Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
A je tu další kapitolka. Tentokrát zase taková trochu oddechová. Původně jsem chtěla přidat dvě, ale měla jsem trochu víc rušnější týden, takže jenom tahle. Snad příští neděli.

Hrad je ohromil. Samuel a Harry jej znali z vyprávění rodičů a sourozenců, ale nic z toho se nedokázalo vyrovnat skutečnosti. Amanda  s Tarou se podivili na hlas a nebýt toho, že Nora v Harryho náručí usnula, nejspíš by se také nějak vyjádřila.

 „Pojďte, zavedu vás na ošetřovnu,“ řekla Lily Potterová a pětice jí unaveně následovala.

 „Jsi po svojí mamince,“ poslala Amanda Harrymu a Samuel se zasmál.

 „A to jsi ještě nepoznala tátu,“ odvětil s lehkým úsměvem.

 „Poppy, vedu ti pacienty,“ křikla Lily a ukázala pětici na postele.

            Pak zamířila do ošetřovančiny kanceláře. O několik minut později vešlo na ošetřovnu i několik studentů, kteří měli několik zranění, v doprovodu Harryho otce a kmotra. Ošetřovatelka rychle ošetřila těch několik studentů. Nikdo z nich naštěstí nepotřeboval nic jiného než několik lektvarů. Pak se na ošetřovnu začali pomalu trousit členové řádu.

 „Rodinka se schází,“ poznamenal Samuel.

 „Jestli to zjistí, je ze mě mrtvej muž. A myslím, že máma nebude potřebovat ani roh z jednorožce ani oheň,“ řekl Harry a střelil pohledem po Noře.

 „Klid, Harry, bude v pohodě. Myslíte, že by vadilo, kdybych si zdřímla?“ optala se Amanda a zívla.

 „Jen do toho, budu tě následovat,“ povzbuzovala ji Tara opřená o Samuela.

 „Leží se ti pohodlně, miláčku?“ optal se Samuel své milé a sklonil se k polibku.

 „Jestli to praskne, tak to musíš brát z tý světlý stránky,“ řekla Amanda a snažila se ignorovat ty dva zamilované.

 „Ono to bude mít nějakou světlou stránku?“ optal se zvědavě a trochu se strachem Harry.

 „No jasně. A hned z několika důvodů. Ten první – nejsi tak úplným zklamáním svých rodičů, protože máš magii a umíš jí skvěle ovládat, druhý – tvým nejlepším přítelem je syn obávaného smrtijeda…“

 „V tom bych nic světlého neviděl,“ poznamenal Samuel, který začal se zaujetím poslouchat a Tara s Harrym se uchichtli.

 „A za třetí jsi jejich syn, který by za své přátele obětoval život“ dokončila za Amandu Nora, která se před chvílí probrala.

 „Tak se na to podíváme. Sundejte si ty pláště, ať vás můžu prohlídnout. Pokud máte nějaké zranění, což bych podle té krve řekla, že máte, tak svléknout. Támhle je když tak plenta, pokud jsou mezi vámi děvčata a stydí se.“ Do místnosti vtrhla sestřička a svým hlasem polekala nejednoho člověka.

 „To asi nebude nutný. My si jenom odpočneme a zase půjdeme,“ řekla trochu s obavou Amanda.

 „Nám už vlastně nic není, tak…“ souhlasil s blondýnkou Samuel a začal se pomalu zvedat.

 „Já jsem tady ošetřovatelka a já rozhoduji o tom, co je a co není nutný a kdy budete v pořádku,“ řekla s tónem netolerujícím odmluvy.

 „Já mám strach,“ pípla Tara.

 „Já taky,“ řekli unisono Harry se Samuelem avšak z úplně jiného důvodu než jejich kamarádka.

 „A co se přemístit?“ navrhla Nora.

 „Promiňte, že vám do toho skáču, ale v Bradavicích se nepřemístíte. A my vám vážně chceme jen pomoct,“ řekl Brumbál s milým úsměvem.

