Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Prolomení obrany

Harry seděl v poloprázdné Velké síni u nehelvítského stolu a četl knihu. Dnes brzy ráno ho vzbudil podivný pocit. Podivná předtucha, že se něco stane. Znovu už usnout nemohl, a tak se oblékl a vyrazil sem. Když vešel, byla síň úplně prázdná. Nebe pomalu přecházelo z temně modré do šedé a na východě se nesměle objevily první náznaky východu slunce. Posadil se na konec stolu a z brašny vytáhl knihu, kterou začal část o víkendu. Najednou se před ním na stole objevil šálek a konvice s kávou. V mysli poděkoval bradavickým skřítkům a dál se věnoval čtení. Postupně se začali do síně trousit další studenti a na stole se objevilo jídlo.

 „Ahoj, Harry. Jak se máš?“ Harry poznal, že za ním někdo stojí, ještě dřív, než jeho kmotr promluvil.

            Otočil se a spočinul zrakem na kmotrovi a jeho příteli Lupinovi. Oba pozdravil a odvětil, že dobře. Oba profesoři ho odměnili úsměvem a vydali se ke stolu. Pak dorazili jeho přátelé. Abigail se potichu bavila s Joshuou o nějakém článku v jednom časopise, Emily se snažila přesvědčit Williama o pravdivosti svých slov a Andrew zamyšleně hleděl na displej mobilního telefonu. Vše vypadalo jako normálně. Až na tu obrovskou propast, která začala mezi Harrym a ostatními vznikat. Zatím to byla jen malá jáma, důlek. Téměř nepostřehnutelné. Ale brzy se vše změní.

 

***

 „Myslíte, že brzy dostaneme nový úkol?“ zeptala se Emily a usadila se v lavici.

 „Nevím, ale pomalu bude na čase,“ odpověděl jí Andrew a zkontroloval svůj domácí úkol.

 „Co si dneska po škole něco zahrát?“ zeptal se William a holky protočily oči.

 „Mohli by jsme říct klukům z vyšších ročníků nebo někomu z ostatních škol a něco vymyslet. Má to být přece o sbližování, ne?“ zeptal se Joshua.

 „Jistě, ale polovina holek při tom nemá skončit se zlomeným srdcem a ty se zlomeným nosem,“ odvětila Emily a ostatní se rozesmály.

 „Dobrý den třído.“ Profesorka McGonagalová vešla do třídy, kde zavládlo ticho.

 

***

 „Co se děje, Harry?“ zeptal se William svého kamaráda při obědě.

            Harry už od začátku polední přestávky seděl s očima zabodnutýma do kouzelného stropu a v jídle se jen rýpal. Černovlasý mladík pokrčil rameny a zamračil se. Ten pocit z rána byl najednou intenzivnější. Najednou se na obloze začaly kupit mraky a po chvíli začalo pršet. Harry se podíval na svůj oběd a pak zalétl pohledem k učitelskému stolu a přejel pohledem ostatní studenty. Všichni pokojně jedli a bavili se. A pak narazil na zmijozelský stůl. Ve skupině sedmáků vládla optimistická nálada.

            Najednou něco dopadlo na Harryho ruku. Jedna z dešťových kapek, místo aby se po chvíli vypařila, padala dál. Vzhlédl a na tvář mu dopadla další a pak znovu. Najednou ve Velké síni pršelo a nedaleko zazněla silná rána. Do místnosti vlétl jeden z duchů.

 „Bradavické štíty byly napadeni, pane řediteli,“ oznámil vysoký duch jakéhosi mladíka.

            Brumbál přikývl a vyběhl ze síně následován učiteli ven. Avšak ještě před tím stihl rozdat několika učitelům pokyny a pak se otočil ke studentům.

 „Prosím, aby jste zachovali klid a zůstali tady. Bohužel jsme se ocitli pod útokem Lorda Voldemorta. Nemusíte se bát, posily jsou již na cestě, ale toto je momentálně nejbezpečnější místo.“ Mávl hůlkou a kouzelný strop zmizel, studenti byli sušší a brána se za ředitelem zavřela.

 „Nechali nás tu,“ vypískla jedna prvňačka a rozběhla se ke dveřím.

 „Nech to, Sam! Pokud je zamkl Brumbál, těžko je otevřeš,“ řekl jeden mrzimor a odvedl dívku ke stolu.

            Na několik minut se v síni rozhostilo ticho. Pak začali mladší studenti panikařit a tak ti starší měli plné ruce práce s jejich uklidňováním. Jenom Harry seděl bez pohnutí u stolu a zamyšleně hleděl na klenutý krov.

