Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Elvíra

Ano, je tu další úkol. Předem se omlouvám všem historickým nadšencům, mezi které se taky počítám, ale neměla jsem sílu dělat nějakej rozsáhlejší průzkum, takže jestli objevíte nějakou chybu, omlouvám se. Buď mě na ni upozorněte nebo ji přehlédněte.
Kapitolku jsem po sobě nečetla. Abych pravdu řekla, včera jsem dospávala celý týden a dneska jsem tohle v rychlosti dopisovala.
Užijte si to a nebojte. Brzy se na scéně objeví i Voldemort. 

            Harry sebou plácl na postel a málem zasténal blahem. Už to byly tři týdny, co chodil k Snapeovi na nitrobranu a dávalo mu to celkem zabrat. Profesor lektvarů mu sice vysvětli, v čem spočívá princip nitrobrany i nitrozipu, ale provést to v praxi byl oříšek. Alespoň pro Harryho. Občas se mu povedlo na chvíli vystavět hradby, ale jakmile Snape trochu zatlačil, prolomily se.

 „Už jsi zpátky?“ ozval se ode dveří dívčí hlas.

 „Nech mě spát, Abigail,“ prosil Harry a otočil k ní tvář.

 „Dostali jsme zadání k dalšímu úkolu,“ řekla dívka, sedla si k němu na postel a začala mu masírovat ztuhlý krk.

 „Hm, co to je?“ zeptal se a užíval si péče.

 „Nějaký dopis a  obrázek kytky. Emily a Joshua se pustili do dopisu, Andrew s Williamem šli do knihovny hledat tu kytku,“ odpověděla a na jednom místě trochu přitlačila.

 „Dejte mi půl hodinky a pak vám půjdu pomoct,“ řekl chlapec.

 „Klidně se pořádně vyspi. Ti dva na tu kytku stačí a Emily mi řekla, že by ten dopis zvládla sama, ale že si nehodlá vzít Joshuu na svědomí. Mě vyhodila se slovy, že on jí stačí. Prý si my dva vezmeme na starost další část úkolu. Tak se zvedni. Musíš se převléct,“ řekla dívka a začala pomáhat Harrymu se zvednout.

 „A pomůžeš mi?“ zeptal se Harry ospale a zívnul.

            Abigail se na něho usmála, strčila mu do rukou paklík látky a odešla. Harry se ztěžka převléknul, plácnul sebou na postel a jakmile se jeho hlava dotkla polštáře, spal.

 

***

 „Co jste zjistili?“ ptal se druhého dne u snídaně Harry.

 „Celkem nic,“ odpověděla Emily, ale William namítl, že oni uspěli.

 „Ta kytka se jmenuje Zoufalka bahenní. Je to obyčejná kytka, která asi před tři sta lety rostla ve Skotsku. Dneska už neroste nikde,“ řekl Andrew a podal jim okopírovanou stránku z knihy, když se vrátili do stanu.

 „O čem je tem dopis?“ zeptal se Harry, když podal list Abigail.

 „Stručně? Nějaká Elvíra 4. dubna 1630 píše tetičce, že jim konečně vzešlo obilí, že je královna pozvala na oslavu narozenin mladého prince, že dceře rostou zoubky a že si manžel myslí, že by konečně mohla počít syna,“ řekla Emily a pokrčila rameny, když viděla, jak na ni nevěřícně hledí.   

 „Děláš si srandu, že jo?“ zeptal se William a ona mu dala dopis.

 „A co s tim jako máme dělat?“ zeptal se Joshua, když William potvrdil pravdivost dívčiných slov.

 „Můžeme v rámci plnění úkolu odtud zmizet?“ zeptala se Abigail a ostatní se po ní zvědavě podívali.

 

***

 

 „Co si ta holka asi tak myslí, že tu najdeme?“ bručel si pro sebe William, zatímco otáčel list v kronice a jeho oči klouzaly po stránce.

 „Já tě slyšela,“ řekla Abigail od jiné knížky a probodla ho očima. Ostatní se tiše zasmáli.

