Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
V lese

Teď mi došlo, že jsem ještě nepřidala dnešní kapitolku - to je tím stresem, že mi zítra budík zazvoní opět v šest já budu muset vstávat. Opět se omlouvám za chyby a překlepy. Jinak doufám, že jste si užili prosluněného víkendu a děkuji všem, kteří zanechali u minulé kapitolky komentáře.

            Harry seděl na židli ve svém pokoji a pobaveně sledoval trojici kamarádů, kteří stáli naproti němu opření o dveře a propalovali ho pohledem. Ne, že by ho jejich otázka překvapila. Vlastně čekal, kdy s tím přijdou. No a teď, když na to došlo, jim oplácel pohled a nevěděl co odpovědět.

 „Harry, jsme kamarádi, ne?“ zeptal se Joshua a Harry přikývnul.

 „Tak by jsi nám to měl říct, ne? Jinak tím prokážeš nedůvěru v nás a to nás bude hrozně mrzet. A zničíš tak náš tým,“ řekl William a přešlápl z nohy na nohu.

 „Já jen netuším, jak bych vám měl odpovědět,“ řekl Harry a pokrčil rameny.

 „A to proč? To jste si to jako neujasnili?“ zeptal se Andrew a William do něj drcnul loktem.

 „Jo,“ odpověděl Harry a ti tři na něj vyvalili oči.

  „Děláš si srandu, že jo?“ zeptal se Joshua a Harry pokrčil rameny.

 

***

 „Víš Aby, já to chápu. Fajn, nechceš to říkat před kluky, ale mně se můžeš svěřit. Nikomu to nepovím,“ řekla mile s úsměvem Emily a Abigail protočila oči.

 „Já nevím Em. Je to složitý. My se zatím jen tak oťukáváme,“ řekla Abigail a podala Emily kus popsaného papíru.

 „Co to je?“ zeptala se blondýnka a zahleděla se na papír.

 „To jsou ty kytky. Včera jsme s Harrym prošli pár knížek a já dneska dodělala zbytek a u pár z nich se ujistila,“ vysvětlila Abigail a Emily s přikývnutím prolétla očima zadání lednového úkolu. Dostali několik obrázků bylin a různých přísad. To bylo vše.

 „Hm, mám pár tipů, ale budu muset vzít ohled na podmínky, dobu, čas a místo. Zkusím se o tom poradit s tvým sladkým a chytrým přítelem,“ řekla Emily s úsměvem a vydala se ke dveřím.

 „Emily,“ zaúpěla Abigail.

 „Vážně Aby. Myslíš si, že by s tebou nějakej kluk strávil hodiny a hodiny v knihovně, když se dřív knížkám vyhýbal obloukem a jeho jediným zájmem krom lektvarů a obrany vždycky byly průšvihy?“

 „Věděl, že je to důležitě pro tu soutěž,“ ohradila se černovláska.

 „Řekla jsem mu, že tam s tebou půjdu já a on mi řekl, že to není nutný, že mám určitě spoustu práce,“ prozradila Emily a Aby několikrát otevřela a zavřela pusu. Nevěděla co říct.

 „Kluci jsou drbny, takže jim nic neřeknu, ale vy dva by jste měli přestat s tím oťukáváním, jak jsi to nazvala, a konečně si uvědomit, jak to s vámi dvěma je. A teď jdu tvého přítele zachránit ze spárů kluků. Potřebuju pomoct s tímhle.“ Emily zamávala ve vzduchu papírem a odešla. Abigail zírala na zavřené dveře a uvědomila si, že se usmívá.

 

***

 „Přišli jste na něco?“ zeptal se Joshua a házel si s tenisákem. Venku sněžilo a neskutečně mrzlo, takže všichni zůstávali zalezlí vevnitř, pokud je povinnosti nevyhnaly ven.

 „Po zvážení všech aspektů je to jednoznačně Leptavý lektvar. Odpovídá tomu květenství sklučenky, která má v tuhle dobu kvítky v takovém tvrdém obalu. Tahle podoba se používá jenom u tohohle lektvaru,“ řekl Harry, sundal si šálu a kabát a posadil se na gauč vedle Abigail.

 „Fajn, lektvar uvaříte vy dva. Kde seženeme přísady?“ zeptal se William a zakousnul se do červeného jablka.

 „V lese,“ odpověděla prostě Emily.

