Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Eival
Omlouvám se, ale včera jsem nebyla doma. KApitolka je kratší, celkově nic se tam neděje. A mam pro vás dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou (možná). Kterou chcete slyšet dřív?XD

Harry seděl u sebe v pokoji a po tváři mu stékaly slzy. V rukou držel dopis s hlavičkou ministerstva. Nedokázal tomu uvěřit, nechápal proč.

 

            Vážený pane Pottere,

            S politováním Vám musíme oznámit, že projednávání Vašeho případu bylo zamítnuto.

            Dne 03.05. 2006* došlo k útoku smrtijedů na manžele Neronovi, který bohužel nepřežili.Ohledně záležitostí pohřbu a s tím souvisejících záležitostí Vás bude informovat Americké ministerstvo čar a kouzel.

            S upřímnou lítostí,

            Kornelius Popletal, ministr kouzel.

           

Nezabýval se otázkou, jak je možné, že mu zprávu o smrti jeho rodičů posílá sám ministr, ale ptal se sám sebe, proč na ně smrtijedi zaútočili. Někdo zaklepal na dveře, tiše vyslovil vyzvání a zmačkal dopis v ruce.

 „Je mi to líto, Harry. Albus nám to právě řekl.“ Sírius se posadil vedle svého kmotřence na postel a objal ho kolem ramen. A Harry byl v tuhle chvíli rád. Objal staršího muže a vzlykal do jeho košile.

 „Uvidíš. Spolu to zvládneme.“

 

***

            Osud Harryho rodičů nenechal chladnými ani spolužáky. Avšak nejhůř z nich vypadala Abigail. Všichni si mysleli, že je to kvůli Harrymu, ale pravda byla jiná. Když za ním dívka přišla, aby se ho pokusila utěšit, řekl jí, že si s ní potřebuje vážně promluvit.

 

***

 „Musíme se rozejít,“ řekl Harry a pevně se díval do dívčiných očí.

 „Cože? Proč?“

 „Ani ne za dva měsíce odjedeš a je velmi nepravděpodobné, že by jsme se ještě viděli. Já budu chodit do školy sem, ty do Bostonu. A uvidíš, že jenom dopisy stačit nebudou,“ řekl a odvrátil se od dívčina smutného obličeje.

 „Harry, můžeme to alespoň zkusit…“ prosila a po tváři jí stekla slza.

 „Nemá to cenu, Abigail. Je mi to líto.“

 

***

 

            Bylo ještě brzy, když se Harry vytratil a vydal se do lesa. Toulal se po cestičkách a nesnažil se zapamatovat, kudy jde. Věděl, že až bude čas, bude stačit jedno navigační kouzlo. Procházel se kolem hranic a když mu zapípaly hodinky, vydal se na mýtinu. Tam na něj čekal Alter. Pozdravil se s ním, chytil Harryho za rameno a oba zmizeli v mlze.

 

***

 „Mám pro tebe poslední úkol, Gabrieli,“ řekl Voldemort a nervózně se procházel sem a tam.

            Stařík zvedl hlavu od plánů před sebou a vyčkávavě se na svého pána zahleděl. Od včerejšího dne byl Temný pán nervózní a když dnes odpoledne přizval Naginy k mučení jednoho ubožáka, nevycítil z ní kousek duše, který do ní vložil. A díky starému kouzlu před několika minutami zjistil, že všechny části jeho duše jsou opět spojeny. Avšak ne tak silnou vazbou, aby přežil její další rozdělení.

 „Ano?“

            Přes starého muže dopadlo několik stránek pergamenu a dvě lahvičky. Jedna s krví, druhá prázdná. Starý muž zbledl, ale vzal si všechny předměty.

 „A kdo..?“

 „Ten kdo mě zabije. Pokud budu mít štěstí, zabije ho to a mé plány se naplní,“ odpověděl Voldemort a podíval se na mapu na zdi

 „Nebudete to vy,“ varoval ho Gabriel.

 „Vím, jaký je výsledek toho rituálu, Gabrieli. Slibuješ?“ zeptal se Voldemort a zabodl rudé oči do svého služebníka.