 „Hledáte něco, děti?“ ozval se za nimi ženský hlas.

            Jako jeden muž se všichni otočili. Za nimi stála Starší žena s černými vlasy staženými do uzlu a zelenými kostěnými brýlemi. Pozorovala těch šest od chvíle co přišli. Nikdy je v této knihovně neviděla.

 „No, vlastně ano,“ řekla Abigail a mile se na ženu usmála. Ostatní se na ni překvapeně podívali.

 „Ano?“ zeptala se zvědavě a přistoupila blíž.

 „No, víte, dostali jsme ve škole úkol z dějepisu. Učitel udělala skupinky a každé skupince dal tento dopis a tuhle kytku a řekl nám, že máme najít tu osobu, od které ten dopis je. A něco o ní. Každá skupinka dostala něco jiného, abychom nemohli opisovat a tak. Nejprve jsme samozřejmě zkusili internet, ale bohužel zklamal. No a tak nám nezbylo nic jiného, než vyrazit sem,“ řekla Abigail a s úsměvem podala ženě dvě stránky.

 „Máš ponětí, co dělá?“ zeptal se Andrew šeptem Harryho.

 „Ne,“ odpověděl též šeptem Harry.

            Žena si přečetla dopis a pak se podívala na obrázek. Na chvilku se zamyslela, řekla jim ať počkají a zmizela mezi regály.

 „Co blbneš?“ zeptal se William Abigail a otáčel se, zda se žena neblíží.

 „Může nám pomoct,“ vysvětlovala s pokrčením ramen dívka a začala cvrnkat do papírové kuličky, která byla na stole.

 „No, a není to tak trochu proti pravidlům?“ zeptala se Emily a ostatní se na ni podívali.

 „Byla jsem se zeptat, jestli může využít i jiných zdrojů,“ uklidnila je Abigail a vyfoukla žvýkačkovou bublinu.  

 „Tak tady to je,“ řekla žena, která se zjevila z ničeho nic vedle nich a na stůl pokládala černou knihu formátu A4 s portrétem jakéhosi muže s vousy a vysokým kloboukem.

            Chlapci se posunuli a žena si tak mohla sednou mezi ně přímo do prostředku. Ale ona jen s úsměvem zavrtěla hlavou a knihu jim podala.

 „Nehodlám dělat váš úkol za vás, mládeži. Ale tady nejdete co hledáte. Měli by tu být všechny oběti Matthewa Hopkinse. Ale kdo ví, jak to tenkrát bylo,“ řekla, podala jim knihu a odešla.

 „Kdo byl Matthew Hopkins?“ zeptal se Joshua a tak se pustili do hledání ještě jedné knihy.

 

*** O 2 HODINY POZDĚJI ***

 

 „Ten chlap musel být blázen. Copak si myslel, že kdyby chytil opravdovou čarodějnici, že b šla jako beránek na popravu?“ ptal se Andrewe po tom, co společnými silami přelouskali jednu knihu o Hopkinsovi.

 „Byl to mudla,“ řekla s pokrčením ramen Emily a natáhla se po druhé knize a začala jí listovat. Těch pět zatím diskutovalo o inkvizitorovi.

 „A co kdybychom vytvořili jeho iluzi a poslali ho k Voldemortovi? Nebo vyvolali jeho ducha, stejně pochybuju, že po tohle došel klidu. Ten by mu mohl dělat společnost tak dlouho, až by velký temný pán spáchal sebevraždu,“ navrhoval zrovna Joshua a ostatní se pochechtávali.

 „Mám to,“ křikla polohlasně Emily a  ostatní se k ní nahrnuli.