 „Cože?“ vyjekl její bratr.

 „Hm, Harry se nenápadně optal Snapea, kde by se daly sehnat přísady do lektvarů, kdyby za ně nechtěl nic utrácet. No a on mu řekl, že buď ze školních zásob, ty se však vydávají jenom při hodinách nebo pokusech pod dozorem učitele, a nebo v lese. Nějaké přísady tu máme, ale většinu těch bylin budeme muset sehnat. Prošla jsem si nějaké záznamy a zjistila, že v tomhle lese rostou všechny, které budeme potřebovat. Horší bude je nalézt,“ vysvětlovala Emily a s vděkem od Andrea přijala hrnek horkého čaje.

 „A kdy teda půjdeme sbírat kytičky?“ zeptal se Joshua a opět si pohazoval s míčkem.

 „Příští týden. Má být tepleji a nemělo by sněžit,“ řekl Harry a zívl.

 „Neříkej mi, že se ti chce spát,“ řekl William a hodil po něm polštářkem.

 „Ne, jenom mi můj mozek oznámil, že dneska už n všechno kašle,“ řekl Harry a polštářek příteli okamžitě vrátil. V další chvíli se ve společenské místnosti strhla polštářová bitva, ze které se nenápadně vytratili dva lidé.

 

***

 „Emily se mnou mluvila.“

 „Jo, kluci taky projevili zájem o rozhovor.“

 „Emily si myslí, že…“

            Co si její blonďatá kamarádka myslí, už Abigail nedořekla, neboť jí Harry umlčel polibkem. Oba cítili, jako kdyby v nich něco vybuchlo. Abigail obtočila ruce kolem haryho krku a on jí objal kolem pasu a prohloubil polibek. Abigail pod přívalem neznámého pocitu, který se jí začal rozlévat tělem zasténala. A pak tuhle chvíli přerušil William, který vpadnul do Harryho pokoje, aby se zeptal kamaráda kam to zmizel. Zůstal stát mezi dveřmi a zíral.

 „Teď už se z toho nevykroutíte,“ řekl s mírným úsměvem, když se vzpamatoval a zmizel.

 

***

 „Nemělo bejt teplo? Je hrozná kosa,“ stěžoval si Joshua, když o týden později v sobotu mířili k lesu.

 „Sněží? Nesněží. Mrzne? Nemrzne. Tak si nestěžuj,“ řekla mu Emily a zastavila na kraji lesa.

 „Rozdělíme se. Tak to bude rychlejší. Harry, ty s Aby to vezměte ne východ. Tady je seznam a když na kteroukoliv rostlinu poklepete hůlkou, objeví se její obrázek. Adrewe, dávám ti na starosti Joshuu. Jděte na západ. A já s Williamem půjdeme na sever. Sbírejte, co najdete. Sejdeme se tady za deset hodin. Jídlo a pití s sebou mají všichni,“ začala rozdělovat úkoly Emily, přičemž při rozdělení do skupin dbala na to, aby v každé byl někdo, kdo rozumí kytkám a zároveň, aby se nějak dokázali ubránit, kdyby se něco stalo.

            Všichni přikývli, rozloučili se, vzali si očarované batohy a vyrazili. Za chvíli Joshuovo remcání utichlo a na louce u lesa bylo opět ticho a pusto.

 

***

       Andrew a Joshua šli pomalu svým směrem. Před nimi se pohybovaly dvě koule světla a oni si každou květinu pečlivě prohlédli. Dohromady dali z hlavy sice podobu tři čtvrtě seznamu, ale ještě před tím, než vyšli se ujistili o správnosti a prohlédli si zbytek. Teď nezbývalo nic jiného než hledat.

 „Myslíš že Harry s Abigail něco najdou?“ zeptal se Joshua a sklonil se k trsu jakýchsi bledě modrých květinek aby je v zápětí porovnal s obrázkem se seznamu. Andrev mu podal očarovaný pytlík, který měl byliny chránit a zároveň nebyly těžké. Joshua jich několik utrhl, vložil do pytlíku, vrátil ho Andrewovi a  odškrtnul jednu položku na seznamu.

 „No, Abigail je ta zodpovědná a Harry je její pravý opak. Jde o to, čí vůle zvítězí,“ odpověděl Andrew a odstranil několik větví, aby mohli pokračovat.

