Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)

14. Trocha teorie I PM

Ano, jak vidíte, kapitolka je rozdělena na dvě části. V této se toho moc neděje, ale co se dá dělat... Ale protože jsem hodná a soucítím se všemi, kteří musí ve středu zase do školy a protože se mezi ty lidičky také řadím, takže druhou část přidám v úterý nebo ve středu, ju?? Což je vyjímka. Jinak budu kapitolky přidávat POUZE v neděli. A abych předešla dalším dohadům, tak netuším, kdy přidám kapitolku k určité povídce. Jde o náladu. Takže kapitolky budou v neděli, ale neptejte se k čemu....

            Harry stál opřený o futro dveří a sledoval, jak Nora pečlivě skládá své oblečení do jeho skříně. A jak si stačil všimnout i jeho oblečení bylo přeskládáno. V jeho knihovně už bylo několik jejích knih a vedle rádia se nebezpečně nakláněla kupička jejích cédeček. Původně chtěl nejprve zajít za ostatními, ale řekl si, že je nechá vybalit a popovídá i s nimi až po večeři. Odkašlala si a Nora sebou polekaně trhla.

 „Bavíš se?“ zeptal se pobaveně, když viděl, jak dívka zaúpěla, po té co kopička prádla vypadla ze skříně.

 „Co myslíš?“ prskla rozčíleně a zatlačila kopici triček do skříně. Ty hned po té vypadly ven.

 „Ehm, Noro?“ zeptal se a přemáhal smích.

 „Co?“

            Teď už se Harry rozesmál a to přilákalo Remuse, který mířil do svého pokoje. Harryho smích slýchával málokdy a chtěl vědět, co ho vyvolalo. Když uviděl zuřící dívku s hromadou oblečení u nohou a smějícího se Harryho u dveří jeho pokoje, trochu se zarazil.

 „Co se děje?“ zeptal se zvědavě.

 „Nora není zvyklá cestovat na lehko a oblečení se jí nevejde do skříně,“ vysvětlil mu Harry, když se konečně dosmál.

 „Já myslel, že Molly pro ně připravila dva pokoje,“ řekl zamyšleně Remus, neboť nechápal, proč se dívka stěhuje k Harrymu.

 „No Alex a Amanda jsou snoubenci, takže s nimi nechceš být v jednom pokoji, když padne tma, nebo když se neudrží, věř mi. Alex je démon a je dosti horkokrevnej a zarazí ho jen máloco. A to, že má diváky, to není. No a Samuel s Tarou… Ty to sice nemají oficiálně, ale jinak? Já mám pokoj se Samem a Nora s Tarou. Takže své drahé spolubydlící, kteří začali být navíc, strčili k sobě,“ vysvětlil mu Harry.

 „Chcete tu vyčarovat ještě jednu postel?“ Nabídnul se Remus a začal vytahovat hůlku.

 „No, mně jedna postel nevadí a pochybuju, že Noře po těch měsících ano. Spíš jestli bys nám nezvětšil skříň,“ osvětlil mu situaci Harry.

            Remusovi se sice nelíbilo, že ty dva spí v jedné posteli, ale nic neřekl. Věřil Harrymu. Splnil oč byl požádán a sledoval, jak dívka s úsměvem rovná své oblečení. Pak stiskl chlapcovo rameno.

 „Kdybys ještě něco potřeboval, budu u sebe,“ řekl a když chlapec kývnul, že rozumí, vydal se do svého pokoje.

 „Takže všechno dopadlo dobře?“ zeptala se Nora, když s úsměvem zavřela skříň.

 „Hm, dá se to tak říct,“ přitakal Harry a posadil se na postel.

 „Takže ti odpustili, že jsi jim lhal,“ řekla Nora a trochu se zamračila. Pořád trvala na tom, že za to Harry nemůže.

 „No, oni se omlouvali mně,“ zamumlal Harry a podrabal se ve vlasech.

            Nořino obočí vylétlo vzhůru. Posadila se vedle něj na postel a upřela na něj tázavý pohled. Harry si povzdychnul a dal se do vyprávění.

 „Vidíš? Já jsem ti říkala celou dobu, že se nemáš obviňovat,“ vykřikla, když skončil.

 „Ano, připouštím. Měla jsi pravdu.“ Pokýval Harry  hlavou a bavil se pohledem na Noru, které se v obličeji zračilo vítězství.

 „A jaké je z toho ponaučení?“ zeptala se zvědavě.

 „Povídej,“ pobídl ji Harry, i když věděl, co bude následovat.

 „Že mi máš věřit,“ řekla a flákla sebou na postel.

 „Unavená?“

 „Hm,“ zamručela.

 „Za chvilku bude večeře a pak si můžeme stříhnou o koupelnu,“ řekl s úsměvem na rtech Harry a položil se vedle ní.

