Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)

23: Nikdy neříkej nikdy PM

Ahojda, jestli vám to pomůže zabte mě. Vím, že se tu nějakou dobu nic neobjevilo. Důvod?? Krom toho, že jsem slavili dvoje narozeniny - taťovo a sestry a taťkovo pomalu na třikrát, musela jsem se učit. Njn, blíží se čtvrtletí a polovina učitelů NAJEDNOU zjistí, že má málo známek a nebo musíme psát čtvrtletku. Řekněte mi, proč ve čtvrtletí nestačí dvě známky? No nic, včera jsem si udělala čas a zkoukla HP7. Co vy?? No a dneska ten sníh. Bylo to bezva, ale byla zima. No a k mému velkému překvapení je zítra opět středa - jedinej oddychovej den v celém týdnu, takže jsem si k tomu sedla a dopsala poslední kapitolku. Ano čtete dobře. Dokonce týdne bych se pokusila dopsat Epilog a pak se pustím do Tajemství. Když jsem si udělala souhrn toho, co tam ještě bude, jsem zjistila, že to sice bude makačka, ale nebude to také dloho trvat a bude konec i tamté povídky,  Takže si ji začněte pomalu číst, abyste věděli, o čem to vlastně bylo. A pak se pustím do povídky Za obloukem. Jenom stručný souhrn toho, o řem povídka bude, se roztáhl na čtyři A4 a půlku. Jak to bude asi dlouhý, až to napíšu?? Tak a teď mi řekněte, kdo to dočetl až semXDXD

Sledoval své smrtijedy, jak vysílají kouzla, aby poškodili obranu hradu. Avšak kouzla, která bránila hrad, byla silná. Najednou smrtijedy něco odhodilo. Cítil, mocnou magii, která se kolem rozlila jak mlha a pak se začala stahovat k hradu. Ještě chvíli vyčkal a pak kývnul na jednoho ze smrtijedů – brána chránící pozemky vybouchla a její kusy se s rachotem snášely k zemi. Na tváři se mu utvořil úšklebek. Dal pokyn k útoku. Bradavice jsou jeho. Nikdo ho nedokáže porazit.

 

***

 „Je jich moc,“ poznamenala nějaká členka řádu a nervózně popošoupla na místě.

 „Ne na dlouho,“ uklidňoval je všechny Brumbál.

V další chvíli se ozval zvuk rohu a z lesa vyletěl roj šíp. Několik smrtijedů se svalilo k zemi, jiní stihli šíp odrazit. Jeden smrtijed si vytáhnul šíp z nohy, ránu zacelil a byl odhodlán znovu bojovat. Po dvou krocích upadnul v křeči. Z lesa vyjelo stádu kentaurů a vystřelilo novou dávku šípů.

 „Otrávené šípy?“ zamumlal Sírius a Snape si vedle něj odfrknul.

 „Nikdo z těch hlupáků neumře. Ne tady a ne dnes. Ministerstvo potřebuje viníka. Je to hodně silný lektvar s nemilými účinky. A působení magie je ještě zhoršuje. Vyřadí je to z boje na hodně dlouhou dobu,“ uvedl věci na pravou míru lektvarový mistr.

            Skupina smrtijedů se odtrhla od té původní, která se řítila na hrad, a otočila své hůlky proti kentaurům. Kentauři několik kroků couvli. Smrtijedi je následovali a v další chvíli se houpali u vršků stromů v sítích, které nepropouštěly magii. Harry odhadoval, že to byl nápad někoho z mudlovské rodiny.

            Brumbál podal Harrymu kožený vak. Harry s kývnutím přijal a udělal několik kroků v před. Jeho přátelé ho následovali. Voldemort letěl. Mrak temnoty ho nadnášel nad zemí a urychloval jeho pohyb. Alex si znechuceně odfrkl. Zajímalo ho, který démon byl natolik zoufalý, aby Temného pána něco takového naučil.