 

***

            Brumbál stál před branou hradu a zpevňoval štíty hradu. V hale za ním se zatím krby do Bradavic dostávali bystrozorové, členové řádu a kouzelníci, kteří vyslyšeli prosbu o pomoc. Avšak dřív než se do Bradavic stihly dostat všichni, kteří chtěli pomoc, v krbu vzplál rudý plamen. Krby byly odpojeny a zablokovány. Brumbál se otočil zády ke smrtijedům, kteří se pokoušeli proniknout štíty. Před ním stálo téměř to lidí. Voldemortova armáda byla nejméně pětkrát početnější. Vyčaroval svého patrona a vyslal ho za kentaury s prosbou. Pokud odmítnou, tito lidé a děti v síni jdou na jistou popravu. S kentaury a s dalšími tvory z lesa, kteří se připojí až s kentaury, měli alespoň nějakou šanci.

 „Než dostaneme odpověď, musíme se připravit,“ řekl Brumbál a začal plánovat obranu hradu.

 

***

            Voldemort stál na kopci v Prasinkách a sledoval svou armádu. Štíty Bradavic jiskřily pod náporem kleteb, ale zář začala pomalu ubývat na síle. Brzy padnou štíty úplně. Jeden z jeho věrných ho informoval o možnosti, že Brumbálovi lidé použijí krb. Věděl o tom a tušil to. Vyčkal několik minut a pak ho poslal na ministerstvo, které teď bylo ze dvou třetin plné jeho lidí, a nechal krby do Bradavic odpojit z letaxové sítě. Pokud dnes umře více Brumbálových stoupenců, bude to pro něj jenom plus. Štíty naposledy zazářily a v obrovském výbuchu magie padly. První oddíl smrtijedů vyrazil. Tihle měli pouze zjistit, kolik tam má Brumbál lidí. Další budou zabíjet.

 

***

            Harry seděl v tichosti na lavici a poslouchal slabé vibrace, které magie způsobovala. Zvenka sem doléhaly rány a mladší děti se k sobě vyděšeně tiskly a ti starší je utěšovali. Najednou něco prorazilo okna a sklo se vysypalo. Křik a nářek se rozlehl síní.

 „Ticho,“ křikl Harry a postavil se.

            Cítil kolem sebe velké množství magie a věděl, že brzy zmizí. Bradavické štíty padly, ale předtím, než magie samotných zakladatelů a všech ředitelů zmizí, rozhodla se poskytnou ochranu dětem. Přešel ke dveřím a dotkl se jich dlaní. Brumbálova magie vycházející z ochranných kouzel jimi procházela, ale pomalu slábla. Stejně tak jako Brumbál.

 „Musíme jim pomoct,“ řekl a několik dětí se po sobě překvapeně podívalo. Pak ti starší přikývli a na znamení své účasti přešli do středu síně.

            Bylo jich hodně a byli ze všech různých kolejí, zemí a škol. Věděl o nenávisti, která panovala mezi Nebelvírem a Zmijozelem, ale teď viděl tyhle dvě koleje stát vedle sebe, jak jsou připraveni bojovat. Přikývl a nastínil ostatním svůj plán. Ostatní přidali své vlastní nápady a postřehy. Brzy byli připraveni vyrazit.

 

***

            Dva starší studenti otevřeli postraní dveře a mladší studenti, kteří se rozhodli připojit se vydali na vrcholky věží, zásobeni výbušnými lektvary, kamínky, které mohly zvětšit a kouzlem je házet po smrtijedech a hlavně vybaveni ochrannými a maskovacími kouzli. Harry za pomoci tří dalších studentů otevřel hlavní dveře a studenti spojeni snahou zachránit školu vyrazilo. Těch, kteří se rozhodli bitvy neúčastnit zůstalo v síni jenom deset – tři prváci a sedm zmijozelských sedmáků.

 

***

 „Děti? Vážně?“ Voldemort se bavil. Čekal hodně, ale že ten mudlomil nechá bojovat své milované děti?

 „Alespoň uvidíme, kdo si zaslouží  v novém světě žít a kdo ne,“ řekl Temný pán a mávnutím ruky propustil smrtijeda, který ho o této skutečnosti zpravil.   

            Rudé oči se zahleděly na bojující kouzelníky a po hadí tváři přelétl úsměv. Jeho armáda vyhrávala. Najednou se před ním objevila rulička pergamenu. Rozbalil ji a na tváři se mu na několik sekund usídlilo překvapení. To však brzy vyřídil krutý úsměv.

 „Tak dobrá, Harry Pottere. Tvou nabídku přijmu.“

            Pergamen zmizel a Voldemort se rozešel směrem k Bradavicím.

 

***

            Harry sledoval své spolužáky a děti z ostatních škol, jak se vypořádávají se smrtijedi a nepochyboval, že by zde bylo mnoho zraněných a možná i mrtvých. Kdyby kousek odtud v lese nebyl Alter s ostatními a nedělali svou práci – ochraňovali ty, jenž měli žít. Stanul uprostřed bojiště a sledoval blížícího se Voldemorta. Boj pomalu ustával a všichni hleděli na chlapce, který s opovržením hleděl na černokněžníka.

 „Zahráváš si s ohněm.“ Voldemortův sykot se rozlehl po pozemcích a boj ustal úplně. Sírius zmateně hleděl na svého kmotřence.

