Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Tak, plánuju ještě asi tak dvě kapitolky, mno možná jednu v téhle době a pak uděláme skok a konečně se začne něco dít.

            Sluneční paprsky začaly Harryho píchat do očí. Nespokojeně se zavrtěl a otočil se na bok. Přitáhl si peřinu blíže k tělu a spokojeně zamručel. V další chvíli však uslyšel Samuelův výkřik a než se vzpamatoval projel jeho tělem slabý elektrický výboj. Okamžitě byl vzhůru a hledal pachatele.

            Samuel byl stejně jako on vzhůru a s nechápavostí hleděl ke krbu, kde se na křeslech smáli dva muži. Harry se podíval na Samuela, ale ten jen pokrčil rameny, jako že nechápe. Když si ti dva všimli, že je chlapci pozorují, přestali se smát , postavili se a rozešli se k chlapcům.

            Ten co zamířil k Harrumu měl dlouhé tmavě hnědé vlasy a tmavě modré oči plné jiskřiček. Nebyl příliš vysoký, ale i přes oblečení bylo možné poznat, že má vypracovanou postavu. Na mladém opáleném obličeji mu hrál spokojený úsměv. Na sobě měl černé kožené kalhoty, modrou košili a černou koženou vestu. U pasu měl připnutou dýku a krku se mu na kousku kůže houpal stříbrný přívěšek s fialovým kamenem uvnitř. Stejný přívěšek, který našel včera Harry v jeskyni, a který teď spočíval na jeho krku, schován pod tričkem od pyžama. Harry ho vytáhnul zpoza trika a prohlédl si ho. Ano. Byli stejné. Ale najednou si všiml, že na jeho přívěšku něco přibylo – malé oranžové kamínky byly v kruhu zasazeny do stříbra a Harry si až teď uvědomil, že oranžový kámen, který si vytáhnul z misky je pryč.

            Muž, co zamířil k Samuelovi, vypadal podobně. Akorát jeho vlasy byly o dva odstíny světlejší a měl je krátké. Oči byly spíše šedé než modré a vypadal o něco málo starší, než jeho přítel. Byl také alespoň o dvě hlavy větší. Na sobě měl podobné oblečení, akorát jeho košile byla zelená a u pasu neměl dýku, ale meč. A na krku se mu pohupoval přívěšek s s červeným kamenem. Stejně jako Harry i Samuel vytáhnul jeho dvojče zpoza trika a i on si všiml, že na titanu přibyl modrý kámen.

 „Jsem Suitr a toto je můj mladší bratr Antor,“ představil je ten krátkovlasý.

 „Samuel a tohle je Harry. Kdo jste a proč máte stejné kameny jako my?“

 „Ty kameny kdysi patřily nám. Byli jsme jejich první majitelé. My a ještě naše tři sestry. Po té, co jsme je ukryli, jsme spolu s ochranou zajistili, že po naší smrti se do kamenů přenesou naše duše, abychom mohli učit naše nástupce,“ odpověděl Suitr.

 „Nástupce? Jak to myslíte?“ zeptal se Harry.

 „Každý z nás měl nadání na určitý živel, řekněme. Přesto jsme však nebyli kouzelníky. Naopak. Měli jsme mezi nimi udržovat pouze rovnováhu. Řekněme ale, že pár lidí po té moci, která nám byla svěřena začala toužit. Věděli jsme, že je jen otázka času, než nás nejdou, zabijí a zmocní se kamenů. Ve špatných rukách by se z nich však stala smrtící zbraň. Proto jsme je ukryli a zajistil, že se probudí pouze tehdy, až je získají naši nástupci. I když si to teď nemyslíte, jste mocní, velmi mocní. A jednou bude ve vašich rukách ležet osud celého světa,“ odpověděl Antor.

 „Tím chcete říct, že tu rovnováhu máme teď udržovat my?“ zeptal se Samuel.