            Voldemort se zastavil. Od skupinky bránící hrad ho dělilo několik metrů. Jeho následovníci též zastavili a čekali na další rozkazy. Voldemort si prohlížel ochranu hradu. Nahlas by to nikdy nepřiznal, ale ohromilo ho to. Možná y mohl toho, kdo za tím stojí ušetřit. Pokud to samozřejmě nebude Brumbál.

 „Vzdejte se. Nemáte žádnou šanci,“ zasyčel a pohrával si s hůlkou.

 „To si nemyslím, Tome,“ řekl Harry a udělla několik kroků v před.

 „Dlouho jsme se neviděli. Dostal jsi snad strach?“ ptal se s úšklebkem Voldemort a několik smrtijedů se zasmálo.

 „Ne, jen se nepletu do věcí, do kterých mi nic není,“ odpověděl Harry a cítil, jak se k němu přiblížili jeho přátelé. Věděli, že to co brzy nastane, by mohlo být hodně zlé a oni mu chtěli být oporou.

 „Ano?“ zeptal se zvědavě Voldemort a zrak mu ulpěl na vaku, co držel Harry v rukou.

            Harry poslal Amandě v myšlenkách signál. Pak vak pustil. Ten však místo toho, aby spadnul, zůstal viset ve vzduchu a najednou se začal pohybovat. Pomalu letěl k Voldemortovi. Ten si vak nedůvěřivě prohlédl a pak kývnul na jednoho smrtijeda. Než však onen smrtijed stačil udělat jediný krok, vak se roztrhl a ve vzduchu poletovaly Voldemortovy viteály. Zničené viteály.

            Voldemortová tvář byla ledově klidná. Složitě zamával hůlkou a přes jeho rty procházelo táhlé syčení. Z hůlky vylétlo temně zelené světlo. Chvíli kroužilo kolem Voldemorta a pak se rozdělilo na několik částí. Ty se postupně vpily do levitujících předmětů. Nad Bradavicemi se roznesl Voldemortův řev.

 „Avada kedavra.“ Zelený paprsek mířil na Harryho hruď. Než však měl čas najít svůj cíl, vpil se do kamenného bloku, který se objevil před Harrym. Když zmizel, usmál se na Noru a pak upřel svůj pohled na běsnícího Voldemorta.

 „Co jsi zač?“ vyprskl Temný pán a vztekle mířil hůlkou na šestici před sebou.

 „Mám takový dojem, že tuhle debatu už jsem vedli,“ řekl Harry a pokojně se díval na Voldemorta.

            Smrt byla blízko. Kroužila kolem a čekala. A všichni to věděli.

 „Teď, Noro,“ poslal Harry své přítelkyni.

            Nora se jemně pousmála a Alex nenápadně ustoupil. Věděl, že do toho se nesmí plést. V dalším okamžiku se okolo pětice a Voldemorta utvořila kamenný kruh zakončený kopulí. Pouze na vrchu byla malá skulinka, aby dovnitř mohl vnikat vzduch. Tara na chvíli zavřela oči a po té kousek od ní vytryskl ze země pramínek vody. Voldemort znejistěl. Vypálil několik kouzel, ale ty se všechny bezúčinně do kamenné zdi. Dokonce se pokusil přemístit.

 „Brumbál měl pravdu. Vždycky jsi by zbabělec, Tome,“ řekl Harry a připravil se.

            V další chvíli se na ně řítilo několik zelených paprsků.

 

***

            Jakmile se objevila kopule, smrtijedi znejistěli. Temného pána považovali za nejsilnějšího kouzelníka. A pak se tu najednou objevila pětice dětí a nejednou je přesvědčila o něčem nemožném. Zastavily kletbu smrti a používaly magii, se kterou neměli žádnou zkušenost. Několik se jich přemístilo pryč. Nevěřili, že by jejich pán dokázal přežít. Ti, co měli z Voldemorta příliš velký strach zůstali, aby čelili řádu. Temnou noc proťaly výkřiky kleteb a barevné paprsky. Řádu na rozdíl od nich sebevědomí přibylo.

