Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Fénixův dar, Brumbál a Snape

jojo, já vím, slíbila jsem po půlnoci, ale jakmile jsem se věera přihlásila, bylo mi řečeno, že stránku nelze zobrait. Zkusila jsem to čtyřikrát a pak to vypla. Takže, tady to máte. Ať se líbí.
JInak, vš nej do nového roku.

                           

            Všech šest sedělo před chrličem, který chránil vstup do ředitelny. Původní plán byl jednoduchý – prostě si promluvit s Brumbálem. Jenže když teď o dvě hodiny později stále zírali na onen kamenný chrlič, začali o jeho jednoduchosti pochybovat.

 „A co použít nějaké kouzlo?“ zeptal se Joshua a protočil hůlku v prstech.

 „Ať tě to ani nenapadne. Zapomněl si, co se stalo ve druháku? Když jsi si chtěl zkusit jedno kouzlo na soše a ona ti to vrátila zpátky?“ zasyčela na něj Abigail.

 „A co kdybychom si Brumbála odchytli u večeře?“ zeptal se William a zívnul.

 „Brumbál na večeře nechodí,“ řekl Harry a všichni se po něm překvapeně podívali. Jen pokrčil rameny.

 „A zeptat se někoho jiného na heslo?“ napadlo po chvíli Abigail.

 „Jasně, všichni budou nadšený nám vyjít vstříc, když Bradavice jsou až dvě místa za námi,“ řekl Andrew a začal si házet s míčkem, který vytáhl z kapsy.

 „Bombarda,“ vykřikl z ničeho nic Joshua a než se stačili vzpamatovat, letěli všichni na druhý konec chodby, kde narazili do zdi.

 „Ty idiote,“ zaskučela Abigail a začala se zvedat.

 „Už nikdy nesešlu kouzlo na žádnou sochu,“ dostal ze sebe Joshua a začal se zvedat.

 „To tě napadlo brzy,“ poznamenala ironicky Emily a kopla ho do nohy.

 „Au, no tak jsem to zkusil no. Třeba to někoho přiláká,“ řekl Joshua a zhroutil se vedle ostatních.

 „Jasně. Všichni jsou na druhým konci hradu nebo venku, ale určitě to všichni slyšeli. Jak jsem jen o tvém intelektu mohli kdy pochybovat. “

 „Sarkasmus, Emily? Odkdy?“

 „Neměj péči, pitomče.“

 „Teď jsi ranila mé city.“

 „A brzy ti raním i něco jiného.“

 „Mohli byste vy dva přestat? Hádáte se jako staří manželé,“ okřikl Josuhuu s Emily William.

 „Podívejte!“ křikl najednou Andrew a ukazoval k chrliči, který zacouval a začal stoupat. Místo něj byly najedou ve výklenku schody.

 „Tak pojďte,“ řekla Abigail a začala se zvedat. Ostatní ji napodobili.

            Se skučením vylezli schody a stanuli tváří v tvář bradavickému řediteli, který je se zvednutým obočím pozoroval. Jakmile celá šestice vešla do ředitelny, chrlič se opět začal vracet na své místo. Brumbál mávnul hůlkou a místo dvou křesel před jeho stolem jich tu bylo najednou šest. Měkká křesla ve kterých necítili žádnou z modřin, které se jim po Joshuově zákroku začali vybarvovat.

 „Dáte si čaj?“ zeptal se Brumbál a čekal, na vysvětlení.

 „Jistě, to by bylo fajn,“ řeka s úsměvem Abigail a prohlížela si ředitelnu, stejně tak jako ostatní.