 „Sázím na Abigail. Vždyť ta holka ho donutila jít do knihovny,“ řekl s nechápavým potřesením hlavy Joshua.

 „No, ale les je spíš Harryho terén. To on je z venkova, Abigail je z města,“ řekl Andrew.

 „Vsadí se?“ otočil se na něj Joshua.

 „Proč ne.“

 

***

 „Proč jsi nešla s Joshuou?“

 „Protože v tomhle máme podobný nadání a ty s Adrewem, no nechtěla bych vás urazit.“

 „V pohodě. Vždyť víš, já jsem spíš na zvířátka,“ řekl William s pokrčením ramen a zvedl větev jednoho keře, aby Emily mohla projít.

            I oni si prošli svůj seznam, ale Abigail ho znala díky přípravám téměř nazpaměť. Najednou Emily vykřikla a zírala na jakési podivné zvíře. Mělo dlouhé krvavě rudé tělo, čtyři nohy podobné lvím, kočičí hlavu s dlouhými plandavýma očima a ocas byl na konci rozdělen.

 „Klídek, Em. To je Klemínek červený. Býložravec, přítulnej a začíná to bát ohroženej druh. Naštěstí pro nás je také znám tím, že se vyskytuje v blízkosti Míznatky.“

 „Odkud to víš?“ zeptala se Emily a vzpamatovávala se ze šoku. Zvíře na ně upíralo pohled modrých očí.

 „Mimoškolní studium,“ řekl William s pokrčením ramen a vydal se pomalu ke zvířeti. To couvalo, dokud se William nezastavil. Ten si kleknul a z velkého keře utrhl několik větviček se zelenými lístky, které byli v této době posázeny fialovými fleky. Pak se zvednul a couval dávajíce zvířeti znamení, že mu neublíží.

 „Tak co teď? Mám hledat nějakého brouka, co žije v kmenu očenky?“ zeptala se Emily a postupovala ze Williamem.

 „V tom nic nežije, Em.“

 

***

 „Nepřijde ti to romantický?“ zeptala se Abigail Harryho zatímco po třech hodinách hledání pojídala svačinu.

 „Možná v létě a v jiném lese,“ odpověděl Harry a prohlížel si seznam.

            Najednou mu seznam zmizel z ruky a náruč měl plnou černovlasé dívky.

 „Dojedla?“ zeptal se Harry a opětoval její polibek.

 „Hm, ale pokračovat budeme až za chvilku jo?“

 

***

 

            Postupem času všichni došli k hranicím bradavických  pozemků, které byly vyznačeny nízkou bílou kamennou zídkou. Byl tedy čas se otočit, trochu rozšířit okruh a vydat se zpět. Všichni to udělali. Všichni až na Harryho. Ten stál u hranic a upíral zrak do temnoty lesa. Cítil odtamtud něco…něco chladného a zlého. Něco, z čeho byla cítit smrt.

 „Harry? Půjdeme?“ zeptala se Abigail. Harry naposledy prolétl očima tiché stromy a snažil se skrz tmu dohlédnout co nejdál. Pak se otočil na dívku, objal ji a společně se vydali zpět.

 

***

 „Chybí nám něco?“ ptal se o dvě hodiny později, co všichni dorazili, Joshua své sestry, která se do teď probírala bylinami, které přinesli.

 „Hm, tři byliny, ale ty mám ve svých soukromých zásobách, takže s tím nebude problém. Zítra se budeme muset pustit dovaření,“ odvětila a třídila rostlinky.

 „Fajn, tak brou. Hodlám se pořádně vyspat. Harry, Abigail, každé ve své posteli,“ řekl s úsměvem Joshua a zmizel u sebe v pokoji.

 „Nechápu, co je na tom k smíchu,“ zamumlala Abigail opřená hlavou o Harryho hruď.

 „Je mi jedno, kde vy dva budete spát, ale jděte. Z té pohovky vás totiž jinak budou bolet záda,“ řekla Emily a třídila dál bylinky. Ti dva něco zamručeli, zvedli se a zapadli k Harrymu do pokoje.

            Po chvíli se do postele odploužil i ostatní. Druhý den brzy ráno se Emily pustila do lektvaru s občasnou Harryho kontrolou. Chvilku před polednem přidala několik lístků včelínku a nechala lektvar na dva dny v klidu vesele pobublávat.       

06.03.2011 20:58:38
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one