            Voldemort se podíval na několik smrtijedů a vzápětí se houf černých plášťů stáhl za záda svého pána. Brumbál hleděl nechápavě na Voldemorta  a když se nadechoval k otázce, černokněžník se rozesmál.

 „Ty o tom nevíš, Brumbále? Možná nejsi tak všemocný, jak se tváříš. Tady, náš drahý Harry, mě vyzval na souboj na život a na smrt. A vítěz bere vše,“ pronesl pobaveným tónem. Nevěřil, že by ten spratek mohl vyhrát. Možná přeci jen nebude Gabrielovy služby už potřebovat.

 „Harry. Neměl jsi to dělat,“ řekl smutně Brumbál. Ani on nevěřil, že by chlapec mohl vyhrát. Neviděl ho sice nikdy bojovat, ale znal Voldemortovu sílu.

 „Už je pozdě něco měnit. Přijal jsem výzvu a doufám, že hodláš dostát svému slovu, Harry Pottere,“ řekl Voldemrot, když Brumbál začal nabízet, že se s Harrym vymění.

 „Neboj se, Tome Raddle. Já svému slovu dostojím.“

            Voldemort nelibostí přihmouřil oči. Nesnášel své mudlovské jméno. Najednou se bojištěm rozlehl šepot. Otočil se směrem, kterým se ohlíželi jeho smrtijedi. Kousek od něj se vytvořila mlha a z ní právě vycházelo šest černovlasých žen.

 „I smrt stojí na mé straně, Pottere. Už brzy se shledáš se svými rodiči,“ řekl Voldemort, krerý si ve své namyšlenosti a zaslepenosti myslel, že mu tyto služebnice smrti přišly vyjádřit sou podporu a obdiv.

 „Pleteš se, Tome Raddle. Smrt na tvé straně nestojí už dávno,“ řekl Harry a zaujal postoj. Voldemort se ušklíbl a napodobil ho.

            Voldemort i Harry vyslali svá první kouzla. Dva zelené paprsky se ve vzduchu střetly a navzájem se zničily. Harry klidně stál a pozoroval svého soupeře. Ten se nadechoval k další kletbě, když tu najednou se zhroutil na kolena svíraje svou hruď.

 „Musíš to skončit,“ připomněla mu jemně Seilen, která se najednou objevila vedle něho.

            Harry přikývl a dnes již podruhé vyslovil ona dvě slova. Zelený paprsek vylétl z jeho hůlky a dychtivě se vpil do hrudi Lorda Voldemorta. A tělo nejobávanějšího černokněžníka se sesunulo k zemi.

 „Zatím nashledanou, Harry. Opatruj se,“ zašeptala mu Seilen do ucha a i se svými kněžkami zmizela.

            V další chvíli opadl ze všech ostatních šok. Děti se začaly radovat, bystrozorové začali zatýkat smrtijedy, kteří se nestihli přemístit než byla vztyčena protipřemisťovací bariéra. Někteří se snažili ještě bojovat. Jedno ze zabloudilých kouzel zasáhlo i Harryho a ten se sesunul k zemi a z hrudi mu vytékala karmínová krev.

 

***

            Zastrčil lahvičku s krví do pláště a ušklíbl se. Z toho co viděl, ten chlapec nebude brzy představovat žádný problém. Stačí jen počkat.

 

***

„…na třetím místě skončily Bradavice s 578 body. Na druhém místě skončila Bostonská akademi s 586 body a na prvním končila Lóng zōng s 600 body.“

            Síní se rozlehl potlesk. Tenhle bláznivý rok skončil a většina z nich ho přežila ve zdraví. Zítra se studenti u cizích škol vracejí domů, ale jeden tu zůstane.

            Harry Potter. Podivný mladík, který vyzval Voldemorta na souboj a vyhrál. V celém kouzelnickém světě ho oslavovali jako hrdinu. A jen on a pár dalších vědělo, že nešlo o hrdinství, ale předem vymyšlený plán. Jizva z jeho čela po Voldemortově smrti zmizela s konečnou platností a všichni si byli jistí, že je Voldemort nadobro pryč.

            Poslední noc se svými spolužáky z Bostonské akademie seděl Harry v jejich společenské místnosti a povídali si. Vzpomínali a plánovali budoucnost. Budoucnost, která v Harryho případě byla pouze snem.

 

KONEC PRVNÍ ČÁSTI

 Ano, čtete správně. Konec první části. Vše co mělo být v této povídce, tu je. Mám však otevřená zadní vrátka pro pokračování. Mám ho naplánované a záleží jen na vás, jestli ho budete chtít. Pokud ano, začala bych ho přidávat tak od půlky květne popřípadě začátku června nastřídačku s povídkou Za obloukem, která se tu začne objevovat od příští neděle. Mam napsané první tři kapitoly.

No, a to jsou asi obě zprávy - konec Tajemství, začátek nové povídky a možné pokračovaní. Vyberte si, co je podle vás dobrá zpráva a co špatná. Komentáře jakéhokoliv obsahu potěší (až na vulgárnosti, ty mažu) a omlouvám se za chyby.

24.04.2011 00:29:18
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one