            Fénix, který doteď seděl na bidýlku a čistil si peří, zvedl hlavu a pozorně si návštěvníky prohlédl. Pak krátce zatrylkoval, vznesl se a posadil se na područku Harryho křesla. Harry ho váhavě pohladil po rudém bříšku a usmál se, když mu fénix strčil hlavičku pod dlaň. A pak se stalo něco, co všechny překvapilo. Fénix si ze zad vytrhl jedno zlaté pírko a vložil ho překvapenému Harrymu do slaně. Pak z fénixových očí skanuly dvě slzy a dopadly na pírko. To začalo jemně zářit. Zář nabývala na síle a pak najednou ustala. Po pírku nebylo ani stopy, ale Harry se se zasyknutím za zápěstí pravé ruky. Když ruku odtáhnul, zalapal po dechu. Na vnitřku zápěstí na spletité cestičce žil se mu skvěl obrys pírka.

            Harry se nechápavě podíval nejprve na fénixe, pak na Brumbála a pak na své přátelé. Emily se z toho šoku vzpamatovala jako první, chytila ho za zápěstí a pak tiše vykřikla. Začala pochodovat sem a tam a něco si pro sebe mumlala.

 „Emily?“ zeptal se Harry, ale ona jen pozvedla ukazováček na znamení, ať mlčí.

            Fénix znovu tiše zatrylkoval a vrátil se na své bidýlko, kde pokračoval ve své úpravě.

 „Víte, co to znamená?“ zeptal se Harry Brumbála.

 „Bohužel, musím říct, že za celý svůj život jsem se s něčím takovým ještě nesetkal. Ale vaše přítelkyně vypadá, že něco ví,“ odpověděl starý čaroděj a pokývnul hlavou k stále pochodující Emily.

 „Než nám ta mladá dáma řekne, co si myslí, že to znamená. Co kdyby jste mi vy vysvětlili, proč jste přišli?“ I když se Brumbál hodně snažil potlačit údiv a překvapení, přesto jeho tvář jasně vypovídala o tom, jak se cítí – překvapeně, zmateně a zoufale.

            Harry mu trochu neochotně převyprávěl svůj sen i události, co následovali. Vynechal, že v labyrintu zjistil, že umí hadí jazyk. Prostě řekl, že měl sen, ve kterém se s někým bavil o zničení těch vesnic.

 „S kým?“ zeptal se Brumbál a napsal něco na kousek pergamenu, který následně s letaxem vhodil do krbu.

 „Nevím, neviděl jsem jim do tváře,“ řekl Harry a jeho přátelé jen stěží potlačili překvapení. Nechápali, proč jejich přítel lhal, ale rozhodli se ho na to zeptat až později.

 „To, co ti Harry, ta mladá dáma řekla, je v podstatě pravda. Toto spojení je pro nás výhoda i nevýhoda,“ řekl Brumbál a propletl si prsty.

 „Pro nás?“ zeptal se zmateně Harry a ignoroval, že mu Brumbál začal tykat.

 „Jistě. Pokud se to naučíš ovládat, bude to pro nás velká výhoda ve válce. Máme sice u Voldemorta nějaké své lidi, ale až se to naučíš ovládat, budeš se mu moc dostat nepozorovaně do myšlenek. Avšak budeš se muset naučit i bránit, neboť i Voldemort by se mohl rozhodnout tohoto spojní využít,“ vysvětlovat Brumbál a nevšimnul si, jak pětice v křeslech ztuhla a začala se na něj mračit, a že dívka pochodující po ředitelně zastavila a dívala se na něj se zlostí.

 „A kdy jste přišel na to, že se hodlám do války zapojit. Až tenhle rok skončí, vrátím se domů. A i když se Vám dostane pomoci z Ameriky, nikdo neřekl, že budu stát v první řadě,“ řekl Harry a chladně se na Brumbála díval.

 „Přišla jsi na něco, Em?“ zeptal se William a ona zakroutila záporně hlavou.

 „No, asi jsme se spletli, když jsme si mysleli, že by jste nám mohl pomoct,“ řekl Harry a kývnul na ostatní.

