Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Tak jo, nechala jsem se ukecat. Já sama nemam ráda takovédle konce kapitol, takže jsem se vžila do vaší situace. Ale nemyslete si, že to tak budu dělat pořád.XD

            Stůl v místnosti se zatím trochu změnil. Naproti čelu, kde seděl Brumbál, byl nyní místo obvyklého oblouku rovný s pěti židlemi. Čtyři již byly obsazeny a prostřední zatím zela prázdnotou. Všichni si posedali, jen Harry se opřel o zeď vedle dveří a snažil se co nejvíc oddálit onen okamžik.

 „O co jde?“ zeptala se Teresa a zvědavě se podívala na své rodiče.

 „To jsou ti co vám pomohly v Prasinkách. Rozhodli se přidat k řádu. No a přišlo jich sice pět, ale ten jeden k nim nepatří a ten poslední prý patří k řádu,“ vysvětloval mladé Potterové Charlie Weasley.

 „A kdo to je?“ zajímal se jeho nejmladší bratr.

 „To je to, co se chceme všichni dozvědět, pane Weasley.“ V hlase Severuse Snapea bylo jasně znát nechuť ohledně toho, že se porady účastní i děti.

 „Takže?“ Když se všichni utišili, otočil se Brumbál ke čtveřici.

            Alex, který k nim nepatřil, měl sice židli vedle nich, ale když uviděl Harryho, zvedl se a šel si stoupnout k němu. U dveří bylo šero a navíc všichni s očekáváním sledovali na koho z řádu ukážou. Harry kývnul Alexovi na pozdrav a hrál si s přívěškem. Magie uvnitř se pohybovala v malých spirálkách a Harry věděl, že už to není jen díky Antorovi.

 „Ten s tím umělým okem okamžitě poznal, že k vám nepatřím,“ šeptnul Alex Harrymu.

 „To je Alastor Moody. Jeden z nejlepších bystrozorů, ale je považován tak trochu za cvoka. A má skvělou paměť na detaily a to oko mu v tom pomáhá. Občas z něj jde strach,“ vysvětloval Harry a zastrčil ruce do kapes tmavých kalhot. Přívěšek nechal vytažený na košili, už nebylo potřeba ho schovávat.

 „Amy říkala, že se bojíš reakce vašich.“

 „Hm. Já chápu, že jsme to nemohli nikomu říct, sice jsem to tak trochu porušil, ale to je teď jedno. Jenže oni si budou myslet, že jsem jim nevěřil. Nikomu z nich,“ šeptnul Harry potichu a Alex mu soucitně zmáčkl rameno.

„…takže si myslím, že by jsme mu měli dát trochu času, víte…“ Tara se snažila dát Harrymu co nejvíc času, ale to by v místnosti nesměl být Moody.

 „Pottere, Vy ho znáte?“

            Všichni se otočili ke dveřím. Harry zavřel oči a polohlasně zasténal. A to to chtěl co nejvíc oddálit.

 „Promiň,“ zamumlal Alex a vrátil se na svou stoličku.

 „Harry,“ dožadoval se Brumbál odpovědi na Alastorovu otázku.

 „Jo, chodím s ním do školy,“ odpověděl a stále setrvával ve stínu.

 „Pojďte na světlo, Pottere!“ Přikázal Moody, než stačil kdokoliv říct cokoliv jiného.

 „Co se děje Alastore?“ ptala se zmatená Lily.

 „Zeptej se svého synáčka, kterého máme už téměř sedmnáct let za motáka. A podívej se mu na krk.“ Ano, Moody byl jedním z těch, kteří se účastnili sezení s Binsem.

 „Harry?“ oslovila ho zmatená Lily.

            Harry se zhluboka nadechl a vykročil k prostřední židli. Jakmile se zastavil, všechny zraky se upřely na Harryho krk, ale jen pár lidem došlo, co tím Alastor myslel a co je Harry zač. V místnosti nastalo hrobové ticho.

