Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Bradavice

Ahojda. Tak a zítra zase do školních lavic. Takže tu ode mě máte takový malý dáreček. Tahle kapitolka byla původně rozdělená do dvou, ale nakonec jsem to spojila. Ještě sem hodim jednu také k téhle povídce, ale ta je už o něco kratší. Původně jich mělo být víc, jenže já dneska místo toho, abych psala jsem lítala po městě a uklidňovala nervy. Takže si je užijete a omlouvám se za chyby.
P.S. Příště napíšu kapitolku k DChR a k DH

Čtrnáctiletý černovlasý mladík procházel chodbou a mířil k pokoji. Z pohledného opáleného obličeje se na svět usmívaly smaragdové oči a černá ofina skrývala již téměř nevýraznou jizvu v podobě blesku, kterou měl od jednoho roku na čele na čele. Už to dávno nebyl malý udivený chlapec. Vyrostl, našel si přátelé, měl rodiče a před chvílí se dozvěděl něco, o čem se hodlal podělit se svými přáteli. Školní rok se pomalu blížil ke konci a on se co nevidět vrací domu, stejně jako těch pět let před tím.

 „Kde jsi tak dlouho?“ zeptal se ho William, zatímco pročítal noviny.

            Nedávno se k nim z Anglie donesla zpráva, že tam povstal nějaký černokněžník jménem Lord Voldemort. Nebylo toho moc, jen, že si lidé mysleli, že padnul před třinácti lety, když zaútočil na Potterovi a potom ještě několik maličkostí.

 „U Clempsinový. Musel jsem přerovnat nějaký složky, za to, že jsem rozbil tu vitrínu. Nechtěla mi uvěřit, že to byla nehoda,“ řekl ublíženým tónem, ale pak se usmál a potichu, tak aby to slyšeli jen jeho přátelé, řekl : „Ale slyšel jsem něco zajímavého. V Anglii se bude pořádat příští rok Mezinárodní soutěž škol a od nás tam z každého ročníku pojede jedna skupina. Pojede prý ta, která bude mít nejlepší konečné ročníkové hodnocení.“

 „Ale jak to všechno ví?“ zeptala se Emily.

 „Poslouchal jsem, když se bavila s Dertenem a Pirgonovou,“ řekl s pokrčením ramen a pustil se do jídla.

 „Nikdo ti neříkal, že poslouchat cizí rozhovory, je neslušné?“ zeptala se Abigail, ale stejně jako ostatním jí zářily oči vzrušením.

            Pokud má jejich přítel pravdu, pak příští rok stráví v Anglii.

 

***

 

 „Skupiny, které byli vybrané, budou vypsané zítra na nástěnce v hale stejně tak jako vaše hodnocení. Ti z vás, jež byli vybráni příští rok stráví v Anglii, takže na to myslete, až si budete balit. Také nezapomeňte na školní uniformu. Přesun bude odsud a se vším se seznámíte až na místě,“ dokončila svou řeč Sophia Clempsinová a rozhlédla se po jídelně.

 

***

 „No to je úžasné. Dovedete si to představit? Celý rok v Anglii a rodiče uvidíme jenom na Vánoce, kdy tam mají dovoleno přijet,“ básnila druhý den ohromená Emily, když si přečetli hodnocení na nástěnce.

 „Em,“ napomenul jí pobaveně Harry.

            Dívka na chvilku mlčela, ale pak začala na novo.

 

***

 „Máš všechno, zlatíčko?“ ptala se starostlivě na konci prázdnin Sharon Harryho.

 „Snad jo,“ řekl s povzdechem a zahleděl se na víko černého kufru, jako by tam snad hledal nějaký seznam. Měl štěstí, že tenhle kufr, který – stejně tak jako ostatní – dostal ve škole, měl kouzlem zvětšený prostor a byl odlehčený, jinak totiž netušil, jak by to tam všechno narval.

 „Dávej na sebe pozor, ano? A piš!“ řekla Sharon a pocítila jak jí v očích pálí slzy.

            Zvykla si, že Harry odjíždí na týden pryč, ale na víkendy se vracel a teď měl odjet na celý rok a uvidí se s ním až o Vánocích.

 „Neboj, mami, dám na sebe pozor a budu psát,“ řekl a objal Sharon.

