Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)

Harry se vracel ze stájí, které právě vykydal hnůj, když uviděl muže, který stál u ohrady a hladil kaštanovou Auru po hlavě. Harry se zastavil a rozhlédnul se kolem, zda neuvidí nějaké auto nebo někoho dalšího, ale až na toho podivného muže tu nikdo nebyl. Harry si myslel, že je tu ten muž za Alexem nebo Sharyn a tak se k němu rozešel, aby mu řekl, že jeho adoptivní rodiče se vrátí až k večeru, protože jeli nakupovat a ještě za několika známými.

 „Dobrý den. Hledáte někoho?“ zeptal se, když byl asi tak tři metry od muže.

            Muž přestal hladit klisničku a otočil se za hlasem. Chvíli si chlapce prohlížel a pak se usmál.

 „Dobrý den. Ano, to hledám,“ odpověděl s úsměvem muž a Harry si všiml, že ho jeho oříškové oči bedlivě pozorují.

            Muž vypadal celkově sympaticky. Mohlo mu být tak kolem čtyřiceti. Krátké hnědé vlasy mu lehce vlály ve větru. Na sobě měl obyčejné kalhoty pískové barvy, černou košili a krátký kabát, což bylo v tuhle dobu docela neobvyklé oblečení.

 „No, rodiče jsou pryč a vrátí se až večer, ale když mi řeknete jméno, tak pak můžu Alexovi říct, že jste tady byl,“ nabídl Harry a došel k muži.

 „Já ale hledám tebe,“ řekl muž opět s úsměvem.

 „Mě?“ optal se chlapec, jakoby se chtěl ujistit, jestli se nepřeslechl.

 „Ano. Jmenuješ se Harry Nerton, ne?“

 „Jak to že mě znáte? A kdo vlastně jste?“ ptal se zmateně, nikdy toho muže neviděl, tak jak může znát jeho jméno?

 „Charles Derten – učitel kouzelnických dějin a zástupce ředitele na Bostonské akademii čar a kouzel,“ řekl takovým tónem, jako by oznamoval, jaké je počasí.

 „Prosím?“ zeptal se, ale nečekal odpověď.

            Posadil se na jednu příčku ohrady, zvedl hlavu k nebi a zavřel oči. Takže on je kouzelník, běželo mu hlavou. Na jednu stranu se chtěl smát a radovat se, ale na druhou… Co Alex a Sharon? Nechtělo se odtud, když konečně poznal, jaké to je mít rodinu.

 „Tím chci říct, to že jsi kouzelník,“ snažil se mu vysvětlit Derten co to znamená, neboť si myslel, že si chlapec myslí, že si z něj dělá srandu.

 „Já vím, kdo jsem. Teda, spíš co jsem, protože na to, abych věděl kdo jsem, bych musel znát své pravé rodiče,“ zamumlal polohlasně, ale byl si jistý, že ho Derten slyšel.

 „Jak to můžeš vědět?“ zeptal se tentokrát zmateně muž.

            Charles Derten byl zvyklí, že většině dětí narozeným v mudlovských rodinách musí sáhodlouze vysvětlovat, že jsou kouzelníci a tenhle chlapec mu řekne, že to ví. Nechápal to.

 „Řekla mi to Sharon. Prý se jí, když byla malá, povedlo nějaké kouzlo, ale nějaký muž jí vysvětlil, že nemá dostatek magické síly, aby mohla doopravdy čarovat,“ vysvětlil Harry a zvědavě se na muže zahleděl.

 „Jak jsi to myslel tím, že nevíš, kdo jsi?“ zeptal se muž a posadil se vedle Harryho.

            Ten chlapec mu byl sympatický a tak automaticky přešel na tykání. Zdálo se mu vše okolo toho chlapce podivné. Jeho magii zaznamenali již podruhé a pokaždé byla velmi silná.

 „No, Sharon a Alex nejsou moji rodiče. Adoptovali mě před dvěmi lety. A i když je pravda, že jsem se častokrát v dětském domově ptal, kdo jsou moji rodiče, nikdo to nevěděl. Prý mě moje matka nechala přede dveřmi jen s mým jménem a datem narození a prosbou, ať se o mě postarají,“ řekl a odhrnul si ofinu z čela.

