají ho moc rádi,“ odpověděl mu kolega ochotně a napil se kávy.

 „Adoptivními?“ zeptal se překvapeně Sirius.

 „Ano. Podle toho, co mi Sharon – paní Nertonová – řekla, odložila ho jeho matka, když mu byl rok a několik měsíců před dveře sirotčince s dopisem s žádostí o to, aby se o chlapce postarali.“

 „A nevšiml sis někdy, že by měl na čele nějakou jizvu, nebo tak něco?“ zeptal se s hlasem plným naděje Sirius.

            Dotazovaný se na chvíli zarazil a čelo se mu zkrabatilo, jak se zamračil. Pak odložil hrnek, podíval se na chlapce, o kterém se bavili a řekl: „Možná.ů

            Po zbytek snídaně Sirius nepromluvil a přemýšlel. Remus ho ustaraně sledoval a když pak společně zamířili na hodiny, zatáhl ho do jedné prázdné učebny a zeptal se ho, co se děje.

 „Je to on, Remusi. Musí být,“ řekl po té co místnost zajistil.

 „Jsi si jistý Sirie?“ zeptal se ho trochu skepticky Remus.

 „Samozřejmě. Ta podoba, to je celý James a ty oči. Jakmile jsem je uviděl, vybavila se mi  okamžitě Lily. A ptal jsme se na něj Charlese. Říkal, že nějakou dobou žil v sirotčinci, kam ho v roce a pár měsíců odložila jeho matka, ale klidně to mohla být Petunie Dursleyová. Jediné co potřebuju zjistit, je to, jestli  má na čele jizvu, ale Remusi tady,“ a položil si ruku na srdce „vím, že je to on.“

 „Já nevím Tichošlápku,“ zapochyboval vlkodlak.

 „Věř mi Reme, je to on,“ řekl nakonec Sirius a vydal se do třídy Dějin.

 

***

            Harry se s úsměvem na tváři posadil do jedné volné lavice ve třídě Obrany proti černé magii. Vedle něj se s kroucením hlavy posadil Will, za ně si sedli Joshua a Andrew a před ně Abigail s Emily. O několik minut později se ozvalo zazvonění a do třídy vešel profesor. Byl to muž ve středních letech, ale tvář měl strhanou a v medových vlasech mu sem tam objevovaly šediny. Před katedrou se na ně s úsměvem otočil a začal svou úvodní řeč, avšak jen velmi málo studentů ho opravdu poslouchalo.

 „Takže, pokud nemáte žádné otázky, tak začneme s výukou. A pro začátek si dáme takový malý opakovací testík, abych zjistil, jak na tom po prázdninách jste,“ řekl a několik studentů zasténalo. 

        Harry se trochu zamračil, ale když před ním přistál pergamen s otázkami, pousmál se. Bylo to opravdu pouze opakování. Z tašky vytáhnul propisku a stejně jako jeho přátelé se pustil do vyplňování testu. Když udělal poslední tečku, zacvakl propisku a protáhl se. Will vedle něj skončil chvíli po něm. Nejistě se na svůj test podíval, poškrabal se na hlavě a odložil propisku.

            Remus si celou dobu, co studenti psali test, chlapce, o kterém mluvil se Siriusem, prohlížel. Podoba mezi tím chlapcem a Jamesem tu nepochybně byla. Stejné vlasy, nějaké rysy v obličeji a možná i něco z jeho chování, ale neznal ho na tolik dobře, aby to mohl posoudit. A ty oči, které si ho na začátku hodiny prohlížely. Ano mohly to být oči Lily, ale co když je to pouze shoda náhod. Povzdechl si, podíval se na hodinky a začal testy sbírat.

 

31.08.2009 19:43:36
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one