 „Mami?“ Teresa Potterová žádala po své matce vysvětlení, ale Lily zadržovala slzy.     

            Nechápala. Celou tu dobu věřila, že její syn je pouze motákem. A teď se ukázalo, že je mocným. Nevěděla jak moc, ale podle toho co slyšela, hodně. Bylo jí líto, že jí její vlastní syn lhal a nevěřil.

            James Potter byl ztuhlý šokem. Od doby co se ukázalo, že je jeho syn moták, cítil někde uvnitř zklamání. Ne ani tak z toho, že jeho syn nemá magii, ale ze sebe. Celou tu dobu si myslel, že to on nebyl dost mocný nebo příliš čistokrevný, aby dokázal předat magický gen oběma dětem. Nedokázal uvěřit tomu, že je to jinak, a že jim jejich syn lhal. Ano, on by si to za své chování zasloužil, přiznal si, ale Lily ne.

            Sírius Black na tom byl podobně jako jeho nejlepší kamarád. Po léta se více věnoval Terese, neboť té mohl předat zkušenosti s magií. V Harryho společnosti se bál udělat sebemenší kouzlo, aby mu nepřipomínal, že on tohle dělat nemůže.

            Remus Lupin cítil zlobu, zklamání, ale i štěstí. Vždy když s chlapcem rozprávěl, všiml si, jak se někdy zamyslí nad odpovědí. Občas z jeho hlasu zaslechl smutek a věděl, že ho něco trápí, ale nechal to bát. Doufal, že pokud se chlapec bude chtít o své trápení podělit, přijde za ním, za Lily nebo za někým jiným komu věří. Zlobil se na chlapce, že tuto informaci zatajil svým rodičům. Věděl, že Lily zpočátku každé Teresino kouzlo probrečela, neboť si myslela, že Harry nikdy nebude moci udělat to samé, co jeho sestra. Byl zklamán z toho, že jim nevěřil. A byl šťastný, neboť to vypadalo, že chlapec se se svým osudem popral, jak nejlépe mohl a nejspíš vyhrál.

            Albus Brumbál si chlapce a jeho přátele zamyšleně prohlížel. Ve tvářích jeho společníků mohl číst podporu, štěstí a soucit. V Harryho smutek a štěstí. Dvě natolik protichůdné pocity.

            Moody si je všechny prohlížel čarodějným okem a byl připraven se kdykoliv bránit. Začal chlapce podezřívat z toho nejhoršího. Proč by jinak svou magii tajil?

            A ostatní nechápali. Věděli, že syn Potterů nemá magii a najednou to vypadá, že je snad mocnější než oni.

 „Proč si to tajil, Harry?“ zeptal se Brumbál, když viděl, že nikdo jiný se k té otázce nemá.

 „Vy máte svá pravidla, my máme svá pravidla. Stejně tak jako vy nikomu nevyprávíte na potkání, že jste kouzelníci i my musíme tajit to, co jsme se naučili,“ odpověděl místo Harryho Samuel, protože viděl, že jeho kamarád nevnímá nic kromě svých rodičů.

 „Jak to myslíte?“ zeptala se Tonksová.

 „Co myslíte, že by Voldemort udělal, kdyby se dozvěděl, že motáci dokážou pomocí prastarého rituálu rozvinout svou magii? Že vlkodlaci dokáží po dlouhém cvičení ovlivňovat svou proměnu a tak se jejich prokletí stane darem? Že krom víl se po světě promenádují démoni a elfové?“ položil několik řečnických otázek Alexander.

 „A jak vít, že se to k němu nedonese teď?“ zeptala se nějaká členka řádu.

 „Jsem démon a jako takový mám jisté…schopnosti,“ odpověděl s úsměvem.

 „My bychom to nikomu neřekli, Harry,“ řeka téměř šeptem Lily a po tváří jí stekla slza.