            Charles Derten se trochu zamračil, když spatřil klikatou jizvu na chlapcově čele. Samozřejmě, že i sem pronikli zprávy z Anglie o tom, že jakýsi Harry Potter porazil obávaného černokněžníka ještě jako dítě a jediná památka, která mu na to zbyla je jakási jizva ve tvaru blesku. Jenže po té, co byl předán jeho příbuzným se o něm přestalo alespoň tady v USA mluvit. Nikoho tady totiž nezajímalo, co se děje v Británii. Je tedy možné, aby tento chlapec byl tím Harry Potterem, ale po tom by bylo vyloučené, aby ho jeho matka nechala přede dveřmi sirotčince, neboť rodiče Harryho Pottera byli mrtví. Pak si ale pro sebe zavrtěl hlavou. Je jedno, jestli je to Harry Potter nebo ne. On sám tenhle příběh zná jen díky tomu, že má bratra ve Skotsku, ale nikdo jiný se tu o původ chlapce zajímat nebude. A jak pochopil, tak on sám se po tom moc nepídí.

 „To že hledám jen tebe, není tak úplně pravda. Budu si muset promluvit i s tvými rodiči ohledně tvého studia,“ řekl Derten.

 „Takže se opravdu budu učit kouzlit?“ zeptal se Harry a upřel na muže své zvídavé oči.

 „Ano. Víš Bostonská akademie není stejná jako většina kouzelnických škol. Díky tomu, že v celé Americe je spoustu škol a tak se děti přijímají do škol podle toho, kde žijí. Někam děti docházejí denně, někde zůstávají celý rok, ale na Bostonské budeš přes týden a na víkendy budeš moct jezdit domů. Budu muset tvým rodičům vysvětlit, jak to chodí v našem světě. Samozřejmě, že ne všechno a pak tě vezmu na nákupy. Koupíš si hůlku, učebnice, školní uniformu, ale ta se nosí jen na začátku a konci školního roku a nebo při nějakých událostí. Celkem budeš do školy chodit do svých osmnácti. Pak si budeš moc udělat ještě nějakou další školu s nějakým zaměřením, třeba lékouzelnickou, bystrozorskou a tak. Je spousta odvětví magie, kterou se budeš moc naučit. Ale zatím se budeš učit dějiny kouzel, přeměňování, kouzelné formule, jasnovidectví, runy, péči o kouzelné tvory, bílou a černou magii a zároveň obranu proti nim, lektvary, souboje a pokud budeš chtít tak i nitrobranu a nitrozpit. A pak, kvůli tomu, že většina kouzelníku žije i v mudlovském světě, ještě nějaké mudlovské obory, jako je technika, dějiny mudlů, mudlovská literatura a etiketu, i když ta tak trochu spadá i do kouzelnického oboru. A také se budeš moct naučit famfrpál,“ dokončil vyprávění.

 „Famfrpál? Co to je? A jak se do školy dostanu? A nakupovat? Za co, vždyť nemám peníze,“ vychrlil Harry proud otázek.

 „Famrpál je kouzelnická hra na košťatech, ale nechtěj, abych ti vysvětloval pravidla. Do školy se dostaneš autobusem, který na tebe a tvé spolužáky bude čekat každou neděli večer u Bostonského nádraží. Do Bostonu se dostaneš normálně vlakem. A s cestou domů to bude to samé. A pokud jde o peníze. Řekněme, že škola má dostatek prostředků, aby mohla založit kouzelníky z mudlovských rodin. Navíc budeš moct během týdne chodit na různé brigády, kde si nějaké peníze vyděláš a uložíš si je na své konto, které už ti zůstane. Škola ti ho pouze založila. Ale pro začátek tam máš peněz dost. A nemysli si, že vás ve škole bude spousta. Jak říkám v Americe je spousta kouzelnických škol, takže když máme v jednom ročníku víc jak deset dětí, tak jsme šťastní. Takže máš teď čas?“ zeptal se, když skončil s odpověďmi.

 „No, ještě nakrmím psy a pak mám do šesti, kdy musím zahnat ovce, čas, proč?“ zeptal se zvědavě Harry.

