Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
A je to tu, další kapitolka. Doufám, že jste se těšili. Je tu konečně nějaká akce. Nevím, kdy bude další, možná příští týden, pokud mi do toho nic nevleze a já si udělam čas. Zrovna teď se vyhýbám sluníčko jako čert kříž - bez opalovacího mlíka už neudělam ani krok - takže je to dost pravděpodobný. No nic, ať se líbí a omlouvám se za chyby,

P.S.: Myšlenky jsou psány kurzívou, ale to asi všichni pochopíte.

 

            Zelenooký chlapec se vyhnul jedné sněhové kouli a vzápětí ho další strefila do týla hlavy. Zatřepal hlavou, aby z vlasů vytřepal sníh a sám vypálil po drobné blondýnce. Než však měla koule možnost k ní doletět, změnila směr a trefila jakousi rusovlásku ze staršího ročníku, která procházela kolem. Dívka se na ně podívala se zvednutým obočím. Avšak nikdo si jí už nevšímal. Další koule tentokrát vržená Tarou po svém milém roztála v polovině své cesty.

            Všichni byli promočení a moc dobře věděli, že jakmile ustanou, budu i zmrzlí na kost, ale právě teď se báječně bavili. První letošní sníh byl konečně tady. Do Vánoc zbývali dva týdny a nikdo ze studentů této podivné školy se nechystal domů. Oficiálním důvodem bylo rozbouřené moře. Ta pravdivá však byla, že studentům se odtud příliš nechtělo. Neboť jen tady mohli být těmi, kdo doopravdy jsou.

            Najednou se Elestia, která s Noilen a Selinou házela sníh na Antor, ztuhla a úsměv jí zmizel s tváře. Otočila se na ostatní své sourozence a mlčky se na sebe dívali. Pak Noilen přikývla a otočila se na Amandu.

 „Máš u sebe tu kuličku?“

 „Mám ji u sebe v pokoji. Proč?“ zeptala se zmatená blondýnka.

 „No, asi vás bude potřeba, dřív než jsme mysleli. Sejdeme se za deset minut u kluků. Vezměte si s sebou ty věci, co jsme vám dali,“ odpověděla Elestia a stejně jako její sourozenci někam zmizela.

            Pětice kamarádů se po sobě podívala a po té se rychle vydali do svých pokojů, aby si vzali vše potřebné a převlékli se do suchého. Pak zamířili do pokoje Harryho a Samuela.

 „Tak, co se děje?“ zeptala se Amanda a posadila se do jednoho křesla.

            Ve druhém seděl Samuel s Tarou na klíně. Harry s Norou se posadili na zem u stolku a vyčkávavě se podívali na pětici sourozenců.

 „Aby se udržela rovnováha, budete muset zasáhnout už dnes. Skupina smrtijedů napadla jednu vesnici a celý řád se tam vydal. Jiná skupina napadla před chvílí Prasinky plné studentů. Ti studenti jsou budoucností kouzelnického světa. Pokud by se smrtijedům povedlo je unést nebo zabít je tu jen velmi malá pravděpodobnost, že by tu byl v budoucnu někdo, kdo by se dokázal Voldemortovi postavit. Proto je musíte zachránit a přemoct smrtijedy. Nebo je alespoň zabavit na tak dlouho, než se tam bude moci dostat řád,“ nastínil jim situaci Suitr.

 „Jak je máme přemoci?“ zeptala se Tara.

 „Svou mocí a důvtipem,“ odpověděla své žačce Elestia.

 „Co když nás poznají?“ zeptal se Harry, který do té doby mlčel.

 „Na to jsme taky mysleli,“ odpověděl Antor a kývl na ostatní.

            Všech pět na chvíli zavřelo oči a jejich ruce začaly zářit. Když záře ustala, svíral každý černý plášť s kápí. Na první pohled byly všechny pláště stejné, ale lem každého pláště nesl jinou barvu. Lemy nesly varvu jejich majitelů.

 „Ty pláště pohltí některé lehčí kletby, ale dávejte si pozor, aby vám káp nespadla, nebo aby vám jí někdo nestrhnul,“ řekla Noilen a podala Mandě plášť se zlatým lemem.