            Žena objetí vřele opětovala a slzy, které přetekly přes oční víčko se teď kutáleli po tváři dolů. Už to byly skoro tři roky, kdy ji poprvé oslovil mami a Alexe tati. Trochu se od něj odtáhla, otřela si slzy a políbila ho na čelo.

 „Tak běž, ať ti neujede vlak. A pozdravuj Abigail, Willa, Andrewa,  Emily a Joshuu, ano?“

            Chlapec přikývl, naposledy objal svou adoptivní maminku, do jedné ruky chytnul kufr, do druhé klec s Leem a vydal se na dvůr, kde už Alex seděl v autě a čekal na něj. Jakmile nastoupil, nastartovala a rozjel se směrem k nástupišti. Sharon ještě stála nějakou dobu na verandě a pak se s povzdechem vydala do kuchyně, aby začala připravovat oběd.

 

***

            Harry se procházel vlak a hledal kupé, ve kterém budou jeho přátelé. Seděli skoro na konci a jakmile vešel, vrhla se mu Abigail s Emily kolem krku.

 „Všechno nejlepší,“ křikly unisono a než od něj odstoupili, vlepila mu každá pusu na jednu tvář.

 „Dík, ale já narozeniny měl v červenci,“ řekl Harry, když se konečně vzpamatoval a posadil se.

 „Puntičkáři. Navíc já byla s Joshuem a s rodiči v Řecku. Říkala jsem ti to, ale asi jsi neposlouchal,“ řekla s úsměvem Emily a začala za krkem drbat Enny.

 „A navíc jsme ti koupili dárek dohromady, víš? Takže jsme se rozhodli ti ho dát osobně. Pak to zvětši,“ řekl Joshua a podal mu  balíček.

            Harry se na ně vděčně usmál a pustil se do rozbalování. Rozvázal modrou mašli a odklopil víčko krabičky. Uvnitř se nacházelo malé košťátko. Harry na ho vyndal, položil na podlahu a použil zvětšovací kouzlo. Před ním ležel Kulový blesk.

 „Teda, já nevím, co říct,“ děkoval Harry a s úctou si koště prohlížel.

 „No, víš říkali jsme si, že by jsme ti mohli koupit vlastní koště, protože lítat tě baví, ale všichni víme, že jak ty říkáš, nechceš Sharon s Alexem obtěžovat, takže jsme se do toho vložili sami,“ řekla s úsměvem Abigail.

 „Ještě jednou děkuju, ale to jste neměli, muselo být hrozně drahé,“ řekl Harry a podíval se na ně.

 „Bylo, ale to neřeš. Jsi náš kamarád, a navíc jsme se složili a osobně si myslím, že takovýhle dárek tě určitě potěšil víc, než kdybychom ti každý koupili nějakou blbost,“ řekl Andrew a podal mu ještě pouzdro, které měl u sebe.

 

****

 

            Harry s ostatními čekal v hale, kde se pomalu scházeli i ostatní z ročníků. Byly tu všechny, až na prváky. Všichni na sobě už měli školní uniformu, které se od sebe lišili pouze barvami. Na zádech pláštíků se stkvěl jednorožec, tejný jako na dlažbě, akorát v barvách skupiny, kterou byl také olemován a tak na černém pozadí alespoň trochu vyniknul. V Harryho skupině se tedy nijak nezměnil. Dívky měli stejnou uniformu jako oni, akorát místo černých kalhot, měli černou přiléhavou sukni, dlouhou ke kolenům. Abigail, právě přivazovala Harrymu šátek na hlavu tak, že mu připleskl vlasy k hlavě, tudíž na něm neměl rozčepýřené vrabčí hnízdo a zároveň mu tak zakrýval jizvu. Ona sama  - stejně tak jako ostatní dívky -  ho stejně jako Emily měla kolem krku. Williem s Joshuou a Andrewem chvíli váhali, ale nakonec si ho podobně jako Harry a ostatní chlapci uvázali kolem hlavy. I když si šátek mohl každý upravit podle svého, většinou všichni zůstávali u tohohle.

            Do haly vešla ředitelka s Dertenem a profesorkou Pirgonovou, která vyučovala mudlovskou literaturu. Tihle tři s nimi měli jet jako doprovod. Ředitelka pohledem zkontrolovala jestli tu jsou všichni a pročistila si hrdlo.

