Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Změny

Nějak tak nevím, co o dnešní kapitolce říct. Vznikla včera těsně po půlnoci za svitu svíčky s pomerančovou vůní. Nevím, jestli právě ona může za to, jak je tahle kapitolka napsaná, ale rozhodla jsem se jí po dnešním čtení nijak nepředělávat. Tak doufám, že se bude líbit a že mi odpustíte chybičky.
Jinak, můj vděk a věnování patří těm několika lidičkám, kteří mi tu jako jediný z toho množství návštěv zanechali komentář.  

 

            Únor byl stejně mrazivý jako leden. Celý den pofukoval ledový vítr, který na celou Anglii a Skotsko přivál další sníh. Bílá nádhera však již začala unavovat a místo radosti vyvolávala v lidech vztek. A pak Anglií, stejně tak jako vítr, prolétla zpráva o výbuchu malé elektrárny v jednom městečku. Nikdo nepřežil. Jen kouzelníci věděli pravdu – že za smrtí obyvatel městečka nestál výbuch, ale smrtící kouzlo zahalené v barvě naděje.

            A pak tu byla ještě jedna zpráva, který putovala z jedněch kouzelnických úst do druhých – Harry Potter je v Anglii. Začalo to nepatrně, jako letní deštík, ale během několika hodin a dní se nemluvilo o ničem jiném. Nikdo nevěděl, kdo tu zprávu vypustil první. A rodiče, kteří navštívili o Vánocích své potomky v Bradavicích, každému s radostí popisovali mladíka, kterého několikrát letmo zahlédli. A v lidech začala opět růst naděje. Naděje, že stejně jako před lety je dospívající mladík zbaví Temného pána.

            Ani zmíněný Temný pán nezůstal neinformovaný. Jakmile si jistý blonďatý aristokrat ověřil zaslechnuté informace pomocí několika dopisů svému synovi, zamířil k muži, kterému na svůj život odpřísáhl svůj život. Stál zpříma před mužem s krutýma rudýma očima v hadím obličeji a ukájel pánovu zvědavost.  Pak se sál ponořil do ticha a Lucius Malfoy čekal, až ho jeho pán propustí. Ten v tichosti s ledovým výrazem na tváři mlčel a díval se před sebe. Pak přivolal skřítka a nechal si přinést kus pergamenu, brk a inkoust. Škrabot brku zněl v tichu hlasitěji, než by měl a blondýn toužil z tohoto chladného místa zmizet. Temný pán dopsal. Usušil inkoust, stočil pergamen do ruličky, převázal a ozdobil osobní pečetí.

 „Pošli to svému synovi, ať to předá Harry Pottery.“ Syčivý hlas projel místností stejně jako mráz po Lusiusových zádech. Ten se rychle poklonil, převzal ruličku a důstojně prchal pryč.

 

***

 

 „A co to třeba strčit do kotlíku a zavěsit na chvíli nad oheň?“ zeptal se Joshua a William po něm šlehl takovým pohledem, že blonďák udělal několik kroků vzad a mlčel.

 „No, mně se to zdá taky logický. Vždyť to zmrzlý nemůže žít, ne?“ zeptala se Abigail skrytá v bezpečí Harryho náruče.

 „Bože, proč mám kolem sebe takový ignoranty,“ zamumlal pološeptem William, odešel k sobě do pokoje a vrátil se s několika pergameny, které rozdělil mezi své přátelé.

 „Kouzelný tritoto je jeden z nejzajímavějších kouzelných plžů. Rodí se na jaře z vajíček, jejichž skořápku využívají jako ulita – ta se několik dní po vylíhnutí vytvaruje do tohohle tvaru. Když přijde zima, shromáždí kolem sebe vodu, kterou nechají zmrznout. Ten led funguje jako kukla. Když přijde jaro a led roztaje, zbaví se tritoto ulity, spáří se a po nakladení vajíček do několika dní umírá. Svou smrtí uvolní svou magii, ta zrychlí růst zárodků v jeho okolí a během několika dní jsou na světě noví tritoti. Jejich ulity se používají jako vábnička. Takže ne, nemůžeš ten led rozpustit nad ohněm, neboť jeho by to zabilo a ulita, kterou máme nejspíš získat, by popraskala a byla k ničemu.“