 „Nevychovanče. To nevíš, že dámy mají přednost?“ zeptala se a potlačila zívnutí.

 „No, ale krom nás, tu má pokoj ještě Teresa a její přátelé. Vy jste tři, Teresa je čtvrtá a…“

 „Chápu, chápu,“ přerušila ho Nora.

 „Večeře,“ ozvalo se a vzápětí se domem roznesl křik paní Blackové.

 „Tak pojď,“ řekl Harry s povzdechem a cestou se stavili pro ostatní.

 

***

 „Takže vy se učíte i o víkendu a nemáte, kromě letních, žádné prázdniny?“ zeptal se udiveně Ron Weasley.

            Po večeři si sice všech pět plánovala rychlou návštěvu koupelny a dlouhý spánek, ale těch pár lidí, co se zdrželo na večeři nebo zůstávali v řádu, chtěli slyšet jaké je to v jejich škole.

 „No, ono to vlastně ani není učení. V sobotu se svým mistrem procvičuješ své nadání, rozvíjíš svou magii a v neděli jsou většinou nějaké kroužky, nebo sám cvičíš. To už záleží na tobě,“ odpověděla Amanda, která seděla schoulená na Alexově klíně, který seděl v křesle. Ve druhém křesle v podobné formaci seděla Tara se Samuelem a u jejich nohou seděl Harry s Norou, přičemž Nora měla hlavu položenou na Harryho rameni.

 „A je toho spousta, co se potřebujeme naučit, takže nemáme prázdniny,“ zodpověděl druhou část otázky Alex.

 „A co tresty?“ zeptala se Teresa.

 „O tom by ti měl vyprávět někdo, kdo je zažil snad všechny,“ řekla Amanda s poťouchlým úsměvem a podívala se na Samuela s Harrym. Oba chlapci ji ignorovali.

 „Tak?“ popostrčila je Teresa.

 „Já bych to nerozpitvával,“ zamumlal Harry a loupl očima po svých rodičích.

 „Jen povídej. Tohle mě zajímá,“ ozvala se za celý večer poprvé Lily.

 „Třídění knih v knihovně,“ začal Harry.

 „Pomáhání v kuchyni,“ navázal na něj Samuel a pak se chlapci střídali.

 „Pletí záhonků,“

 „Uklízení chodeb,“

 „Úkoly na víc,“

 „Doučování ostatních…“

 

***

            Druhý den po obědě jim přišel od Brumbála dopis, že se mají dostavit do Bradavic. Nikdo netušil proč, ale zároveň neviděli důvod, proč by ho neměli neuposlechnout. A tak se všichni, kteří se nacházeli v domě, dopravili pomocí taxu do Bradavic. Naše pětice se jednoduše přemístila. Všichni se sešli venku a s očekáváním se dívali na ředitele.

 „Důvod, proč jsme tady je ten, že bych vás chtěl vidět bojovat. A mám tušení, že nejen sám. Vaše magie je zvláštní a setkal jsem se s několika názory, které pochybují o tom, že jste schopní bojovat,“ oznámil jim Brumbál.

            Harry loupl očima po Moodym. Starý bystrozor stál na okraji chumlu členů a sledoval je kouzelnickým okem. Harry věděl, co hledal. Nervozitu. Doufal, že se z toho budou chtít vykroutit a tím potvrdí, že si to vymysleli a že jsou slabí. Podíval se na ostatní a podělil se s nimi o jejich myšlenky.

 „Dobrá, Brumbále, přijímáme Vaši výzvu. Výběr, proti komu budeme bojovat je na Vás,“ přetlumočil Harry, na čem se všichni dohodli.

            Pak se vydali do stínu stromů u jezera a nechali vyjevený řád za sebou.

 „Koho myslíte, že vyberou?“ zeptala se Tara.

 „Nevím, ale řekl bych, že Moody tam bude určitě. Jde jen o to, s kým bude chtít bojovat,“ odpověděl Harry.

 „Nechápu, jak si můžou myslet, že to nedokážeme. Jasně, nebyli v Prasinkách, ale kdo podle nich omráčil ty smrtijedy a uhasil veškerý oheň? Ty děcka?“ ptal se naštvaně Samuel.

 „Moody si o mně vždycky myslel, že jsem magnet na problémy, slabý jak moucha a doslova k ničemu. Teď si myslí, že jsem k tomu nafoukaný s bujnou fantazií nebo smrtijed. Nevím, co je lepší,“ zamumlal Harry, pohodlně se natáhnul na trávě, zavřel oči a nastavil svou tvář letním paprskům.

 „No, myslím, že status smrtijedů nám ještě chvíli zůstane,“ poznamenal temně Samuel.

            Pak všichni napodobili Harryho, užívali si sluníčka a nabírali energii. Za hodinu pro ně přišla Teresa.

29.08.2010 21:36:17
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one