 „A taky vás zahřejí, nepromoknou a neroztrhnou se,“ seznámila je Selina s dalšími schopnostmi pláště.

 „Máte všechno?“ zeptal se Suitr a díval se na pět postav, které si právě nandaly kápi na hlavu.

            Všichni přikývli a po chvíli se přemístili do Prasinek. Přesněji na kopec nad nimi. Viděli na náměstí a prohlíželi si celou situaci. Na náměstí vesničky stála skupina smrtijedů a uprostřed nich bylo několik vyděšených studentů. Další smrtijedi zapalovali obchody.

 „Tak co podnikneme?“ zeptal se Samuel.

 „Možná bych mohla přeměnit vločky na déšť a udělat ho trochu hustějším, aby uhasil ty plameny,“ řekla Tara a kývla bradou k obchodům.

 „Dokázal bys vyvolat blesky, aby to vypadalo jako bouřka a přikázat jim, aby se strefovali do smrtijedů?“ zeptala se Nora Harryho.

 „Musel bych každý blesk jednotlivě nasměrovat, ale přivedla jsi mě na nápad,“ zamumlal Harry.

 „Na jaký?“ optala se dívka zvědavě.

            Harry naposledy střelil pohledem na náměstí a pak rychle svěřil svým přátelům co ho napadlo.

 „Myslím, že to půjde,“ řekl Samuel po té, co vyslechl svého přítele.

 „Tak Harry, co máme udělat?“ zeptala se Amanda a černovlasý chlapec se na ně překvapeně podíval.

 „No jasně, je to tvůj plán, takže to máš na povel,“ přisvědčila Tara, poslední dívka přikývla a Samuel pokrčil rameny.

 „Tak fajn. Taro, ty se pusť do toho deště. Noro, zvládneš se postarat o ty děcka?“

 „Myslím, že jo. Kdyby Ami pomocí větru udělala mezi těmi smrtijedy uličku, aby mihli utéct do lesa a pak mi pomohla nahnat tam i ty ostatní, tak bych je dokázala skrýt,“ řekla Nora a podívala se na blondýnku, která na souhlas přikývla.

 „Dobře. Takže Amanda pomůže Noře uklidit ty děcka. Pak by jsme potřebovali nahnat smrtijedy na jedno místo, nebo aspoň jejich většinu. Zvládneš ohnivý tornádo nebo tak něco,“ Otočil se Harry na Samuela.

            Samuel pochopil o co jeho kamarádovi jde a tak přikývnul.

 „Fajn. Pomůžu ti. Jakmile budou ty děcka v bezpečí, pomůžou nám i holky. Až budou smrtijedi u sebe, tak Tara přikáže vodě, aby se držela v jejich blízkosti a ve větším množství. Od nás se však musí držet dál, jinak to odskáčeme i my. Já pak dodám energii,“ dokončil Harry rozdávání úkolů.

 „Tak jdeme na to?“ zeptal se Samuel.

 „Ještě něco. Odteď musíme mluvit jen v myšlenkách. Nemůžeme se oslovovat našimi jmény,“ řekl Harry a ostatní přikývli.

 „Takže, jdeme na to?“ zeptal se znovu Samuel, avšak tentokrát v myšlenkách a ostatní přikývli.  

            Najednou se malé sněhové vločky padající líně z nebe proměnily v dešťové kapky, které se začaly zvětšovat a dopadat ve větším množství. Oheň, který do té doby vesele plápolal na střechách domů, začal uhasínat.

            Nora s Amandou se plížily podél stromů ke kroužku k smrtijedů. Pak Amanda vyvolala silný vítr a mezi smrtijedy se vytvořil průchod.

 „Rychle do lesa!“ křikla Amanda na vyděšené studenty a ukázala jim směr.

            Samuel mezitím naháněl smrtijedy pomocí ohnivého víru a Harry ukazoval vyděšeným studentům, kam mají běžet. Několik starších studentů se pokoušelo s neznámými hádat a bojovat. Mezi nimi byla i Teresa, jak si Harry všiml. Samuel jim přikázal ať okamžitě jdou do lesa, neboť Teresa by svého bratra mohla poznat podle hlasu. Většina studentů nakonec přeci jen zamířila do lesa, ale několik jich zůstalo stát a byli odhodláni bojovat, stejně tak jako několik obyvatel vesnice.