            Těch šest sedělo v tichosti kolem stolu, na kterém stál váleček ledu, v jehož středu byl malý zelený plž se zlatou asi deseticentimetrovou ulitou. Teplo v místnosti působilo, že led pomalu tál. Příliš pomalu. Museli ho dostat ven a několik dní se o něj starat. Teprve, když načerpá sílu, odhodí ulitu. A i pak se o něj budou muset do jara starat. Najednou se Abigail plácla do čela. Během několika sekund byla zpátky se skleněnou baňkou s namodralým plamenem uvnitř. Podívala se zvědavě na Williama a ten váhavě přikývnul.

 

***

 

            Harry šel pomalu po chodbě bradavického sklepení z hodiny nitrobrany se Severusem Snapeem. Na rozdíl od jiných dnů dnes již nebyl tolik unavený a tak přemýšlel o tom, co by dnes mohl podniknout. Najednou se z chodby vynořil blonďák v černém hábitu se zeleným lemem a odznakem hadí koleje.

 „Draco,“ pozdravil ho kývnutím hlavy Harry a pokračoval dál.

 „Počkej,“ řekl Draco, když viděl že černovlasý hoch nehodlá stát.

 „Ano?“

 „Věř mi, Harry, být tohle na mně, spálím to a nikdy se o tom před tebou nezmíním. Ale v téhle chvíli znamená neuposlechnutí rozsudek smrti. Naneštěstí patřím ke ztracené generaci, takže je úplně jedno, jaký je na celou tuhle věc můj názor a…“

 „Zadrž, Draco. O čem to mluvíš?“ přerušil ho nechápavě Harry.

            Blonďák se rozhlídl kolem, pak zamířil do nejbližší učebny, vyhodil odtamtud dva prváky, kteří se smáli nad nějakou knihou a zabezpečil místnost.

 „Můj otec je smrtijed. Je to veřejné tajemství – ví to všichni, ale nikdo ho veřejně neobviní. Ode mě, jako od jeho syna se očekává, že půjdu v jeho šlépějích. Hnusí se mi to, ale co jiného můžu dělat? Dokud jsem v Bradavicích jsem v bezpečí, ale pak? Podstatné je, že si Temný pán přeje, abys si tohle přečetl a pověřil mého otce, abych ti to předal. Kdybych to neudělal, pykala by celá moje rodina. Nevím, co v tom dopise je, ale je jasné, proč se o tebe Temný pán zajímá.“

            Pak mu Draco se smutným výrazem ve tváři podal ruličku pergamenu a vyšel z učebny pryč. Černovlasý hoch za ním hleděl neschopen slova. Pak rozlomil voskovou pečeť, rozvinul ruličku a dal se do čtení. Nezabralo mu to ani pět minut. Nechal pergamen dopadnout na zem, mávl hůlkou a pergamen vzplál. Počkal, dokud na zemi nezbyla jen hromádka popela a zamířil do stanu. Cestou mu hlavou vířilo tisíc myšlenek.

 

***

 

            Celou noc Harry nezahmouřil oči. Jizva na čele ho po celou noc svědila a on měl natolik přeplněnou hlavu, že stejně nemohl usnout. Nechtěl se do téhle války míchat. Chtěl na konci školního roku odjet zpět domů na farmu za rodiči a užívat si s přáteli. Ale nikdo nebral jeho vlastní přání v potaz. Cítil se jako šachová figurka. Z jedné strany s ním postrkoval Brumbál, z druhé Lord Voldemort.

            V dnešním dopise, který od Voldemorta dostal, stálo ve zkratce to, že chce aby se k němu Harry přidal. Že spolu ovládnou svět, on z něj udělá svého dědice a nikdo se mu neodváží odporovat. Ale Harry nebyl hlupák. Několikrát se mu povedlo nahlédnout do Voldemortovy mysli a tak věděl, jak dokážou být zlo a temnota zrádné.