 „No jasně,“ zamrmlala si Nora a stiskla svou kapičku.

            Kolem dívky se utvořila mlha a ostatní to s nadějí pozorovali, ale pak se mlha rozplynula a Nora stála stále na svém místě.

 „Není to ochranami, ale nemám dost síly,“ řekla ostatním.

 „A neobešlo by se to bez toho svlíkání?“ zeptala se opatrně Tara po chvíli přemýšlení.

 „Těžko vás můžu vyléčit, když nebudu vědět, kde jste zraněni,“ řekla ostře ošetřovatelka a založila si ruce v bok.

 „Vy musíte dodržovat lékařské tajemství, že ano?“ zeptala se Amanda.

 „Samozřejmě,“ přitakala ošetřovatelka netrpělivě a Harry pochopil kam tím jeho kamarádka míří a začal se usmívat.

 „A to se týká i totožnosti pacientů, že ano?“ Pokračovala Amanda v kladení otázek a i ostatní pochopili.

 „Pokud je to přání pacienta, tak ano.“

 „V tom případě se necháme ošetřit jedině pod podmínkou, pokud odtud odejdete,“ řekla s pohledem na řád.

 „A co když tě neposlechnou?“ zeptal se jí potichu Harry.

 „Tak dám vědět Alexovi. Je to démon ne? A pochybuju, že by nechal svou snoubenku v nesnázích,“ odpověděla s úsměvem.

 „Snoubenku?“ vyhrkli všichni.

 „Máš prstýnek?“ zajímala se ihned děvčata, Harry protočil oči a Samuel se sesunul na postel.

 „Copak?“ optal se ho Harry.

 „Budu muset požádat Taru,“ řekl jeho kamarád a lehl na záda.

 „Proč?“ zajímal se poněkud zmatený Harry.

 „Protože teď nedá pokoj. Ty dva spolu chodí rok a jsou zasnoubeni. Už to vidím, v živejch barvách. Máš štěstí, že jsi zatím volnej, brácho, važ si toho,“ odpověděl mu Samuel.

 „Něco ti na tom, že je Harry volnej a ty ne, snad vadí?“ optala se Tara, která zaslechla jejich rozhovor.

 „Ne, jen že by jsme Harrymu mohli někoho dohodit,“ řekl rychle Samuel.

 „Rád bych Vám pogratuloval slečno, ale opravdu jste řekla, že Váš snoubenec je démon?“ optal se Brumbál a naší pětici až teď došlo, že mluvili nahlas.

 „Sakra,“ zaklel Harry a nebýt jeho zad plácnul by sebou vedle Samuela.

 „Co kdyby jste už šli, aby nás vaše milá ošetřovatelka mohla ošetřit?“ naznačila jim jemně Amanda, aby vypadli.

 „Jistě. Budeme mít dost času si promluvit potom,“ řekl Brumbál a odešel z ošetřovny následován zamyšlenými členy řádu.

 „Myslíte, že jim to došlo?“ zeptal se Harry, když se za posledním členem zabouchly dveře.

 „Pochybuju. Víš, kolik lidí má jméno Harry?“ Uklidňovala ho Nora.

 „Tak, kdo půjde první?“ zeptala se ošetřovatelka a Nora se s útrpným povzdechem zvedla z postele.

            Ošetřovatelka jí nasměrovala za plentu. Dívka si toho však nevšímala, sundala si plášť a svetr s košilí. I když zůstala stát na ošetřovně jen v podprsence, nestyděla se a ani neměla před kým. Samuel měl přítelkyni a navíc, oba chlapci hleděli na strop a pokoušeli se neusnout.

            Ošetřovatelka jí vyčistila a zacelila několik škrábanců a modřiny jí namazala rychle hojícím balzámem. Pak provedla rentgenovací kouzlo, a když nenašla žádné další zranění kromě zbytkové magie po Cruciu, podala dívce dva lektvary – na zakázanou kletbu a posilující.