 „Elvíra Sanseiová pocházela ze šlechtické rodiny. Měla sedm sourozenců a k velkému zklamání svých rodičů si za muže vzala bohatého obchodníka, ale po té, co otěhotněla, zanechal její manžel obchodu a začal se věnovat hospodářství. Několikrát byla hostem na dvoře Karla I. Stuarta a Henrietty Marie. Když začali v Anglii lovy na čarodějnice, postavila se na jejich stranu. Hlásala, že mezi ní a lidmi, kteří dostali zvláštní dar od Boha, není žádný rozdíl. Díky oblibě, které se těšila u královny, jí byly tyto řeči promíjeny. Ale v prosinci 1646 napadla slovně Matthewa Hopkinse a on ji obvinil z čarodějnictví. Byla vyšetřována a odsouzena. Před vykonáním rozsudku jí tentokrát nepomohla ani královna. Když ji vedli na hranici, proklela Hopkinse. Ten se jejím slovům vysmál, ale za několik měsíců byl sám obviněn z čarodějnictví a popraven,“ dočetla Emily krátký medailónek u portrétu zrzavé ženy. Pod jejím obličejem byl nakreslen erb, v jehož středu se na bílém pozadí vyjímala Zoufalka. Erb její rodiny.

 „Takže, co teď?“ zeptal se Harry.

 „Nevím, ale pro jistotu tohle okopíruju,“ řekla Emily a vydala se k velké kopírce u kanceláře.

 

***

 „Tak jo, Abigail, uznávám, měla jsi pravdu. Předtím. Ale proč o té Elvíře hledáme něco tady, když to byla mudla?“ ptal se otráveně Joshua a toužebně zíral z okna, kde jejich starší spolužáci hráli baseball.

 „Intuice, ale máš pravdu. Tohle je na mně a na Harrym. Vy si běžte užívat.“

            Kluky nemusela pobízet dlouho, ale Emily vypadala, že by ji nejraději pomohla. Po chvíli však i ona zmizela užívat si listopadového sluníčka. Harry se díval za svými přáteli a trochu jim záviděl.

 „Harry,“ okřikla ho Abigail a on zabořil nos do knížky, kterou měl před sebou.

            Seděli tam už asi dvě hodiny. Venku se pomalu smrákalo a v knihovně bradavické školy plály svíce. Harry listoval již několikátou historickou publikací, když najednou zbystřil. Jeho oči kmitaly ze řádku na řádek a pomalu mu docházelo, že to je špatně.

 „Abigail,“ křikl a dívka se přihnala z jedné z mnoha uliček. Při tom se omluvně usmála na knihovnici.

 „Mám to. Měla jsi pravdu,“ řekl, jakmile se posadila vedle něho.

            Kapitola v knize pojednávala o útoku mudlů na kouzelníky. Mezi mnoha jmény bylo i jméno Elvíry. Příběh byl v podstatě správný. To co však bylo špatně, bylo to, že  v této knize stála Elvíra na Hopkinsnově straně.

 „Madam,“ vykřikla Abigail, popadla knihu a v závěsu s Harrym se hnala ke knihovnici.

 „Je tu chyba,“ řekla udýchaně a ukázala na knihu.

            Knihovnice si přečetla článek a chvíli zamyšleně mlčela. A pak řekla : „O tom by jste si měli promluvit s profesorem Binnsem.“

            Abigail s Harrym poděkovali za radu a s knihou se hnali za bradavičkám profesorem dějin čar a kouzel. Zuřivě klepali na dveře kabinetu, dokud se neozvalo vyzvání ke vstupu.

 „Je tu chyba,“ zopakovala Abigail to, co před chvílí řekla knihovnic a strkala duchovi knihu.

 „A kde mladá dámo?“ zeptal se duch.

            Abigail mu v rychlosti převyprávěla, jak by to mělo být správně a duch si pro sebe přikyvoval. Když Abigail skončila, řekl jí, aby položil knihu na stůl. Pak ukázal na několik truhliček, které stály na truhle pod oknem.

 „Jednu si vezměte a považujte úkol za splněný,“ řekl duch.

            Abigail popadla jednu dřevěnou truhličku, oba zdvořile poděkovali a vyšli na chodbu.

 „Co v tom je?“ zeptal se Harry.

            Abigail se pokusila truhličku otevřít, ale dostala ránu.

 „Nejspíš to nesmíme otevřít do prosince,“ řekl Harry a zeptal se dívky, zda je v pořádku.     

23.01.2011 20:39:28
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one