Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Propojení

Tak jo, chápu, že ta povídka neni nic moc a že jsem přidala kapitolku po hrozně dlouhý době, ale bylo by fajn, když už si to přečtete tu zanechat nějakej komentík nebo aspoň smajlíka. Předevčírem vás tu bylo 140 a komentář zanechali 4. Takhle se sama sebe ptam, jestli mám ve psaní povídky Za obloukem vůbec pokračovat, nebo prostě dopsat tuhle, tamto smazata skončit.


P.S.: vím, že jsem nepříjemná, ale není mi moc dobře.

 

            Druhého dne Harry otevřel oči a okamžitě se s bolestným sykotem chytil za čelo. Jizva ho pálila, jako kdyby na ni někdo přiložil rozžhavené železo. Po chvíli nejhorší bolest odezněla a v jizvě ho občas píchlo. Vstal, protáhl se, vyhrabal čisté oblečení a vydal se do sprchy. Pak se pomalu odploužil do hradu na snídani.

 „Ty vypadáš,“ řekla mu místo pozdravu Emily, když ho kriticky sjela pohledem.

 „Díky,“ zamumlal Harry a natáhnul se po skleničce s džusem.

 „Co jsi v noci dělal?“ ptala se ho dál a přistrčila k němu talíř s vajíčky a slaninou.

 „Spal.“

            Andrew, který se právě posadil, si odfrkl, William mu podal hrníček s kávou a Abigail ho sjela starostlivým pohledem. Všichni vypadali odpočatě. Všichni až na něj a na Josuu, který se právě přiloudal.

 „Víte někdo, jak jsme dopadli?“ zeptala se Abigail a namazala si rohlík máslem a medem.

 „Zatím jsme třetí. Myslím celkově,“ odpověděla Emily a mračila se na kluky, kteří se slastí popíjeli kávu.

 „Co jste vy dva v noci vyváděli?“ zopakovala Abigail předešlou Emiliinu otázku.

 „No, volala mi Amber,“ řekl Joshua a usmál se.

            Amber byla dívka z jejich ročníku, ale patřila k jiné skupině. Minulý rok spolu začali chodit a Harry s Williamem se začali vsázet, kdy ti dva oznámí zasnoubení nebo se rozejdou. Zatím se nestalo ani jedno.

 „Celou noc se mi zdálo o hadech. Povídal jsem si s nima a ten rozhovor moc šťastnej nebyl. Bavili jsme se o vyvraždění nějakých vesnic,“ odpověděl neochotně Harry, když na něj ostatní upřeli pohled.

 „Proč?“ zeptala se Emily a Harry pokrčil rameny.

            Na stůl dopadly noviny. Harry po nich hmátnul a dal se do čtení. Najednou zbledl.

 „Co se stalo?“ ptali se hned ostatní.

            Harry jim jen beze slov ukázal titulní stránku : Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit má na svědomí další ničení. Tentokrát se jeho oběťmi staly vesnice Smrčkov a Bílý hvozd.

 „O těch jsme se v tom snu bavili,“ řekl Harry a u stolu se rozhostí ticho.

 

***

 „Nikde nic není.“

            Všichni seděli v knihovně a doufali, že něco naleznou, ale nikde nic nebylo. Alespoň ne v knihách, ke kterým se dostali. Harry si zamyšleně třel jizvu a snažil se tak zbavit se nepříjemného pálení.

 „Děje se něco Harry?“ zeptala se Abigail a chytila ho za ruku, kterou měl položenou na stole.

 „Ne nic, jen mě od rána pálí ta jizva,“ odpověděl a spustil ruku z čela n stůl.

 „Prostě jen tak sama od sebe začala pálit?“ zeptala se Emily a Harry přikývnul.

            Emily vstala a zamířila ke knihovnici a pak zmizela mezi regály. Ostatní jí překvapeně sledovali, ale zůstali na místě. Asi po půl hodině se vrátila s velkou staře vypadající knihou. Položila ji na stůl a začala v ní zuřivě listovat. Několik studentů se po nich otočilo.

 „Co hledáš, Em?“ zeptal se William, ale Emily jen zvedla ukazováček a dál listovala knihou.   Pak ji zuřivě zaklapla a zase zmizela mezi regály. Tohle se několikrát opakovalo, až konečně asi po dvou hodinách přišla s knihou, ve které našla to co, hledala.

 „Mám to,“ vykřikla a knihovnice se na ně pohoršeně podívala.

 „Pardon,“ křikla a několik bradavických studentů se zasmálo.

 „Tak co jsi našla?“ zeptal se Joshua šeptem, aby neprovokoval.

 „Harry má s Voldemortem spojení,“ špitla nazpět a všichni se na ni udiveně podívali.

 „Cože?“ zeptal se trochu hlasitěji Harry a okamžitě se skrčil pod přísným pohledem knihovnice.

 „To ta jizva. Vzpomněla jsem si na něco, co jsme se učili v dějinách. Dřív existovali určité rituály, které umožňovali kouzelníkům, aby mezi sebou komunikovali. Většinou to používali jenom bystrozoři. Po tom rituálu ti na těle zbylo znamení, že bylo vykonáno,“ vysvětlovala rychle šeptem Emily.

 „Já ale žádným rituálem neprošel,“ namítnul Harry a Emily po něm střelila pohledem typu : Já jsem ještě nedomluvila.

 „Když jsi byl malý,“ řekla a zpod knihy vytáhla staré noviny, na jejichž první straně bylo popsáno, jak byl Voldemort poražen jednoročním chlapcem. „Pokusil se tě Voldemort zabít. Jenže, tvoje matka se obětovala. Jenže jenom samotný obětování kletbu smrti nezastaví. Musela předem provést nějaký rituál na tvou ochranu. Když se tyhle tři magie smísily, nejspíš vznikla nějaká odnož, nový druh toho rituálu propojení. To, o čem se ti zdálo, nebyl sen, ale bylo to to, co právě dělá Voldemort.“

 „Takže on se může kdykoliv napojit na mě a já na něj? A proč až teď?“ ptal se Harry, ale Emily jen pokrčila rameny.

 „Možná by jsi to měl říct Brumbálovi,“ řekl Andrew a všichni se na něj nechápavě podívali.

 „Proč?“ ptal se Harry.

 „Řekl bych, že o tomhle bude vědět víc,“ podal logickou odpověď a ostatní museli, ač neradi souhlasit.

 „Takže za Brumbálem,“ povzdychl si Harry.

            V další chvíli se ostatní rozesmály nad jeho útrpným pohledem a on se k nim po chvíli přidal. To už však bylo na bradavickou knihovnici moc a vyhnala je ze svého království.                                                                                                                                               
26.12.2010 23:05:06
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one