Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Ano, už mám konečně monitor. Od pátku. Bohužel v pátek jsem byla jaksi mimo, dáky Alici a jejímu Elysejskému klíči. Kdo četl, pochopil, kdo ne...to nechám na vás. No každopádně, dneska jsem se musela prokousat poznámkami k Nerudovia jeho Povídkami a to mi ještě ty dvě poslední chybí. Pokud zítra napíšu ještě něco, přidám, pokud ne, tak se to tu objeví v týdnu.
Proč v týdnu? No nevim, jak budu o víkendu fungovat, tak ať to tu aspoň máte. Snad se buude líbit a odpustíte chybyčky a překlepy. Kapitolka opět věnovaná všem co komentují.

Harry seděl v pohodlném křesílku a sledoval tritota, jak spokojeně spásá list salátu. Na stolku před ním leželo několik knih o kouzelnickém právu, které četl již po několikáté. Stejně jako Abigail, Emily, William, Joshua a Andrew. Andrew, jehož otec byl sice mudla, ale byl právníkem, ho požádal aby se na Harryho případ podíval a on na něm opravdu začal pracovat. A pak se do něj samozřejmě ponořila Emily.

 „Mám to,“ ozvalo se z Josuova pokoje a v okamžiku byli všichni ve společenské místnosti.

 „Hm?“ zeptal se Harry a zvědavě se na chlapce podíval.

            Emily, která byla v této chvíli zabraná do kouzelnického práva, nezapomněla na slib, že se podívá, co by se dalo dělat se starým pergamen. A tak zaměstnala svého bratříčka. Ten se sice v první chvíli tvářil, jako kdyby ho bolely zuby, ale pak ho to celkem začalo bavit. Andrew podal Emily několik papírů, které mu poslal jeho otec a ona si je s díky vzala. Abigail se posadila k Harrymu na klín a postěžovala si na zastaralé mapy okolí Bradavic.

            Začátkem března totiž dostali dosti starou mapu s časovým údajem, který však byl starý dvě stě let. A tak se Abigail pustila do map.William v rychlosti zkontroloval tritota, kterého měl za úkol Harry hlídat, neboť se měl co nevidět vzdát své ulity.

 „Takže?“ pobídla ho Emily, ale myšlenkami byla v pokoji u několika odpovědí, které jí přišli z ministerstva kouzel v Americe, Austrálii, Francii a dokonce i z toho anglického.

            Joshua položil pergamen na stolek vytáhl hůlku, klepl na něj a řekl: „Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti.“

            Pergamen se okamžitě začal plnit Jemnými čárkami a o chvíli později si šestice prohlížela mapu Bradavic se všemi tajným chodbami, komnatami i se všemi obyvateli.

 „Páni, kdo myslíte, že to udělal?“ zeptala se Abigail a natáhla se po mapě, aby ji složila.

 „Pánové Náměsíčník, Dvanácterák, Tichošlápek a Červíček… Hm, kdo to asi je?“

 „A jak to kouzlo ukončíš?“ zeptala se Abigail, které se se zájmem blýsklo v očích.

 „Neplecha ukončena.“ A mapa byla pryč.

 „Dobrá práce, Joshuo. Právě jsi nám dal další eso.“

 

***

            Tritoto se vzdal své ulity a William se postaral o to, aby se naplnilo jeho životní poslání – předal ho Hagridovi, který věděl, kde se budou teď vyskytovat ostatní tritoti. A teď měli přesně týden na to, zjistit, jaké místo mapa stará pár století ukazuje.

            Byl pátek večer. Harry seděl na zemi s Abigail opřenou o hruď a společně četli nějakou knihu – Harry četl, Abigal klimbala. Emily seděla s Andrejem v rohu pokoje a společně psali žádost o zaslání protokolů ze všech případů, které se nějak podobaly tomu Harrymu. Nikde samozřejmě nezmínili jeho jméno. A Joshua s Williamem hráli šachy.

Najednou se ozvalo zaklepání. Joshua vytáhnul mapu, aby se podíval, kdo to je. Poslední dobou ji používali pořád, když nevěděli, kdo stojí za dveřmi, aby v případě, že za dveřmi stojí Brumbál nebo někdo z toho jeho spolku, stihli všechno schovat a tvářit se normálně.

 „Black a Lupin,“ řekl Joshua.

            Emily se okamžitě zvedla a jedním kouzlem poslala všechny dokumenty k sobě do pokoje, zatímco Andrew přivolal učebnice a rozpracované úkoly. Když se ujistili, že se ve společenské místnosti nevyskytuje žádný důkaz usvědčující je z jejich vzpoury, zvedla se Emily a vydala se ke dveřím.

 „Ano?“ zeptala se překvapeně a udiveně se na dva kouzelníky za dveřmi dívala.

 „Ahoj, jdeme za Harrym. Je tu?“ zeptal se Sírius a nakukoval blondýnce přes rameno do místnosti.

 „Hm, pojďte dál. Harry, máš tu návštěvu,“ řekla Emily, zavřela za nimi dveře a vrátila se ke stolku.

            Harry zvedl zmateně hlavu od knihy a Abigail nespokojeně zamrmlala, když Harryho tiché předčítání ustalo. Joshua se uchechl a v zápětí zasténal, když mu dal William mat.

 „Ahoj Harry,“ řekl trochu nervózní Sírius a rozhlížel se stejně jako Lupin kolem.

 „Máte tu hodně knih,“ řekl Lupin uznale a popošel ke knihovně.