 „Ááá,“ vykřikl Harry když ho nějaká kletba zasáhla do ruky, na které se následně utvořila velká řezná rány a z ní začala na bělostní sníh dopadat rudá krev.

 „Jsi v pořádku?“ optal se starostlivě Samuel, který byl o dvě ulice dál a Harry věděl, že jeho odpověď sledují i všechny dívky.

 „Jo, je to jen trocha krve. Nic vážného,“ odpověděl Harry.

 „Noro? Všichni studenti a vesničané, kteří byli ochotni poslechnout jsou v lese,“ poslal Samuel myšlenku hnědovlasé dívce, když obešel několik posledních uliček a domů a ujistil se, že už v nich nikdo není.  

 „Kolik se jich rozhodlo bojovat?“ optala se Amanda, která již pomáhala chlapcům nahánět smrtijedy. I ona již měla několik zranění, jak na ni někteří smrtijedi zaútočili.

 „Spíš nám překážet. Asi deset studentů a pět vesničanů,“ odpověděl Harry.

 „I to je dost. Tihle kouzelníci nejsou příliš mocní a povětšinou tady žijí motáci,“ řekl Samuel a vyhnul se jednomu kouzlu.

 „Hotovo,“ oznámila jim Nora a zamířila pomalu k náměstí. V další chvíli se vesnicí rozlehl její křik.

            Skupinka smrtijedů si jí všimla a vyslala na ni Crucio.

 „Noro!“ vykřikly ostatní a běželi na náměstí.

 „Taro, rychle! A pozor na Noru,“ křikl Harry a dívka přikývla.

            Dešťová voda se začala v okolí smrtijedů srážet. Ti však nehodlali na nic trpělivě vyčkávat jako naše pětice a začali po nich metat kouzla. Kouzelníci, kteří se rozhodli bojovat, jim začali oplácet stejnou mincí, jenže velice brzy se přiblížili příliš blízko k smrtijedům.

 „Amando, dokážeš je nějak odhodit?“ zeptal se blondýnky, když uviděl vodu okolo smrtijedů.

 „Snad,“ odpověděla dívka a v další chvíli odletěla skupina kouzelníků do lesa.

            Všichni byli vyčerpáni a měli spoustu zranění. Avšak nejhůř tam tom byla Nora. Ležela na zemi a lapala po dechu. Skupinka smrtijedů se jí smála a právě se dohadovali se použít jako další kletbu.

 „Jdu pro Noru, je příliš blízko,“ sdělil Harry ostatním a vyběhl z úkrytu, který jim poskytovala socha uprostřed náměstí.

 „Dobře. Pokusíme se ti pomoct.“

            Harry se šikovně vyhnul několika kletbám a dalších pár schytal.

 „Amando, teď!“ křiknul v myšlenký¨ách na dívku a ta pochopila. Silný vítr narazil do skupiny smrtijedů a ti narazili do několika svých kolegů.

            Harry popadl Noru do náruče a běžel s ní k ostatním. Cestou do něj vrazila kletba, která ho donutila prohnout se v zádech. Plášť, který se pod náporem kletby roztrhl, se nyní začal zacelovat, ale kůže na Harryho zádech bylo zalitá jeho vlastní krví.

            Harry položil Noru, která byla v bezvědomí, na zem a připravil se. Ostatní zatím udržovali smrtijedy pohromadě. Mezi jeho dlaněmi za začala tvořit koule. Nejprve malinká, ale postupně se začala zvětšovat. Jiskřila a vydávala nafialovělé světlo.

 „Můžeš,“ oznámili mu ostatní, když se na ně podíval.

            Harry zamířil na nejbližší skupinku a hodil kouli k jejich nohám. Energie se začala šířit vodou a smrtijedi zasaženi šokem, padli v bezvědomí k zemi. Několik se tomu vyhnulo, ale o ty se postaral řád, který se právě přemístil kousek od naší pětice.

 „Co se tu stalo a kde jsou ostatní?“ zeptal se Brumbál nejmladší Potterové, jakmile bylo nebezpečí zažehnáno.