 „Slibuji.“

            Z obou mužů se vznesla podivná rudá záře a na chvíli se promísila.

 „Potom jsi volný.“ Voldemoprt mávnul ruku a odešel z místnosti.

            Nejdřív se nic nedělo. Pak starcovo bílé vlasy ztmavly, vrásky z jeho obličeje zmizely a z černých očí zmizela šedivá clona stáří. Postavil se, jednou máchnul rukou a na sobě měl černý plášť. Ušklíbl se, rozhlédl se kolem sebe a zmizel.

 

***

            Jako předešlého dne neměl ani dnes Harry čas, aby se zde rozhlédl. Alter ho vedl do východního křídla, kde se nacházel chrám Života, zatímco v západním byl chrám Smrti.

 „Ve východním křídle jsou i naše pokoje a kněžky je mají v západním. Společný chrám je pak kousek odtud. Tyhle jsou pouze pro naše potřeby a osobní rituály. Tam se slaví,“ vysvětloval mu a Harry pozorně poslouchal.

 „Jak to vypadá s viteály?“ zeptal se a jeho společník se na něj usmál.

 „Už jsou zničené,“ řekl a zasmál se Harrymu udivenému výrazu. Najednou se však smát přestal a nervózně se na Harryho podíval.

 „Je mi líto tvých opatrovníku,“ řekl.

 „Kdo…?“ zeptal se, ale i když otázku nedokončil, Alter pochopil.

 „Lia s Fielem. Chtěli, aby tě pozdravovali a vyřídili ti, že tě mají rádi,“ přetlumočil slova, která mu dnes sdělila jedna z kněžek.

 „Dík.“ Harry zuřivě zamrkal, aby zahnal slzy.

 „Tak to chodí Harry. My jsme tu navždy, ale oni odcházejí.“

            Zastavili se před bílými dveřmi na kterých byl vyryt rozkvetlý strom.

 „Jsi připraven?“ zeptal se Alter a Harry přikývl.

 „Pak je čas začít.“

            Dveře se otevřely a Harry vešel. Jeho nový život pávě začínal.

 

***

            Nejprve ho Alter zavedl do postraní místnosti. Tam byla v mramorové vaně napuštěná voda a kousek dál byly položeny ručníky.

 „Jenom se opláchni,“ řekl Alter a postavil se ke dveřím.

            Harry nejprve čekal, jestli odejde, ale když se ani nehnul, začal se svlékat. Vlezl do vany a ponořil se do vlažné vody, na jejíž hladině plavaly snítky bylinek. Pak vylezl a osušil se. Když se však natáhnul po oblečení, Alter ho zarazil. Vzal do ruky zlatou nádobku, otevřel ji a zabořil do hmoty uvnitř prsty. Pak na Harryho tělo začal kreslit podivné obrazce. A Harry stál. Trochu se klepal zimou a nervozitou, ale zároveň se cítil klidně. Z vedlejší místnosti zaslechl hlasy.

 „Začali s modlitbami,“ řekl Alter, aniž by vzhlédl od své práce, jako kdyby četl Harrymu myšlenky.

 „Co se bude dít?“ zeptal se a trochu se ošil, když mu Alter začal malovat obrazec na chodník.

 „Nech se překvapit,“ řekl muž a usmál se. Rychle zkontroloval všechny obrazce, spokojeně přikývl a zavřel misku.

            Opláchl si ruce a pobídnul Harry ke dveřím. A Harry trochu s rozpaky vešel. Chrám nebyl příliš velký, ale byl úchvatný Strop byl prosklený a na zdech byly vyobrazeny holubice a rozkvetlé stromy. Tam, kde by se měl nacházet oltář, byla vysoká socha mladého muže s dlouhými vlasy a úsměvem na tváři. A vše bylo v bílé.

            Uprostřed stáli ostatní služebníci života. Harry po Alterově vybídnutí vešel do středu kruhu a Alter sám se postavil na prázdné místo. Modlitby ustaly. Harry se zvědavě díval po soustředěných tvářích kolem a pak najednou černé symboly na jeho těle začaly jemně zářit a pálit. Alter začal s novým odříkáváním a ostatní po něm opakovali. A aniž by si to Harry sám uvědomil, přidal se po chvíli k nim. Neznáma slova plynule vycházela z jeho úst. A pak se obsah slov, které odříkával Harry změnil. Hlas kněží utichl a Harryho nabíral na síle a s každým slovem zářila znamení na jeho těle čím dál tím víc. Pak se vznesl několik centimetrů nad zem a v oslepující záři vykřikl poslední slovo.