 „Milí studenti, za chvilku se pomoci přenášela dostaneme do Bradavic, kde strávíme tento rok. Nepůjde však jenom o soutěž a proto budete normálně studovat s ročníky tam, ale i samostatně. Kvůli tomu, dostane každý z jednotlivá skupina během každého pátku jednu kopii poznámek a úkoly za celý týden. Ty musíte nejpozději do pondělí poslat učitelům zpět. V Bradavicích normálně nefunguje technika, ale díky vědomostem profesorky Welminstrové, vám vaše počítače, mobilní telefony a tak dále, půjdou. To ovšem neznamená, že toho budete zneužívat. Během Vánoc, Velikonoc a na konci roku, každý složí písemnou a praktickou zkoušku ze všech svých předmětů a ze známek a plnění úkolů bude vycházet vaše konečné hodnocení. Očekává se od vás, že bude co nejlépe reprezentovat školu a zároveň i sami sebe. Ubytováni budeme ve škole, takže se chovejte slušně atak, aby jste nezpůsobili žádnou škodu, a pokud snad ano, tak co nejmenší, neboť budete dostávat tresty, jako tamní studenti a bude vás to stát body v soutěži. Vše ohledně soutěže a úkolů se dozvíte až na místě. Jsou nějaké otázky?“ zeptala se a když viděla, že nikdo nic nenamítá, kývla na Dertena a ten všem rozdal různá přenášela – do každé skupiny jedno. Pak se zablesklo a po nejlepších studentech Bostonské akademie čar a kouzel, jako by se slehla zem.

 

****

 

            Brumbál kontroloval dopisy pro prvňáky. Na jednu stranu byl překvapený, když nenašel dopis pro Harryho Pottera, ale z druhé to i očekával. To, že tu neměl dopis mohlo znamenat jen dvě věci. Buď je mrtvý nebo vyrůstá v jiné zemi. Doufal, že je správná ta druhá možnost.

 

***

            Brumbál seděl unavený v ředitelně a četl si noviny, na kterých se vznášelo znamení zla. To čeho se všichni obávali bylo tady, Lord Voldemort se za pomoci svých nejvěrnějších a černé magie vrátil. Věděl, že to přijde už tenkrát, když v troskách domu nalezl roční miminko. Všichni si mysleli, že Lord Voldemort padnul, ale opak byl pravdou. Nezemřel, pouze se proměnil v stín. A teď získal zpět své tělo.

            Odložil noviny a  přemýšlel. Najednou se napřímil a v očích mu poskakovali jiskřičky naděje. Rychle napsal krátký vzkaz ministrovi a pak mu nezbývalo nic jiného než čekat.

 

***

            Pozval všechny kouzelnické školy na zemi a odpovědělo mu pouze Rusko, Francie, Řecko, Čína, Itálie a dvě školy z Ameriky – Texaská kouzelnická univerzita a Bostonská akademie čar a kouzel. Očekával sice víc, ale byl rád, že alespoň někdo přijal jeho žádost o pomoc. Během soutěže se hodlal s řediteli škol a s ministry, kteří měli přijet na Vánoce, domluvit na spolupráci a boji proti Voldemortovi. Teď zbývalo jen všechno připravit.

 

****

 

            Harry se postavil na nohy pomohl na nohy jedné drchačce, která přistála vedle něj. Pak se rozhlédl okolo. Před nimi stál velký majestátný hrad a otevřenou bránou o něj právě vešlo několik dívek a chlapců v modrém oblečení a kousek od nich stál velký kočár. Když procházeli kolem něj, podíval se na erb na dveřích – Krásnohůlky. Derten se po boku ředitelky Clempsinové vydal pomalu k hradu. Studenti se seřadili – no to je možná trochu silné slovu, neboť šli sice všichni po skupinách, ale v těch se pošťuchovali a dováděli. Když však vešli do velké síně, kde na stupínku stál učitelský sbor a ze všech stran je pozorovali studenti této i jiné školy, trochu se zklidnili.

 „Vítám vás,“ pronesl k nim stará kouzelník s dlouhým bílým vousem a modrýma očima za půlměsíčkovými brýlemi.

