Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)

16. Trocha teorie III - Praktická ukázka 2 PM

Tak jsem to počítala. Kdybych měla dost času na to, to dopsat najednou, tak by to vyšlo na 7 stránek. Teď je tak kapitola opravdu dopsaná, takže žádná další část, i když to tak trošičku ke konci vypadá.
Tak doufám, že jste první týden školy přežili ve zdraví. Mě samotnou to celkem příjemně překvapilo. No nic, ať se líbí a omlouvám se za chyby. Pokud to vyjde, tak od příští kapitolky bych měla Betu a postupně jí zalala i ostatná kapitolky.

            Moddy se šklebil na mladého Pottera a čekal na jeho útok. Harry však věděl, co je trpělivost. Pomalu kolem sebe uvolňoval svou energii a ta kolem něj utvořila neviditelný štít. Po té k sobě přitáhl energii z několika stromů z blízkého lesa. Nyní byl připravený bojovat. Moddy však nic z toho netušil. Myslel si, že jeho protivník, má strach. Znovu se ušklíbl a vyslal proti Harrymu neverbální kletbu, která měla u zasaženého vyvolat pocit, že se dusí. Lahvově zelený paprsek však narazil do štítu kolem Harryho, který se tak zhmotnil a kouzlo pohltil.

            Moddy byl trochu překvapen, ale nic na sobě nedal znát. Čekal, že teď zaútočí Harry, ale ten dál jen klidně stál a pozoroval starého bystrozora. Ten přivřel oči a přeměřil si chlapce, jako lovec svou kořist. Pak vyslal tři kouzla najednou. Štít všechny bez potíží pohltil.

 „Tohle bude na dlouho,“ zamumlala Amanda a pohodlně se o Alexe.

 „Dávám mu hodinu. Dýl to snad prodlužovat nebude,“ poznamenal Samuel a podrbal se ve vlasech.

 „To přidej. On nemá Moddyho rád. Řekla bych, že ho nechá vydusit,“ namítala Amanda.

 „Sázka?“ zeptal se Samuel.

 „Tak jo. Hm, řekněme tak dvě a půl hodiny,“ řekla svůj tip Amanda.

 „Stojím si za svou hodinou.“

 „Tak půl hodiny. Harry to nebude chtít dneska protahovat,“ skočila jim do toho Nora.

 „Tak fajn. Máme tři odhady. Vy dva jste svědci a teď o co?“ ptal se Samuel a v očích mu jiskřilo.

 „Ti co prohrají musí tomu co vyhraje splnit jedno přání. Každý jedno. Platí?“ skočila jim do toho Tara, které se nelíbil Samuelův pohled. Měla strach, co by byl schopen vymyslet.

 „Tak dobře,“ odkývli to ti tři.

            Po čtvrt hodině, kdy Moddy posílal jedno kouzlo za druhým, kdy se všechna rozplynula v štítu a kdy Harry nepodnikl nic na obranu, toho začal mít bystrozor dost. Nevěděl, co od svého protivníka může čekat a začal mít obavy, že se splet. Harryho štít, jenž se zjevil při každém nárazu kouzla, jako by neslábnul. A ani Harry nevypadal, že by ho udržování štítu nějak unavovalo. Pravdou bylo, že když bylo potřeba, tak Harry štít posílil a okamžitě si doplnil energii.

 „Copak jsi vážně tak slabý, že se dokážeš jenom bránit?“ křikl na něj po dalších deseti minutách Moddy.

 „Ne, jen jsem čekal na vhodný okamžik zaútočit,“ odpověděl klidně a začal se připravovat.

 „A ten nastane kdy?“ zeptal se Moddy. Už neútočil, ale stále byl připraven.

 „Teď,“ odpověděl a stáhl svůj štít. V dalším okamžiku se mu v ruce objevila fialová koule protkaná blesky. Tu mrštil po Moddym.

            Moddy před sebou vytvořil ten nejsilnější štít co uměl, ale bylo mu to k ničemu. Štít jí sice trochu ubral na síle, ale s tím Harry počítal. Koule v plné rychlosti narazila do Moddyho prsou a ten se v křeči zhroutil na kolena. Po chvíli začala bolest a šok ustupovat. Najednou se z nebe vyřítil blesk a narazil do země vedle Moddyho. A pak další a další. Blesky tančili v kruhu kolem překvapeného bystrozora.

 „Vypadá to, že jsem vyhrála,“ řekla s úsměvem Nora a stoupla si.

 „Fajn, co chceš?“ zeptal se Samuel.

 „Neboj se, já si to vyberu časem,“ odpověděla a protáhla se jako kočka.

            Další blesk zasáhl Moddyho. Naštěstí nebyl tak silný, aby mu nějak vážně ublížil. Jen ho na chvíli poslal do říše snů. Řád se vyjeveně podíval na trochu pobledlého Harryho.

