Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Po dlouhé době je tu nová kapitolka. Důvod už jsem psala - končí pololetí a to znamená čtvrtletky. Ale teď mám na dva týdny klid. Důvod? Polovina třídy je na lyžáku, takže jsme spojený s áčkem, mno a je blbost, abychom se učili, když jsme každá třída jinde, že jo? Mno a příští týden, to se končí ve čtvrtek a v pátek volno, takže to se taky nějak přežije. A pak se pojede na novo XD. No nic, ať se kapitolka líbí....

        Následujícího dne se Potterovi vydali na návštěvu k Weasleyovým. Doma byli všechny děti Weasleyových a chvíli po poledni dorazil Remus se Siriusem, takže bylo o zábavu postaráno. Moly s Lily vařili oběd, James, Sirius, Bill a Charlie si povídali o dracích, Remus, Percy a Arthur řešiliněco o ministerstvu, Fred a Georg si potichu povídali v jednom z rohů a něco sepisovali, Ron s Teresou hráli dámu a Giny je sledovala. A Harry? Harry seděl v jednom z křesel a četl knihu, kterou mu půjčil jeden jeho kamarád ze školy.

 „Oběd,“ oznámila najednou Lily a všichni ukončili činnost, kterou doteď prováděli a vrhli se ke stolu.

 „Po obědě půjdeme s Moly na Příčnou. Musíme něco zařídit,“ řekla Lily a nalila dětem polévku.

            James pokýval a oznámil své ženě, že se nemusí bát, že se o děti postarají. Jakmile se Moly s Lily a Arthurem, kterému přišel během oběda dopis, že se má dostavit na ministerstvo, kvůli nějakému případu, odletaxovali pryč, začal James plánovat famfrpál. Remus a Harry byli jediní, kteří si nenesli košťata. Harry lítat nemohl, neboť neměl ani dost magie na to, aby zvedl koště a Remuse to prostě nebavilo. Posadili se do stínu jednoho stromu a sledovali, jak ostatní hrají. Najednou Teresa chytila zlatonku a James se k ní rozletěl, aby si s ní plesknul dlaní a začal ji přede všemi chválit.

            V té chvíli píchlo Harryho u srdce. Vzpomněl si na den, kdy hrál ve školním týmu baseball. Jeho rodiče tam byli a on se jim snažil ukázat, že i když nedokáže to co jeho sestra, je stejně dobrý jako ona. Vyhráli. Jeho matka ho objala a pogratulovala mu k vítězství, jeho otec ho poplácal po zádech a usmíval se. Tehdy si myslel, že je to pochvala a možná i svým způsobem byla, ale teď když viděl, jak chválí Teresu, o tom začal pochybovat. Pomalu se zvedl a nenápadně se vytratil do lesa, aby mohl přemýšlet.

            Jeho otec strávil často celý den s Teresou venku od té doby, co se naučila létat. Ze začátku jí to přál, ale pak jí dny strávené s otcem začal závidět. Ale nechtěl to na sobě dát znát.Nechtěl ostatním ukázat, jak moc ho mrzí, že není takovým, jakého si ho asi přáli, když se narodil. Rád si četl a celkem si ve škole oblíbil sport, jenže tomu se krom školy věnovat nemohl. Jeho otec trávil všechen čas s Teresou ve vzduchu a on tak mohl jen závistivě pozorovat otce svých kamarádů, jak si s nimi kopou míčem, učí je basketbal nebo baseball. Na hřiště sám chodit nemohl, neboť bylo od jejich domu daleko a jeho matka se bála, aby se mu něco nestalo.

            A tak si sportu užíval ve škole a doma si četl. Často se zasnil, jaké by to bylo, kdyby byl stejně jako Teresa kouzelník. Když k nim přišli na návštěvu Sirius s Remusem, Sirius se často přidal k Jamesovi a Terese, zatímco Remus se posadil k Harrymua chtěl vědět, co čte za knihu a o čem to je. Haryho trochu mrzelo, že se o tohle nikdy nezajímal jeho kmotr. A pak se stalo ještě něco, co stálo za tímhle předstíráním za chápavého a vyrovnaného chlapce.