 

***

 

            Všichni se bez dalšího slova zvedli a zamířili pryč. Brumbál za nimi jen překvapeně hleděl. Velké dubové dveře se zabouchly a Brumbál slyšel, jak chrlič dosedl na své místo.

 „Omlouvám se, dřív to nešlo. Co jste potřeboval?“ Z krbu se vynořil Sírius a po něm i Lupin, Snape, Moddy a ještě několik členů.

 „Byl tu Harry,“ řekl a v rychlosti jim převyprávěl, co se tu seběhlo.

 „Měli jsme ho víc hlídat. Ten kluk je rozmazlenej a myslí si o sobě Merlin ví co,“ prskal Moddy.

            Sírius okamžitě začal tvrdit opak a hájit svého kmotřence. V ředitelně se rozproudila ohnivá diskuse. Jen dva lidé se jí neúčastnili. Brumbál, který zamyšleně hleděl na svého fénixe a Snape. Ten uvažoval nad mladým Potterem. Nepoznat ho, jako někoho jiného, nejspíš by ho dohnala zahořklost a minulost a on by se přiklonil k Moddyho názorům. Ale on poznal Harryho Nertona a věděl, jaké to je, když se vás nikdo neptá na váš názor a rozhoduje o vašem životě.

 

***

 

 „Takže, co jsi zjistila?“ ptal se Harry Emily, jakmile se ocitli v bezpečí jejich pokojů.

 „To, co se stalo, je něco…úžasného. Pode všech doložených případů se to stalo poprvé za 253 let. Je to něco…“

 „K věci, Emily,“ přerušil ji Joshua.

 „Ten fénix se s tebou podělil o svou moc.“

            Všichni zůstali na blondýnku zírat.

 „Cože?“ ozval se jako první Harry.

 „Nestává se to moc často. Většinou je to známka vděku, pokud kouzelnému zvířeti zachráníš život, ale nemusí se to stát vždycky. To záleží na tom, jestli tě ono zvíře uzná vhodným,“ vysvětlovala jim a snažila se vzpomenout, co o tom všechno vlastně četla.

 „Ale proč by mi měl být vděčný?“ zeptal se zmateně Harry a nevědomky si pohladil obrys pírka.

 „Tak to nevím,“ odpověděla Emily.

 „Nechci do toho šťourat, nebo tě kamkoliv tlačit, Harry, ale nepřijde ti to jako znamení?“ zeptal se najednou Andrew.

 „Znamení?“ Harry nechápal.

 „Tady zuří válka. Podle nich si jediný, kdo dokáže Voldemorta zastavit a k tomu dostaneš magii od fénixe,“ rozváděl svou teorii Andrew.

 „Takže co? Budu mít léčivý slzy nebo…“

 „Harry, slib mi jedno – že budeš v hodinách Péče dávat pozor. Prosím. Tenhle fénix je ohnivý a fénixové jsou téměř nezranitelní. To nejspíš bude ta část, o kterou nepodělil – oheň a nezranitelnost,“ vysvětlovala trpělivě Emily.

 „To si nemyslím,“ řekl pochybovačně Harry.

            Emily si povzdechla a pak udělala něco, co všechny šokovalo. Přešla k Harrymu, přivolala si kapesní nožík a řízla Harryho do dlaně.

 „Au, zbláznila jsi se Em…“

            Všichni užasle zírali na Harryho dlaň, ze které přestávala téct krev a rána se začala zatahovat. Za chvíli po ní nebylo ani památky.

 „To bylo divný,“ řekl Joshua a Emily protočila oči.

 „Fénixe nezabiješ a pokud není příliš vyčerpaný, ani nezraníš. Tebe sice půjde zabít nebo zranit normálně, ale pokud to zranění nebude příliš vážné, uzdravíš se sám a bez pomoci. Jestli jsem měla pravdu i s ohněm, musíš zjistit sám,“ řekla Emily a došla ke dveřím, na které někdo klepal.