 „S tvými rodiči si promluvím zítra, ale napadlo mě, že bychom mohli zajít nakoupit tvé věci do školy, abys zítra mohl být s rodiči, protože posledního srpna ráno odjíždíš, abys se ubytoval v pokoji, seznámil se se ploužáky a prohlédnul si školu. Takže, půjdeme?“ zeptal se a pousmál se, když viděl, jak chlapec váhavě kývnul.

***

 

 „Takže, všechno co jsme koupili máš v pokoji. Tady máš klíček od tvého trezoru. Nemusíš si bát, že by jsi se k penězům dostal pouze tady, protože tahle banka má pobočky po celé zemi. Zítra kolem desáté se stavím za tvými rodiči. Zatím, Harry,“ rozloučil se Derten s Harrym.

 „Nashledanou, pane,“ opáčil chlapec po té, co se muž přemístil pryč.

            Pak se rozešel k ohradě s ovcemi a cestou písknul na psy. Když udělal vše co musel, rychle se navečeřel a odešel do svého pokoje, aby si prohlédl všechny ty věci, co dnes koupili. Hned na vrchu toho všeho ležela jeho hůlka z třešňového dřeva s jádrem žíně bílého a černého jednorožce. Obchodník se docela divil, že už takhle mladý má jádro se dvěmi substancemi, ale nakonec poznamenal, že bude asi mocný. Harry hůlku vrátil do černého koženého pouzdra a odložil ji na noční stolek. Dál tam byli nějaké učebnice, sešity a psací potřeby. Derten Harrymu vysvětlil, že v některých školách se píše brkem a inkoustem na pergameny, ale nynějšímu řediteli to přišlo poněkud zastaralé.  K tomu také dodal, že do druhého ročníku bude potřebovat notebook, ale to prý vysvětlí jeho rodičům, on sám. No, Harry byl zvědavý na to, jak to vezmou. Pak tam byla černo-zelená taška přes jedno rameno, která měla kouzlem upravený prostor, přísady do lektvarů, runové kameny a školní uniformu. Skládala se z černých kalhot, bílé košile a černého krátkého pláště. K tomu byl ještě černý šátek, který byl spíš doplňkem a každý si s ním mohl dělat co uznal za vhodné. Pak se rozhlédl kolem sebe, dokud nenašel co hledal – klec s orlem skalním. Původně mu Derten chtěl koupit sovu. Prý se v kouzelnickém světě využívají pro doručování dopisů, ale jakmile Harry uviděl toho orla, byl rozhodnut.

 „Ahoj, Leo,“ řekl Harry a otevřel mu klec.

            Orel si nedůvěřivě prohlédnul pokoj a pak vylétl z klece a přistál na opěrce židle. Harryho tohle jméno napadlo právě v tuhle chvíli a tak ho použil. Orel nevypadal na to, že by protestoval a tak se Harry pousmál. Takže jméno už má. Pak se dole ozval motor.

 „Za chvíli se vrátím,“ řekl a pohladil Lea po křídle.

 

***

 

 „Těšilo nás, pane Dertene,“ loučila se právě Sharon s Harryho novým učitelem.

 „Mě také paní Nertonová. Měj se Harry, uvidíme se 31. srpna,“ křiknul muž na chlapce odsedlávajícího koně.

            Ten na něj kývnul, jako že rozuměl a dál se věnoval koni. Muž se naposledy usmál na oba dospělé a s tichým PUF zmizel.

 „Takže Harry nám odejde,“ řekla Sharon a už se nesnažila skrývat slzy.

 „Na víkendy se bude vracet domů,“ utěšoval jí Alex, ale i jemu bylo smutno.

            Oba si na chlapce zvykli a nechtěli, aby hned tak odešel. Oba věděli, že jednou odejde na nějakou školu, ale nechtělo se jim věřit, že to bude takhle brzy. Fakt, že je kouzelník, s nimi nic neudělal, neboť jak už řekli, bylo jim jedno, čím Harry je.

 „Půjdu dodělat oběd,“ řekla Sharon a odešla do kuchyně.

            Alex přikývnul a rozešel se za Harrym, aby mu pomohl se sedlem. 

08.05.2009 00:17:19
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one