 „To oni,“ řeka dívka a ukázala na pětici u sochy.

 „Promiňte,“ ozval se Brumbál a přešel k pětici.

            Všichni unaveně seděli u paty sochy a Harry v náručí svíral Noru a vysílal do ní energii. Od Antora věděl, že krom toho, že s ní dokáže ubližovat, s ní dokáže i pomoci. Energie je v každém člověku, takže jí může někomu dodat. Nevyléčí ho to, ale bude moci bojovat.  V případě Nory se probrat.

 „Jak je ti?“ zeptal se potichu, když dívka otevřela oči a nevšímal si ostatních.

 „Všechno mě bolí, ale myslím, že budu v pořádku,“ zamumlala a pak si všimla Harryho krvácející ruky.

 „Jsi zraněný,“ vykřikla a napřímila se v Harryho náručí.

            Ten to nečekal a opřel se o sochu záda. Bolestný škleb přešel přes jeho tvář a ze rtů mu unikl zasyknutí. Amanda se podívala na Harryho záda a zalapala po dech. Přes celá záda mu vedl další šrám.

 „Budu v pořádku,“ řekl a uklidňoval ostatní.

 „To sice jo, ale budeme s tím muset něco udělat, hned jak se vrátíme. Možná by nám mohla pomoct Noilen. Prý se často o ostatní starala,“ řekla Amanda.

 „Dobře, zeptáme se jakmile se vrátí. Možná by jsi se jí mohla na několik věcí zeptat. Nejsem jediný kdo utrpěl zranění,“ řekl Harry a podíval se na Samuela, kterému jeden smrtijed zlomil kouzlem ruku.

 „Možná by jsme vám mohli pomoci,“ ozvalo se vedle nich.

            Pětice až teď vzala na vědomí řád a všichni se potají modlili, aby nikdo nepoznal Harryho hlas, ale nikdo z nich nevypadal podezřele.

 „Pláště vám trochu změní hlasy,“ ozvalo se jim najednou v hlavě a všichni si m¨pomysleli, že jim to jejich učitelé mohli svěřit dříve.

 „To není třeba,“ odmítla za všechny Tara.

 „Kdo jste a kde jsou ostatní?“ zeptal se znovu Brumbál.

            Nora se zahleděla na les. Pak unaveně klesla do Harryho náruče a z lesa začali pomalu vycházet studenti a vesničané.

 „Ukryli jsme je v lese,“ odpověděl Harry a upravil Noře kapuci.

 „A kdo jsem je nepodstatné,“ odpověděla na druhou část otázky Tara a provizorně ošetřila Samuelovu ruku.

            Kdyby měli dostatek energie, byli by již dávno fuč, ale všichni byli unaveni a tak jen tak seděli a sbírali síly.

 „Možná by jste mohli jít s námi do Bradavic a promluvit si,“ nabídl jim Brumbál.

 „A ošetřovatelka by se podívala na vaše zranění,“ nabízela dál Lily Potterová.

 „Myslím, že jeden z vás potřebuje určitě lektvar proti cruciatu,“ vpadla do toho Teresa a zahleděla se na Noru.

 „Antore? Co myslíš?“ spojil se v duchu Harry se svým učitelem.

 „Máte v sobě magii, takže hrad uvidíte bez potíží a oni mají lektvary, které vyléčí vaše zranění za chvilku. Ale je tu velké nebezpečí toho, že se prozradíte,“ odpověděl mu a Harry předal jeho slova ostatním.

 „Tak dobře. Než nabereme energii. Musíme se brzo vrátit,“ řekla Amanda a zvedla se na nohy.

            Po ní se zvedli i ostatní, ale Noře se okamžitě podlomily kolena a tak ji Harry i přes nesouhlas ostatních kvůli jeho zádům, vzal do náručí. Společně pak zamířili do hradu pozorováni ostatními.

            Několik členů zůstalo v Prasinkách a pomáhali vesničanům opravit domy, spoutat smrtijedy a poslat je na ministerstvo, odkud měli putovat do Azkabanu. Nikdo si nedělal velké naděje, že tam zůstanou nějak dlouho. 

18.07.2010 18:57:53
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one