            Clempsinová se k němu s úsměvem rozešla a objala ho. Pak s ním chvíli potichu rozmlouvala a nakonec pokynula svým studentům, aby se posadili ke studentským stolům, které byly zvětšeny tak, aby se k nim všichni vešli. Abigail s Emily se rozhlédli kolem, pak chytili kluky za ruce a začali e táhnou ke stolu, kde seděli žáci s červenými lemy hábitů a červenooranžovým oznakem.

 „Budeme s nima ladit,“ řekla se smíchem Abigail na vysvětlenou a Emily přikývla.

 „Víš o tom, že máš tak trochu bláznivou sestřičku?“ zeptal se Harry Joshui a zbývající dva chlapci se uchichtli.

 „Jenom trochu?“ zeptal se s úsměvem dotazovaný a chlapci se rozesmáli.

            Jak tak Harry během celého dne zjistil, počty všech byli vyrovnané. Šest z každého ročníku. Když všichni dorazili, šli se ubytovat. Nikdo z nich tedy až na učitele nespal na hradě.

            Studenti z Francie – Krásnohůlky -  se ubytovali v kočáře, z Ruska – Kruval -  ve velké lodi, která kotvila na jezeře, z Itálie – Lupa – měli něco jako dům v korunách stromů na okraji lesa, z Číny -  Lóng zōng – si pomocí kouzel postavili typický čínský dům, z Řecka – Olympská škola čar a kouzel  - to vyřešili podobně jako Číňané, akorát to vypadalo jako nějaký chrám – trojúhelníková střecha, ozdobné sloupy atd. , jejich krajané z Texasu - Texaská kouzelnická univerzita – si u hradní zdi postavili velký stan v oranžové a zelené barvě. Harry a jeho spolužáci též měli stan, který si však postavili v blízkosti jezera. Byl v bílé barvě a na jeho střeše pobíhal jednorožec, kterého měli ve znaku. Byl očarován kouzlem tak, jako jsou očarovány kouzelnické obrazy, ale mohl se pohybovat pouze po venkovní straně. Stan byl obrovský, ale i přesto byl uvnitř několikrát zvětšen. Všichni si okamžitě začali vybalovat a převlékli se z uniforem do obyčejného oblečení. Stan byl rozdělen na sedm částí, které od sebe byly odděleny stěnami  (pozn.aut. Celkem je osm ročníků, neboť se učí od deseti let, ju?), ale všichni měli společnou jednu místnost, která by se dala nazvat obývákem. Avšak tohle obsahovala i každá část, i když o něco menší, a samozřejmě jednu koupelnu, o kterou se ve skupině museli podělit. Pokoje od sebe byli odděleny podobně jako části. Andrew po vybalení přinesl ze svého pokoje několik knih a ty nastrkal do miniaturní knihovny v jejich obýváku, Will přinesl černou krabičku a zní vyndal několik věcí, které po zvětšení byly malá hi-fi věž a stojánek s CD, Joshua přinesl malou plazmovou televizi a DVD přehrávač a Harrry DVD. Derten, který je kontroloval, když to uviděl, tak uznale hvízdnul.

 „To jste si sem přestěhovali celý pokoj, co?“ zeptal se smíchem a sledoval jak Abigail s Emily dávají na dva velké gauče malé barevné polštářky a rozmisťují po pokoji několik květin a doplňků.

 „No, abychom se cítili dobře, tak musíme mít pohodlí a pocit domova, ne?“ optala se s nevinným úsměvem Abigail.

 „Hlavně ať to nevidí ředitelka Clempsinová,“ řekl a tím narážel na to, co řekla a používání elektroniky.

 „No jak vidím, tak vy jste se vybalili bez problémů, takže můžu jít dál. A vyučování začíná v sedm, tady máte rozvrhy Bradavic, takže se když tak někoho zeptejte,“ řekl a podal jim šest papírů.

 „Máme hodiny s páťáky,“ oznámila jim po chvíli zkoumání rozvrhu Emily.

 „Protože jim odpovídáme věkem víš? Kdybychom šli podle tříd, tak se to Sam a Owen celej den flákají,“ řekl Andrew a tím narážel na osmáky.

 „Ale není to k ostatním nefér?“ zeptala se zase Emily.

 „No, to je, ale třeba v Řecku studují už od osmi, takže…“ nechal Harry větu nedokončenou, ale všem došlo co tím myslel.       

31.08.2009 19:39:34
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one