Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)

2. Škola pro nadané, ale čím? - PM

A je tu druhá kapitolka. Je to asi poslední kapitolka v roce 2009, protože netuším, jestli stihnu napsat ještě něco. A kdyby ne, ne vám všem přeji vše nejlepší v roce 2010, do kterého doufám vstoupíme všichni tou správnou nohou.
P.S.Felis, spřátelím se ráda...

 „Dobrý den, paní Potterová. A to musí být Harry a Teresa, že?“ Přivítala je následujícího rána slečna McTerbotová – ředitelka školky, kterou oba sourozenci začali navštěvovat.

 „Dobrý den,“ pozdravili obě děti a začali si svlékat bundy.

 „Paní Potterová, možná by jste tu mohla chvíli zůstat, pokud máte čas,“ řekla rychle slečna McTerbotová, když viděla jak se Lily loučí se svými dětmi a chytá se k odchodu.

 „Proč?“ zeptala se zmatená Lily.

 „No víte, dnes stejně, jako posledních deset let, sem 1.září přijíždí jistý pan Felmore. Je to učitel na jedné soukromé škole, kam žáci nastupují již v osmi letech. No a tenhle pan Felmore jezdí právě sem, aby vybíral budoucí žáky,“ odpověděla jí vychovatelka.

 „Nevím, jestli je soukromá škola vhodná,“ poznamenala Lily a podívala se na své děti, které si začali povídat s několika ostatními dětmi.

 „Jednou jsem tohle taky řekla. Víte, že ne všichni rodiče si mohou dovolit platit soukromou školu a tak a pan Felmore mi řekl, že ta škola je sice soukromá, ale rodiče na ní platí stejné školné jako na jakékoliv jiné státní škole, tak jsem se ho zeptala, proč je tedy soukromá a on mi vysvětlil, že tam studují žáci, kteří mají jisté nadání, které by na jiné škole rozvíjet nemohli. Sice jsem to tehdy úplně nepochopila, ale čas od času se stane, že si nějaké děti vybere a pak si chce promluvit s jejich rodiči ohledně jejich studia. Nebude to trvat dlouho, to mi věřte. Vždycky  ty děti chvíli pozoruje a pak si buď vybere nebo odejde,“ vysvětlovala honem McTerbotová a Lily si pomyslela, že je to opravdu velmi upovídaná žena, když jí o několik minut později začala líčit, kolik dětí odsud odvedl a kdy.

            Lily se posadila na jednu z barevných židliček, kde už seděli další rodiče a znuděně pozorovali své ratolesti. Lily rychle přelétla místnost očima a pohled ji utkvěl na rusovlasém muži, kterému mohlo být tak třicet. Jako by vycítil její pohled, odtrhnul zrak od skupinky si hrajících dětí a podíval se jí do očí. Lily si i na tu dálku všimla, že jeho oči mají podivný odstín šedé. Prohlédnul si ji, věnoval jí krátký úsměv a pak se opět otočil k dětem.

            Lily začala přemýšlet o tom, co by se stalo, kdyby si náhodou vybral její děti. U Teresi by musela odmítnout. V jedenácti měla nastoupit do Bradavic. Sice by tam do jedenácti mohla zůstat, ale co kdyby se jí tam natolik zalíbilo, že by odtamtud pak nechtěla? Navíc, do jejích jedenácti na ni museli dávat pozor a dovolovat ji sem tam použít nějaké kouzlo. A pokud šlo o Harryho… Lily se zamyslela. Možná by nebylo tak špatné, kdyby ho vybrali. Třeba by mu pak nebylo tolik líto, že nepůjde do Bradavic, kdyby navštěvoval jinou školu, která, jak říkala slečna McTerbotová, rozvíjí jakési zvláštní nadání žáků. Najednou pan Felmore vstal a kývnul na slečnu McTerbotovou. Ta trochu překvapeně zamrkala a následovala ho do její kanceláře, kde už párkrát byl. Asi po deseti minutách přišla zpátky k rodičům, kteří se již pomalu oblékly a připravovali k odchodu.

 „Paní Potterová? Pan Felmore by si s vámi rád promluvil.“

 

***

            Lily se posadila do koženého křesla a upřela na Felmorea zvědavý pohled. Muž se na ni usmál a nabídnul jí něco k pití. Odmítla a zeptala se na důvod, proč je tady.

 „Nevím co Vám slečna McTerbotová o naší škole řekla, ale pravda je taková, že si prostě vybíráme žáky, kteří mají na první pohled na něco nadání. To pak rozvíjíme a díky tomu, že se přijíma velmi málo žáků, se můžeme každému věnovat, jak jen je to možné,“ řekl Felmore a napil se kávy.