 „Přesně tak. Vy dva plus další tři dívky. Naučíme vás, jak ovládat své živly, svou moc, naučíme vás bojovat a až dovršíte plnoletosti, naše duše dostanou svobodu a bude to už jen na vás. Přestanete stárnout a zabít vás dokáže pouze zbraň vyrobená z rohu černého jednorožce, ti však vymřeli deset let před naší smrtí, nebo oheň. Kouzla a ostatní zbraně vás zraní, avšak nezabijí. Znovu stárnou začnete, až naleznete své nástupce a naučíte je všemu, co budete sami znát. Po té budete volni.“ Suitr dokončil příběh a oba chlapci zůstali mlčet.

 „Proč my?“ zeptal se po chvíli ticha Harry na to, co zajímalo i Samuela.

            Oba bratři jen pokrčili rameny.

 „Musíme sestavit váš rozvrh, tak se zatím běžte obléct.“ Suitr zamířil ke křeslům a jeho bratr jej následoval.

            Oba chlapci poslechli a během deseti minut již seděli na zemi a prohlíželi si své rozvrh. Pondělí, úterý, středu a čtvrtek měli oba stejnou. Pátky již byli rozdílné. Harry měl šerm, ježdění a lukostřelbu. Samule měl šerm a bojová umění.

 

   

7:00-7:45

7:55-8:40

9:00-9:45

9:55-10:40

10:50-11:35

11:45-12:30

12:40-13:25

13:35-14:20

Z

Prof. Xernox

M

Prof. Selvinová

          Šp

Prof. Hill

D

Prof. Dantelová

B

Prof. Cosrerová

 

Aj

Prof. Helmingová

El

Prof. Hill

V

Prof. Pentrix

Mp

Prof. Elfornová

Zv

Prof. Clenvrcova

L

Prof. Dekongx

 

Ru

Prof. Felmore

Kt

Prof. Flegmoová

Mm

Prof. Kivar

Ch

Prof. Selvinová

Et

Prof. Helmingová

F

Prof. Kivar

Vv

Prof. Karbenová

 

Aj

Prof. Helmingová

          Šp

Prof. Hill

Hv

Prof. Karbenová

By

Prof. Glemoor

Mm

Prof. Kivar

Ru

Prof. Felmore

Hm

Prof. Leronx

Ri

Prof. Torman

 

L

Prof. Dekongx

L

Prof. Dekongx

Šm

Šm

Ls

Ls

 

J

J

 

 

 „V pátek budete mít oba nějaké sporty. Vybrali jsem vám takové, které se vám podle nás budou hodit. Učit vás budeme my sami. V sobotu budeme rozvíjet vaše schopnosti. Neděli by jste měli mít volnou, kdyby jste chtěli mít nějaké kroužky nebo tak, ale každý večer na dvě hodinky budete mít ještě takové malé cvičení,“ řekl Suitr a podal jim jejich rozvrhy.

 „Proč máme dva dny mudlovské předměty?“ zeptal se Samuel a nechápavě se na kus papíru zamračil.

 „Krytí tipl bych. Všichni si myslí, že tohle je výběrová škola pro nadané děti. Bylo by asi trochu divný, kdybychom se vrátili domů s vysvědčením a neměli tam ani jeden z předmětů, který by jsme se měli učit, nemyslíš?“ zeptal se Harry Samuela a podíval se na hodiny.

 „Jestli chceš stihnout snídani před první hodinou, asi by jsem měli jít,“ dodal, když zjistil, kolik je.

            Samuel přikývla a zamířil pro batoh, do kterého následně vložil několik sešitů a tužek, které měl na stole. Harry ho napodobil a oba za chvíli podle plánku zamířili do jídelny. Antor se Suitem byli schováni ve svých kamenech, neboť na sebe nechtěli hned upozornit.

            Po snídani jim zbyla ještě chvilka času. Chtěli zamířit do učebny, ale Antor¨, který se objevil v jedné opuštěné chodbě je nasměroval do zahrady. Tam stálo šest dívek.

28.06.2010 13:22:41
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one