            Jednou se vrátil ze školy později, protože měl ještě baseball a když šel k sobě do pokoje zaslechl z obýváku hlasy. Poznal svého otce a kmotra. A chtěl je dojít pozdravit, ale přede dveřmi se zarazila  chvíli poslouchal. Ti dva Terese vyprávěli o Bradavicích. O tom co tam všechno prožili a i to, co jednoho dne čeká jí. Harryho zamrzelo, že o Bradavicích nevyprávějí i jemu. Pak ho napadlo, že třeba ještě k ničemu důležitému nedošli a tak vešel a pozdravil je. Okamžitě změnili téma a on až do dne svých narozenin o Bradavicích neslyšel. Z části byl tedy rád, že odjíždí na internátní školu.

            Tohle byla jedna z mála věcí, ze kterých byl opravdu šťastný. Tehdy když přišli poprvé do školky, tam s nimi byl ještě jeden muž. Všechny si je prohlížel a přitom četl něco v papírech, které měl na malém stolečku vedle sebe. A před rokem se ten muž objevil an jeho škole, zavolal si ho k sobě a nabídl mu studium na jedné soukromé škole. Zeptal se na Teresu. Muž zakroutil hlavou a řekl : „Ne, ona tam nepatří.“ To že někam jeho dokonalá sestra nepatří v něm vyvolalo zvědavost a touhu poznat to místo. A tak kývl. Co vlastně mohl ztratit? Nic. Ale získat, získat toho mohl spoustu.

            Najednou kolem sebe pocítil zvláštní vlny a ke svému překvapení zjistil, že se jedná o magii. Byli to ochranná kouzla kolem domu a pozemků Weasleyových. Správně by je cítit neměl, ale pak to hodil za hlavu. Byla spousta věcí ve světě kouzelníku, kterým nerozuměl. On nebyl ten, komu rodiče vysvětlovali každý detail z kouzelnického světa. Ne, on ne.

 

***

            Po chvíli bloudění po lesní cestě došel k malému městečku. No, vypadalo to spíše jako vesnice. U jednoho domu se v ohradě pásli koně, na malém políčku sklízelo několik lidí obilí a po chvíli našel i malé hřišťátko, kde si hrálo několik dětí. Chvíli je pozoroval a pak se k nim vydal. Na matčiny zákazy ani nepomyslel. Nebyl Teresa, aby měl přátele pouze mezi kouzelníky. To si museli uvědomit i jeho rodiče.

 „Můžu hrát s vámi?“ zeptal se poněkud nesměla, ale za chvíli již znal všechny chlapce a těch pár dívek jmény a užíval si hry.

 

***

            Bylo půl šesté, když se konečně vydal domů. Trochu uřícený, ale šťastný. Kluci ho zvali, aby přišel i zítra, ale pokrčil rameny, že neví, jak dlouho se tady zdrží. A taky tušil, že po tomhle ho jeho matka nepustí z dohledu. Takže i kdyby tu strávili třeba týden, nepochyboval o tom, že bude zavřený v domě, pod ostřížím zrakem své matky.

            Ze začátku se bál, že se ztratil, ale jakmile pocítil známe vlnění, jen se pousmál a rozběhl se. Dnešek si užil a pobavil se tak, jako už dlouho ne. A to mu nemohl zkazit ani křik jeho matky.

 „Harry Jamesi Pottere, okamžitě pojď jsem,“ ozval se z obýváku hlas jeho matky, jakmile zavřel dveře.

            Harry protočil oči a bez odmlouvání se vydal do obýváku, kde seděli všichni obyvatelé domu.

 „Ano, mami?“ zeptal se Harry a nevině se usmál.

            Viděl, jak při tom gestu Sirius překvapeně zamrkal a strčil do Remuse s Jamesem. Harry je nechápal, ale ani se nesnažil o to, je pochopit.

 „Kde jsi byl?“ vypálil okamžitě Lily.

 „Venku?“ odpověděl Harry a na konci pozvedl hlas do otázky.

            Jeho matka se zamračila a založila si ruce v bok. Harry věděl co to znamená – tohle jí nestačilo.

 „Byl jsem se projít po lese,“ řekl část pravdy a doufal, že jí to bude stačit.

            Lily to stačilo, neboť nejspíš došla k názoru, že nic víc z něj nevymámí. Pak se rozloučila s Wealeyovými a společně se vydali k Siriovi kde měli strávit několik dní, neboť v nejbližší době se mělo uskutečnit několik setkání Fénixova řádu, kde jeho rodiče nemohli chybět.        

20.01.2010 21:01:56
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one