 „Eival.“

            Záře pohasla a Harry se v bezvědomí opět snesl k zemi. Znaky z jeho těla zmizely stejně tak jako jeho jizva a znamení fénixe. Znamení, kterými ho označila smrt a život.

            Alter se usmál a do ticha chrámu pronesl : „Vítej mezi služebníky Života, Eivale.“

            Jeden z mužů opustil kruh a vrátil se s pláštěm. Alter svou mocí nechal mladíka levitovat a zabalil ho do pláště.

 „Děkuji, Vasiere. Odneste ho s Nianem do pokoje. Já jdu informovat velekněžku a někdo by se měl postarat o to, aby ho nikdo nehledal.“

            Jeden z mužů přikývl a zmizel v mlze. Jakmile chrám opustil poslední z kněží, svíce, které ho osvětlovaly zhasly a chrám se utopil ve tmě.

 

***

            Harry se neklidně zavrtěl v hedvábných poduškách a otevřel oči. Vzápětí otevřel úžasem pusu a přemýšlel, jestli ještě nespí. Nacházel se ve velkém pokoji vymalovaném světle modrou barvou. Postel na které ležel stejně tak jako ostatní nábytek byl z laděn dočerna a podušky stejně tak jako ostatní doplňky a koberec byli v bílé. Vše bylo honosné a luxusní. Napravo od něj bylo obrovské okno kudy do pokoje vnikalo sluneční světlo.

 „Měl bys tu pusu zavřít. Mohla by ti tam vlétnou moucha,“ ozvalo se ode dveří a Harry se otočil na usměvavou Seilen.

 „Ahoj,“ pozdravil trochu nepřítomně a když si uvědomil, že je stále nahý, začervenal se.

 „Dobré ráno, Eivale. Oblečení máš v téhle skříni a koupelna je za těmi dveřmi. Počkám na chodbě.“ A byla pryč.

            Když se Harry osprchoval a obléknul, podíval se do zrcadla. Vypadal pořád stejně. Už chtěl odejít, když si něčeho všimnul Jeho jizva byla pryč. A znamení fénixe také, jak si po chvíli uvědomil. V břiše mu zakručelo a tak tuto podivnost připsal na seznam podivností, na které se musí zeptat a vyšel ven.

 

***

 „Ano, zmizeli. Jedno bylo znamení smrti, jedno znamení života. My tě podle toho našli a teď jsi pod ochranou jak naší tak Života. Už je nepotřebuješ,“ odpověděla a popíjela rudé víno.

 „A nebude to vypadat divně, když se vrátím bez jizvy? A neměl bych se už vrátit?“

            Seilen se na něj chvíli zkoumavě dívala a pak mávla rukou. Harry pocítil na čele zašimrání. Zajel si tam prsty a nahmatal jizvu.

 „Tvoji opatrovníci mají dnes pohřeb. Všichni si myslí, že jsi tam,“ odpověděla na jeho druhou otázku a Harry se na ni překvapeně podíval.

 „Až se z tebe stane velekněz, budeš se s nimi moci setkat.“

            Harry po chvíli smířlivě přikývl a zeptal se na poslední věc, která ho trápila.

 „Řekla jsi mi Eivale.“

 „To je jméno, které jsi si vybral,“ ozval se za ním dívčí hlásek.

            Otočil se a uviděl dvě kněžky a pět kněží, jak se blíží ke stolu.

            Seilen se okamžitě ujala toho, že ostatní představila Harrymu a on si je podle drobných rozdílů snažil zapamatovat.

 *Jo, pošoupla jsem Harryho narození o deset let. V celej povídce se vyskytují jisté věci, které by prostě do doby pravého Harryho narození asi moc nezapadaly. Nevím to jistě, ale tohle je jistější, no ne?

18.04.2011 17:15:57
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one