 „Promiňte, takže vy říkáte, že jste podle jediného pohledu poznal, že má jedno z mých dětí na něco nadání?“ zeptala se Lily a přehodila si nohu přes nohu.

 „Ano, přesněji ten chlapec. Harry, že ano?“ odpověděl jí.

 „Ano, Harry. A můžu se zeptat, na co je podle Vás nadaný?“ zeptala se Lily.

            Muž se jen pousmál, vzal ze stolu několik papírů a propisku, podal to Lily a řekl : „Na to by jste měla přijít sama, paní Potterová. Mohla byste tohle vyplnit?“

 

***

            Na stole v obýváku stál obrovský dort a na něm hořelo osm svíček. Kolem byla spousta lidí, kteří sledovali děti svých přátel, jak právě společně sfoukávají plamínky. Přesně tak. Dvojčatům Potterovým bylo osm let. A to se neobešlo bez velké oslavy a několika kouzel. Všichni co zde byli, věděli, že Harry je nejspíš motákem a báli se před ním kouzlit, ale Lily s Jamesem jim vysvětlili, že se nikterak omezovat nemusí, neboť Harry vzal fakt, že se od své sestry v něčem liší, v naprostém klidu.

 

***

 „Promluvíme si, Harry?“ zeptal se James svého syna a spolu se svou ženou se posadil na postel v jeho pokoji.

 „Já jsem něco provedl?“ optal se chlapec a posadil se na volné místo mezi nimi.

 „Kdepak, jen.. Určitě sis všimnul že se od Teresi v něčem lišíš,“ začala opatrně Lily.

 „Já vím. Teresa umí čarovat,“ řekl Harry naprosto v klidu a upřel na své zmatené rodiče pohled.

 „A tobě to nevadí?“ zeptal se zmatený James.

 „Ne. Proč by mělo?“ optal se pro změnu Harry.

 „Víš, Harry, já i maminka jsme kouzelníci a Teresa to po nás zdědila. Ze začátku jsme si mysleli, že budete moci čarovat oba, ale…“ chtěl to chlapci nějak vysvětlil, ale Harry ho přerušil.

 „Já to chápu, tati. Teresa je přece starší, tak na to má právo, ne?“

            Tímhle oběma dospělím vyrazil dech. Oba si mysleli, že Harry bude vyvádět, plakat a vztekat se. Bude se cítit ublíženě nebo bude na Teresu žárlit, ale jak to tak vypadalo, Harry byl naprosto nesobecký a navíc jak se zdálo, to chápal.

 „Víš, mi jen měli s maminkou strach, aby sis třeba nemyslel, že tě nemáme stejně rádi jako Teresu. Víš, že to tak není, viď? Máme vás oba rádi stejně,“ řekl James a počkal, dokud Harry nekývnul.

 „Ještě něco zlatíčko, víš, všichni kouzelníci v jedenácti nastupují do takové školy, kde je učí jak kouzla ovládat, takže tam bude chodit i Teresa, ale až za tři roky,“ řekla Lily poslední věc, která manželům Potterovým ležela na srdci a čekala na synovu reakci.

 „Mně to nevadí. Já přece taky půjdu na jinou školu, ne?“ zeptal se Harry.

 „Ano, ale jak o tom víš?“ zeptala se překvapená Lily.

            Samozřejmě, že Jamesovi řekla, co se stalo ten první den ve školce, ale Harrymu to  ani jeden neřekli. Domluvili se, že to Harrymu řeknou teprve tehdy, až přijde dopis, který měl obsahovat vše ohledně školy a potřeb do prvního ročníku, který měl přijít někdy touhle dobou. A až pak, podle toho, jak by Harry zareagoval, by se rozhodli.

 „Řekl mi to pan Felmore,“ oznámil jim Harry, jako by se nic nedělo.

 

***

            Lily byla v kuchyni a připravovala snídani, zatímco zbytek její rodiny byl v obýváku a sledoval televizi. Místo obvyklých míchaných vajíček se slaninou a toasty, ukrojila Lily každému kus dortu, který zbyl od včerejška. Chvíli po deváté přiletěla sova, která nesla Denní věštec a ještě několik dopisů. Lily dala sově několik pamlsků a vydala se do obýváku. Jakmile se posadila, ozval se zvonek.

            Lily se podíval na Jamese a ten strčil do Harryho. Nad tímhle protočila Lily oči, přesto se však na svého syna usmála, když se vydal ke dveřím. Za chvíli byl zpátky a v ruce třímal obálku.

 „Ten pošťák říkal, že bychom si měli pořídit schránku,“ řekl na vysvětlení a posadil se zpět na své místo.

 „Pro koho je ten dopis?“ zeptala se Teresa.

 „Pro mě,“ odpověděl a rozlepil obálku.    

31.12.2009 22:14:54
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one