 „Je tu Nerton?“ ozval se ode dveří chlapecký hlas a Harry v něm poznal Draca Malfoye.

 „Hm. Co potřebuješ?“ zeptala se Emily a bránila chlapci, aby viděl do pokoje.

 „Má se dostavit k profesoru Snapeovi,“ odpověděl a v jeho hlase zaznívala arogance.

 „Harry,“ řekla dívka a oslovený se zvedl z pohodlného křesla.

  „Nertne,“ pozdravil blonďák Harryho.

  „Draco,“ řekl Harry s úsměvem a viděl, jak se mladý zmijozel zarazil.

  „Nevíš, co mi profesor Snape chce?“ zeptal se Harry, když šli po pozemcích směrem k hradu.

 „Ne. Odchytil si mě ve sklepení a poslal pro tebe,“ odpověděl Draco.

 „Malfoyi,“ ozval se za nimi dívčí výkřik a v další chvíli viděli, jak se k nim žene hnědovláska v hábitu se znakem nebelvíru.

 „Zatracená Grangerová,“ zamumlal Draco a Harry pozvedl obočí.

 „Je se mnou v tom týmu. A je otravně velitelská a všechno přehnaně organizuje,“ vysvětlil blonďák.

 „Já chápu, Malfoyi, že tobě je to asi úplně jedno, jak dopadneme, ale mohl by jsi se snažit kvůli ostatním,“ řekla udýchaně dívka, když k nim doběhla.

 „To je v pořádku, Draco. Trefím. Ty se zatím můžeš věnovat čemukoliv, co vašemu týmu pomůže. Ale víš, jestli to budeš bojkotovat, možná by z nás mohli být přátelé,“ řekl se smíchem Harry a blonďák ho obdařil nehezkým pohledem.

 „Vás převálcuji i bez přípravy,“ křikl mladý Malfoy, ale odpovědí mu byl jen Harryho smích.

 

***

            Když Harry klepal na dveře kabinetu profesora lektvarů, stále se usmíval. Čím déle tu byli, tím víc si mladého Malfoye obliboval. Nejprve to bal jenom pomoc v lektvarech – na ty byl mladý aristokrat vážně strašný. A pokračovalo to občasným pošťuchováním.

 „Dále.“

 „Dobrý den, profesore. Prý jste se mnou chtěl mluvit,“ pozdravil zdvořile Harry a zavřel za sebou dveře.

 „Ano, chtěl. Kde je pan Malfoy?“

 „No, odchytla si ho jedna holka z nebelvíru. Netvářil se moc nadšeně,“ odpověděl Harry a cítil, že se ho opět jímá touha začít se smát.

 „Něco vtipného?“

 „Vlastně ne. Co jste potřeboval?“ zeptal se Harry a přijal nabízené místo.

 „Víte co to je Nitrobrana, pane Pottere?“ zeptal se Snape a zabodnul do mladíka před sebou oči.

 „Dávám přednost příjmení Nerton. Ano, u nás je to nepovinný předmět v posledním ročníku. Je to, hm, obrana mysli?“

 „Laicky řečeno, ano. Nitrobrana by Vám mohla pomoci s vpády Temného pána do Vaší mysli.“

 „Brumbál s vámi mluvil?“

 „No, ano, byla nás plná pracovna. Ale toto nedělám, protože mě o to požádal ředitel. I když si to o mně většina lidí nemyslí, nikdyy bych nenechal bez pomoci někoho, kdo si moji pomoc zaslouží. A vy si ji zasloužíte, pane Nertone. Zároveň tak odčiním dluh, který jsem měl k Vaší matce a naštvu Vašeho kmotra,“ odpověděl Snape a srovnal hromádku pergamenů.

            Harry se pobaveně šklebil. Tenhle učitel se mu zamlouval čím dál víc. Jaké by to asi bylo, kdyby studoval tady?   

                                  

02.01.2011 09:14:13
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one