Harry se opíral o strom a pozoroval drobnou blondýnku. Ta seděla v tureckém sedu uprostřed mýtiny, měla zavřené oči a nakrabacené čelo. Sevřel kámen na svém krku. Už brzy ho dívce předá, ale nejprve se musí naučit ovládat svou moc.

 „Uvolni se,“ řekl a dívka se zhluboka nadechla, otevřela oči a zabodla je do něj.

 „Já se snažím,“ prskla a Harry se pousmál.

            Byl taky takový? Nejspíš ano, ale je to už tak dávno. Něco přes pětiset let společně s přáteli bojovali a udržovali rovnováhu. A pak jednou Tara přivedla mladou dívku. Její moc ji přivolala dívce na pomoc a když se zbavila dvou zlodějů, kteří zabili její rodiče a chtěli zabít i jí, vylétlo z jejího přívěšku modré světlo a vpilo se do dívky. Tara našla svou učednici. O několik dní později se našli i další. Někteří měli rodinu a zpočátku to pro ně bylo těžké, ale stejně jako Harry a ostatní, brzy pochopili, co je jejich posláním.

 „Dnes toho necháme,“ řekl Harry a narovnal se.

            Dívka se zvedla a zamířila směrem k budovám. Pousmál se. Celý svět se změnil, ale tenhle ostrov zůstal stejný. Postavil se do středu mýtinky a nadechnul se. Už brzy tohle pro něj i pro ostatní skončí. Konečně budou moc žít normální život.

 „Pro tebe to taky nebylo jednoduché,“ ozvalo se za ním.

            Otočil se a usmál se na Noru. Natáhnul k ní ruku. Přešla k němu a stulila se mu do náručí. Políbil jí na vršek hlavy.

 „Já vím, ale brzy bude plnoletá a já bych nerad, aby nebyla připravená,“ řekl a pohladil jí po tváři. Její svěřenec svou moc dávno ovládnul a i dospěl plnoletosti, takže tu teď Nora zůstávala kvůli Harrymu a ostatním.

 „Měl by sis odpočinout,“ řekla a přejela mu prsty po kruzích pod očima.

 „A půjdeš se mnou?“ zeptal se Harry a usmál se na ní.

***

            Harry svíral plyšového medvídka a mával s ním nad miminkem, které se ho snažilo zachytit.

 „Netrap jí,“ řekla Nora, sebrala svému manželovi medvídka a dala ho jejich dcerce. Ta si spokojeně strčila medvídkovo ucho do pusy.

 „Jak bylo v práci,“ zeptala se Nora stulila se do Harryho náruče.

 „Stýskalo se mi po vás,“ odpověděl Harry a usmál se na dcerku, která zvědavě pozorovala své rodiče.

            Po té, co byli jejich učedníci vyučeni a byla jim předána moc, Harrymu a ostatním zbyla ta jejich základní, kterou dostali při narození a kterou rozvinuli. Vlastně to byla stejná moc, kterou měli předtím, jen ve slabší míře. A již si nemohli číst myšlenky. Začlenili se do normálního života a založili rodiny. Stali se z nich sousedé a zůstali přátelé. Harry si dodělal mudlovské studium a stal se z něj učitel. Alex a Amanda založili nadaci, která pomáhala opuštěným dětem. Ze Samuela se stal hasič. Když to Harry a ostatní uslyšeli, celkem je to pobavilo, ale pravda byla taková, že Samuel stále dokázal oheň ovládat a tak častokrát zachránil mnohé životy. Z Tary se stala právnička a z Nory spisovatelka. A začali stárnout. Nikomu to však nevadilo. Patřilo to totiž k životu. K životu, na který se všichni těšili.