 „No jo. Většina patří Emily. Potřebujete něco?“ zeptal se Harry a zvedl se na nohy. Abigail na chvilku zmizela a pak se vrátila s hrníčkem kávy a šla si sednout za Emily a Andrewem.

 „Chtěli jsme se tě zeptat, jestli by jsi s námi nechtěl v zítra zajít na večeři k jedné známé. Mohli by jsem si popovídat. Ty by jsi nám řekl něco o svém životě, my ti něco o tom našem o tvých rodičích…“

 „No to těžko. Zítra budeme plnit další úkol,“ skočil jim do toho William a popotáhl pěšcem v další partii.

 „No jo, já zapomněl. Tak co příští týden?“ začal měnit plány okamžitě Sírius.

            Emily zvedla hlavu od učebnice a nepatrně na Harryho kývnula.

 „Tak dobře,“ řekl Harry a opětoval Siriusovi křečovitý úsměv.

 „Tak my půjdeme,“ řekl s odkašláním Lupin.

 „Dobře, mějte se,“ řekl Harry a doprovodil je ke dveřím.

Jakmile se za nimi zavřely dveře, přilétly z Emiliina pokoje ony rozepsané dopisy, Harry se usadil zpět na zem a Abigail k němu po několika minutách přišla a uvelebila se opět na jeho hrudi.

 

***

 „Ten spratek. Co si o sobě myslí? Jak se jen odvažuje odmítnout moji nabídku.“

            Voldemort zuřil. Doufal, že chlapec bude Brumbála nenávidět, ale jeho plány ztroskotaly. A ti pitomci smrtijedi v poslední akci také selhali. Dával jim svou nelibost znát a teď se kolem něj krčily postavy v černém v tiché hrůze a strachu.

 „Bude trpět. Bude tak moc trpět, že si bude přát, aby se v životě nenarodil.“

            A další smrtijed se zhroutil v bolestné křeči k zemi.

 

***

 

 „Půjč mi to,“ řekl s povzdechem William a vzal si z Joshuových rukou ulitu.

            Přiložil ji ke rtům a nic. Harry seděl v tureckém sedu na chladné zemi zmožen hodinou nitrobrany. A kousek od něj se vznášel roj kouzelných světlušek. Byly o něco větší než ty normální a jejich světlo bylo mnohonásobně větší.

 „Ehm,“ odkašlala si pobaveně Emily a spiklenecky mrkla na Abigail.

 „Ano, Emily? Víš snad jak vyřešit naši situaci?“ zeptal se Joshua a podíval se na ni.

 „Jistě. Když si pročteš několik knih, zjistíš, že ti, kdo lovili kouzelné světlušky, byly vždy ženy.“

 „Dobře, tak si to zkus,“ řekl Joshua a William podal ulitu Abigail, která k němu stála blíž.

            Abigail mrkla na Harryho a přiložila ulitu schovanou v dlaních ke rtům. Nadechla se a foukla. Najednou se ozval jemný táhlý tón. Světlušky přestaly kroužit a pomalu se vydaly k Abigail. Emily vytáhla skleněnou nádobu a vložila ji světluškám do cesty. Pak k nim vhodila několik větviček s bobulemi a přetáhla přes hrdlo jemnou síťku.

 „Tak, myslím, že můžeme jít. Harry se potřebuje vyspat,“ řekla Abigail, kterou už Harry objímal kolem pasu s hlavou zabořenou v jejích vlasech.

 „Jistě, Harroušek potřebuje pinkat,“ zamumlal Joshua a William vyprskl smíchy.

 

***

            Harry seděl u velkého stolu v Doupěti obklopený všemi Weasleyovými – ti co studovali byli pro dnešek uvolněny ze školy – několika členy řádu a samozřejmě Remusem a Siriusem.

            Ron byl usazen vedle něho, protože všichni doufali, že se s ním spřátelí, ale on si více rozuměl s Fredem, Georgem a Charliem. Dvojčata během celé večeře předváděli různé vtípky a Harry se opravdu bavil. A Charlie byl zase skvělý ve vyprávění zábavných historek.

 „Takže, prý jsi vyrůstal na farmě,“ řekl po večeři Sírius, když se všichni sešli po večeři v obýváku.

 „Hm, táta má několik koní, pár krav, slepic a několik koček a psů,“ řekl Harry a všiml si, jak se Sírius zašklebil nad oslovením, které Harry použil.

 „Takže jezdíš?“ zeptal se Charlie.

 „Jo a celkem slušně,“ řekl Harry s úsměvem a vzpomněl si na svojí poslední projížďku.

 „Co ještě děláš rád, Harry?“ zeptala se Molly Weasleyová.

 „Čtu – i když jak co, poslouchám hudbu, baví měl lektvary a obrana,“ odpověděl Harry s pokrčením ramen.

 „Co famrpál?“ zeptal se Sírius.

 „Nikdy jsem ho nehrál.“

 „Cože?“ Nikdo z účastníků mužského pohlaví nechápal, jak je to možné.

 „Nikdy mě to nelákalo a ani nějak nebyla příležitost,“ vysvětlil Harry.

 „Fajn, tak co zítra? Můžeme udělat takový malý přátelský zápas. Pravidla pochopíš rychle, co říkáš?“

            Harry nechtěl, ale věděl, že to poskytne Emily víc času a tak přikývl. Sírius se usmál a začal mu vysvětlovat pravidla. Od těch se dostal k Harryho biologickému otci a u něj a  u Harryho matky už po ten večer zůstalo.

             

    

 

27.03.2011 00:14:50
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one