            Brumbál mu nic takového nesliboval. Ten ho chtěl jen využít. Sice pro dobrou věc, ale stále je to využití, nebo ne?

            Chtěl je oba odmítnout, ale pírko na zápěstí, spolu s tím, co se dozvěděl z mysli temného čaroděje, mu dávalo najevo, že ať už chtěl či nikoliv, nemůže stát mimo. Zůstávala mu tu však možnost zvolic si, jakou cestou půjde.

 

***

 

 „Chtěl jsi se mnou mluvit, Harry?“

            Brumbál seděl za svým stolem a usmíval se na chlapce, kterého přivedl Sírius s Remusem. Chlapec se jim na začátku trestu zmínil, že by rád mluvil s ředitelem a ti dva ho sem ochotně odvedli. Teď tu hodlali zůstat.

            Harry přikývl a zcela ignoroval prázdnou židli, na kterou mu ředitel pokynul. Přešel k oknu a zahleděl se nezapovězený les. Zdál se zcela nevinný, ale Harry z něj cítil zlo a smrt, co číhala za hranicemi. Stále víc a víc.

 „Pomůžu vám, Brumále, ale mám podmínky,“ řekl Harry a otočil se ke třem dospělým v ředitelně.

 „Ano?“ pobídl ho modrooký kouzelník a uhladil si plnovous.

 „Pokud zjistím, že Voldemort plánuje nějaký útok, řeknu vám o tom. Do bitvy se zapojím až se budu cítit připraven nebo pokud nebude jiná možnost. Nevím, jestli zvládnu porazit Voldemorta, ale můžu se o to pokusit. Pokud se to nevyřeší do léta odjedu domů k rodičům, ale pokud budete potřebovat pomoct, dáte mi vědět a já se sem pokusím dostat.“

 „To je vše Harry?“ zeptal se Brumbál s úsměvem.

 „Vlastně ne, ale to poslední se mě tak úplně netýká. Draco Malfoy nechce být jako jeho otec. A řekl bych, že nebude jediným, z té „ztracené generace“. Možná by jste se na tyhle lidi měl zaměřit a dát jim možnost volby a případnou ochranu.“

 „Spolehni se, Harry. Vlastně, je to velmi dobrý nápad, jen mě nikdy nenapadlo, že by ty děti mohly chtít něco jiného, než k čemu od dětství byly vedeni. Ale je tu jeden problém s tím tvým návratem,“ řekl Brumbál a zatvářil se smutně. Avšak Harry v jeho očích viděl radost.

 „Jaký?“

 „Pár lidí na ministerstvu se začalo zabývat tvým případem. Nejspíš si někdo z rodičů, kdo znal Potterovi, všiml tvé podoby a jizvy. Netuším, kdo se tím začal zabývat, jako první, ale Starostolec došel k tomu, že jsi byl jako malý unesen z Anglie. Naštěstí se o tebe ochotně postaral mudlovský pár, který dostane za svou starostlivost a péči peněžní odměnu a lékouzelníci se pokusí pomoci Sharyn s tím problémem ohledně neplodnosti. Bylo ti ve všech dokumentech navráceno tvé původní jméno Potter a tvým opatrovníkem byl ustanoven tvůj kmotr Sírius Black. Tento rok dokončíš jako student Bostonské akademie a příští nastoupíš sem do Bradavic, pokud tedy Sírius, jako tvůj zákonný zástupce, nerozhodne jinak.“

 „Vážně, Brumbále? Harry mi byl svěřen?“

            Dva Pobertové se radovali a smíchem se objímali. Brumbál na ně s úsměvem hleděl a nikdo si nevšímal Harryho, který se vytratil z ředitelny.

 

***

 

 „To přece nemůžou,“ běsnila Abigail, když jim Harry sdělil, co mu řekl Brumbál.

            Harry pokrčil rameny a zabořil obličej do dlaní. Všichni seděli v tichosti a přemýšleli. Pak najednou William vstal a když se na něj ostatní podívali,  řekl jedinou větu : „Ukážeme Brumbálovi, že není jediný, kdo dokáže tahat za nitky.“

   

13.03.2011 18:19:11
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one