 „Ale já jsem to někomu řekl. Doufal jsem, že by vám to mohla říct za mě, a já bych tak neporušil přísahu,“ řekl a zahleděl se do očí své setry.

 „Tereso?“ zeptala se překvapeně Lily.

 „Bylo nám devět a já mu nevěřila. Myslela jsem si, že si prostě vymýšlí, aby mu nebylo líto, že nemůže do Bradavic. Řekl, že to nemůže nikomu říct, protože…“ odmlčela se a zamyslela.

 „Protože přísaha zakazuje to komukoliv zmínit, ale dvojčata jsou naše zrcadla. Naše druhé já. A žádná přísaha ti nezakáže podělit se o tajemství s tvou druhou polovinou. Jenže když mi neuvěřila ani Teresa, které jsem to mohl říct, jak jsem to měl sdělit vám, když jsem byl svázán mlčenlivostí?“ zeptal se Harry a po tváři mu stekla slza, kterou okamžitě setřel.

 „Jak jsi na tohle přišel?“ zeptal se užasle Samuel.

 „Četl jsem,“ odpověděl s pokrčením ramen.

            Amanda, Nora a Tara si odfrkli a Harry se usmál.

 „A jak je možné, že nám to říkáte teď?“ zeptal se Moody.

 „My jsme vám, ale nic neřekli. To podstatné jste si zjistili sami, a přísaha je upravená tak, aby když na to někdo přijde, smíme mu to vysvětlit. A vy do té kategorie spadáte,“ odpověděla Amanda a naznačila Harrymu, ať si konečně sedne.

 „Víte, bylo by celkem fajn, kdyby jste se nám konečně představili,“ řekla po chvíli Tonksová.

            Teď zasténal Samuel a ostatních pět se rozesmálo. Harryho smích byl stále trochu úzkostný, ale byl od srdce a to jeho přátelům napovědělo, že už je v pořádku. Ne úplně, ale to nejhorší je už za ním. Teď už ho čekal pouze rozhovor s rodiči a všichni věřili, že Harrymu jeho rodiče odpustí.

 „Alexandr Berons. Jak už jsem řekl, démon.“ Začal Alex, když to vypadalo, že k tomu nikdo nemá.

 „Amanda Gisperová.“

 „Nora Luideverová.“

 „Tara Verlindová.“

 „Samuel Hescar,“ zamumlal jako poslední Sam, když na něj ostatní upřely zrak.

 „Hescar, Hescar…Znáš Aleca Hescara?“ zeptal se Moody a upřel na chlapce obě oči.

 „To je můj otec,“ kuňkl Samuel, když mu Tara pod stolem stiskla dlaň.

 „Já jsem to věděl. Syn smrtijeda. Pche,“ zařval Moody a vyslal na šestici hromadné poutací kouzlo.

            Harry se rychlostí blesku postavil, zavřel oči a natáhl před sebe ruce. Paprsek zpomalil a vypadalo to, jako by se vytrácel. V okamžiku, kdy se měl dotknout Harryho rukou zmizel úplně. Po Harryho čele stékal pramínek potu a trochu se zapotácel.

 „Co krucinál blbneš? Víš, že ti Antor říkal, abys to nedělal. Máš vytvořit štít, ale ne sebrat kouzlu energii. Jediný slovo – magie. Chápeš to, ty pitomče?“ začala na něj křičet Nora.

            Tara jen poznamenala něco o tvrdohlavci a Amanda nebezpečně přivřela oči a probodla chlapce pohledem. Samuel se sklonil k jeho uchu a na něco se ho zeptal. Harry přikývl a pod starostlivým pohledem svého skoro bratra se posadil.

 „Mohli by jste nám to vysvětlit?“ zeptal se Brumbál.

            Nikdo už neútočil, ale všichni měli připravené hůlky.

18.08.2010 18:44:44
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one