 

***

            Voldemort se s děsem díval na pětici před sebou. Jeho kouzla likvidovali nebo je pohlcovala země. A oni sami proti němu zatím nezasáhli. A Voldemort najednou zjistil, že se jeho tělem rozlévá strach. Vlastnost, kterou do té doby téměř neznal. Cit, který mělo vzbuzovat jeho jméno.

            Vyslal několik kleteb z černé magie. Dvě se rozpadly, jedna byla pohlcena  štítem z kamene a ostatní byly odkloněny.

 „Co chcete?“ vyprskl a snažil se potlačit hysterii.

 „Tvůj život,“ řekl Harry a spojil dlaně.

Pak je od sebe začal oddělovat a v mezeře začala vznikat fialová mlžná koule, kterou probíhaly blesky. Ze země vyrazily kořeny, obmotaly se Voldemortovi kolem kotníků a zápěstí a donutili ho si kleknout. Harry k němu přešel. Voldemort zašilhal po hůlce, kterou mu kořeny vyrazily z ruky. Avšak jeho pouta byla pevná.

 „Docela jsi nám to ulehčil,“ řekl Harry a Voldemort na něj zůstal nechápavě zírat.

 „Normálně bych s tvou magií musel bojovat. Přemoc ji. Ale ty jsi se natolik vyčerpat, že tvoje magie je nyní pouze tak silná, aby tě udržela při životě,“ vysvětlil mu Harry a přistoupil o další krok blíž.

            Voldemort se pokusil naposledy vzdorovat. Vytryskla z něj surová magie, udeřila Harryho do tváře a zanechala po sobě krvavý šrám. Pak se ve svých poutech zhroutil. Harry zranění cítil. Bolelo to a když se z Voldemorta vyvalila magie, měl co dělat, aby jí ustál.

 „Harry?“ ozvala se starostlivě Nora.

 „Jsem v pořádku,“ ujistil jí Harry a vydal se ke zhroucenému tělu.

            Koule se rozdělila na dvě části a každá část obalila jednu z jeho dlaní. Ty přiložil na Voldemortovi spánky. Zhroucené tělo se napjalo. Harryho oči se zavřely a Voldemorovi protočily do vnitřku hlavy.

 

***

            Všichni smrtijedi byli spoutáni. Několik členů Fénoxova řádu bylo vážně zraněno a našlo se i pár mrtvých. Teď všichni čekali okolo kopule. Tiše a napjatě. Z otvoru na vrchu zářilo ven fialové světlo.

 

***

            Voldemortovo mrtvé tělo se zhroutilo na zem. Harry ho následoval. Nora k němu v rychlosti přiběhla a ujistila se, že krom vyčerpání a šrámu na pravé tváři mu nic není. Harry ztěžka otevřel oči.

 „Ššš, musíš odpočívat,“ tišila ho Nora, když viděla, jak se pokouší zvednout.

 „Musíme to dokončit,“ zamumlal ztěžka.

 „Nech to na nás,“ řekl Samuel a pomohl Noře odtáhnout Harryho na druhou stranu.

            Pak Voldemortovo tělo vzplanulo. Když k nim začal pronikat pach páleného masa a látky, profičel kolem nich letní vánek a odváděl puch pryč. Zatímco Harry čerpal energii, Voldemorovo tělo ožíraly plameny. Nakonec zbylo jen několik kostí. Kolem pozůstatků se utvořila kaluž, která začala smívat prach. Zem se rozevřela a omyté kosti pohltila. A energie obalila místo, kde se kostra nacházela a zabránila tak komukoliv či čemukoliv kosti někdy vyhrabat. Pak se kopule rozpadla. Nočním tichem se roznesl jásot.    

23.11.2010 21:29:22
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one