            Jako další šla Amanda. I ona krom několika pohmožděnin neutrpěla vážnější zranění. S povděkem přijala posilovací lektvar a posadila se vedle Nory na postel. Tara měla ošklivou ránu na pravé noze, ale madame Pomfrejové netrvalo dlouho a zranění bylo jen vzpomínkou. Avšak i na ni použili smrtijedi Crucio a tak stejně jako Nory dostala dva lektvary.

            Jako další šel Samuel. Ošetřovatelka si prohlédla jeho ruku a pak mu dala vypít kostirost. Pak mu dala lektvar proti zlým snům a posilující.

 „Ten vypijte, než půjdete spát. Někdo na vás použil kouzlo Nasten. Vyvolává ve vás ty nejhorší vzpomínky. Jenže ten co ho vyvolal ho zpackal a tak se projeví jako sny,“ řekla ošetřovatelka na vysvětlenou a kývla na Harryho.

            Ten se zhluboka nadechnul a sundal si kápi. Ošetřovatelka zalapala po dechu. Samozřejmě, že syna Potterových znala. Často ho jako malého ošetřovala a často i teď Potterovi navštěvovala. Věděla, že chlapec má být bez magie, takže jí překvapilo, když ho tu teď viděla.

 „Pane Pottere… jak, já,“ koktala ošetřovatelka.

 „Nepátrejte po tom, madame a pamatujte na lékařské tajemství,“ řekl Harry a ukázal jí záda a ruku.

 „Jistě,“ zamumlala a rychle chlapce ošetřila a stejně tak jako ostatním mu podala posilující lektvar.

            Harry ho stejně jako ostatní vypil a zašklebil se nad jeho chutí. Pak se podíval na ostatní.

 „Zkusíme to?“ zeptal se a ostatní přikývli.

            A tak madame Pomfreyová sledovala, jak pětice dospívajících zmizela v různobarevné mlze a nic nechápala. Nakonec zavrtěla hlavou a došla řediteli, který čekal na chodbě, oznámit, že její pacienti jsou fuč.

 

*** O hodinu později – porada řádu

 

 „Oni se přemístili z Bradavic?“ zeptal se Moody.   

 „Prý zmizeli v nějaké mlze,“ přetlumočil James Potter co se dozvěděli od ošetřovatelky.

 „Přišli mi odněkud povědomí, tak jsem trochu zapátral,“ řekl z ničeho nic Remus Lupin a ostatní se na něj překvapeně podívali.

 „A co jsi našel, Lupine?“ zeptal se Snape a netrpělivě se podíval na hodiny.

 „Přišli mi odněkud povědomé ty pláště. Jednou jsem na ně narazil v knihovně ještě při studiu. Ptal jsem se na to tehdy Binse, ale moc mi toho neřekl. Prý mě to jako studenta nemusí zajímat. Ale tu knihu jsem si okopíroval a dneska jsem na to narazil. Píše se tam jenom něco o pětici sourozenců, který kdysi zabil nějaký kouzelník kvůli moci,“ řekl jim starý vlkodlak, co věděl.

 „No, myslím, že je čas přemísti se do Bradavic a promluvit si s profesorem Binsem,“ řekl Brumbál a několik členů ho následovalo. Zbytek se vydal domů.

            Duch profesora Binse „seděl“ na křesle v kabinetě a četl knihu. Když na dveře někdo zaklepal odložil knihu a zvědavě vzhlédl. Ještě nikdy se nestalo, aby ho zde někdo navštívil. O chvíli později vešel do jeho kabinetu ředitel, profesorka přeměňování a několik jeho bývalých studentů. Vyslechl jejich žádost a zamyšleně na ně hleděl. Po té doplachtil ke své knihovně a vytáhl odtamtud staře vyhlížející knihu a několik svitků pergamenu.

 „Můžu vám o nich říci jen to, co lidé chtěli, aby se o nich vědělo. Je mnoho verzí toho příběhu a pravda nejspíš někde uprostřed,“ řekl duch a vybídl své host, aby se posadili.

25.07.2010 18:31:52
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one