 „Jsi v pořádku?“ zeptala se starostlivě Lily a o bystrozora na zemi nezavadila ani pohledem.

 „Dej mi chvilku,“ odpověděl Harry a zavřel oči.

            Po chvíli se mu do tváří vrátila barva. Harry měl již dostatek energii, ale stále čerpal další. A tu posílal členům, kteří s nimi dnes bojovali. Ti to pocítili téměř okamžitě a překvapeně se po sobě podívali. I Moddy se začal probouzet a cítil, jak se mu vrací síly.

 „Co to...?“ ptal se překvapeně Pastorek a zadíval se na šestici.

 „Bylo by nefér, kdybychom si my doplnili energii a vás nechali vyčerpané,“ vysvětlil jednoduše Harry a pokrčil rameny.

 „Harry, chlapče, o čem to mluvíš?“ zeptal se Brumbál a udělal několik kroků v před.

 „No ukázali jsme vám, jak bojujeme samostatně. Teď by bylo fajn předvést vám týmovou práci. Takže kolik? Jeden proti dvěma?“ Poslední Tařina slova patřila jejím přátelům.

 „Proti třem. To bude aspoň trochu fér,“ řekl Samuel. Ostatní přikývli.

 „Mohli by jste nám to vysvětlit?“ zeptala se Tonksová.  

 „No, nevím kdo z vás vyrůstal u mudlů nebo chodil do mudlovské školy, ale tam je celkem zvykem hrát různé hry. A jedna z nich je, že se utvoří dva týmy a navzájem se pokouší získat vlajku soupeře a donést jí, dalo by se říct na jejich základnu. Uděláme něco podobného. Dneska vám dáme několik map jednoho ostrova a zítra vás tam vezeme. Vy si zvolíte rukojmí z vaší strany a my z té naší. Je asi jasné, že to bude Alex. Zítra vám ještě vysvětlíme bližší pravidla, ale teď každý z nás vybere od vás 3 protivníky. Takže vás celkem bude patnáct. Ti pak budu bojovat proti nám. Vy ostatní se budete dívat,“ vysvětlovala trpělivě Amanda.

 „A nebude to trochu nefér? Přeci jen je vás pět a v podstatě jste ještě děti,“ ozvala se McGonagalová.

            Pětice si odfrkla.

 „Nemějte strach. My si dokážeme poradit. Navíc jsou tací, kteří si myslí, že to bude dobrý trénink,“ uklidňoval je Harry a pak kývl na Taru, aby začala.

            Dívka se rozešla mezi členy řádu a každého si pečlivě prohlédla. Pak se trochu škodolibě zašklebila na Harryho a ukázala na Siriuse, Remuse a Snapea.

 „Postavte se tam,“ řekla Tara s úsměvem a ukázala na volné prostranství mezi řádem a nimi.

            Mezitím se dala do vybíraní Amanda. Ta vybrala dvojčata Weasleyovi a Tinu Waertovou – vysokou blondýnku, která pracovala u sv. Munga.

            Nora a Samuel se dali do vybíraní na stejně. Nora vybrala Jamese, Moddyho a McGonagalovou. Samuel Charlieho, Pastorka a Bertsonke. Teď už zbýval jen Harry. Ten dlouhou dobu stál a prohlížel si tváře lidí z řádu. Věděl, co musí udělat. Už když to dnes promýšleli, řekli si předem koho vyberou. Jen neřekli, kdo vybere koho. První, koho poslal za ostatními byl Peter Florian – vysoký brunet s aristokratickou tváří. Harry ho znal. Pracoval na odboru záhad a několikrát byl u nich doma. Hlavně pracovně za Jamesem. Druhým byl Brumbál a poslední byla jeho matka.

 „Já to nechápu Harry. Proč my?“ zeptala se Lily.

 „Protože Harry se musí naučit bojovat i proti lidem, které zná a kterým věří,“ odpověděla místo chlapce Nora a povzbudivě mu stiskla ruku.

 „Tady jsou mapy ostrova. Sejdeme se zítra v devět ráno tady a my vás tam přeneseme,“ řekl Harry a podal jim několik svitků papíru.

            Jeho tvář byla bez výrazu, ale uvnitř něj probíhala bitva. Věděl, že mají pravdu. Být to trochu jinak, stojí na Voldemortově straně. Musel se začít ničit ty pouta, která ho vázala k rodině. Nikdo po něm nechtěl, aby se kontaktu s nimi úplně vzdal, ale čím slabší to pouto bude, tím méně ho bude rozchod s nimi bolet. Odvrátil se od nich a podíval se do zapadajícího slunce. Po tváři mu sklouzla slza a on v mlze zmizel. Jeho přátelé ho následovali.    

05.09.2010 20:11:59
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one